úterý 25. prosince 2012

Den stotřicátý

Emí jako andílek.
Jen ty gumičky, které přidržovaly křídla, se mi nepodařilo vyretušovat. Vím, že kazí dojem, ale já s klonovacím razítkem moc nekamarádím.

pondělí 24. prosince 2012

Romantická souprava

Tak tu máme Štědrý den a já pochopitelně finišuji s dárky.
I přes migrénu, se kterou jsem vstávala, jsem nakonec všechno zvládla. Jen na fotky už nebyla síla.
Vyfotila jsem jen romantickou sadu pro mou mladší dceru.
Ubrus je přesně na míru na její obdélníkový stůl, který já ovšem nemám, takže ubrus příliš nevynikne.


K ubrusu ještě futrálek na láhev vína pro skorozeťáka, krajkové svícínky a pro každého srdíčko s rolničkou.
No a ještě 2 polštářky.


pondělí 17. prosince 2012

Ježíšek pro kamarádku

Konečně jsem si našla chvilku, abych mohla odeslat ježíška kamarádce. Teď mi nezbude než doufat, že to pošta zvládne včas.
K patchworkářskému časopisu jsem přidala několik malých pedigových zvonečků ... našla jsem jen jednu fotku.



A k obří kazetě, kterou dostala k narozeninám na jaře ... zde jedno archivní foto ...


... jsem přidala pouzdro na nůžky a jehelníček.



Poslední soupravička zůstala pro mě.


pátek 14. prosince 2012

Jehelníčky

Jehelníčků není nikdy dost.
Jeden mám třeba na šicím stroji.
Takovýto v pedigovém košíčku je zase více mobilní.

středa 12. prosince 2012

Pouzdra na nůžky

Každá švadlenka potřebuje několikery nůžky.
K jejich ukládání se hodí měkoučké hnízdečko na troje nůžky.



pondělí 10. prosince 2012

Ježíšek vyrazil do Brna

Obří krabice pro ježíška, kterou má najít pod stromečkem šikovná patchworkářka z Brna, vyrazila na cestu. Česká pošta se nakonec vytáhla, krabice byla v Brně už za 2 dny. Skončila v práci u ježíškova sponzora - budoucí majitelka se rozhodla, že ji chce opravdu až pod stromeček. To bych já určitě nevydržela.
Toto také pod stromečkem najde ... pochopitelně i tu kazetu.


Ježíšek nejspíš udělal radost, ZDE se majitelka pochlubila.

sobota 8. prosince 2012

Kazeta pro švadlenku

Na jaře jsem se pustila do obří kazety na šití pro svoji mooc šikovnou kamarádku.
Kazeta se líbila nejen kamarádce, ale zaujala i jednu patchworkářku na Dámě, kde jsem se se svým veledílem pochlubila. A tak jsem jí slíbila, že jí jednu umotám. Přála si jí k ježíškovi.
Kazeta, kterou jsem motala na jaře, nebyla to pravé ořechové (foto najdete TADY). Jednotlivé vložené košíčky se příliš neosvědčily, rovněž víko se špatně zavíralo, proto jsem ji tentokrát trochu upravila a udělala jeden vnitřní košík s přihrádkami.
První prototyp vnitřního koše se moc nepovedl. Rozhodla jsem se proto, že umotám kazety dvě, aby měla na výběr.



Manžel, který ježíška sponzoruje, nakonec rozhodl, že má ježíšek přinést tu kombinovanou s kouřovým pedigem.
No a ta druhá s nepovedeným vnitřním košíkem zůstala mě. Konečně mám kam uložit zejména maxišpulky nití.

sobota 1. prosince 2012

Den stošestý

Opět a zas přicházím se svým největším životabudičem - mou vnučkou Emí.
Tentokrát jen pár ne právě nejskvělejších momentek ksichtíků malého vodního raráška.
Foceno z ruky, jen s mizerným světlem.
V koupelně není místa na postavení stativu ani na světla ani na fotoaparát.
Vodu si ale opravdu užívá.

středa 28. listopadu 2012

Produktové foto

Pokouším se nějak slušně vyfotit mé tvoření, ale nějak mi to příliš nejde. Produktové foto není má silná disciplína, snad se časem vypracuju.

Zkoušela jsem vyfotit vánoční sadu, ale s výsledkem jsem pramálo spokojená.

Nejprve sváteční prostírání. Jedná se o 2 kusy položené přes jídelní stůl, každý o rozměrech 134 x 51 cm. Možno použít pouze 1 kus jako středovou štolu.


Dále pak štola na konferenční stolek o rozměrech 96 x 51 cm.



A nakonec čtvercový ubrus vhodný na velký konferenční stolek nebo jídelní stůl, rozměr 90 x 90 cm.

sobota 20. října 2012

Výlet nejen za inverzí

Čas od času jezdím do německého příhraničí. Jednak fotit, hlavně však nakoupit časopisy o patchworku. Mají jich tam mnohem více než u nás, navíc ty, co jsou k mání i v ČR, vyjdou v Německu levněji.
Povětšině spojím obojí dohromady. Využívám totiž jízdenku Egronet ticket. Platí celý den a dá se kdekoliv vystoupit a znovu nastoupit. Jediná nevýhoda - zejména z hlediska fotografa - je to, že ve všední den platí až od půl osmé, což už je na focení docela pozdě. O víkendech sice platí už od časných ranních hodin, je to však povětšině nanic, protože v tuhle dobu vlaky o víkendu zpravidla nejezdí.
Vlak před šestou hodinou ranní do Johangeorgenstadtu však o víkendech jezdí, tak jsem si dnes opět a zas přivstala a vyrazila.
Prvním cílem byla inverze.
Nádraží v Perninku leží cca 50 metrů nad městečkem a já tajně doufala, že inverze bude dostatečně vysoko, aby se povalovala i mezi domky městečka. Mé přání se však žel nevyplnilo, hranice inverzní oblačnosti byla o malinký kousek níž.


Když však sluníčko nasvítilo inverzní oblačnost mezi cípem lesů kolem Perninku a vzdálenými Doupovskými horami - alespoň doufám, že jsou to vrcholky Doupovských hor - došlo mi, že nebylo špatné rozhodnutí vstát tak brzo a vyrazit.


Po cca dvou hodinách jsem nastoupila do dalšího vlaku a pokračovala do Německa. To, že v Johangeorgenstadtu byla zcela vymetená obloha, mě nijak nepřekvapilo, ostatně městečko leží dostatečně vysoko na to, aby se nacházelo nad inverzí. Jenže ... V Německu zřejmě o inverzi nic nevědí, protože zcela modrá obloha - bez jediného mráčku, které fotografové milují, ba přímo vyžadují - mě provázela až do Zwickau.
Vystoupila jsem ještě v Hartensteinu, kde je úžasný hrad, ale bylo to z hlediska focení vlastně zbytečné. Rybník před hradem Hartenstein už sice nebyl zakrytý listím stromů kolem a tak poskytoval pěkný odraz hradu na vodní hladině ... jenže také nepěkný odraz slunce, které stálo docela vysoko a přesně nad hradem. Takže fotky veškeré žádné. Pokusila jsem se alespoň o odraz v řece Zwickauer Mulde, která teče z druhé strany, ale taky žádná sláva. Nedostala jsem se dostatečně blízko - chtělo by to vysoké gumáky, abych mohla jít řekou. Navíc modro nad hlavou mě velice štvalo.


Cestou zpět mě modrá obloha doprovázela až do Nejdku. Jak jsme se blížili k Nové Roli, pomalu jsme zajížděli pod inverzní pokličku. No a doma po nějakém slunečním paprsku v té odporné 18% šedi ani stopy.

čtvrtek 11. října 2012

Babí léto

Ranní výhled z okna vypadal dost dramaticky, zvlášť když do nízké oblačnosti proklouzl sluneční paprsek.



Odpolední sluníčko mě však přimělo sbalit fotobatoh a vyrazit do lázeňských lesů. Nedařilo se tak zcela podle mých představ. Počkala jsem si alespoň na západ slunce.




Když se začalo stmívat a poslední pejskaři odešli domů, moc do zpěvu mi nebylo. Jen jsem doufala, že ruští výrostci jsou finančně za vodou a má fotovýbava je zhola nezajímá.

úterý 9. října 2012

Hrad Loket

Město a hrad Loket patří k velice fotogenickým místům v mém okolí.
Byla jsem tam s fotoaparátem již několikrát. Nikdy jsem však neměla štěstí na to, aby mi hrad nasvítili.
Skalnatý výběžek nad městečkem, ze kterého fotím velice ráda, je pro starší dámu v dosti špatně schůdném terénu, zejména cesta dolů. Jednou jsem tam čekala až do úplné tmy v naději, že hrad přeci jen nasvítí - naděje se ukázala býti lichou - a cestou dolů jsem měla hodně malou dušičku. Hlavou se mi neustále honilo, že si případní záchranáři nejspíš řeknou: "Bože co tam ta stará bába po tmě hledala." Pravda, napadalo mě spíše jméno z rodu skotu, ale nechci zde používat vulgarismů.
Dnes jsem na své oblíbené místo v Lokti vytáhla kamarády z Prahy, se kterými sdílím zálibu ve fotografování. Zapadající sluníčko nám zlomyslně svítilo do objektivů, místo aby romanticky nasvítilo hrad. No a dolů jsme se - velkou měrou po zadní části těla - sesunuli raději ještě za světla. Ostatně hrad opět a zas nenasvílili.

středa 3. října 2012

Ranní mlhy

Dnes jsem si přivstala a krátce po šesté ranní jsem už seděla ve vlaku směr Mariánské Lázně. Cíl? Zachytit okem fotoaparátu mlhy válející se nad vodní hladinou.
Byla ještě téměř tma, když jsem vystoupila v Cihelnách. Žádná mlha se tu však nekonala. A tak jsem se vypravila po silnici zpět, k počátku přehradní nádrže Březová.
Cesta dosti nebezpečná ... dá se jít pouze po silnici 1. třídy směr Plzeň ... kamiony či spíše jejich řidiče nějaký chodec na silnici příliš nezajímá ... v pravidelných a stále se zkracujících intervalech jsem se tiskla ke svodidlům.
Když jsem konečně dorazila do míst, kde se řeka Teplá začíná rozlévat do přehradní nádrže, čekalo mě zklamání. Těch pár řídkých cancourů válejících se nad hladinou snad ani nestálo za to brzké vstávání. Navíc žádné světlo, slunečním paprskům brání okolní lesnaté stráně. Nevím, možná by bylo lepší zkusit tu někdy případný západ slunce, jenže to už mlhy nebudou zcela určitě.

středa 26. září 2012

Den čtyřicátý

Bedýnka od květinových cibulek byla Emí malá už když jsem ji minule fotila. Nezbylo tedy, než sehnat nějakou větší. To by jeden neřekl, jak těžké je sehnat dřevěnou bedýnku od zeleniny. Nakonec jsem dekupáží vylepšila krabici, kterou jsem před časem sbalila na parkovišti před marketem ... stála opuštěná u jednoho auta.
Opět a zas jsem spoustu fotek smazala ihned ve fotoaparátu. Navíc jsem si potvrdila informaci, že novorozence je nejlépe fotit ve věku maximálně 20 dní, kdy většinu času prospí a tak se s nimi velice jednoduše manipuluje. Což jsem hrubě prošvihla. Emí odmítla spát i spolupracovat. Na bříšku odmítá být a jako správná lvice to dala jasně najevo ... málem nám z bedýnky utekla.



sobota 15. září 2012

Dear Emma

Když jsem se dozvěděla, že budu opět babičkou, rozhodla jsem se ušít miminku (první zhodnocení ultrazvuku bylo, že je to kluk) památeční deku. A tehdy mě napadlo vybrat na ni bloky z Dear Jane (patchworkářky jistě znají).
Času mi připadalo neustále dost a dost. Mezitím další ultrazvuky potvrdily, že to bude holčička a mladí vybrali jméno. A mě okamžitě napadl název Dear Emma.
Šít jsem začala nedlouho před termínem porodu ... Emí se rozhodla juknout na svět o něco dříve ... a já byla najednou v šíleném skluzu.
Prostě mě nenapadlo, že šít bločky z Dear Jane, bude záležitost na dlouho. Tím spíše, že jsem se rozhodla bločky zmenšit na velikost 9x9 cm. To kvůli lepšímu rozpočítávání velikosti dílků jednotlivých bločků. Rozhodla jsem se je totiž šít pomocí tzv. rychlých postupů.
Deka je ušita z 36 bločků vybraných z Dear Jane, obsahuje cca 852 pididílků, 39 proužků a pruhů spojujících jednotlivé bločky, bordura dalších 56 dílů. Celkem tedy 947 dílků. Nejmenší dílek je půlený čtverec 1x1 cm.
Rozměr deky je 85x85 cm.
Původně to měla být rychlozavinovačka, ale protože Emí je už skoro 1 měsíc, bude sloužit nejspíš jako deka přebalovací.
Deka je ušita z recyklovaného materiálu. Použito bylo proužkované pyžamo, kytičkovaná noční košile, halenka z růžové madeiry koupená za pár peněz na burze a bílá cícha z véby s damaškovým vzorem ;o))

čtvrtek 13. září 2012

Minibar z pedigu

Když jsem se coby dáma v nejlepších letech ... rozuměj krátce po padesátce ... znovu pustila do tvoření, ihned po dekupáži přišel na řadu pedig, kterému jsem okamžitě propadla.
V poslední době už moc nepletu, jelikož lidé, nemaje na rozhazování, se do koupě košíků z pedigu moc nehrnou. Raději si koupí nějakou tu "čínu".
Když se mi nedávno ozvala sousedka, že by její kamarád rád vlastnil proutěný bar (který viděl u ní), ale nikde ho nemají ani nechtějí uplést, souhlasila jsem, že se o to pokusím. Asi jsem to dělat neměla, přibarvila jsem ho dokonce vlastní krví (při delším motání z pedigu se mi dělají příšerné záděry). Nakonec jsem se s tím jakžtakž popasovala.

sobota 8. září 2012

Den dvacátý druhý

Focení novorozeňat je úžasná věc.
Hned v počátku (po zkušenostech z porodnice), mi došlo, že bude třeba zakoupit nějaké světlo. Což jsem také učinila a v mezičase (než bylo dopraveno, vybaleno z krabice a sestaveno) jsem se věnovala intenzivnímu hledání informací a také inspirací na toto téma.
Ač jsem se vše snažila uložit do mozkových závitů, velkou část z toho jsem tváří v tvář nahaté Emí uplatnit nedokázala.
Mnoho pokusů jsem smazala rovnou ve fotoaparátu.
Některé se na displeji přeci jen jevily velice nadějnými. Když jsem je však vysypala z karty do PC a zkoukla na monitoru, rozbrečela jsem se. Ta, která se mi líbila nejvíce, byla neostrá. Tedy přesněji, ostrá byla, ale nikoliv tam, kde jsem zamýšlela.
Asi budu muset ostření trénovat. Bojím se však, že to není unaveným okem, ale spíše třaslavýma rukama. Pro příště bude asi nutné použít stativ.



pátek 24. srpna 2012

Deka pro malou slečnu

Dětská deka a polštářky.
Ušito z použitého, ale kvalitního flanelového povlečení - zádíčka z fleecu.
Rozměry deky cca 93 x 93 cm.
Polštářky 30 x 30 cm.


Takový malý pokus o produktové foto. Foceno u kamarádky na zahrádce.

pondělí 20. srpna 2012

Den třetí

Emí, svou čerstvou vnučku, jsem prvně viděla a držela v náručí, když jí bylo 10 hodin. Na fotografii z minulého příspěvku je jí právě 11 hodin a 22 minut.
Dnes přináším další fotografie ... z třetího dne jejího života.
Moc jsem chtěla vyfotit, jak drží svou malilinkatou ručičkou mou dceru za prst. Nepodařilo se. Již takto malý človíček si dokáže prosadit svou. Nakrabatila nesouhlasně bradičku a obě ruce si vrazila pod zadek. Je to prostě lvice.
Mnozí z vás při pohledu na fotky zajisté pochopí, že fotografování je jeden z mých velkých "koňů".

sobota 18. srpna 2012

Přiletěla k nám vrána

Dnes nastává den, kdy se konečně odrážím ode dna.
Zakládám tedy blog, který věnuji všemu, co se snažím vytvořit svýma rukama a svou hlavou.
Těším se, že si sem najdete cestu.
A co mě zas postavilo na nohy? Dnes se narodila má vnučka Emma. Ema ... Emička ... Emča ... Emí  ... asi jí budu řikat EMÍ ... zatím.