neděle 26. července 2015

Svatá Anna chladna z rána

Včera se konala na Božím Daru Svatoanenská pouť spojená s prodejními trhy.
Na těch jsem pochopitelně nesměla chybět.
Týden dopředu jsem s lehkou nervozitou sledovala počasí.
Televizní rosničky vytrvale strašily deštěm.
V pátek večer to vypadalo, že západu by se srážky mohly vyhnout.
Přesto jsem raději našla doma jakési igelitové prostěradlo. Bylo dostatečně velké i měkké. Taky jeden igelitový ubrus. Snad nic z toho nebudu potřebovat.

Ráno zatažená obloha.
Na Božím Daru podstatně chladněji než u nás v podhůří.
Naštěstí jsem přibalila ponožky. Jak ráda jsem je navlékla.
A jak šťastná jsem byla z občasného pocitu zimy. I husina chvílemi naskočila.
Po tom úmorném vedru, kdy jakýkoliv sebemenší pohyb spouštěl potoky potu valící se po mém těle, to bylo vážně úžasné ;o))

Počasí bylo značně proměnlivé. Mraky občas vykoukl kousek modré oblohy.
Kolem poledne se šeredně zatáhlo. I malá přeprška přišla.
Alespoň jsem vyzkoušela, jak rychle přikrýt vystavené zboží. Zejména patchworkové deky a polštáře, ty bych nerada složitě sušila.
Záhy se však šedivý mračoun odsunul dále a nebe zmodralo.
Jen tu a tam bílý obláček.

Radost z krásného počasí byla maličko předčasná.
Modrá obloha sice zůstala až do pozdního odpoledne, ale přidal se velice silný vítr.
Tak silný, že občas lomcoval i stánky.
O létajícím zboží ani nemluvím.
Občas se nedostávalo rukou, mám bohužel jen dvě. Nezbylo tedy než na stánek "zalehnout" s rozpřaženýma rukama i roztaženými prsty na nich.
V jeden okamžik jsem takto zalehla své zboží s kůrkou chleba nasáhlou buřtgulášem v puse.
Musel to být úžasný okamžik pro skvělou momentku.
Naštěstí žádný fotograf nebyl nablízku ;o))

Návštěvníci však spíše očumovali.
A pár korunek nachystaných na trhy raději vyměnili za jídlo.
Jak typické pro Čechy :o(

Nemám tentokrát ani fotky.
Po ránu, než jsem stihla na stánku vše nachystat, bylo už všude příliš mnoho očumujících návštěvníků.
Chtěla jsem nechat na poledne, kdy návštěvnost trhů na chvilku poleví, jenže pak už jsem musela jen a jen zachraňovat poletující zboží.

Cwakla jsem jen jediný záběr džínové tašky, mého prvního pokusu o recyklaci džín.
Tašku jsem dodělávala ještě v pátek v podvečer.
Strávila jsem na ní tři dny.
Pochopitelně ne v kuse.
Jen vždycky letěla do kouta, tak jsem byla vzteklá.
Ráno jsem se k ní zase vrátila.
Nakonec vznikla docela vymazlená velká kabela.
Všecky původní kapsy funkční.
Další vznikla v poklopci, jehož zip zdobí střapeček z porcelánových korálků.
V místě, kde je našitý zvýšený pas, je zapínání na zip se dvěma jezdci.
Celá kabela vypodložená podšívkou s nažehleným sakonem. I na ní pochopitelně kapsa.
Nechyběla ani karabinka na klíče, aby je jeden nemusel v tašce hledat.
Chybí jen fotodokumentace, protože taška byla jedna z mála věcí, které našly nového majitele.


Příspěvek vkládám až dnes, kdy opravdu platí rčení z nadpisu příspěvku.
Po ránu venku úžasných 14 stupňů.
Vytrvale větrám přehřátý byt.
A přešťastná jsem navlékla teplé ponožky i mikinu.
Dokonce i na deku při sledování TV došlo.
Jak málo stačí k mé radosti ;o))

úterý 21. července 2015

Taška 2 v 1

Už nějaký ten měsíc se chystám k ušití skládací tašky. 
Jenže mezi chystat se a opravdu se pustit do šití je značný rozdíl.

Takže až teď - pár dnů před trhy na Božím Daru, na které se chystám - na to šití konečně došlo.
A tašky vznikly hned čtyři.
Stejné, přesto každá jiná ;o))


Tašky mají v rozloženém stavu velikost cca 52 x 41 cm.
Dno - v rozloženém stavu kapsa - má rozměr 20 x 20 cm.
Výška složené tašky je cca 32 cm.
Ucha jsou široká 4 cm a dlouhá cca 77 cm.
Uvnitř podšívka s kapsičkou a karabinkou na připnutí klíčů.
Zip dozdoben přívěskem kola.

A opět se jedná - jak u mě taky jinak - o recyklaci povlečení ;o))

sobota 18. července 2015

Košíčky pro družičky

Moc jako svatební nevypadají, ale zase si je holčičky užijí i po svatbě.

Upleteno na přání zákaznice.
Sama si vybrala tvar a velikost košíčků, výplet šénou ve stěně i ubrousek ;o)



středa 15. července 2015

Z pratetina šuplíku

Dnes jeden hoodně starý rest.

Před časem mi dala sousedka vyšívaný ubrousek. Byl hodně sepraný a natržený.
A jestli prý bych s tím nedokázala něco udělat. Je po její pratetě - sousedce je 84 let. To jen pro představu, jak je ubrousek starý.
První, na co jsem se optala, k čemu bude sloužit.
Když mi řekla, že si jej chce dát na zeď jako obrázek, oddechla jsem si.
Jako polštář nebo ubrousek už opravdu sloužit nemůže, častější praní by nejspíš nevydržel.

A tak jsem si ubrousek odnesla domů, pečlivě ho uložila a přemýšlela co s ním.
Jediné co mě napadlo, bylo vystřihnout ho tak, abych se zbavila natrženého místa, a nažehlit pomocí pavučinky na novou látku.
Co s tím dál jsem však vymyslet nedokázala a inspirace nepřicházela.

Až mě při návštěvě PPM inspirace přímo praštila do očí. Přesně to jsem potřebovala.
Autorky jsem se vyptala, zda opravdu použila pavučinku, a s jejím svolením si dílko vyfotila.
Pochopitelně jsem získala i povolení inspiraci využít.
Jen si už nepamatuju, která šikovná čučvorka to byla.

Tady ona inspirace


Doma jsem se jala ubrousek hledat, ale marně.
Tak důkladně jsem jej uklidila, že byl k nenalezení.

Až nedávno jsem při hledání něčeho úplně jiného na ubrousek narazila.
A tak jsem se do něj konečně mohla pustit.
Modrý podklad z inspirace jsem zamítla, protože sousedka nemá kuchyň laděnou do modra.
Musí to být v barvě bílé.
Ubrousek jsem musela vystřihnout do tvaru srdce, protože byl natržený hodně hluboko mezi hlavami prostředních tanečnic.
Olemovala jsem bílou paličkovanou krajkou.
Jenže mi to připadalo nějak nevýrazné a tak mě napadlo provléknout krajkou modrou saténovou stužku.
To už vypadalo lépe.
Takže už jen kolem obrázku proquiltovat - zvítězily kostičky - a sousedka má obrázek doma.



sobota 11. července 2015

Bento box potřetí ...

Před časem jsem si hrála v Zoneru a virtuálně šila deku z bloků zvaných bento box.
Juknout můžete TADY nebo TADY .

Nakonec bylo rozhodnuto, že šít se bude varianta první.
S bordurou a o velikosti cca 210x246 cm.
Nastalo objednávání látek a dalších propriet.
A s tím i několik malých zádrhelů.
Bílý puntíček na černé, ze kterého měla být i bordura, z obchodu rychle mizel a tak této látky již bylo málo. Koupila jsem tedy více látky šedé s tím, že udělám borduru z ní.
Nechtělo se mi nastavovat vatelín, a tak jsem objednala v e-shopu, kde mají vatelín šíře 235 cm. A tam našla trošku jiný bílý puntíček na černé a rozhodla se ho koupit na borduru.
Dělící proužek mezi bloky a bordurou jsem se rozhodla vynechat a v plánu bylo nahradit ho paspulkou v barvě kamenné šedi. Než jsem stihla objednat, barva byla vyprodána. Nevadí, vynechám to. Snad bude stačit, že bordura bude v dezénu, který se v blocích nevyskytuje.

Konečně nastala doba, kdy jsem mohla říznout do předepraných a vyžehlených látek.
Šila jsem metodou "jeden den šiju do alelujá, druhý den odpočívám a rovnám záda" ;o))
Pátý den došlo na řezání a našívání bordury.
A ejhle, nastal velikánský problém. Látky bylo málo. Nevím jak jsem propočítávala. Nejspíš jsem zapomněla připočítat přesah již našitých protilehlých pruhů bordury.
Nezbylo než doobjednat.
Když látka konečně přišla, byla v plném proudu vlna veder. Látku jsem sice vyprala, ale vyžehlit jí bylo nad mé síly. Když je venku přes čtyřicet stupňů, pak zapnout žehličku se rovná sebevraždě.

Vlna veder skončila a já tak mohla došít zbývající dva pruhy bordury a pustit se do sendvičování.
Doma však nemám místo, kde bych tak velkou deku rozložila.
Nezbylo než využít pokoj mého vnuka.

Ve čtvrtek jsem se tedy jala sendvičovat.
Nejprve našpendlit zádíčka na vatelín. Vzor se mi naštěstí podařilo na sebe napojit takřka neviditelně.
Pak otočit a našpendlit k sešpendlenému top.
Práci mi maličko komplikovala vnučka, kterou jsem navíc hlídala, protože dceru odvolali do práce. Emča mi po sendviči neustále pobíhala. Špendlíky ji naštěstí nenapadlo otvírat. Uf, to jsem si oddychla.


Po sešpendlení jsem se pustila do stehování. Přeci jen pak bude jednodušší prošívání.
Po třetí řadě už mě bolela kolena tak, že jsem nedokázala klečet ani na polštářku.
Stehovat v sedě nebylo o nic lepší, po půl řadě se začaly ozývat záda.
Prostě jsem zvládla jen pět řad a musela jsem to vzdát. Dodělám to doma na stole.

Jenže včera jsem léčila nejen bolavá záda, ale i kolena, na která není možné zakleknout.
A tak až dnes jsem konečně upravila čtvrteční fotky, abych se mohla pochlubit.
No a teď už jen vytřít v kuchyni, abych se zbavila kočičích chlupů.
A můžu pokračovat ve stehování.

Z quiltování mám docela bojíš.
Jak já toho obra prorvu pod ramenem pfafíka?

úterý 7. července 2015

Já a korálky ...

Dlouho jsem odolávala všemu, co se točilo kolem korálků.

Já a korálky? ...
... ani náhodou ...
... neuvidím na ně ...
... a kdo bude korálky hlídat před kočičáky? ...
... rozsypou je a pohoní po celém bytě ...
... na to nemám nervy ...

Až letošní setkání s kamarádkou na PPM v Praze mě nahlodalo. Přivezla s sebou totiž úžasnou taštičku se střapečkem z korálků. Ten střapeček mě tak zaujal, že jsem začala přehodnocovat svou nechuť ke korálkům.

A pak jsem se přistihla, že na netu čím dál častěji hledám korálky.
No vlastně - pro začátek - spíše korále.
V mém slovníku se zabydlely výrazy jako kaplík nebo ketlovací jehla, které jsem ještě zcela nedávno řadila mezi sprostá slova ;o))

A tak jsem zakoupila další krabice, aby bylo vše kam uložit, a začala na netu objednávat ... krásné porcelánové korálky, řemínky z imitace kůže, řetízky, kaplíky, ketlovací jehly, kovové přívěsky, spojovací kroužky ... a dala jsem se do korálkování.

A to bych nebyla já, abych si to maličko nezkomplikovala.
Korálky měly 4 různé tvary. Řemínky taky ve čtyřech barvách.
Z toho jasně vyplynulo, že na střapci bude osm korálků plus devátý na vršku.
Když jsem se však dostala ke kalkulaci ceny, maličko mě zaskočila. Téměř 80 káče a to bez práce. I když přiznám, že jsem ke kalkulaci použila maloobchodní ceny beze všech slev.
A pak mě večer před usnutím napadlo, že 8 korálků je zbytečně moc.
Hned ráno jsem 14 hotových střapečků rozložila ... na některých řemíncích jsem musela rozvázat dokonce i uzlík, abych na každý konec mohla dát jiný tvar korálku ... a zase vše pospojovala dohromady.

Střapečků je nyní rovnou dvacet.

Čtyři kusy s přívěskem ve tvaru zámečku v barvě staromosaz nebo platina


Čtyři kusy s přívěskem kola, tentokrát pouze v barvě staromosaz


Pět kusů s kočičkama v barvě staromosaz nebo platina


Dalších pět kusů s koníkem, toho se mi podařilo koupit pouze v barvě platina


Na všech střapečkách je navíc ještě přívěsek ve tvaru slunečnice.

Dva poslední kousky jsou pouze se zámečkem. Jsou to první pokusy, až posléze jsem vymyslela konečnou podobu střapečků.



neděle 5. července 2015

Prázdniny u babičky

Ne, nechystají se ke mě vnoučata.
Jmenuje se tak můj Top výběr, který se dnes večer objevil na titulní straně Simiry ;o))



čtvrtek 2. července 2015

Další Top výběr na Simiře

Dnes v Top výběru má nostalgiská souprava pro švadlenky
Začínám být monotematická ;o)),