Zobrazují se příspěvky se štítkemkoně. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkoně. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 4. května 2019

Prezentace fotek

... již v několika příspěvcích jsem zmiňovala, že vytrvale hledám vhodné fotky interiérů pro prezentaci mých autorských fotografií ...

... a protože jsem již delší dobu nic nevkládala ...
... a taky nemám nic nového nafoceno ...
... tak pár ukázek, jak jsem si s onou prezentací poradila ;o))







úterý 5. března 2019

Portrét koně

... další mé autorské fotografie na Fleru ...
... tentokrát šest koňských portrétů ze zasněžených pastvin ...







pátek 14. září 2018

McLeodovy dcery ;o))

Již začátkem června proběhl první pokus s focením u koní.
Původní záměr byl zapojit dcerky majitelů stájí a nějakého toho fotogenického poníka.
Emča by se tak s nimi mohla více zapojit.
Dcerky "domácích" však daly přednost aquaparku.
Vše tak zůstalo na Emče.
A poníky nahradil Sherento, můj čtyřnohý vnuk ;o))

Pokus nebyl nijak zvlášť úspěšný.
Emča se Sherenta bála.
Taky mnou požadované oblečení neklaplo.
Čistě bílé tričko bez nápisů Lucka kupodivu našla.
Ze zvolených kraťásků s laclem ze světlemodré džínoviny však Emča už vyrostla.
A to hodně, což jsem podcenila.
Sedět na koni bez sedla se zařezávajícími se kalhotami nebylo moc příjemné.
A taky to Emča dala najevo.
Vrtěla se ... ksichtila se ... fotky prostě naprd.

Nakonec jsem vybrala jen pár kousků.
I když ani s těmi nejsem zrovna spokojená.
Navíc jsem nějak nevychytala Emčiny botky.
Strakaté sandálky způsobily, že jsem nakonec fotky převedla do černobílé.

Nakonec došlo i na použití softwarového filtru.
Pak už mi fotky přišly jakžtakž koukatelné.
Když jsem je zkoukla, napadlo mě, že je to jak rodinka z jakéhosi "emerického" ranče.
Prostě McLeodovy dcery ;o))





sobota 5. srpna 2017

Pro malé "koňáky"

Při plánování co našít na Anenské trhy jsem našla i povlečení s motivy koní z mých zásob použitého, ale velmi kvalitního povlečení z burzy.
A protože termín trhů byl cca v polovině prázdnin, rozhodla jsem se pro stahovací batůžky pro milovníky či spíše milovnice koní.
Do školy či do školky se jistě budou hodit.
Alespoň taková byla má představa.

Zatímco o mimoně z minulých dvou příspěvků jevili zájem především kluci, koně naopak zaujali holčičky.
Ani jedno ani druhé však nepřimělo rodiče dětí sáhnout pro peněženku.
Se slovy "Neotravuj a pojď" odtáhli své potomky ke stánku s hamburgery případně cukrovou vatou :o(

Batůžky s koňmi vznikly tři - velikost cca 27x35cm.
Další jeden si pak již zaslouží spíše název batoh - velikost 36x52 cm.

Zbyly ještě dva motivy koní.
Na batůžek chyběla látka na zadní stranu.
Na obal na knihu je motiv příliš velký.
Nakonec mě napadlo prostírání s kapsičkou na příbory ;o)

Dnes jen narychlo cwaknuté foto z pátku před trhy.



čtvrtek 16. února 2017

Narozeniny

Včera mi volala dcera, jestli bych jí neupravila některou z fotek se Sherentem.
Prý má dnes narozeniny - Sherento, ne dcera.
Doufám alespoň, že jsem to správně pochopila ;o))

Vybrala jsem jednu a pohrála si s texturou.
A hrála jsem si docela dlouho.
Snad jsem to moc nepřehnala.



neděle 22. ledna 2017

... zima je veliká ...

... a já si užívám zimního focení ...
... tentokrát od hodně malého k hodně velkému ...
... prostě od bublin ke koním ...

... dcera mě vytáhla ven ...
... zachtělo se jí fotky se Šerdou ve sněhu ...

... zajímavý byl už můj nástup do ohrady s koňmi ...
... podlézt horní a zároveň překročit spodní drát ohradníku - oba pod proudem - jsem vyhodnotila jako nebezpečné ...
... jsem už starší dorostenka a to teda rozhodně odmítám byť jen zkoušet ...
... a tak dcera musela horní drát rozpojit a spustit k zemi ...
... pak už jsem si troufla ;o)) ...

... můj pokus vyndat fotoaparát z brašny vyhodnotil  jeden z koňů jako pozvání na sváču ...
... zamířil ke mě a rozhodl se, že mi pomůže brašnu otevřít ...
... chabě jsem mu dávala najevo svůj nesouhlas, brašnu s Nikonkem jsem však ubránila ...
... a tak mě alespoň pošimral chlupy, co má kolem huby, za krkem a na tváři ...

... ostatní koníci byly ke mě otočeni vesměs zády a horlivě se krmili ...
... o nějakých pózách fotomodelů nemínili ani maličko popřemýšlet ...
... dokonce byli v takovém chumlu, že když už jsem našla hlavu nějakého koníka, zcela určitě mu dělal pozadí alespoň jeden zadek kolegy, nejlépe zadků několikero ...
... jen si fotografko hledej kompozici ...




... Sherentovi se z chumlu taky nechtělo ...
... dcera ho musela doslova vytáhnout ...


... dost nerad se s ní dokonce i projel ...
... jen fotografka svou úlohu nezvládala ...
... přestože nebylo ještě ani deset hodin, sluníčko bylo opravdu jedovatě ostré ...
... autofokus nezvládal ostřit ...
... ručně ostřit pohyb zase nezvládala fotografka ...


... dcera se snažila o nejrůznější pózy, i sníh vyhazovala do vzduchu ...


... a já cwakala, abych mohla doma valnou většinu vyhodit do koše ...
... téměř všecko neostré ...
... zato sluníčko ostré přímo jedovatě ...
... netuším, jak upravit fotky tak, aby se mi to líbilo ...
... řada došla i na textury ...



pátek 27. června 2014

Láska ke koním

... se občas rodí ve velice raném věku.

Mé mladší dceři Míše bylo asi tak 5 let, když zcela propadla koním. Přeměřovala výtah v paneláku, zda se do něj vejde kůň. Trvala na tom, že na balkon se vejde zcela určitě ;o))

O pár let později začala chodit do jezdeckého klubu. Dřela jako barevná, přestože jí do odpracovaných hodin započetli jen malou část toho, co opravdu oddřela. Jen aby se mohla svézt na koni. Když jednou po návratu z jízdárny usnula před večeří, nesvlečená a neumytá, chtěla jsem jít na jízdárnu stěžovat si. Brečela a prosila, ať to nedělám, že jí vyhodí.

Kvůli koním se po základní škole přihlásila na střední zemědělskou školu obor veterinární prevence do Českých Budějovic. Jako čtrnáctiletou jsem ji musela pustit do světa, do světa internátů. Po pěti letech odmaturovala. Čtvrtý ročník si pro velký úspěch zopakovala ;o) Oficielně placené místo v oboru však nikdy nenašla. Na jízdárnu moc času nezbývalo, žila však dostihy. Znala snad všechny dostihové koně včetně jejich rodokmenů.

Až nedávno se její sen začal naplňovat. Před třemi lety si pořídila dostihového koně. Pro zranění měl dvě možnosti. Buď si ho někdo vezme, nebo půjde do salámu. Majitelé dostihových koní ve valné většině odmítají živit koně, který již nemůže běhat dostihy. A tak Sherenta vlastně zachránila.

Sherento se však stal záminkou stále častějších hádek mezi dcerou a jejím přítelem a nakonec nejspíš velkou měrou přispěl k tomu, že se jejich dlouholetý vztah loni na podzim rozpadl. Míša však nakonec měla mnohem víc času, který mohla trávit se Sherentem. Nakonec došli tak daleko, že spolu jezdí parkur.

A dnes měli své první závody. Oběma to šlo moc dobře. Bylo moc překvapivé vidět vyřazeného dostihového koně skákat přes překážky. Klobouk dolů před ním i před Míšou. Přeci jen jak přibývají roky, pud sebezáchovy začíná sílit.


Fandit přišla celá naše rodina. Tedy nejen já, ale i starší dcera s vnučkou, vnukem a jeho slečnou.

Emča měla před Sherentem nejprve hodně velký respekt. Odmítala se na něj byť jen podívat. Při porovnání jejich velikostí se jí ani nedivím ;o))
Pak se nechala posadit před Míšu do sedla. A byla ztracená. Asi je pravda, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Když jsme jí totiž o chvíli později ze sedla sundali, protože Míša musela se Sherentem na další závod, řvala Emča tak, že se všichni otáčeli, cože to tomu nebohému dítěti dělají. Asi nám roste další generace milovníků koní ;o))






neděle 16. března 2014

Když na koně přijde jaro

Venku už druhý den studený vichr a déšť.
Nechce se mi zhola nic dělat.
Hrabu se tu ve fotoarchivu a jdu vám ukázat pár slíbených fotek.

Fotila jsem 21.4.2011 v Bohuslavi u pana Váni.
Měla jsem povoleno vlézt i do ohrady, což jsem ovšem nevyužila.
Jednak mám před koni veliký respekt, ale hlavně, pokud čučím do hledáčku objektivu, okolí moc nevnímám a to by mohlo moooc špatně dopadnout ;o))









Bylo tenkrát opravdu nádherné ráno, vše okolo krásně kvetlo. A hlavně světlo bylo příjemné, je totiž foceno v rozmezí od půl osmé do půl desáté.

čtvrtek 13. března 2014

Nohatá miminka

Ve stájích Pegas v Děpoltovicích, kde "bydlí" můj čtyřnohý vnuk Sherento - juknout můžete ZDE - se v posledních několika dnech narodila hned dvě hříbátka. Oba jsou to hřebečci a jména dosud nemají.

Starší z nich, dnes tuším patnáctidenní, chodí s maminou proběhnout se do výběhu. Dokáže se maminy úžasně držet. Je neuvěřitelné, že jí na těch tenkých nožkách stačí, když běhají kolem hrazení výběhu.







Dnes se mu však nepodařilo vybrat zatáčku a proběhl pod hrazením, kde jak na potvoru zrovna v tom místě chyběla spodní šprušle. Nic se mu nestalo, jen zůstal oddělený od maminy ohradou. Brečel, volal jí, mamina se všemožně snažila dostat k němu. Hrozilo, že se mamina pokusí ohradu přeskočit, nebo mrňous z téměř otevřeného prostoru, kde se ocitl, uteče.




Okolo ohrady maminu za neustálého volání spořádaně následoval. Když se však dostal k místu, kde ohradou proběhl, místo aby prolezl k mamině, vrátil se zpět do rohu.









Nakonec museli maminu vyvést z výběhu ven a pak se k ní konečně přidal. Do výběhu však přes několik pokusů odmítli vstoupit. Vždy tryskem utekli zpět do stáje.

Ostatní koně společně se Sherentem byli v horním výběhu. Odmítli ovšem pózovat. Všichni do jednoho se v nefotogenických chaotických hloučcích krmili senem. Zhýčkaná fotkami, které se mi podařilo před časem udělat v Bohuslavi u pana Váni - ukážu někdy příště - jsem vybrala jen jednu.


Druhý hřebeček, dnes ani ne dvoudenní, je pěkný divoch. Ve stáji v boxu neustále poskakoval, vyhazoval tu předními tu zase zadními nohami, pokyvoval hlavou. Na čele má úžasné bílé srdíčko. Je prostě k sežrání. Přemýšlela jsem, jak je možné, že se vůbec vešel mamině do bříška. Občas se mezi poskakováním napil mlíčka. A pak si unavený lehl a přední nohu si dal pod hlavu. Úžasný pohled. Škoda, že to nešlo zachytit fotoaparátem. Ve stájích je příliš velká tma.

A pak se chovatelky rozhodly, že ho zrovna dnes pustí poprvé ven do výběhu. A ten mrňousek místo aby se držel maminy, měl tendence jít, kam se mu zrovna zamanulo. Obě chovatelky měly co dělat udržet malé hříbě ve správném směru.

I ve výběhu se maminy příliš nedržel a tu a tam si udělal "výlet" sám. Je neskutečné, co dokáže hříbátko pouhých 40 hodin po narození.



















Fotky nejsou tak dobré, jak bych si představovala. Jenže taková mrňata mohou ven jen přes poledne. To je krásně teploučko, ale pro fotografa světlo zcela nevhodné. Taky pozadí se mi zvlášť moc nezamlouvá. Chápu však, že všechny ty traktory, bagry, přepravní boxy a jiné rušivé prvky jsou v tak velkých stájích potřeba a koním ve spokojeném životě nijak nebrání. To jen fotografům stále něco vadí ;o))