sobota 26. dubna 2014

Setkání evropské šlechty

Tedy ne, že by mě až tak moc zajímala evropská či jakákoliv jiná šlechta.

Na dostihové závodiště jsem vyrazila v rámci snahy ulovit nějaký to foto do čtvrtletní soutěže fotoklubu - tentokrát na téma "pokrývka hlavy" :o((

Něco málo jsem domů na kartě donesla, převážná většina skončila téměř okamžitě v koši. Ono fotit za parného dne navíc takřka v pravé poledne, to je zhola nanic.
Navíc nesnáším davy lidí. Ach jo ...

Evropská šlechta pojala první letošní dostihové odpoledne (spíše vlastně poledne) jako takový svůj velký mejdan. Hlavní tribuna byla vyhrazena jen pro ně, stejně jako bohatý catering před tribunou. Vesele popíjeli šampáňo - myslím, že opravdu champagne, nikoliv sekt ;o)) - a cpali se vybranými delikatesami. Okolo brouzdali "místní" s pivem či kofolou v kelímku a párkem s hořčicí na papírovém tácku - to vše koupené v nedalekém stánku - a snažili se zvěčnit život aristokracie nejrůznějšími aparáty. Od mobilů, přes foťáčky velikosti krabičky od cigaret, mnoho zrcadlovek střední třídy až po "děla" s objektivy o hodnotě slušného automobilu.

Šlechtici ve fracích a cilindrech - tedy alespoň někteří - občas zakorzovali ve svých naleštěných lakýrkách mezi obyčejným lidem a diskutovali zejména o dostizích. Alespoň tak předpokládám, pochopitelně nehovořili česky ;o))


 Jiní raději zůstali na tribuně.

Vyrazila jsem zejména fotit pokrývky hlavy, kterých tam bylo habaděj, ale v tom šlechtickém hemžení bylo příliš těžké něco slušného cwaknout.

Avizovaná přehlídka klobouků se sestávala z dlouhého stání šlechtičen na schodech a pak vyhlášením tří vítězných klobouků a předáním hodnotných darů.
Hodnotných rozhodně pro běžného člověka, zda i pro šlechtu, toť otázkou ;o))

Fotit se absolutně nedalo, i když blesky bleskaly ostošest. To je tak, když většina majitelů foťáčků neumí vypnout blesk.
Já to zamítla, škoda závěrky.
Jen jsem zaslechla (a přes davy lidí viděla špičky klobouků), že druhé místo obsadila šlechtična s kloboukem, který nazvala "Etwas kleine zum essen". Tedy "Něco malého k jídlu". Zda jsem to napsala správně německy, za to krk nedám.

A zatímco mužská část fotografů vrkala u těchto slečen - sama uznávám, že zejména ta s těmi růžičkami je moc pěkná


mě zaujali spíše pánové.



Pár snímků možná do soutěže použiju.
Hlavně ten černoch se mi docela líbí ;o))

pátek 25. dubna 2014

Polštářek pro první lásku

Někdy kolem velikonoc položil můj vnuk Štěpán dceři překvapivou otázku.
"Mami, dělá ještě babička TY polštářky?"
Měl na mysli vzpomínkové polštářky s fotkami, které jsem před třemi lety šila k vánocům dceři a zeťákovi.


Po přetlumočení dotazu jsem ho ubezpečila, že ano.

A pak přišla šokující objednávka.

Štěpán je zamilovanej a přál by si věnovat polštářek s fotkou své slečně ;o))

Že bude fotka z mobilu, s tím jsem se smířila. Koneckonců mobily dnes umí fotit velice dobře.
Jenže pak od něj přišla mailem fotka velice malá. Nejspíš má kvůli místu nastavenou tu nejhorší kvalitu :o(

Překvapením byl rozhodně obsah fotky.
Můj ani ne patnáctiletý vnuk se na ní líbá se svou slečnou ;o))

Fotka je nejen počtem pixelů hodně malá, ale i prazvláštně barevná. Netuším, zda je tak nekvalitně vyfocená, nebo byl úmyslně při focení použit nějaký filtr. Na první pohled jsem nevěděla, co si mám o fotce myslet, později se mi však začala líbit.

Díky velikosti fotky bylo jasné, že bude třeba vytisknout ji menší, než na vzpomínkové polštářky. Záměr vyplnit zbytek polštářku čtverečky tón v tónu měl být brzy obrácen vniveč. Na dotaz, jakou barvu by měl polštářek mít, Štěpán okamžitě a bez rozmýšlení odpověděl ... bílou.

A byla jsem v háji. Bílé čtverečky "tón v tónu"? To nepůjde.

Po chvilkové bezradnosti se začala pomalu rodit inspirace. Byla v japonském časopisu, který jsem si koupila letos na PPM. První realizovaná inspirace, i když japonka již třetí.
A současně přišla inspirace, jak využít zbytky košilovin, které mi na PPM přivezla kamarádka.

Takhle vše dopadlo.


Poprvé jsem se pokusila o volné quiltování. I když až tak úplně "volné" nebylo. Na top polštářku jsem si našpendlila průklepák s nakresleným vzorem a pokusila jsem se quiltovat podle čar. Procházka růžovým sadem to teda rozhodně nebyla.

Polštářek má rozměr 46x46 cm. Zadní část tvoří - u mě už klasicky - smetanový fleece.

Jo a touze zakomponovat do polštářku nějakou tu krajku jsem úspěšně odolala. Nemuselo by mi to u omladiny projít ;o))

středa 23. dubna 2014

Kvetou ...

Dnes mě na balkoně čekalo velké překvapení.
Můj rozmarýn, který přežil zimu na balkoně, kvete.
Pravda, zima skoro nebyla, nejnižší naměřená teplota byla cca mínus deset stupňů. Když jsem rozmarýn kupovala, slibovali mi, že vydrží i mínus třicet.
A taky si nejsem jistá, jestli je dobře, že kvete. Některé květiny prý vykvetou těsně před uhynutím, aby se pokusily rozmnožit.
Rozmarýn je však bylinka a já věřím, že ještě dlouho vydrží ;o))


Kvést začaly také muškáty neboli pelargonium zonale.


No a oleandr má nejspíš pocit, že nastalo léto ;o))



sobota 19. dubna 2014

Košík plný míčků

Při přemýšlení o příspěvku mě napadal název kutululů, ale pak mi to přišlo příliš infantilní ;o))

Míčky jsou rovněž kompletně šité ručně. Přišlo mi to jednodušší, než na mašině nedošívat až do konce a pasovat pod patku další malý pětiúhelník.
Větší míčky mají obvod 41 cm, menší pak 29 cm. Průměr se mi počítat nechce, jelikož vzoreček už můj zaneřáděný mozek neudržel v paměti ;o))

Je to opět a zas čirá recyklace. Byly použity různé vyřazené zástěry a pytlíky, co byly původně snad na bačkory do školy.
Jen vnitřek je nový, i když vlastně odpad. Jsou to nacupované odstřižky vatelínu.

Každopádně šití míčků byl skvělý relax a balzám na nervy po vztekání se s dutou kostkou.

A protože po vystřihnutí pětiúhelníků zůstanou různé mnohoúhelníky, rozhodla jsem se vyzkoušet crazy patchwork.
Bylo to docela zábavné.

A pak už byl jen krůček k tomu vytvořit z bločků crazy patchworku košíček.

Košíček má průměr 29 cm a výšku 13 cm.

Ve stěně košíčku je použit kus čehosi, čím byla kdysi vystlaná krabice se zásilkou z nějakého e-shopu. Rozměr přesně odpovídal výšce košíku. Nevím, co to bylo původně. Je to hodně tlustý jakoby naškubaný vatelín vložený mezi dvě vrstvy tkaniny vzdáleně připomínající vlizelín a prošitý do "buřtíků".

Původně bylo v plánu prošít bločky s výplní a podšívkou jako klasický quilt, ale nakonec mi bylo těch úžasně se rýsujících "buřtíků" líto. Přichytila jsem alespoň všecky vrstvy k sobě našitím knoflíčků. Použila jsem průhledné, protože košík je už tak dost divoký.
Určitě ne moje gusto, ale dětem v mateřském centru se třeba bude líbit.

A já si alespoň poprvé vyzkoušela crazy patchwork a šití košíčku.

Na čirou prvotinu snad vše dopadlo docela dobře ;o))



úterý 15. dubna 2014

Dutá kostka trochu jinak

Jsem si zase něco vymyslela. Při šití málem vše letělo z balkónu ;o))


Kostka je kompletně ručně šitá.
Ušitá je z použitého povlečení. Jedno modré s kočičkama. A to druhé bílé s vláčkem a vagonky se zvířátky.

Použito 26 molitanových kostiček velikosti 5x5 cm.
Středové kostičky se dají vyndat.
Každý obrázek bylo třeba vystřihnout 4x a rozřezat na čtverečky 7x7 cm. Malér byl v tom, že obrázky nejsou na látce natištěny stejně. Ač jsem si namalovala obrys na šablonku z průhledné folie, zcela shodný obrázek jsem nenašla. Měli ve fabrice tisk nějak našišato. A tak nešel obrázek na sebe napasovat. To byl první okamžik, kdy jsem vše chtěla vzdát. A pak při sešívání kostiček dohromady. Vždy bylo třeba si pořádně rozmyslet, kde začnu se sešíváním. Chce to šít pokud možno ze středu, jinak se dovnitř nedostanete.

Ač kostka málem několikrát letěla z balkónu, nakonec jsem ji dodělala. Další takovou však už nikdy ;o))

neděle 6. dubna 2014

PPM 2014

Do Prahy na PPM jsem se letos vypravila se smíšenými pocity. Stav mého konta je velice žalostný. Z finančních důvodů jsem byla okamžitě nucena zavrhnout fotosetkání s "mými" Pražandami. A protože Nikonek zůstal doma, počasí bylo veskrze jarní. To před rokem jsme mrzly u svařáčku při čekání na osvětlení Karlova mostu, jak se můžete dočíst ZDE .

Do Prahy jsem se vypravila i s vyhlášeným embargem na nákup látek. Hádejte, jak to dopadlo ... no jasně, těm krásám prostě nejde odolat. Ale nakupovala jsem velice uváženě, žádné syslení, jen to, co momentálně potřebuju ;o))

Se stejnou uvážlivostí jsem pojala i focení vystavených exponátů. A tak nemám jedinou fotku soutěžních quiltů na téma aplikace. Abych se přiznala, nad žádným mi srdce nezaplesalo. A nad mnohými jsem zauvažovala, zda není proti pravidlům ušít quiltík kompletně ze šablon stažených z netu. Byly tam dokonce dva stejné, pochopitelně ušité z odlišných látek.

Zato jsem zůstala v údivu před následujím - klobouk dolů před autorkou.


V soutěži o nejlepší český quilt tentokrát vyhrála moje favoritka ... velká gratulace. A opět a zas nešel její quilt vyfotit, stejně jako loni ;o))
Na fotce níže najdete alespoň detail úžasného quiltování - spadla mi čelist.


Při pohledu na následující ARTquiltíky jsem začala uvažovat, zda nepřehodnotit svůj názor, že já tedy ART nikdy ;o))


Vystavené ART quilty většinou jen proběhnu, opravdu to není moje parketa, ale letos jsem se zdržela u jednoho z nich neuvěřitelně dlouho. To Řecko mi prostě učarovalo.


pátek 4. dubna 2014

Dubeč jaro 2014

Rok se s rokem sešel a je tu zase první dubnový víkend a s ním nejen pražský půlmaraton, ale také výstava kreativity v Dubči.
A pochopitelně Prague Patchwork Meeting, ale o tom až příště.

Letos ve Špejcharu klasika, včetně nedýchatelna.
Mou peněženku tu opustily první bankovky ;o))


V sokolovně jsem nenašla ty, které jsem hledala. Nu což, alespoň jsem ušetřila.

Až dodatečně jsem se dozvěděla, že tentokrát byla výstava na čtyřech místech. Pokušení vrátit se tam a zkouknout nezkouknuté zažehnalo pomyšlení na žalostný stav mého účtu ;o))