pátek 30. srpna 2013

Rajčátková ...

Konečně po 6 zamračených dnech už od rána vykukovalo sluníčko a tak jsem se pokusila vyfotit rajčátka v truhlíku za kuchyňským oknem.
Jsou úžasná, slaďoučká, prostě rajčátková.
V truhlíku je pět sazeniček, 3 s červenými rajčátky a 2 se žlutými.
Hrozně špatně se za oknem fotí, ukrývají se pod listy. I když jsou listy trochu poškozené kroupami, rajčátka stále dozrávají. Jen už přestaly kvést :o(



pondělí 26. srpna 2013

Kosmetický kufřík

Na začátku bylo listování japonským časopisem, kde mě zaujaly kufříky.

Pak přišel nápad využít k jeho ušití panel s kopálistou zakoupený na PPM a darovat vnukovi k narozeninám.
To jsem ovšem ještě netušila, že čerstvě čtrnáctiletý kluk kromě sprchového gelu, šamponu a antiperspirantu potřebuje též deodorant, pěnu a lak na vlasy a dokonce i žehličku na vlasy.

A tak z prvotního záměru kufříku vyšel málem kufr - rozměry 29x18 cm, výška 11 cm ;o))


Jeho ušití nebyla zrovna procházka růžovým sadem.
V japonských časopisech dokážu pouze "obrázkovat". Rozsypanému čaji nerozumím. Jsem ráda, když najdu číslici a pochopím, co znamená.

A tak má kufřík hromadu nedostatků.
Například jsem pochopila, že ucho je třeba přišít ještě před kompletací, jinak není šance se k němu na mašině dostat.
Původně bylo mým záměrem všít do středu kufříku přihrádku na zip. Vzdala jsem to, protože jsem si nedokázala představit, jak tuto přihrádku nějak esteticky přišiju ke stěnám kufříku. A tak má nakonec jen vnitřní kapsičku na víku.

Na to, že to byl první pokus včetně premiéry práce s ronofixem či jak se ta výztuha vlastně jmenuje, nevypadá zas až tak špatně ;o))


neděle 25. srpna 2013

Vánoce v srpnu?

Ne, nezbláznila jsem se.
I když po vánočních látkách i inspiraci pokukuji stále častěji ;o))

Jen jsem konečně nafotila dárky pro dceru a zetě, které dostali k těm zatím posledním vánocům.

Zeť dostal polštářky s rybářskou tematikou, velikost polštářků je 60x50 cm.


Deku dostal už předtím, ke čtyřicátinám.


Dcera pak vánoční štolu na konferenční stolek a dva malé svícny zdobené paličkovanou krajkou.
A pro každého z rodiny ještě srdíčko v barvách štoly, se zlatou rolničkou a jmenovkou.


čtvrtek 22. srpna 2013

Opletená láhev

Konečně jsem se pustila do opletení láhve.
Je to opožděný dárek k narozeninám mého zetě.
V láhvi měl pochopitelně i litřík a půl jeho oblíbeného vínka ;o))


Láhev mi dala docela zabrat.
Zejména ucho. Aby bylo opravdu pevně spojeno s opletem, použila jsem pruty z osnovy (dále jsem pokračovala v opletu novými přístrčky). Obtočit ucho pruty pedigu se mi nedařilo, přeci jen chybí trénink. Takže nakonec taková z nouze ctnost.
Ostatně ani zavírka kolem hrdla nebyla zrovna procházka růžovým sadem.
Několikrát jsem měla chuť vše vyhodit oknem. Opět a zas jsem oprášila svůj slovník s expresivními slovíčky. Snad jen první oplet vrbovou šénou byl zcela v pohodě.

neděle 18. srpna 2013

První narozeniny

Dnes oslavila první narozeniny má vnučka Emí. A s ní i tento můj blog ;o))







Dort jsem vytvářela sama, podle toho taky vypadá.
Korpus příliš nevyběhl, nejspíš díky prášku do pečiva, který byl maličko za zenitem.
Ruční šlehač nějak nestíhal. Taky má už svá nejlepší léta za sebou. Regulace otáček nefunguje. Strčením do zásuvky se zapne, vypíná se vytažením ze zásuvky. Navíc se slušně přehřívá. Jednu chvíli jsem přemýšlela, jesli mě JEN "kopne", nebo rovnou zprovodí ze světa.
Přežila jsem. Ruční šlehač také. Dokonce i krém vyšlehal.
Marcipán nebo spíše mléčnou hmotu na potahování zpracovala pekárna. Dopadlo to výborně. Jen já si trošku zavařila. Byla jsem líná dort potáhnout už večer ihned po zpracování hmoty. Místo toho jsem čučela na TV. Budiž mi omluvou, že večer už nevidím zrovna nejlépe. Ráno jsem poznala, jak strašnou chybu jsem udělala. Hmota ztuhla natolik, že bylo hodně těžké ji upravit do zpracovatelné konzistence. Pěkně jsem si namohla pravou ruku. Levou mi to nešlo. Hmota se maličko trhala. Nezbylo, než nedokonalosti zamaskovat srdíčky ;o))
Vím, mluvit o nějaké dokonalosti je hodně nadnesené. Ostatně dortařky by se nad mým počínáním asi hodně nasmály. Třeba když jsem tenký plát korpusu podle pravítka příborovým nožem krájela na kostky 5x5 cm. Nebo když jsem dětským příborovým nožem "prošívala" písmenka. Ty jsem ostatně nejprve týmž nožem vyřezávala podle papírové šablonky.


Co na tom, že nevypadá profesionálně. Je můj - teda vlastně Emí - a byl moooc dobrej ;o))

úterý 13. srpna 2013

Pedigová zakázka

Tak jsem dnes nafotila a vystavila k prodeji na Fleru jednu pedigovou zakázku.
Zadání znělo malý a velký kulatý podnos s růžemi a "něco" na vařečky a příbory.

Takto jsem se s tím popasovala ;o))







Prstíky odvyklé pedigu pláčou, já léčím záděry. Požadovaná "napletená" ucha jsem nezvládla. Fakt mi to obtáčení silných prutů nešlo a nešlo. Nakonec jsem to vyřešila ratanovými uchy. Že jsem to neudělala hned, záděr by jistě bylo mnohem méně ;o))

pondělí 12. srpna 2013

Výstava

Společná výstava fotografií našeho a sokolovského fotoklubu se původně měla konat v klášterním kostele sv. Antonína Paduánského v Sokolově.
Nakonec však tento úžasný prostor pravděpodobně "zabral" někdo jiný, a tak se výstava koná opět v Městském domě kultury. Začala již v půlce července, jenže bez vernisáže.


A protože počasí bylo jaké bylo, dostala jsem se tam až dnes.
Prostor opět nezklamal - teda vlastně zklamal, nějak se mi tam nelíbí.
A tak trošku zklamaly i fotografie. Přestože téma výstavy je Karlovarský kraj, jsou tam i pavouci či mouchy. Možná byly opravdu vyfoceny v našem kraji, ale ...
Fotky, které zaujaly, navíc už znám, byly i na výstavě minulé.
Ale proč si vlastně stěžuju, měla bych být ráda, že tam mám dokonce 4 fotky ;o))






neděle 11. srpna 2013

Růžičková ...

Před časem jsem opět a zas neodolala a koupila si v supermarketu minirůžičku. Píšu opět, jelikož to zdaleka nebylo poprvé. Růžičku se mi nikdy nepodařilo udržet při životě.

Tentokrát to vypadalo, že bude následovat své předchůdkyně.

Rozkvetlé květy odkvetly ... poupátka zaschla ... usychat začaly i lístky ... jeden z výhonků zaschl docela ... vydržela jsem však a pravidelně zalévala ... a vydržela i růžička ... pomalu se začala rozrůstat ... zdaleka už nepřipomínala minirůžičku ... vypadalo to, že vystěhuje z parapetu i kávovník a aloe ...

... a nakonec dokonce nasadila poupata ...

... přežila a kvete ...



středa 7. srpna 2013

Levandulová ...

Po nedělní bouřce byla v pondělí ráno mlha, že by se dala krájet. Zároveň však také úžasně svěží vzduch.
A jelikož máta už přímo volala po větším květináči - do toho za kuchyňským oknem už se nevešla - vyrazila jsem do zahradnictví pro zeminu na bylinky.



A jak už to tak u mě chodí - vyrazím pro něco do obchodu a přinesu něco úplně jiného - neodolala jsem a přikoupila ještě levanduli ;o))
Úžasně voní a mezi muškáty jí to moc sluší. Jen už se na balkon nějak nevejdu.
A taky se tam pro absolutní nedostatek místa špatně fotí. Pondělní fotky šly všecky rovnou do koše.
Včera byl takový hic, že jsem neměla sílu vylézt na balkon. Večer však přišla opět pořádná buřina - dokonce i s kroupami, převislé muškáty za oknem v obýváku se stále ještě vzpamatovávají - a dnes je tedy zas dýchatelno. Pokusila jsem se tedy o reparát.



 Spokojená rozhodně nejsem. Když však chybí manévrovací prostor, musím se s tím smířit.
Malá ukázka z archivu - foceno u kamarádky na zahradě.


 V přírodě se prostě fotí jinak.
Nezapomenu na jaro, kdy jsem před panelákem zalehla do trávy s fotoaparátem v úmyslu vyfotit fialky. Opodál stojící dělník mě přinutil zmizet v útrobách paneláku velice rychle. Koukl na mě takovým způsobem, že jsem v jeho očích četla: "Proboha nemám zavolat záchytku? Ta baba je snad ožralá." :o((

neděle 4. srpna 2013

Kostka pro Alenku

Po kratičkém ochlazení ... nevěřila bych, jak krásný může být pocit, když je někomu zima ;o)) ... tedy po kratičkém ochlazení další vlna veder ... a další didaktická kostka ... pro sousedčinu prapravnučku ...

... tentokrát se mi podařilo obrázky pěkně seřadit ... chce to přemýšlet a "přepichovat" ... látkové obrázky připíchnuté ke molitanovým kostkám, nikoliv snad sazeničky ... prostě to seřadit jde ... tedy alespoň v dlouhých stranách s osmi kostkami ... na stranách se čtyřmi kostkami se vám to nepodaří ...
... jen ty kostičky s Alenčiným jménem jsem mohla seřadit jinak :o(



pátek 2. srpna 2013

Pracovní morálka

V novinách (internetových) jsem se dočetla, že Češi jsou v EU na 2. místě v počtu odpracovaných hodin za týden ... hned po Řecích ...
... jen nějak nevím, o jakých Češích je řeč ...

... jak už jsem psala, měníme v domě, kde bydlím, výtah za nový ... přesněji řečeno FIRMA mění výtah za nový ... my všichni obyvatelé vchodu JEN chodíme několikrát denně dolů a nahoru pěšky ... a asi ještě hodně dlouho chodit budeme ... soudě alespoň podle pracovního nasazení zaměstnanců firmy ...

... že by snad pracovali i o víkendu, v to jsem se neodvážila ani doufat ... skutečnost mě však šokovala ... ne, nebojte se, nepracovali o víkendu ... spíše si víkend maličko prodloužili ... do práce nastoupili až ve středu ... první dva začali pracovat v půl desáté ... o hodinu později se k nim přidali další dva ... v půl jedné šli všichni na oběd ... před druhou se vrátili ... v práci však pokračovali jen druzí dva ... první odjeli v půl třetí ... v půl páté bylo v domě ticho ... nepracoval už nikdo ...

... ve čtvrtek před desátou přišli dva pracovníci ... s přestávkou na oběd pracovali do půl čtvrté ...

... no a v pátek? ... mají víkend ... v domě je sice ticho ... stará výtahová šachta však 10 dnů od odstavení výtahu stále ze 60 procent stojí ...

... zdá se, že budu chodit pěšky ještě hodně dlouho ... chůze po schodech prý je dobrá na hubnutí ... jenže na ty mišelinky okolo mého pasu - ach ten řecký jogurt s medem - to asi moc fungovat nebude ...

... netroufám si odhadnout, jak dlouho ještě budeme bez výtahu ... jen tajně doufám, že ho zprovozní dříve, než dojde zásoba kočkolitu a granulí pro zvěřinec ... zásilka z internetového zverimexu totiž vždy váží hodně přes 30 kilo ...

... a pokud teď snad máte pocit, že je to záležitost pouze jedné nedobře vybrané firmy, vyvedu vás z omylu ... a nemusím chodit moc daleko ...

... na jaře kolem vedlejšího vchodu odkopala firma základy ... na dům připevnila jakousi folii a část zase zasypala ... jenže pak z části soklu opadal už dlouho odfouknutý gabřinec ... od té doby se nic neděje ...

... obyvatelé vchodu z opačné strany se zase rozhodli zateplit podhled přesahu střechy ... na to firmy zateplující paneláky nějak nemyslí ... netuším, jestli je to nutné ... u nás si nikdo z těch, kteří bydlí pod střechou, na tvorbu tepelných mostů nestěžoval ... sousední vchod však podhled zateplit chtěl ... přišla firma ... přivezla materiál i vysokozdvižnou plošinu ... během dvou dnů zvládla polovinu podhledu ... celý podhled odhadem třicet šest krát půl metru ... už třetí týden se nic neděje ... po firmě zůstala jen obrovská taška s odpadem uprostřed chodníku ...

... a tak bych mohla pokračovat ... nebylo by to veselé čtení ... nějak v české kotlině stále ještě nezačalo platit pravidlo "Náš zákazník, náš pán" ... firmy si to upravily po svém :o((