Název příspěvku jsem si zapůjčila z filmu s Jackem Nicholsonem.
Docela milá komedie "ze života".
Život však komedií moc nebývá.
Zejména s přibývajícími roky.
To má člověk občas chuť koupit si špagát a jít se zastřelit do rybníka ;o))
Začalo to docela nenápadně.
Asi před rokem, možná dříve, jsem vlezla na váhu a málem to se mnou šlehlo.
Já, kterou omývali, když se váha po vánocích přiblížila k číslu šedesát, já, jejíž váha byla na konci středního věku kolem padesáti pěti kilogramů, já najednou na váze uzřela číslo šedesát devět :o(
V nastalém šoku jsem se rozhodla váhu snížit, leč bezvýsledně.
I když jsem se snažila "nepřežírat", pokusila se jíst častěji, ale malé porce, váha odmítala opustit kótu šedesát devět.
Přeci se nebudu trápit hladem, co bych z toho života měla.
Váha naštěstí na kótě šedesát devět setrvávala a nehýbala se ani dolů, ale ani nahoru, což jsem nakonec shledala pozitivním ;o)
Jenže pak se začal ozývat pravý kyčelní kloub.
Už někdy před patnácti lety se mnou přestal komunikovat ortopéd, když jsem odmítla totální endoprotézu.
Jak jsem se snažila pravé noze ulevovat, začalo silně protestovat levé koleno.
Na vánoce jsem u mladých zjistila, že mi dělá nemalé problémy vylézt do schodů.
Ze schodů to bylo ještě horší.
A stále se to zhoršovalo.
Netušila jsem, na jakou nohu mám vlastně kulhat.
Na jaře už jsem cestou z obchodu přemýšlela, jestli neexistuje jiná cesta domů, klidně delší, ale hlavně bez schodů a kopců.
Analgetika nezabíraly.
I když teda netuším, zda bez nich by bolesti nebyly ještě horší.
V noci jsem naštěstí spala dobře, bolesti mě nebudily.
Navíc jsem byla takřka permanentně nafouknutá.
Jen jsem vylezla z pelíšku a pojedla, začala jsem se měnit v balón.
Což o to, žiju sama s kočkami, není tedy problém průběžně si ulevit.
Jenže občas i kocour znechuceně odcházel a já musela otevřít okno.
Espumisan jsem koupila jen jednou, nějak na mě nefungoval.
A taky jsem byla neskutečně unavená a bez nálady.
U TV jsem pravidelně téměř okamžitě usnula.
Dokopat se k nějaké práci bylo často nad mé síly.
Někdy koncem dubna jsem hledala zelenou látku.
A nemohla ji v mém syslišti najít.
Pustila jsem se tedy do debordelizace.
A to opravdu z gruntu.
Pootvírala jsem všecky krabice.
A v jedné z nich jsem našla knížku Sám sobě doktorem.
Překročila jsem všecky stohy látek naštosovaných podle barev, uvařila si kávičku a pustila se do čtení.
O čem kniha je?
O tom, jak si špatným stravováním zaděláváme na velké zdravotní problémy.
A o principech oddělené stravy.
Jen bych chtěla upozornit, že oddělené stravě se věnuje jen část knížky.
Autor propaguje zejména klystýry nebo urinoterapii.
Tyto části jsem přeskočila.
Oddělená strava neznamená totéž co dělená strava podle Kořínkové.
Tu jsem během svého života párkrát studovala, ale vždycky zamítla.
Vadily mi její kytičky a zvířátka.
Navíc mi její rozdělení připadalo příliš složité.
A striktně zakazuje - krom jiného - kávu.
Bez té já žít nedokážu.
Hlavní zásadou oddělené stravy je nemíchat do jednoho jídla potraviny s rozdílnou dobou trávení a rozdílnými požadavky na kyselost či zásaditost trávicích šťáv.
Více si můžete přečíst třeba
TADY .
Potraviny jsou rozděleny v podstatě na tři skupiny.
Bílkoviny
k jejich trávení jsou třeba kyselé trávicí šťávy
patří sem maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, luštěniny (také tofu, sojové mléko), ořechy, semínka, houby, ze zeleniny baklažány
Uhlovodany (sacharidy nebo škroby)
k jejich trávení jsou třeba zásadité trávicí šťávy
patří sem chléb, moučné výrobky, těstoviny (bezvaječné), cukr, marmelády, kompoty, med, veškeré obiloviny (pšenice, žito, ječmen, oves, pohanka, kroupy, rýže, kukuřice, bulgur, kuskus, polenta), ze zeleniny brambory
Živá potrava
nemá zvláštní nároky na trávicí šťávy
patří sem ovoce (i sušené), zelenina (i mražená) s výjimkou brambor a baklažánů, ovocné a zeleninové šťávy, suchá vína
Kombinovat lze bílkoviny a živou potravu nebo uhlovodany a živou potravu.
V jednom jídle nikdy nekombinovat bílkoviny a uhlovodany.
Maso a rybu tedy pouze se zeleninou, nikdy ne s brambory, rýží či těstovinami, natož pak s knedlíky.
Nekombinovat maso s rybami, s vejci nebo mléčnými výrobky.
Nekombinovat ani dva druhy masa.
Výjimku tvoří ryby, u těch je možné dát si různé druhy v jednom jídle, nekombinovat však s masem, vejci nebo mléčnými výrobky.
Stejně tak rýže nebo těstoviny pouze se zeleninou.
Chleba taktéž se zeleninou, ne se salámem, paštikou nebo sýrem.
Mléčné výrobky nekombinovat s ničím, lépe se jim vyhnout.
Mléko způsobuje zejména zahlenění, otoky kloubů, sennou rýmu, astma.
Výjimkou jsou zakysané mléčné výrobky.
Například jogurt, kysaná smetana nebo sýr na zeleninový salát.
Zeleninu a ovoce jíst především syrové.
Zeleninu případně připravenou v páře.
Vařená sice není škodlivá, je však bezcenná, neboť dlouhým vařením ztrácí vitamíny i enzymy.
Ze stejného důvodu jsou bezcenné (nikoliv škodlivé, pokud jsou bez éček) kompoty a marmelády.
Ovoce kombinovat pouze mezi sebou případně s listovou zeleninou (špenát, rukola, řapíkatý celer, saláty).
Výjimku tvoří cukrové melouny, ty by se měly jíst pouze samostatně.
Ovoce prochází trávicím traktem velice rychle, mělo by se tedy jíst zejména na lačno.
Pokud narazí v žaludku na jinou stravu, začne kvasit.
Čerstvý chleba se špatně tráví, kysá a produkuje značné množství plynů.
Proto nejíst čerstvý chléb.
Nejlépe včerejší nebo opečený nasucho jako toast.
Pokud možno přejít na žitný chléb nebo knäckebrot, případně chléb celozrnný.
Vyhnout se uzeninám, sladkým limonádám a džusům (ty kupované jsou z hlediska výživy zcela bezcenné) a omezit bílou mouku a cukr.
Při potížích s klouby omezit konzumaci baklažánů, rajčat a brambor.
Způsobují zanášení kloubů solemi.
Zmírnit lze vařením brambor s bobkovým listem.
Při používání oddělené stravy prý zmizí zejména zácpa, plynatost, otoky kloubů, bolesti krční páteře a hlavy.
Tolik to nejzásadnější.
Zní to více než logicky.
Mnoho z toho jsem četla či slyšela i jinde, specielně to, co se týká mléka.
Jen jsem odmítala mléko vyřadit.
Sklenice studeného mléka mi vždy pomohla, když mě občas bolel žaludek.
Miluju ovesnou kaši, Emco mysli na zdraví s mlékem, palačinky.
Miluju čerstvý chleba s paštikou, zejména tou bruselskou s brusinkami.
Den startuju čtvrtlitrem překapávané kávy a k ní v poslední době tableta Paralenu nebo Ataralginu, podle toho s jakým stupněm bolesti se mi podařilo opustit pelíšek.
Přesto jsem se rozhodla, že to vyzkouším.
Začala jsem s tím, že jsem už nekoupila mléko.
V akci zakoupené Emco mysli na zdraví jsem si zamíchala do jogurtu.
Dojedla jsem vše ostatní "nezdravé", co jsem měla v lednici či ve špajzu.
Naposled jsem si třeba pochutnala na čerstvém dřevorubeckém chlebu s paštikou.
A pak jsem nakoupila banány, jablka, citrony, česnek, listovou i jinou zeleninu, jablečný ocet.
Taky v kelímku zrající bílé jogurty a kysané podmáslí, to kdyby mě přepadla chuť na mléko.
Přiznám se, že docela brzo mě přepadávat přestala, ač jsem na mléčných produktech byla silně závislá, skoro stejně jako na kávě.
A začala jsem si budovat nové rituály.
Místo kávy s analgetiky začínám den čtvrtlitrem teplé vody se šťávou z půlky citronu.
Celý citron nezvládám, nechci ho přislazovat.
Zkoušela jsem místo citronu lžíci jablečného octa se lžičkou medu, ale citron mi přijde lepší.
Pak si pustím poč, vyřídím e-maily a věci kolem Fleru a Simiry, zkouknu co je kde nového.
To mi trvá cca hodinku.
Pak si umixuju smoothie.
Základem je banán a jablko.
K tomu baby špenát nebo rukola nebo řapíkatý celer nebo borůvky nebo meruňky nebo mražená směs drobného lesního ovoce.
Ředím trochou jemně perlivé magnesie.
Dopoledne jím vlastně jen ovoce.
Kávu si dám až někdy kolem jedenácté.
Po poledni převážně zeleninové saláty nebo zeleninové polévky.
A navečer kousek masa nebo ryby, ale to jen dvakrát maximálně třikrát v týdnu.
Vynikající je třeba treska uvařená v páře.
Do vody jsem dala zdřevnatělou větvičku rozmarýnu a hotové trošku osolila bylinkovou solí a pokapala citronovou šťávou.
Bylo to fakt skvělé.
Horší byl pohled na účtenku.
Ten kousek ryby stál skoro sedmdesát korun.
Ryba by měla být alespoň 2x v týdnu, ale na to můj důchod rozhodně nestačí.
Mohou být i rybičky v konzervě.
Zkoušela jsem makrelu v tomatě, je moc dobrá.
Jenže do všech rybiček s rajčaty cpou nejrůznější zahušťovadla a taky mouku.
Budu muset hledat, protože konzervované rybičky, zejména ty v tomatě, mám ráda.
K večeři si dávám též těstoviny nebo rýži se zeleninou.
Třeba špagety s baby špenátem a česnekem - mňam ;o)
Nebo topinku s česnekem.
Nebo chleba s rajčaty a jarní cibulkou.
Ne však později než v osm hodin.
A pokud mě u TV honí mlsná, chroupám mrkev nebo slunečnicová semínka.
Ze začátku, asi tak tři dny, mě bolela hlava.
To se můj organismus nejspíš dožadoval kofeinu.
Pak si zvykl na to, že kávička přijde, jen trochu později ;o)
Zhruba první týden až deset dní jsem taky měla jakýsi pocit slabosti kolem žaludku.
Téměř okamžitě však splaskl nafouknutý břuch a kocour už ode mě znechuceně neodchází.
Pak splasklo neforemně nateklé koleno.
Taky jsem zjistila, že kyčel i koleno bolí méně, i když jsem zapomněla zobat analgetika.
Místo těch teď kupuju a zobu Pangamin Bifi.
Ustoupila alergická rýma i astma, přestože jsem přestala brát léky, jelikož jsem byla líná dojít si pro další recept.
Občas ještě kýchám a smrkám, ale jen nárazově, třeba pod rozkvetlou lípou.
U TV už usínám jen když jsem opravdu unavená nějakou činností.
Pomaličku se zmírňuje i zahlenění, i když bych přivítala rychlejší postup.
A cca po měsíci jsem z úžasem zjistila, že váha opustila kótu 69 a posunula se na 65-66 kg.
Ale zpět k názvu tohoto příspěvku.
Nikdy není pozdě začít se změnou životosprávy.
Lepší pozdě nežli později ;o))
