středa 30. července 2014

Ubrusy nejen pro zahradnici

Konečně jsem se pokusila nafotit ubrusy, které jsem šila na jaře. Jenže fotit ubrusy v paneláku, to je fakt vopruz, s fotkami nejsem ani trošku spokojená :o(

Ubrusy jsou z látky, kterou jsem kdysi objednala z USA. Byl to můj první nákup v yardech a tak bylo látky pochopitelně málo.

Vznikly tak dva jednoduché středové ubrusy o velikosti 86x46 cm. Borduru mi totiž bylo líto rozstříhat. Chtělo si to více pohrát s návazností vzorů, ale na to bych potřebovala látky více a ne jen jeden, mnou hloupě zakoupený, yard ;o))




No a ze zbytků vzniklo ještě osm malých podkafíček o velikosti 11x11 cm. I když jsem musela zbytky kombinovat se zeleným mramorem českého původu.


pondělí 28. července 2014

neděle 27. července 2014

Anenská pouť

Včera se konala na Božím Daru Anenská pouť, jejíž součástí byly mimo jiné i prodejní trhy krušnohorských výrobců. I já byla mezi nimi ;o))


Fotky jsou jen velmi rychlé cwaky, rozhodně nebyl čas na něco koukatelnějšího.

Bylo to moc fajn, vydařilo se počasí a ani prodej nebyl nejhorší. I když to, co jsem si myslela, že by mohlo být hitem - ubrusy, prostírání, nosiče na kořenky a papírové utěrky, tedy vše pro skvělé grilování - se hitem nestalo. Škoda.
Zato taštičky z TOHOTO příspěvku zmizely, hlavně ty malinkaté, těch by se prodalo i mnohem více.
TATO deka s polštářky, tak pod tou se bude choulit malá ruská slečna ;o))

sobota 19. července 2014

Milovnice vody

Už jako mimčo Emča milovala vodu. TADY si ji užívá ve vaně.

Dnes - o nějaký ten měsíc starší - řádila v malém bazénku na zahradě.




středa 16. července 2014

A zase ty taštičky ...

Pokračuju v likvidaci knoflíkových a dírkových lég odstřižených z použitých povlečení nakoupených na burze, první část můžete zkouknout TADY. Abych pravdu řekla, pruhů neubývá a neubývá.

Tentokrát jsem se pustila do těch v hnědých tónech.

Nejprve romanticky zasněná sada z měkkoučkého flanelu pro dámu v nejlepších letech. Obsahuje nepostradatelné pouzdro na brýle a minitaštičku třeba na léky ;o))
Pouzdro na brýle má rozměry 19,5 x 10 x 1,5 cm a je vypodloženo hodně silným vatelínem. Taštička pak má rozměry 13 x 7 x 5,5 cm.


Pro dámu, která k výše uvedenému potřebuje ještě taštičku na šminky, je předurčena sada hnědobílá. Opět obsahuje pouzdro na brýle o rozměrech 19,5 x 10 x 1,5 cm, malinkou taštičku o rozměrech 13 x 8 x 5 cm, větší taštička má rozměry 19 x 10,5 x 6 cm.


Z měkoučkého flanelu v zasněných barvách vznikly ještě 2 minitaštičky. Mají rozměry 14 x 8 x 5 cm. Na nich jsem si vyzkoušela trošku jiný způsob šití rohů a uplatnila tak kokosové knoflíčky ve tvaru medvídka. Byla to docela piplačka.


No a nakonec ještě 5 dalších minitaštiček s rozměry 12 x 7 x 4 cm respektive 12 x 6 x 4 cm. Jelikož jezdci k zipu kvapem ubývají, mají tentokrát jen jeden dozdobený přívěskem andělíčka.


Abych pravdu řekla, více se mi líbí ty se dvěma jezdci a stužkami.

A k čemu jsou dobré takové minitaštičky?
Jak už bylo řečeno jako příruční minilékárnička pro nezbytné léky, případně náplasti.
Vejde se do nich rtěnka a tvářenka.
Použít se dají také na tampóny.
A co do nich uložit třeba flešky nebo paměťové karty?

středa 9. července 2014

Klubová fotosoutěž

Když jsem se před časem vydala fotit na téma klubové fotosoutěže "pokrývka hlavy" - juknout můžete TADY - mezi všemi mými cwaky mě nejvíc zaujal ten černoch. A protože se mi nepodařilo cwaknout nic lepšího - téma rozhodně není mou oblíbenou parketou - dostal se spolu s dredařem nad ním (z výše zmíněného příspěvku) do mého výběru tří povolených fotek.

Plánovala jsem ještě sáhnout hodně hluboko do fotoarchivu a vytvořit soubor fotek na téma likvidace slamáku. Likvidátorem byla má mladší dcera ve věku osmi měsíců. Fotky jsou tedy 35 let staré. Jenže nastal problém. Míša si alba před časem odnesla. Prolezla jsem tedy krabici plnou starých negativů, avšak bez výsledku. Negativ se mi nepodařilo najít. Mezi hromadou fotek jsem však našla hodně "jeté" fotky ze zmíněné série. Bohužel jen 3, vím jistě, že jich bylo více. Jenže fotoalbum se mi nepodařilo od své dcery získat. Tak už to asi na světě chodí. Když chtějí něco děti po rodičích, musí to být hned. Když však chtějí něco rodiče po svých dětech, je to na dlouhé lokte. Nezbylo než naskenovat ony 3 hodně poškozené a ořezané fotky. Moc s nimi udělat nešlo.


Nakonec se ukázalo, že to bylo zbytečné. Fotopříběh o jednom starém slamáku nedostal ani jeden bod.

Zato černoch zabodoval překvapivě dobře. S dalšími dvěma fotkami kolegů z fotoklubu se umístil se shodným počtem bodů na prvním místě.

Jenže dnešní kolo čtvrtletní klubové fotosoutěže bylo specifické. Vítěz měl získat poukaz na kalendář z vlastních fotografií zdarma. A tak nezbylo, než udělat mezi vítěznými fotkami rozstřel. V prvním kole vypadla jedna fotka. Černoch s další fotkou měly však opět shodný počet bodů. A tak došlo na další hlasování. Nakonec jsem zvítězila o jeden jediný hlas. A to jen díky tomu, že já sama jsem nehlasovala. Kdybych hlasovala, bylo by to zase nerozhodně, protože sobě bych hlas nedala.

A tak mám doma poukaz na kalendář. Nejsem kalendářový typ, raději bych brala fotoknihu.

Ale i tak jsem ráda - za vítěznou fotku - a hlavně hooodně moc překvapená.
Do poslední chvíle si mnozí členové fotoklubu mysleli, že fotka je někoho jiného (soutěž je anonymní) a překvapení i na jejich straně bylo dosti čitelné ;o))