pátek 22. dubna 2016

Zelená se ...

Ač stále v noci mrzne, má zahrádka na balkoně úspěšně přezimovala a má se čile k světu.


Tentokrát nepřežila jen majoránka a nejspíš taky hortenzie.

čtvrtek 21. dubna 2016

Tak nám ...

... zabili Ferdinanda ... 
... tuto hlášku jistě každý zná ...
... já ji však malinko pozměním ...

... tak nám zdražili EgronetTicket ...

... vyrazit za dvě stě káčé jen a toliko pro časopisy se mi zdá hýřením ;o) ...
... budu muset vždy vymyslet nějaký ten výlet, abych jízdenku řádně využila ...

... první výlet jsem naplánovala k přehradě u městečka Falkenstein ...

... původně bylo v plánu vyrazit už včera, ale fakt se mi nechtělo vstávat ...
... dnes ráno to nebylo o moc lepší, spíše naopak ...
... venku sice skoro jasno, ale pořádná kosa ...
... teploměr jen neochotně opouštěl dílečky pod nulou ...
... přesto jsem se nakonec přemluvila a vyrazila ...

... v Sokolově jsem měla docela dost času na přestup, nějak nám ty spoje nenavazují ...
... a jak jsem tak brouzdala nádražím ve snaze se alespoň trošku zahřát, narazila jsem na scenérii, kvůli které jsem neodolala a vytáhla Nikonka ...



... nikdy by mě nenapadlo, že skleněný plot (snad se tomu dá říkat plot), oddělující autobusové nádraží od vlakového, s nalepenými siluetami dravých ptáků může být po namrznutí tak fotogenický ;o))
... záběry mě docela zaujaly ...
... tento typ rámečků nemám ani trochu ráda, myslím, že jejich použití fotku hodně degraduje ...
... tentokrát jsem je zkusila a myslím, že se k takovémuto záběru docela hodí ...

... o výletě okolím Falkensteinu  někdy později ...

úterý 19. dubna 2016

Vernisáž v klášteře

Kolegyně z fotoklubu mě vytáhla na vernisáž výstavy fotografií Jiřího Kolbaby.
A jsem fakt moc ráda, že jsem neodolala.

Výstava se koná v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v Ostrově od 19.4.2016 do 31.5.2016.
Dnes byla její vernisáž za účasti Jiřího Kolbaby.

Mnohé fotky mi nepřišly až tak skvělé, chyběla jim dost často hloubka.
Velice však zaujaly fotky z pouště.
A nejvíce asi  fotka kaňonu v Arizoně.


Fotku jsem si dovolila stáhnout ODTUD .

Vyprávění velmi zajímavé ... fundované ... zapálené ... vtipné.
To se týkalo i jeho odpovědí na nejrůznější dotazy.

Jen mi pár informací maličko "nesedlo".

Tvrdí, že cestovat může každý.
Říká například, že svět je daleko levnější, než si myslíme a je možné toulat se světem za pakatel.
Ano, asi je mnoho destinací, kde je možné žít za zlomek "domácích" životních nákladů.
Jenže dostat se tam (a pochopitelně zase zpět), to je ta největší a pro mnoho lidí nedostupná finanční položka.

Se zápalem líčí, jak jsou lidé v cizích zemích vstřícní.
Jak třeba nastoupí k vám do auta, aby vám ukázali, co nemůžete najít (třeba hotel).
Jenže to vidí výhradně z pohledu muže.
Já jako žena bych asi při snaze muže nacpat se mi do auta vzala nohy na ramena.

Tvrdí, že není fotograf, že jen dokumentuje, to co vidí.
A že je vlastně chudý člověk.
Při výčtu fototechniky mi jen spadla čelist.
Fotí fotoaparátem Hasselblad XPan případně Nikonem D800.
Nosí vlastně neustále 4 fotoaparáty, přeci nebude přehazovat objektivy, když může rovnout sáhnout po kompletní sestavě.

Dlouho po ukončení oficiální vernisáže, kdy zůstalo jen pár opravdu zapálených, se rozpovídal mnohem více.
A přiznal, že dnes už necestuje jako ve svých začátcích.
Že vlastně doprovází opravdu bohaté lidi, kteří jeho cesty financují.

A pak že může cestovat kdokoliv.

Občas jsem tedy poslouchala jen na půl ucha.
A při té příležitosti mě zaujalo nasvícení vystavených fotek.
Nad jednou z fotek jsem u lampičky našla vypínač.
A tak jsem lampičku vypnula.
A nestačila se divit.
Fotka s úžasnou hloubkou byla po vypnutí nasvícení plochá jako mnoho jiných, nenasvícených.
Je neuvěřitelné, co s fotkou dokáže správné nasvícení ;o)

čtvrtek 7. dubna 2016

A zase ta Emma

Dostala jsem další zakázku na didaktickou antistresovou kostku.
A opět pro holčičku jménem Emma - už po třetí.
Fakt se s nimi roztrhl pytel.



neděle 3. dubna 2016

PPM 2016

Na výstavě jsem byla - jako několik let zpátky - opět od pátku do neděle.
Jen nevím, jestli už jsem se nabažila, nebo jen na mě působila depka.
Připadalo mi, že exponátů bylo nějak méně, hlavně těch zahraničních.
Možná je to však jen můj dojem.
Jsem "konzerva" a mám ráda klasický patchwork.
A ten byl k vidění pouze v českém podání, i když hodně zdařilém.

Tématem letošní soutěže byly hvězdy.
A já se prvně shodla s odbornou porotou.
Vítězný quilt se nejvíce líbil i mě.


Už méně jsem se shodla s porotou v oblasti art quiltu na téma čas.
Vítězný quilt (zimní les) opravdu obdivuju, jen ten čas jsem tam nějak nenašla.
Mnohem více mě zaujaly quilty na fotce níže ;o)


PPM jsme s kamarádkou procouraly po všecky 3 dny.
I naši oblíbenou rajčatovou polévku jsme si daly.
Jako ostatně každoročně.
Jen tuším loni ji už neměli ;o)

Prozkoumaly jsme i nabídku prodejců - těch, kteří se zúčastňují pravidelně i těch nových - jen pro peněženku jsme sahaly mnohem méně než v minulých letech.
Možná jsme jen nuceně přešly na opatrnější důchodcovský "režim".
Velkou roli asi hrála i depka ze všudypřítomných vojáků se samopaly.
I dnes jsme je potkávaly v metru, před metrem na Černém mostě (nenechala jsem si ujít návštěvu Ikey), na autobusovém nádraží na Florenci ...
A stále ve mně vyvolávali místo pocitu bezpečí spíše stísněnost.

sobota 2. dubna 2016

Festival textilu a quiltu

Ve stejném termínu jako PPM uspořádala letos firma Bellus v Dubči Festival textilu a quiltu.
Konal se pouze ve Špejcharu a absolutně se nedal srovnat s výstavou kreativity, která se před časem konávala na jaře právě v termínu PPM.
Nevím, proč pořadatelé této výstavy změnili termín, ale myslím, že to bylo špatné rozhodnutí.
Velké množství návštěvnic PPM se výstavu kreativity nenechalo ujít a také tam hojně utrácelo.

Ale zpět k Festivalu textilu a quiltu, který se dle Bellusu konal též jako oslava padesátého čísla časopisu Švadlenka.
Festival mě docela zklamal.
Švadlenka číslo 50 sice byla měsíc před obvyklým termínem vydání opravdu k mání, látek ke koupi však bylo velice pomálu.
Pomálu bylo i dalších prodejců.
Mezi vystavenými quilty mě sice několik kousků zaujalo, ale fotek jsem udělala jen pár.


Okoukla jsem nový způsob barvení látek, finanční náročnost použitých barev i složitost procesu barvení mě však přesvědčila, že toto já opravdu nee ;o)
I když některé obarvené látky se mi líbily opravdu moc.

A tak jsem alespoň načerpala několik velmi užitečných informací k volnému quiltování, na které se už nějaký ten pátek chystám.

Brouzdání Špejcharem nedokázalo přebít depku, která mne přepadla cestou do Dubče.
V metru mě zaskočila přítomnost vojáků se samopaly.
Jedna skupina dokonce nastoupila do vagonu.
Tři hodně mladí kluci v maskáčích - každý v rukou samopal v pohotovostní poloze (snad se tomu tak říká), v očích sveřepý výraz svědčící o tom, s jakým gustem si "hrají" na vojáky - a s nimi mladý policista stáli ve vagoně metra maličký kousek ode mě a mé kamarádky a jeli s námi až na Černý most.
Jejich přítomnost paradoxně rozhodně nezpůsobila, že bych se cítila bezpečněji.
Spíše naopak.
Na hrudi se mi usadil hodně stísněný pocit.
Dokonale mě to rozhodilo.

pátek 1. dubna 2016

Apríl

Rok se s rokem sešel a přiblížilo se opět konání PPM.
Tentokrát velmi časně.
První dubnový víkend - termín, kdy se tato akce každoročně pořádá - vyšel letos na 1.-3. dubna.

Raději jsem vstala o maličko dříve, než by bývalo bylo třeba, co kdyby ...
A tak mi zbylo před odjezdem autobusu směr Praha několik minut navíc.
Rozhodla jsem se je využít k topování zboží na Fleru a upozornění pro mé potencionální zákazníky na mou třídenní nedostupnost na netu.

Po přihlášení se na Fler na mě vyskočila podivná hláška.
Něco v tom smyslu, jako že mám autorizovat svůj účet.
Ani si to přesně nepamatuju.
Napadlo mě: "Zase Fler vymýšlí nesmysly, jako by nebyly důležitější věci k řešení."
Po kliknutí na pokračovat se mi málem zastavilo srdce.
"Je nám líto, že jste se rozhodli ukončit Vaši činnost na Fleru".
Pak se objevila lišta, na které postupně přibývaly procenta - jako například u instalací.
A nad ní - nebo pod ní? už nevím - hlášky typu:
"Probíhá mazání Vašeho zboží ... Vaší pošty ... Vašich objednávek ..."
Zírala jsem na monitor zcela paralyzovaná.
Když se objevila hláška "Odesíláme e-maily Vašim zákazníkům" napadlo mě jen:
"Proboha, co budu dělat? Zákaznice mi už zaplatila kostku, jejíž termín dodání je 3 týdny. Vždyť absolutně nemám čas cokoliv řešit, za čtvrt hodiny musím vyrazit na autobus."

Procent na liště přibývalo.
Hlášky o tom, co právě probíhá, jsem nejspíše přestala číst.
Zůstalo jen prázdno a nezodpovězená otázka:
"Co budu dělat? Vždyť já vše mohu začít řešit nejdříve v neděli večer."

Procenta se dostala na stovku ... hlášky se přestaly míhat ... a na monitoru se objevilo

A P R Í L

Totální paralýzu nahradil vztek.
A to pořádný.
Ne na to, že jsem naletěla.
Pořádný vztek na Fler.
Jak si něco takového vůbec může provozovatel Fleru dovolit?
Takovouhle "taškařici" snad může vymyslet jen puberťák.
Možná jsem suchar, ale vůbec mi to nepřišlo vtipný.

Vytočená do běla jsem se rozhodla topovat zboží i na druhém mém profilu.
Přestože jsou oba profily propojené, čekala na mě tatáž hláška.
Tentokrát jsem odklikla zpět, ale bylo mi to prd platné.
Apríl - dle mého hodně přes čáru - se spouštěl při použití jakéhokoliv z tlačítek.
A tak jsem ztratila nějakou tu dobu, než se jednotlivé akce prokousaly ke stu procent, abych konečně mohla napsat zprávu pro mé případné zákazníky o mé víkendové nedostupnosti na netu.

A konečně jsem mohla - stále pořádně naštvaná - nasypat kočičákům do misek několik porcí granulí a vyrazit na autobus směr Praha a PPM.