Zobrazují se příspěvky se štítkemfotografování - rodina. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfotografování - rodina. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 28. prosince 2020

Korona-Vánoce ...

... Vánoce byly letos mírně řečeno divné ...
 
... nad doporučeními vlády tak nějak zůstával rozum stát ...
... sedět s respirátorem u otevřeného okna dva metry od sebe ...
... to snad ani nemohli myslet vážně ...

... Štědrý večer jsme strávili porušujíc doporučení ...
... a porušujíc i naše zažité "tradice" ...
... nebyla rybí polévka ...
... nebyl ani kapr ...
... a nebyla ani kompletní rodina - šestičlenná ...
... bylo nás pět ;o)
... u polévky s játrovými knedlíčky, bramborového salátu a telecích i kuřecích řízků ...

... pak už zazvonil Ježíšek ...
... stromeček opět upozaděný za hromadou dárků ...


... a já tentokrát jela večer domů ...
... a první svátek vánoční  trávila pod dekou s hrnky zázvorového čaje ...
... o den později pro změnu s hrnky čaje průduškového ...

... včerejšek jsem trávila u poče a Zoner Photo Studia X ...
... asi toho umí víc, než můj oblíbený a slušně zmáknutý Zoner 17 ...
... jen to s ním stále neumím ...
... staré zažité postupy prostě nefungují ...
 
... proto tedy vánoční příspěvek až dnes ;o))
... s fotkami bez mých oblíbených rámečků ...
... nějak jsem už neměla sílu rámečky najít a nově nastavit ...

čtvrtek 26. prosince 2019

Vánoce 2019

... a máme opět takřka po Vánocích ;o))
... letos byl stromeček za dárečky dokonce i vidět ...
... a tak i roztrhaných papírů bylo mnohem méně než jindy ...
... i proto, že já je vyměnila za pytlíky, které je možné používat opakovaně ...


... dárečky letos rozdělovala Emča, tak to šlo pomalu ...
... hlavně však nelítaly na hromadu papírů dárky, které se jí nezamlouvaly ...
... opět a zas se mezi dárky objevovaly ty "Elzové", tedy s motivy Elzy ...

... tím nejhlavnějším byl tentokrát pro Emču mobil ...
... schválně byl bez jmenovky, aby zůstal pod stromečkem jako poslední ... 
... když ho rozbalila, málem se radostí rozbrečela ...


... a hlavně ho nespustila z dohledu, když jí ho Štěpán nastavoval ;o))


středa 26. prosince 2018

Vánoce 2018

... další vánoce téměř za námi ...
... ty letošní pro Emču co se dárků týče byly  "Elzové" ...
... o tom někdy příště ;o))


... ty ode mne a pro ostatní pak ve formě fotoobrazů z mých fotek ... 



pátek 14. září 2018

McLeodovy dcery ;o))

Již začátkem června proběhl první pokus s focením u koní.
Původní záměr byl zapojit dcerky majitelů stájí a nějakého toho fotogenického poníka.
Emča by se tak s nimi mohla více zapojit.
Dcerky "domácích" však daly přednost aquaparku.
Vše tak zůstalo na Emče.
A poníky nahradil Sherento, můj čtyřnohý vnuk ;o))

Pokus nebyl nijak zvlášť úspěšný.
Emča se Sherenta bála.
Taky mnou požadované oblečení neklaplo.
Čistě bílé tričko bez nápisů Lucka kupodivu našla.
Ze zvolených kraťásků s laclem ze světlemodré džínoviny však Emča už vyrostla.
A to hodně, což jsem podcenila.
Sedět na koni bez sedla se zařezávajícími se kalhotami nebylo moc příjemné.
A taky to Emča dala najevo.
Vrtěla se ... ksichtila se ... fotky prostě naprd.

Nakonec jsem vybrala jen pár kousků.
I když ani s těmi nejsem zrovna spokojená.
Navíc jsem nějak nevychytala Emčiny botky.
Strakaté sandálky způsobily, že jsem nakonec fotky převedla do černobílé.

Nakonec došlo i na použití softwarového filtru.
Pak už mi fotky přišly jakžtakž koukatelné.
Když jsem je zkoukla, napadlo mě, že je to jak rodinka z jakéhosi "emerického" ranče.
Prostě McLeodovy dcery ;o))





pátek 2. března 2018

Místo na focení

Stále hledám - a nenacházím - nějaké příhodné místečko pro focení.

Loni na začátku podzimu - byla jsem fotit v parku sanatoria Imperial - jsem myslela, že jsem takové místo našla.
Napravo ode mě byly lucerny, vypadalo to, že tam jsou i schody.
Něco takového by se mi moc líbilo.
Byla tma a mě se nechtělo místo blíže prozkoumat.
Jen jsem uložila do mozkových závitů ;o))

Minulou neděli jsem tam vyrazila rovnou s Emčou.
V plánu bylo nafotit plyšákovou soupravu čepičky, nákrčníku a štuclíku.
Místo mě velice zklamalo.
Tři schůdky s lucernami po stranách, kus rovného chodníčku a další tři schůdky se zídkou a lucernami.
Spodní schody použít nešlo - musela bych vlézt do záhonu uschlých levandulí.
Takže jedině schody horní.
Lucerny mě zklamaly nejvíc.
Místo sloupku jakási železná nepříliš romantická konstrukce.
Nakonec v záběru vůbec nejsou.
Jen ta kovová kunstrukce.

Neměla jsem moc času zkoušet.
Pěkně mrzlo.
A Emča krátce po dobrání antibiotik.

Pár fotek přeci jen vzniklo.
Dokonce i obou sourozenců ;o))





neděle 31. prosince 2017

Kubíček

Po loňském nádherném silvestru - více TADY - letos depkoidní počasí.
Před osmou ranní téměř osm stupňů a slabý déšť.
Momentálně sice bez deště, zato slušný vítr a stupňů jedenáct.
Psa by ven nevyhnal.
Ani kočku.
Natož pak mrňavé kotě, nového člena rodiny našich mladých ;o)



pátek 29. prosince 2017

Loupu mandličky

Něco málo pokusů s focením na okně.
Jen ty plastový okna s dvojskly jsou naprd.
Tvoří totiž dvojitý odraz :o(

Emča kupodivu spolupracovala.
Neculila se do objektivu a přesně podle mých instrukcí si mě prostě nevšímala ;o))

Jen ještě zvládnout ke spokojenosti ostření.




čtvrtek 11. května 2017

Ysselsteyn

Den po prezentaci knihy jsem navštívila i německý válečný hřbitov nedaleko obce Ysselsteyn na východě Holandska.

Položila jsem ke Kurtovu hrobu kytici jarních květin.


Atmosféra tohoto místa si přímo říkala o použití zcela manuálního objektivu ze staré kinofilmové Praktiky.
Mám tu pevnou padesátku moc ráda.
I za cenu plně manuální obsluhy.
Expozici již dokážu (metodou pokus - omyl) odhadnout, ostření s ní je však hodně velký problém.




Květiny jsem položila i k hrobu jeho velitele.
Henk pózuje u obou křížů ;o))


Místo je to obrovské, velice klidné a snad i krásné.
Spousta křížů v mírně zvlněném terénu fotogenicky seřazených do jednotlivých řad.
Uprostřed nádherná a velmi dlouhá buková alej.


Okem fotografa říkám místo krásné.
Vnitřním pocitem místo úžasně klidné a tiché.
Zvonkohra, která tiše hraje tuším každou čtvrthodinu, onen klid jen podtrhuje.
Zároveň však místo neuvěřitelně smutné.
Stačí se jen rozhlédnout.
Květiny u jediných dvou křížů, kam až oko dohlédne, nutně musí vyvolat smutek.
Začíst se do údajů na křížích, to už přímo bolí.
Mému strýci bylo 19 let, když padl.
Byl to ještě kluk.
Dle údajů na křížích zde však leží i spousta těch, kterým bylo teprve 17, 16, dokonce i jen 14 let.
Vždyť to byly děti.
Žádný z nich zcela určitě do války jít nechtěl.
Jen se narodili na špatném místě (nechci psát ve špatné zemi, špatnou ji dělají špatní vůdci), a tak do války na straně nacistů jít museli.

Škoda, že jsem na hřbitově mohla strávit jen krátkou dobu.
Ráda bych tam pobyla o mnoho déle.
Henk měl domluvenou rodinnou akci a já ho nechtěla zdržovat.

I ta krátká chvíle však stačila k tomu, že už nemám problém přijmout skutečnost, že můj strýc Kurt i jeho starší bratr Fritz zemřeli v nacistické uniformě.

Válečný hřbitov Ysselsteyn je největší německý válečný hřbitov na světě.
Rozkládá se na ploše 28 hektarů.
Poslední odpočinek na něm našlo 31 585 německých vojáků.

čtvrtek 16. února 2017

Narozeniny

Včera mi volala dcera, jestli bych jí neupravila některou z fotek se Sherentem.
Prý má dnes narozeniny - Sherento, ne dcera.
Doufám alespoň, že jsem to správně pochopila ;o))

Vybrala jsem jednu a pohrála si s texturou.
A hrála jsem si docela dlouho.
Snad jsem to moc nepřehnala.



neděle 22. ledna 2017

... zima je veliká ...

... a já si užívám zimního focení ...
... tentokrát od hodně malého k hodně velkému ...
... prostě od bublin ke koním ...

... dcera mě vytáhla ven ...
... zachtělo se jí fotky se Šerdou ve sněhu ...

... zajímavý byl už můj nástup do ohrady s koňmi ...
... podlézt horní a zároveň překročit spodní drát ohradníku - oba pod proudem - jsem vyhodnotila jako nebezpečné ...
... jsem už starší dorostenka a to teda rozhodně odmítám byť jen zkoušet ...
... a tak dcera musela horní drát rozpojit a spustit k zemi ...
... pak už jsem si troufla ;o)) ...

... můj pokus vyndat fotoaparát z brašny vyhodnotil  jeden z koňů jako pozvání na sváču ...
... zamířil ke mě a rozhodl se, že mi pomůže brašnu otevřít ...
... chabě jsem mu dávala najevo svůj nesouhlas, brašnu s Nikonkem jsem však ubránila ...
... a tak mě alespoň pošimral chlupy, co má kolem huby, za krkem a na tváři ...

... ostatní koníci byly ke mě otočeni vesměs zády a horlivě se krmili ...
... o nějakých pózách fotomodelů nemínili ani maličko popřemýšlet ...
... dokonce byli v takovém chumlu, že když už jsem našla hlavu nějakého koníka, zcela určitě mu dělal pozadí alespoň jeden zadek kolegy, nejlépe zadků několikero ...
... jen si fotografko hledej kompozici ...




... Sherentovi se z chumlu taky nechtělo ...
... dcera ho musela doslova vytáhnout ...


... dost nerad se s ní dokonce i projel ...
... jen fotografka svou úlohu nezvládala ...
... přestože nebylo ještě ani deset hodin, sluníčko bylo opravdu jedovatě ostré ...
... autofokus nezvládal ostřit ...
... ručně ostřit pohyb zase nezvládala fotografka ...


... dcera se snažila o nejrůznější pózy, i sníh vyhazovala do vzduchu ...


... a já cwakala, abych mohla doma valnou většinu vyhodit do koše ...
... téměř všecko neostré ...
... zato sluníčko ostré přímo jedovatě ...
... netuším, jak upravit fotky tak, aby se mi to líbilo ...
... řada došla i na textury ...



středa 13. ledna 2016

Komunikace mezi námi

Tak znělo téma čtvrtletní soutěže ve fotoklubu.

Vzala jsem tedy k mladým na vánoce i fotosvětlo a pokusila se něco málo cwaknout.



Takhle to u nás u mladých opravdu probíhá, není to mnou vymyšlené "aranžmá".
I když tyto fotky jsou aranžované, nejsou to momentky.
Jen dceru nahradil vnuk.

Včera na fotoklubu soutěž proběhla.
Byla jsem jediná, která fotila nově na zadané téma.
Ostatní prolezli své fotoarchivy.
A bylo mi houby platné, že jsem se snažila nafotit nově.
Uznávám, že fotky nejsou technicky nijak extra zvládnuté.
Jenže s babčami z Indie či s dědečkem a vnukem brzy ráno v poušti mezi velbloudy (dvě z vítězných fotek - juknout na ně můžete TADY) soupeřit prostě nelze :o(

pondělí 7. září 2015

Třetí narozeniny

Emče byly tři roky už 18. srpna, ale nějak jsme se stále nemohli sejít, abychom je oslavili.
Až včera ;o))
A počasí pochopitelně na houby. Doslova. Prý rostou ;o))
Jen my museli oslavu uspořádat doma, takže fotky za mnoho nestojí.
V nevalném světle mi to focení prostě  nejde :o(


Dort tentokrát zakoupen u odborníků.
Nějak se mi nedostávalo času a sil, abych se pustila do mé ryze amatérské výroby.


Od tety Míši dostala úžasnou džínovou sukýnku s tričkem.


Já našla doma rozpletený svetr a čepičku, kterou jsem před časem začala plést pro Štěpána.
Dnes už je mu šestnáct ;o))
Svetr má přesně tu velikost, abych jej dopletla pro Emí.


K zakoupenému příboru jsem jí ušila ze zbytků  - 2 halenky, jedny bavlněný trenky na lem a zbytky medvídkové látky - prostírání.
Dostala dvě, ale cwakla jsem jen jedno z nich.



sobota 19. července 2014

Milovnice vody

Už jako mimčo Emča milovala vodu. TADY si ji užívá ve vaně.

Dnes - o nějaký ten měsíc starší - řádila v malém bazénku na zahradě.