čtvrtek 19. dubna 2018

Velká Nejda

Vždy, když jedu po průtahu směr Ostrov, zatoužím vyfotit si ten krásný pahýl stromu uprostřed rybníka se jménem Velká Nejda.
Na průtahu samozřejmě zastavit nelze.
Už delší dobu mám zmáknutou trasu od nádraží v Hájku.
Nemělo by to být až tak daleko.

Posledních pár dnů se po ránu tvořily nádherně fotogenické mlhy.
Přemlouvala jsem se brzy ráno vstát a vyrazit.
Když už se přemlouvání zdálo být na dobré cestě, zasáhla příroda.
Za Dalovicemi "ujel" svah i s kolejemi a tak do Hájku jezdí autobus.
Zase žádné focení :o(

Jenže pak zavolala Marta, jestli bych s ní nešla na jednu výstavu fotografií.
Postěžovala jsem si, že když už se konečně rozhodnu zajet si něco málo cwaknout, nejede tam vlak.
Slovo dalo slovo a před výstavou jsme vyrazily Martiným autem směr Nejda.

Rybník docela zklamal.
Pahýl vypadá daleko lépe z průtahu, než ze břehu rybníka.
Navíc to kupodivu není pahýl mrtvý, ale začíná pomalu obrážet.
Když jsme rybník obešly, zjistily jsme, že na focení nic moc.
Nenašly jsme totiž žádné místo, aby nerušilo pozadí :o(
Navíc začal pofukovat slabý vítr a zčeřená hladina nás připravila i o odrazy.

Takže jen nějaký ten cvičný cwak vesnice.
Žádná hitparáda.
A protože navíc bylo neskutečně nudné modré nebe bez mráčku, nezbylo než si maličko pohrát s texturami ;o))



pondělí 9. dubna 2018

PPM 2018

Další ročník PPM je za námi.

A také další povzdechnutí, že už to není, co bývalo ...

První nemilé překvapení přišlo hned v pátek.
V první řadě jsem se chystala nakoupit.
A šokovalo mě, že se tentokrát neúčastnily Látky Mráz.
Nu což, alespoň jsem ušetřila ;o))

To, že "Haišmani" zcela odepsali Pfaff, na to už jsem byla připravena od loňska.
Jejich nezájem o tuto značku (nejen já mám od nich Pfafíka) je docela pobuřující.
Nakonec jsem pár informací a vychytávek získala u technika Strimy.

Nemilé překvapení přinesla i sama výstava.
Naprostá převaha moderních quiltů a art quiltů.
Klasický patchwork zmírá na úbytě :o((

Alespoň že jedna ze soutěží pracuje s klasickými bloky.
Tentokrát to byl blok bouře na moři.
Vítězný quilt mě vcelku zaujal zejména svou barevností.


Méně mě zaujalo, že na prvních tuším pěti místech byly samé Polky.
I s podstatně horšími quilty, než byl ten od Šklíby.


Ten se mi líbil natolik, že jsem si dokonce nasadila brýle, abych mohla prostudovat výsledkovou listinu.
Což jsem neměla dělat :o(
Na to, že taková krása může být dle poroty poslední, jsem prostě nebyla připravená.
Vzalo mi to náladu na celý zbytek soboty.

Klasický quilt zachraňují české patchworkářky.
Netuším, kdo vyhrál soutěž diváků.
Já dala svůj hlas tomuto.


Modrá v kombinaci s béžovou, to já prostě můžu.
A když jsou tam navíc ještě kočky, není co řešit ;o))

Mnoho času jsem strávila i u Moniky Kolejové.
Její quiltování prostě nemá chybu.



Takže zase za rok ;o)

sobota 7. dubna 2018

Festival textilu a quiltu

Již třetí ročník festivalu, který vždy v termínu PPM pořádá v Dubči Bellus.
A letos, řekla bych, velice povedený.
Příjemná tichá atmosféra.
Při mé návštěvě téměř bez návštěvníků.

K prodeji nová kniha Bellusu.
Mnoho zajímavých, avšak nijak přelomových dekorací do bytu.
Navíc projekty z knihy bylo možno osahat si v reálu, neb zde byly vystavené.
To se Bellusu opravdu moc povedlo.
Byla jsem tak nadšená, že jsem zapomněla cwaknout ;o))

Stejně tak jsem zapomněla cwaknout Jamalu quiltující na šlapacím stroji.
Úžasná práce.
Mé mozkové závity nějak nejsou schopny pobrat, jak dokáže uvést do souladu nohy uvádějící stroj do pohybu a ruce s látkou pod jehlou.
Klobouk dolů.

Hned vedle ní kouzelně proquiltovaná deka vyvedená výhradně z bellusáckých látek v kombinaci s bomulem.
Přesně v mých oblíbených tónech.
Tu už jsem cwaknout nezapomněla.


Další mou oblíbenou barvou je modrá.
A motýl mi opravdu padl do oka.
Obdivuhodná práce.
I když já opravdu nechci nic, co je z látky a věší se na zeď, byť by to bylo sebeúžasnější.
Představa, jak se na tom drží kočičí chlupy, mě nechává k těmto projektům veskrze chladnou ;o))


Tentokrát se mi v Dubči opravdu moc líbilo.
Stejně tak příslib Bellusu, že opět budou tisknout jejich látky.

čtvrtek 29. března 2018

Kraso ...

... aneb jak jsem se pokoušela fotit krasobruslení ;o))

Vnučky mé kolegyně z fotoklubu "krasobruslí".
A Marta je hojně fotí.
A dobře fotí.
Dostala jsem pozvání, abych se k ní připojila.

Nu což, vyzkoušet to můžu.
I když fotit cokoliv, co se hýbe, je nad mé síly.
Na mě je rychlej i šnek ;o))

Ve středu proběhl první pokus.
Seťák se svou mizernou světelností vyžadoval ISO minimálně 1000.
Fotky neskonale zašuměný.
Navíc mi autofokus neustále proostřoval na mantinely :o(

Pevná pětatřicítka má příliš krátký ohnisko.
Přesto jsem nakonec fotila s ní.
I když teda ostřit pohyb fakt neumím.

Odpad byl veliký.
Ze středečních 190 fotek jsou použitelné jen čtyři.



Dnešní pokusy nedopadly o mnoho lépe.





pondělí 26. března 2018

Ostrovský jarmark radosti

Konal se v sobotu 24.března.
A konal se už po páté.
Má účast byla teprve třetí.

Opět a zas jsem dlouze bojovala s prokrastinací.
A do šití jsem se pustila na poslední chvíli.
Jsem štír a tak se mi v časovém presu pracuje velice dobře.

Jen se mi do toho v posledních letech plete pan Murphy a jeho zákony.

A tak jsem tentokrát jeden a půl dne těsně před trhy trávila střídavě na WC a odpočíváním u TV.
Finišovala jsem jako obvykle den před trhy.
A finiš mi značně znepříjemňovaly urputné bolesti zad.

Prostě letošní příprava na předvelikonoční trhy dopadla neslavně.
Ze svých plánů jsem stihla dokončit jen jedinou sadu s roztomilými zajíci.
Navíc ani tu jsem nedokončila celou.
Zvládla jsem jen prostírání s kapsičkou na příbory, podkafíčka a polštářky.
Látkovým košíčkům zbývalo jen minimum šití, ale bolavá záda nedovolila jejich dokončení.

Ani na vyfocení nedošlo.
Tedy jen pár cwaků těsně před začátkem trhů.


Lidí bylo tentokráte méně než obvykle.
Hlavně odpoledne jich přišlo jen pomálu.
I když výdělek nakonec až tak špatný nebyl.



pondělí 12. března 2018

A to kuře krákoře ...

Po včerejším teplém a vcelku slunečném dnu dnes od rána prší.
Snažím se bojovat s prokrastinací, ale ne zrovna moc úspěšně.

Takže alespoň malý náznak toho blížícího se jara.
Ostatně nějaká potvora už kvete, jak mi dávají najevo mé nestíhající plíce, které bojují zejména s kvetoucími kočičkami.

Další NOMINACE na Fleru.
I když se obávám, že je to jen ztráta času :o( 


úterý 6. března 2018

Zima to nevzdává ...

Teploty už sice přes den nesměle stoupají nad nulu, v noci však stále ještě mrzne.
A dneska už se zase sype z nebe ten bílej sajrajt.

A tak tedy pro dnešek jedna zachumlaná NOMINACE ;o))


pátek 2. března 2018

Místo na focení

Stále hledám - a nenacházím - nějaké příhodné místečko pro focení.

Loni na začátku podzimu - byla jsem fotit v parku sanatoria Imperial - jsem myslela, že jsem takové místo našla.
Napravo ode mě byly lucerny, vypadalo to, že tam jsou i schody.
Něco takového by se mi moc líbilo.
Byla tma a mě se nechtělo místo blíže prozkoumat.
Jen jsem uložila do mozkových závitů ;o))

Minulou neděli jsem tam vyrazila rovnou s Emčou.
V plánu bylo nafotit plyšákovou soupravu čepičky, nákrčníku a štuclíku.
Místo mě velice zklamalo.
Tři schůdky s lucernami po stranách, kus rovného chodníčku a další tři schůdky se zídkou a lucernami.
Spodní schody použít nešlo - musela bych vlézt do záhonu uschlých levandulí.
Takže jedině schody horní.
Lucerny mě zklamaly nejvíc.
Místo sloupku jakási železná nepříliš romantická konstrukce.
Nakonec v záběru vůbec nejsou.
Jen ta kovová kunstrukce.

Neměla jsem moc času zkoušet.
Pěkně mrzlo.
A Emča krátce po dobrání antibiotik.

Pár fotek přeci jen vzniklo.
Dokonce i obou sourozenců ;o))