úterý 30. prosince 2014

Houpací koníčci

V plánu bylo daleko více dárků, ale nějak jsem opět a zas nestíhala.
Nějak mi všecko trvá déle a déle, čas naopak utíká stále rychleji.

Nad těmito pěti houpacími koníčky jsem strávila takřka celý den.
Nejhorší bylo asi otočit  sešitý "podvozek" na líc ;o))


Mladí je dostali jako jmenovku k dárkům.

pondělí 29. prosince 2014

Vánoční dárky pro mé dcery

Už loni jsem se chystala na domečky z plechovek od kojeneckého mléka, nějak jsem se k nim však nedostala.
Došlo na ně až letos.

Pro starší dceru jsem použila látky, ze kterých jsem jí šila Ježíška už dvakrát.
Začalo to štolou na konferenční stolek předloni, podívat se můžete TADY .
Loni přibylo prostírání a podkafíčka, ty jsou pro změnu ZDE .

No a letos konečně dlouho plánovaný domeček.


Aby nezůstal prázdný, o půlnoci z 23. na 24. prosince jsem pekla vanilkové rohlíčky ;o))

K domečku dále ze zbytků  látek ušitý zateplovací kabátek na french press na kávu.
Použila jsem do něj izolační rouno s nánosem hliníku.
S lemováním okolo výřezu pro zobáček konvičky jsem hrubě nespokojena, budu to muset vypilovat.


No a do třetice - opět ze zbytečků - voňavá podložka pod horkou konvičku nebo hrnec.
Aby bylo možno prát, ušila jsem na podložce kapsu, do které se dá voňavé koření zašité do polštářku ze sypkoviny.
Velikost podložky je 26 x 26 cm.


Mladší dcera dostala domeček a podložku v kombinaci černošedé.


Futrálek na french press jsem jí šila již před třemi lety.
Kravička je ručně malovaná.


Na doplnění jsem jí do balíčku přidala přidala jedno z obřích prostírání, která najdete TADY .

neděle 28. prosince 2014

Vánoční dárky pro vnuka

Když jsem před časem tiskla fotky na polštářek pro vnukovu první lásku, v rámci maximálního využítí speciální bavlny pro tisk fotografií o rozměru A4 jsem vytiskla ještě 4 malé fotečky.

No a před vánoci došlo na jejich zpracování.

Vznikly dvě pouzdra na mobil.



Na pouzdra jsem využila i odstřižky od polštářů.
Ano polštářů, protože nakonec jsem ušila polštář i pro vnuka.
Juknout se na ně můžete TADY a TADY .

 Původně mělo být modré pouzdro pro vnuka a bílé pro jeho slečnu, ale nejspíš to dopadlo opačně. Modré pouzdro bylo o maličko menší a vnukův mobil v něm byl hodně natěsno.
Velikost pouzder si nepamatuju, finální výrovky jsem zapomněla změřit.

No a k pouzdrům na mobil ještě mincovky.



Šila jsem je poprvé a podle toho taky vypadají.
Dnes už vím, že do tunýlku je třeba skrýt skoro celou pružinu. Prostě jsem to špatně změřila.
Při té příležitosti jsem si vyzkoušela pár dalších stehů ;o))


sobota 27. prosince 2014

Karlovy Vary vá-noční

Mám maličko výčitky, že letos skoro nefotím.
A tak jsem se rozhodla to alespoň trošičku napravit a vydala se včera večer do vánočního nočního - tedy vá-nočního ;o)) - města.

A chvílemi jsem přemýšlela, zda jsem ve svém rodném městě.
Kulisy byly známé, avšak úplně všichni kolemjdoucí mluvili rusky.

Ostatně rusky mluvící komunita mě známé kulisy drasticky mění.
Takřka všude vyrůstají betonová obludaria, díky kterým už nic není takové, jako bývalo.
Třeba sanatorium Imperial již nelze vyfotit s Máří Magdalenou v popředí. A takový to byl od stezky Jeana de Carro krásný pohled.
Abych byla přesná. Vyfotit to samozřejmě jde, ale Imperial je ze dvou třetin ukryt za obludnými garážemi, která investor svévolně zvýšil o dvě patra bytů, které nikdo nechce :o((

Přesto jsem vyrazila s Nikonkem a nezbytným stativem pokusit se najít ... zašlou slávu Karlových Var?

Po dlouhé době se přes den ukázalo sluníčko, navečer nebe poseté hvězdami ... a samozřejmě pořádná kosa ... prostě zima jak v Rusku ;o))

Strávila jsem venku dobře 4 hodiny, zmrzlá jak preclík ušla několik kilometrů.

Fotky však nic moc.
Scenérii, kterou jsem vídala z busu, když jsem před vánocemi hlídala Emču, kryly větve. Navíc jeden z nasvícených stromů v areálu Bristolu jako na just nesvítil a rušil mi tak symetrii.

Daleko více však rušily prasátka, ach jo.
To jsem však zjistila až dnes.
Včera mě tak bolely všecky klouby a bederní páteř, že jsem byla ráda, že jsem se dobelhala domů.
Stáhnout fotky do poče? K tomu jsem se nedokopala.

Valnou část fotek jsem smazala, jen pár jsem se pokusila upravit, i když nadšená z nich nejsem.

Nejprve pohled přes řeku na Grandhotel Pupp. Foceno ze stezky Jeana de Carro. Ten jediný jsem nechala v barvě, protože se mi docela líbí odlesky v řece.


Imperial od hotelu Thermal už je v ČB.
Kolonádu jsem musela říznout, protože velkou část kryla střecha a té jsem se chtěla zbavit.


A nakonec kolonáda od mostu u Lázní III.



pátek 26. prosince 2014

Vánoční dárky pro Emí

Všecky vánoční dárky foceny na Štědrý den po poledni. Jako obvykle jsem nestíhala ;o))

Dnes dárečky pro Emí.

Polštář s aplikací medvědí slečny v kočárku je opět jeden ku zdárnému konci dovedený kostlivec.
Velikost polštáře je 46 x 46 cm.
Zádíčka opět z fleecu, ve spodním okraji zip.


A stejně jako loni teploučký svetr, tentokrát bez kapuce, zato s čepicí.


Sovičky jsem před časem našla v nějakém časopisu. Byla to sice reklama, ne návod, ale vykoumat z obrázku nebyl žádný problém.
Problém byl spíše v tom, že jsem začala plést týden před vánoci.
Po upletení předních dílů a zad mi došlo, že jsem to se sovičkami maličko přehnala - na každém předním dílu jsou tři, na zádech pak dokonce sedm - párat se mi to však nechtělo. Na rukávech a na čepici už jsem raději vypletla jen po třech sovičkách.
I tak jsem na Štědrý den dopoledne nejprve hledala a pak přišívala 44 knoflíčků.

čtvrtek 25. prosince 2014

Vánoce

Vánoce jsou svátky zejména pro ty nejmenší.
Baví mě sledovat, jak vybalují dárky.
A samozřejmě jsem se těšila i na ty letošní - Emčiny již třetí.

Naskládat dárky pod stromeček v pokoji, který metry čtverečními zrovna neoplývá, byl docela oříšek.


Když bylo Emče povoleno vstoupit, byla zpočátku maličko vykolejená ;o))


Pak se však do rozbalování vrhla jak uragán.
Roztrhat papír, zahodit, na stejnou hromadu putoval i obsah balíčků.
Pokud Štěpán zvolnil při kupení dárků pro Emí, sáhla si pod stromeček sama.





Pak ji však přeci jen cosi zaujalo ... panenka ... 



Když navíc zjistila, že panenka vydává dokonce i zvuky, ztratila o ostatní dárky zájem a věnovala se výhradně panence.



Když si s panenkou vyhrála, vyfasovala jsem ji já ... i s lahvičkou ... dokonce nás Emí i přikryla.
Mám prý hlídat, když jsem ta hlídací babička.
S překvapením jsem zjistila, že panenka nejen pláče, ale taky mlaská, když se jí strčí do pusinky lahvička s dudlíkem. A nakonec pěkně nahlas oddychovala ... asi usnula.

A Emí se mezitím věnovala dalšímu dárku, který ji zaujal ... kuchyňce. Neustále nám cosi vařila a nutila nás do jídla ;o))

A já zmožena hlídáním miminka ... že by pravnučka? ... zapomněla fotit.
Nějak jsem ve změti dárků, papírů a nohou všech zúčastněných usoudila, že by fotky stejně za moc nestály.
Jako ostatně i ty, které najdete výše.
Nějak tento typ focení nezvládám ke své vlastní, alespoň maličké, spokojenosti.

pondělí 15. prosince 2014

úterý 9. prosince 2014

Vánoční prostírání

Vánoční panel od firmy Makower mám doma už více než tři roky.
Před každými vánocemi jsem ho vytáhla ... a po vánocích zase uklidila.
Nějak nebyla ta správná inspirace pro jeho zpracování.

Až letos jsem se do něj pustila. Prostírky byly šity už na Free Fler Market v Chebu, který se konal v listopadu. Jenže pro akutní nedostatek času zůstaly bez lemů.

Na Ježíškovy vánoční trhy už jsem je prostě musela dokončit.
Původně jsem chtěla lemy přišít na stroji. Poctivě jsem zažehlila, pomocí cvakaček (sponky do vlasů, které mám doma ještě po svých dcerách) se snažila přichytit k okrajům ... Práce na mnoho minut a pořád se mi nedařilo :o(
Nakonec jsem se vrátila k zažitému a mnou preferovanému způsobu lemování. Lem přišiju strojově na lícovou stranu, na zádíčkách přišívám pěkně ručně. Je to pracnější, ale mě se to tak líbí mnohem víc. I když jsem při ručním začišťování asi tak třetího prostírání uvažovala o tom, že budu muset přehodnotit mé preference. To když jsem si už po několikáté píchla do bříška prostředníčku jehlu ... tou obrácenou stranou, nikoliv špičkou ;o))

Prostírání má velikost 45 x 35 cm, nejsou to tedy žádní drobečci.
Dají se použít i jako malý ubrousek třeba na konferenční stolek.



Vznikly dvě varianty - červená se zelenými lemy a zelená s lemy červenými.
Ty druhé už jsem po jednom nefotila.


Fotky opět mizerné, o půlnoci opravdu není dobré fotit ;o))

pondělí 8. prosince 2014

Zvonečky z pedigu

Nedalo mi to a napletla jsem na vánoční trhy další minizvonečky.
Tentokrát jsem udělala sady 4+1 zdarma.
Uplatnila jsem na nich stužky, kterým jsem neodolala v Lidlu a musela jsem je koupit ;o))





Protože korálky vyjdou na 6 zvonečků, v každé sadě vždy byly 3 zvonečky s korálky a 2 zvonečky s mašličkami.
Červené a zelené se prodaly všecky na Božím Daru, zůstala jedna sada modrá a jedna sada oranžová.

Ke žlutým korálkům jsem nenašla barevně odpovídající mašličky a tak zůstaly jednotlivě.


A taky došlo na zpracování zvonečků, které jsem pletla jako první kdysi dávno v "dávnověku". Konečně dostaly ouško, "srdíčko" a mašličku a vydaly se do světa.


Barvy jsou opět zkreslené, fotila jsem krátce před půlnocí noc před vánočními trhy ;o))

neděle 7. prosince 2014

Ježíškovy vánoční trhy

Včera jako obvykle druhou adventní sobotu proběhly na Božím Daru Ježíškovy vánoční trhy.
A opět i za mé účasti.
Doprovázelo je několik malých nepříjemností.
Nejprve jsme zjistily, že dcera zapomněla doma Emčinu didaktickou antistresovku, kterou vozím na trhy jako ukázku. Na ukázku tedy posloužila kostka pro Malvínu, kterou nám pořadatelka vánočních trhů a maminka Malvíny zapůjčila.
Bohužel až při vybalování jsem zjistila, že já jsem zapomněla doma patchworkové deky. Dcera se pro ně vrátila, nakonec se však ukázalo, že zbytečně.
Fotky mého stánku jsou ještě bez dek.


Počasí se tentokrát moc nevydařilo. Bylo lezavo, mlhavo. I když nebyl mráz, vlhkost vzduchu způsobovala, že pocitově byla mnohem větší zima.

Prodejců oproti loňsku přibylo.
Zákazníků bylo naopak o poznání méně než loni. Němci například skoro žádní. Možná to bylo tím, že se konaly trhy i v nedalekém německém Oberwiesenthalu.

Díky mé "dvorní" zákaznici, která u mě pokaždé nakoupí, byla nakonec tržba docela slušná.

I když odhadnout, co budou zákazníci ochotní koupit, je zcela nemožné.
Loni se prali o andělíčky z pedigu. Měla jsem jich však málo, jelikož došla stuha, ze které dělám křídla. Letos jsem tedy zakoupila celý kotouč stuhy, napletla 40 andělíčků - tentokrát pro změnu došly hlavičky ;o)) - no a prodal se jeden jediný.
Alespoň že na odbyt šly minizvonečky, které jsem dodělávala ještě v pátek odpoledne. Ze 46 nových kousků se jich prodalo 30.
Stejnou zkušenost udělalo více prodejců.

Cesta domů dost horor, alespoň zpočátku. Na Božím Daru totiž nebylo vidět na krok. Naštěstí o pár metrů níže už to bylo v pohodě. Netuším, zda to byla mlha. Spíš si myslím, že to byl hustý šedivý mračoun, který seděl přesně v nadmořské výšce, na které se nachází Boží Dar.

No a já konečně rozmrzla a suším, krom dalšího zboží, i navlhlé deky, pro které se dcera zbytečně vracela ;o))

pátek 5. prosince 2014

Kostka pro Malvínu

Další didaktická antistresovka pro malou holčičku s málo známým jménem Malvína.
A netradičně pro holčičku maminkou vybrány traktory a nově také kočičky.


Barvy jsou poněkud zkreslené. Foceno krátce před půlnocí. Nějak nestíhám ;o))

úterý 2. prosince 2014

Ledovka

Po teplém listopadu nám prosinec nachystal nepěkné překvapení.

Včera jsem byla nucena vyrazit do města. Úřední pochůzky a taky doplnit ledničku a špajzku. Venku byla zima jak v ruskym filmu. Ledovej vichr a teplota přes den poprvé tuto zimu pod nulou.

Ještěže jsem vyrazila včera. Večer totiž začalo pršet a déšť okamžitě mrzl.

Takto dnes ráno vypadaly převislé muškáty, které zůstaly venku za oknem. Přezimovat se mi je nedaří a na jejich likvidaci nebyl čas.



Fotky jsou nepodařené cwaky.
U první mi hned nedošlo, že 1/25 s na ohnisku 100 neudržím.
No a při další už jsem drkotala zuby a klepala se jako osika, takže 1/160 s taky nezaručila ostrost.
O další cwaky už jsem se nepokoušela a honem rychle zavírala okno ;o))

neděle 30. listopadu 2014

Kaleidoskopy v modré

Poslední kostlivec.
Přesněji poslední dokončený kostlivec.
Pár nedokončených ve skříni ještě je, ale na ty dojde nejspíš až příští rok.

Kaleidoskopy miluju. Baví mě otáčet nařezané rovnostranné trojúhelníky a vybírat ten nejhezčí vzniklý vzor.
Horší je to s jejich sešíváním.

Top této deky jsem šila u kamarádky. A protože sešívám po jednotlivých řadách, je třeba si to někam poskládat a postupně sešívat. Malér je v tom, že kamarádka má 2 psy a pět koček. K tomu tehdy ještě moje hafuša. Každou chvíli se po poskládaných trojúhelnících některé ze zvířat proběhlo a na hladce nalakované podlaze mi deku maličko přeskládalo. Byly okamžiky, kdy jsem více rovnala na zemi, než šila ;o))

Velikost deky je 190x135 cm.
Výplň tvoří hodně silný dvousetgramový vatelín, deka je tedy opravdu "naducaná".
Zádíčka jsou ze světlemodrého fleecu.
Prošito ve švech jednotlivých šestiúhelníků.
Původně jsem chtěla prošít ještě více.
Jenže procpat vše pod ramenem mašiny byla pěkná makačka.
Navíc jsem se musela ještě prát s kočkama, které se z deky nechtěly hnout a tvářily se naštvaně, že s dekou neustále nějak manipuluju.
Má záda a ramena protestovaly tak vehementně, že jsem to vzdala.
Do středů jednotlivých šestiúhelníků jsem nakonec přišila knoflíky. Ostatně je to jeden ze způsobů quiltování. A navíc jsem zamaskovala pár míst, kde se středy nesešly až tak přesně, jak bych si představovala ;o))


A i u této deky nepříliš fotograficky povedený celkový pohled na deku.



Ze zbytků květovaného vzoru vznikly 2 polštářky o velikosti 43x43 cm. Dozdobeny jsou tmavomodrou bavlněnou paličkovanou krajkou.
Zádíčka opět tvoří světle modrý fleece, ve spodním okraji je zip.



A zase se jedná o recyklaci, tentokrát flanelového prostěradla. Prostěradlo bylo zcela nové, i když koupené na burze. Kdo by taky chtěl spát na takovéhle divočině ;o))
Prostěradlo je focené přehozené přes šňůru a tak jím prosvítá vzor z přeložené zadní půlky.


Jako doplňková látka flanel s drobnými modrými kytičkami na bílém podkladu, opět použité, ale velmi kvalitní povlečení.

sobota 29. listopadu 2014

Zklamání

Před čtrnácti dny jsem trávila prodloužený víkend u PC prohledáváním fotoarchivu a upravováním fotek.
Juknout se můžete TADY , TADY nebo TADY .
V pondělí večer odešla objednávka do 24print.cz a pak se týden nic nedělo.

Až další pondělí přišlo info, že zpracovanou zásilku předali poště jako balík do ruky.
V úterý odpoledne jsem se nevzdálila od mobilu, chodila jsem s ním i na WC ... a nic. Před 17. hodinou jsem volala na poštu. Balík pro mě neměli.
Ve středu odpoledne stejně jako v úterý jsem se od mobilu nevzdálila na více než tři metry. A zase nic. Po půl páté jsem opět volala na poštu (otevřeno mají do pěti). Ano, balíkář před chvílí dorazil a vysypal jim tam půl auta balíků. Prý nestíhá.
Když jsem naštvaná dorazila na poštu, rozčilovali se tam již dva stejně postižení zákazníci pošty. Další nadávali po telefonu druhé pracovnici.
Taky jsem si maličko zanadávala a odnesla si obálku s fotkama domů.
Doma okamžitě rozbalila ... a zpracování fotek mě nijak zvlášť nenadchlo. Třeba blbě vidím, počkám do zítra na denní světlo.
Jenže druhý den denní světlo odhalilo totéž. Fotky neskutečně tmavé. A část z nich místo světle modrá, tak odporně fialová. Lixouri i Mandrakia (viz příspěvek Výběr fotek) zcela nepoužitelné. Kupodivu nejlépe vyšlo nakouknutí průjezdem do luxusního hotelu v Choře Folegandros, i když při odesílání do 24print.cz mi jejich nahrávač hlásil špatnou kvalitu pro zvolený rozměr fotky.
Byla jsem naštvaná.
A do běla mě rozzuřil mail České pošty, že pokus o doručení balíku do ruky byl neúspěšný a mám si ho vyzvednout na poště. S Českou poštou končím, příště zvolím pro dodání PPL.

A pak přišla páteční mimořádná schůzka fotoklubu, kde se vybíraly fotky pro další ročník Mapového okruhu Nekázanka.
A mé velké zklamání.
V prvním kole výběru fotek žádná má fotka.
V druhém kole rovněž tak.
Třetí kolo se stejným výsledkem.
Stále ještě chyběly 2 fotky, a tak se konalo kolo čtvrté. Do něj se dostaly 4 mé fotky, ale bylo mi to nanic. Prošla jen jedna z nich. A paradoxně ta, která se mi zdá technicky nejhůře zvládnutá. Myslím mnou nejhůře zvládnutá, protože tu kupodivu 24print.cz neobarvil na fialovo.

Tady je


Z dálky nepůsobí špatně, ale pokud si na ní vezmou hodnotící členové ostatních fotoklubů brejle, skončím až někde na chvostu.
Nu což, není každý den posvícení.
Jen si tak přemýšlím, nakolik se na neúspěchu podepsal 24print.cz mizernou kvalitou tisku a do jaké míry to byl můj špatný výběr fotek. Byly tak trochu monotematické. A hlavně jich bylo moc. Pět. A přestože se kolegům z fotoklubu docela líbily, každý dal hlas nějaké jiné a to nakonec na výběr nestačilo :o(

Fotky - nejen mé - dneska nalepeny. Postarali se o to opět ti samí, jako vždycky.
Největší problém bylo vymyslet k fotkám název.
Já tu svoji nakonec nazvala "Agios Gerasimos". Tak se jmenuje ta kaplička.
Název "Velmi pozdní odpoledne" se mi nezdál, nějak se mi tam pořád cpal Faun ;o))

pátek 28. listopadu 2014

Sluníčková deka

Další dokončený kostlivec.

Sluníčko se v posledních dnech - u nás by se dalo říci i týdnech (naposledy 8.11.) - ukazuje jen sporadicky. O to sluníčkověji a hřejivěji působí teploučká deka v oranžových tónech a se sluníčky ;o))

Velikost deky je 195x150 cm.
Výplň tvoří hodně silný dvousetgramový vatelín, deka je tedy opravdu "naducaná".
Zádíčka jsou z oranžového fleecu.
Prošito ve švech patchworkového vzoru. Sluníčka prošita v základních okrajových liniích.


Prostrkat celou deku při quiltování pod ramenem mašiny byl opravdu nadlidský výkon, zvlášť když na ní seděla alespoň jedna kočka, někdy i dvě.
Jedna z nich se rozhodla, že se s dekou musí i vyfotografovat ;o))

Tady ještě celkový pohled na deku, opět foceno v mizerném světle narychlo před Free Fler Marketem.



Ze zbylých bloků vznikl maxipolštářek.
Jeho rozměr je 76x37 cm.
Zádíčka opět tvoří oranžový fleece, ve spodním okraji je zip.


A zase se jedná o recyklaci flanelového povlečení.
Celý topík je jen z tohoto, není v něm žádná jiná látka.
Takto povlečení vypadalo před rozřezáním


Barvy vypadají trošku jinak, foceno bylo na balkoně a za slunečného počasí.

Deka byla se mnou na Free Fler Marketu v Chebu. Moc se líbila. Každou chvíli ji někdo osahával, hladil, vyptával se. Pro šrajtofli však nesáhli :o(
Abych však byla spravedlivá. K dece byly ještě 2 polštářky o velikosti 47x37 cm. A ačkoliv se všem líbil polštář velký (no spíše dlouhý), nakonec se prodaly oba ty malé. Asi, že byly o stovku levnější. Malé polštářky možná odhalíte na fotce TADY .