úterý 24. ledna 2017

Frozen Bubble - part three

... zatím poslední pokusy s focením zamrzajících mýdlových bublin ...
... jednak taky musím dělat jiné věci, restů mám fakt hooodně ...
... hlavně ale přestalo dostatečně mrznout ...

... tentokrát nechávám v barvě ...

... bubliny zamrzají - tedy pokud vůbec zamrzají - velice rychle ...
... a já začínám mít podezření, že za neostrostí může být neostrost pohybová ...
... tedy příliš dlouhý čas ...



... taky se občas rozhodly usadit se zcela jinde, než jsem plánovala ;o)) ...




... přesto se v několikero málo případech - zhruba jedenkrát na sto pokusů - jakž takž zadařilo ...
... tady jeden z těch zdařilejších ...


... mám ještě o fous zdařilejší, ale zatím neodtajním, mám s nimi jiné plány ;o)) ...

neděle 22. ledna 2017

... zima je veliká ...

... a já si užívám zimního focení ...
... tentokrát od hodně malého k hodně velkému ...
... prostě od bublin ke koním ...

... dcera mě vytáhla ven ...
... zachtělo se jí fotky se Šerdou ve sněhu ...

... zajímavý byl už můj nástup do ohrady s koňmi ...
... podlézt horní a zároveň překročit spodní drát ohradníku - oba pod proudem - jsem vyhodnotila jako nebezpečné ...
... jsem už starší dorostenka a to teda rozhodně odmítám byť jen zkoušet ...
... a tak dcera musela horní drát rozpojit a spustit k zemi ...
... pak už jsem si troufla ;o)) ...

... můj pokus vyndat fotoaparát z brašny vyhodnotil  jeden z koňů jako pozvání na sváču ...
... zamířil ke mě a rozhodl se, že mi pomůže brašnu otevřít ...
... chabě jsem mu dávala najevo svůj nesouhlas, brašnu s Nikonkem jsem však ubránila ...
... a tak mě alespoň pošimral chlupy, co má kolem huby, za krkem a na tváři ...

... ostatní koníci byly ke mě otočeni vesměs zády a horlivě se krmili ...
... o nějakých pózách fotomodelů nemínili ani maličko popřemýšlet ...
... dokonce byli v takovém chumlu, že když už jsem našla hlavu nějakého koníka, zcela určitě mu dělal pozadí alespoň jeden zadek kolegy, nejlépe zadků několikero ...
... jen si fotografko hledej kompozici ...




... Sherentovi se z chumlu taky nechtělo ...
... dcera ho musela doslova vytáhnout ...


... dost nerad se s ní dokonce i projel ...
... jen fotografka svou úlohu nezvládala ...
... přestože nebylo ještě ani deset hodin, sluníčko bylo opravdu jedovatě ostré ...
... autofokus nezvládal ostřit ...
... ručně ostřit pohyb zase nezvládala fotografka ...


... dcera se snažila o nejrůznější pózy, i sníh vyhazovala do vzduchu ...


... a já cwakala, abych mohla doma valnou většinu vyhodit do koše ...
... téměř všecko neostré ...
... zato sluníčko ostré přímo jedovatě ...
... netuším, jak upravit fotky tak, aby se mi to líbilo ...
... řada došla i na textury ...



pátek 20. ledna 2017

Frozen Bubble - part two

Po včerejším víceméně neúspěšném pokusu o focení zamrzajících bublin jsem se rozhodla zakoupit destilovanou vodu a připravit si novou várku mýdlového roztoku.

Na destilovanou vodu jsem se optala u nás v lékárně, protože se mi nechtělo jít do města.
Lékárník mě upozornil, že pokud chci destilku do žehličky, maličko se mi to prodraží.
Bezelstně jsem mu vyklopila, že ji chci na bubliny.
Jeho udivený výraz mě pobavil.
Raději jsem mu už neupřesnila, že k výrobě roztoku používám navíc taky škrob a prášek do pečiva ;o))
Zato jsem mu vysvětlila, že se mi bubliny v okamžiku tvorby ledových krystalků propadají.
Jeho sdělení, že je to záležitost fyziky, jelikož se mění povrchové napětí na plášti bubliny, a že to je tudíž nevyhnutelné, mě rozesmutnilo.
Začala jsem pochybovat o tom, zda na těch krásných fotkách zamrznutých bublin, které jsem viděla, jsou opravdu mýdlové bubliny.

Podezřívavost - to už je taková zásadní štíří vlastnost.

Po návratu domů jsem po telefonu konzultovala s kolegyní z fotoklubu, jak se daří jí.
Taky se totiž pokouší bubliny vyfotit.
A taky jí bubliny praskají.
Prozradila mi však, že do roztoku přidala navíc hodně silný cukerný roztok.
Přidala jsem tedy do mého "starého" roztoku cukrovou vodu a jala se zkoušet.
Bubliny sice praskaly zhruba stejně často jako včera, ale světe div se, přestaly se propadat.

Přišel však další problém, tentokrát na straně mé.
Nejsem schopná mrazové větvičky zaostřit.
Propracovala jsem se až ke cloně F18, ale bez výsledku.
Nakonec jsem se ustálila na cloně F9.
Autofokus se absolutně nechytá.
Ručně mi to nejde.
Snaha předostřit ručně a pak přepnout na AF skončila fiaskem.
AF okamžitě proostřil úplně to pryč :o(

A taky mě opět překvapila fyzika.
Vždy jsem ji nesnášela, protože jsem většině věcí moc nerozuměla.
Ani tentokrát nerozumím.
Zejména nechápu, jak je možné, že některá bublina zamrzne a jiná ne, byť jsou obě ze stejného roztoku a vytvořené takřka ve stejném okamžiku.
No ale tím se zabývat nemíním.
Zásadnější je pro mě to ostření.

Tady pár fotek, i když stále nejsem spokojená :o(






čtvrtek 19. ledna 2017

Frozen Bubble - part one

Nedávno jsem při listování Pinterestem narazila na fotky zamrzlých mýdlových bublin.
A to bych ani nebyl já, kdybych to nechtěla vyzkoušet.
Vlna současných mrazů k takovýmto pokusům přímo vybízí.

Jenže ...

Bubliny z vody a přípravku na mytí nádobí prostě nefungovaly.
Praskaly už v teple domova.
Začalo tedy hledání, jak na to.
Na YouTube jsem našla několikero receptů.
První poznatek byl, že mnou doma používaný Pur Balsam je zcela nevhodný.
Chce to prý úplně obyčejný Jar.
Který ovšem už nejspíš ani neexistuje.
Nakonec jsem koupila jakýsi Milit s glycerinem.
Ostatně glycerin údajně způsobuje větší pevnost bublin.
Namíchala jsem tedy směs z převařené vody (doporučovanou destilovanou vodu ve mnou navštíveném obchodě neměli a na benzínku se mi fakt nechtělo), Militu, kukuřičného škrobu a prášku do pečiva.
I tak však bubliny praskaly.
Vydržela zhruba každá desátá.
Přidávala jsem střídavě škrob i Milit.

Když jsem se dostala do stavu, že nepraskly třeba i dvě nebo tři bubliny za sebou, vyrazila jsem do mrazu na balkon.
Bubliny vesele prskaly, jen čas od času některá vydržela.
Jak se však dotkla zábradlí, "roztekla" se na polokouli.
Kulatou bublinu se mi nepodařilo posadit na zábradlí ani náhodou.
A taky nezamrzaly.
Přesněji řečeno v okamžiku, kdy se začaly na povrchu bubliny vytvářet mrazové větvičky, bublina se propadla.

Vydržela jsem mrznout asi hodinu a pak jsem to vzdala a fotky vysypala do poče.
Některé jsou snad i koukatelné, i když hodně vzdálené mému původnímu záměru.
Kvůli rušivému pozadí jsem převedla do černobílé.
A taky přidala paprsky ;o))






úterý 17. ledna 2017

Výstava v Plzni

Bylo nám jako fotoklubu nabídnuto uspořádat výstavu fotografií
v ateliéru PhotoProgress v Plzni.
Termín však byl naprosto šibeniční.
Necelých pět dnů na přípravu.
Kdo jiný by byl schopen takto rychle vše nachystat, než já a Marta ;o))

A tak jsme se do toho s vervou pustily.
Nejprve probrat zásoby vytisknutých fotografií, které jsou natolik v dobrém stavu, že je možné je vystavit. Na vytisknutí fotek nových prostě nebyl čas.
Marta se ujala nákupu podkladových papírů.
Já zase tvořila uvítací plakátek.
A byla to docela fuška zarovnat vše tak, aby avatary i loga lícovaly, to vše ve verzi Zoneru, která umí jen dvě vrstvy.
Marta se ujala cesty do Canonu, kde jsme nechávaly tisknout na formát A2.
Na počkání to žel nebylo, Marta musela druhý den znovu.
A čekal ji šok.
Mnou pracně zarovnané avatary a loga s pravidelnými mezerami na všech stranách prostě a jednoduše ořízli.
Naštěstí si toho Marta všimla a žádala nápravu.
Ještě, že jsem pro to nešla já. Věta pracovníka Canonu "Co se vám na tom nelíbí" by mě nejspíš vytočila do běla.
Marta vcelku v klidu trvala na novém tisku.


Vše tedy nachystáno a před námi instalace domluvená na sobotu.
Už v pátek bylo jasné, že to neklapne.
Husté sněžení a velice silný vichr uzavřel na mnoho hodin hlavní tah na Plzeň.
Jediná další silnice z KV do Plzně uzavřená také.
V sobotu sice vítr maličko zeslábl, ale sníh se sypal dál.
Raději jsme to zrušily.

A protože neděle případně pondělí se nehodilo na straně ateliéru, vyrazily jsme do Plzně až dnes.
Naštěstí se počasí jakžtakž umoudřilo a tak jsme dojely tam i nazpátek v pořádku.
Jen nebyl čas na nafocení výsledné instalace, takže jen fotky z mobilu, které nám poslala spolumajitelka ateliéru.



středa 11. ledna 2017

Černobílá

... další téma čtvrtletní fotosoutěže ve fotoklubu znělo
černobílá ...

... nápady tentokrát kupodivu byly, jen jejich realizace nebyla bez problémů ...

... pro první nápad bylo třeba notového papíru ...
... trvalo mi docela dlouho najít na Pinterestu notový papír ve slušném rozlišení ...
... a když už jsem nějaký našla, byl v sépiových odstínech ...
... já však potřebovala papír bílý ...
... nakonec jsem přeci jen našla a vytiskla ...
... dalším problémem se ukázaly lžíce ...
... ty mé jsou příliš placaté, chtělo to takové ty hlubší ...
... navíc jsou používané a tedy i mírně poškrábané ...
... co však nadělám, že ...
... vůbec největším problémem se však ukázalo nasvícení ...
... lampička se ve lžících nepěkně odrážela :o(
... došlo tedy nakonec i na klonovací razítko ...



... dalším nápadem byly šachové figurky ...
... nejprve jsem musela přerovnat byt, abych našla šachy z dětských let mých dcer ...
... našla jsem, ale jejich velikost mě zklamala ...
... v plánu byla figurka koně, ale ten nebyl díky velikosti - vlastně spíše malosti - moc k poznání ...
... takže nakonec záložní varianta ...
... jako pozadí použit zbytek tapety s obláčky a motýlky ...


... na konec jsem si nechala nápad nejsložitější ...
... upevnit pět metrů pruhované látky - stříhat se mi ji nechtělo - mi dalo pořádně zabrat ...
... jednoduché ostatně nebylo ani najít vhodné skleničky ...
... vůbec nejsložitější pro mě bylo všecko nasvítit kancelářskou lampičkou ...
... marně jsem ji obalovala bílou igelitovou taškou nebo průklepovým papírem ...
... neustále se ve skleničkách odrážela ...
... pokus nasvítit odrazem od hliníkové podložky taky nebyl to pravé ořechové ...
... nakonec přišla na řadu polystyrenová deska a nasvícení odrazem od ní ...
... po třech hodinách už jsem neměla sílu vylepšovat a tak jsem kartu vysypala do poče ...
... až tam jsem si všimla, že skleničky nebyly vyleštěné tak, jak bych si představovala ...
... taky maličkaté bublinky mě zrovna nenadchly ...
... sílu ani chuť vše přefotit jsem však v sobě nenašla ...





... a jak vše nakonec dopadlo? ...
... mě osobně se nejvíce líbily lžíce, osazenstvo klubu však můj názor nesdílelo ...
... dostaly jeden jediný bod ...
... taky skleničky nenadchly ...
... možná proto, že Marta předvedla technicky mnohem zdařilejší verzi ...
... šachy však "urvaly" čtvrté místo ...
... více na webu fotoklubu TADY ...

pondělí 9. ledna 2017

Hudební vzpomínky

... během přehrávání písniček od Heintjeho mi YouTube nabízel další a další podobné ...

... třeba Demise Roussose ...
... snad jediný, jehož gramodesky byly k dostání i u nás ...
... dokonce jsem ji použila k focení do jedné hodně historické fotosoutěže na téma zátiší ...


... Demise jsem milovala a miluju ho dodnes, i když už odešel do hudebního nebe ...
... vzpomínám si, jak strašně se mě v sedmdesátých letech minulého století dotkla kritika v časopise Melodie, kde se psalo něco ve smyslu: "jeho hlas stoupající do výšek neustále hrozících katastrofou ..."

... asi nejraději z jeho písniček mám


... jak jsem si tak postupně pouštěla jednu písničku za druhou, s úžasem mi došlo, že všecko jsou to Řekové, i když vesměs žijící v zahraničí ...
... a já si uvědomila, že má fascinace Řeckem vlastně vznikla mnohem dříve a ne až v roce 1995, kdy jsem Řecko poprvé navštívila ...

... ale zpět k písničkám ...

... k mým favoritům tehdy patřila třeba Vicky Leandros a její


... nebo Costa Cordalis s písničkou


... neopomněla jsem si pustit i poněkud "současnější" a echt řeckou


... ráda jsem poslouchala i Nanu Mouskouri, zejména její


... srdce pookřálo, když jsem našla mou oblíbenou v jejím podání


... desky Nany Mouskouri nám mnohem později - za mých studií na střední škole - pouštěla i profesorka francouzštiny ... pochopitelně francouzské ... chtěla nám tehdy zpříjemnit zejména výuku francouzské gramatiky ;o))

... do záložek jsem si uložila i duet Demise a Nany s řeckými tanečky ;o))



neděle 8. ledna 2017

Heintje

To si takhle hledám něco na YouTube ...

... a pak mě napadlo do vyhledávacího řádku napsat slovo Heintje ...

... pro nezasvěcené bývalá dětská hvězda ...
... ti, kdo v šedesátých letech "chytali" západoněmeckou televizi, pravděpodobně znají ...

... do klučiny jménem Heintje jsem se zamilovala, když mi bylo dvanáct ...
... a jemu taky - je asi o dva měsíce starší než já ;o)) ...
... v roce 1967 natočil svou první desku a stal se megahvězdou ...
... alespoň v Západním Německu zcela určitě ...



... mám sice neuvěřitelnou spoustu restů ...
... a možná právě proto se mi do nich nechce ...
... raději si pouštím jednu písničku za druhou ...
... skleničku červeného k tomu ...
... a vzpomínám ...
... oko málem nezůstalo suché ...

... tuhle jsem měla nejraději ...


... našla jsem i spoustu odkazů na jeho současný život ...
... dnes si říká Hein a stále zpívá ...
... tady srovnání další mé oblíbené písničky ...



neděle 1. ledna 2017

PF 2017

Do Nového roku všem mnoho a mnoho krásných a slunečných dní ...

A aby nám pokud možno nezamrzl úsměv na rtech ;o))