pondělí 29. července 2013

Kostka pro Emí

Ve čtvrtek po bouřce jsem slíbila, že už konečně vytáhnu žehličku a pustím se do šití.
Co jsem slíbila, to jsem splnila.
I když teda středeční bouřka teploty nijak zvlášť citelně nesrazila. Navíc velice rychle šplhaly ještě výše. To, co následovalo, bylo takřka k nepřežití :o((

Vyžehlila jsem jen část předepraných látek a pustila se do šití didaktické alias antistresové kostky pro Emí.

Tentokrát jsem zkusila šít ji vcelku. Na netu jsem našla blbuvzdorný návod a toho jsem se držela. Při této metodě sice máte stranovou orientaci jednotlivých kostek daleko více pod kontrolou, než při šití a následném sešívání jednotlivých krychliček, i tak je to slušný rébus. Prostě 3 ze 6 stran nejsou při rozložení tak, jak bych si přála.



Nejprve jsem pomocí čtverečkového papíru vytvářela číslice. Ty pak naaplikovala pomocí pavučinky. Stejně jako písmenka. Ty jsem nevytvářela, ale drze stáhla z netu. Bylo třeba pouze uzpůsobit velikost.
Šít zahrádkovým stehem - pochopitelně na Pfafíkovi - takový miniatury není zrovna legrace. V "zákrutách" jsem se pěkně opotila. A to nemluvím o tom, že při každém začátku šití jsem nedokázala vydedukovat, zda další steh půjde dopředu, doprava nebo doleva ;o))
Puntíky jako na hrací kostce jsem vyšívala ručně, ale nejsem nikterak spokojena. Příště zkusím taky na Pfafíkovi.
Při sežehlování jednotlivých bločků už ze mě tekly čůrky. A že jsem puntičkář, ještě jsem po sežehlení raději nastehovala. Našpendlit podle blbuvzdorného mustru na molitanové kostky byla hračka. Sešívání jsem raději nechala na druhý den.

Nakonec z toho byly dny dva.

Kostka je dokončena komplet ručně, navíc monofilovou nití. Neumíte si představit, kolik sprostých slov mám v zásobě. Už jen udělat uzlík na niti, kterou skoro nevidíte, není tak jednoduché. Natož pak rozšmodrchat uzlík, který se vytvoří sám tam, kde zrovna vůbec nepotřebujete. Navíc si nit pamatuje, že byla navinuta na tenké špulce a "kudrlinky" si poctivě ponechává. Chcete-li si tedy připomenout všechna sprostá slova ze svého slovníku, pusťte se do šití monofilovou nití ;o))

Mě navíc šití ještě komplikovalo nesnesitelné vedro. Nejen že se mi neustále mlžily brýle od potu, který stékal do obočí. O potu řinoucím se neustále po celém těle nemluvím. Nejstrašnější bylo, že i jehla prokluzovala ve spocených prstech. Vytvořila jsem si takový rituálek. Sešít 3 hrany - na to povětšině stačilo jedno navléknutí jehly - pokud tedy zrovna nit samovolně nevytvářela uzlíky. Takže napít se ... sešít 3 hrany ... navštívit WC ... napít se ... sešít 3 hrany ... a tak dále. Zhruba po 2 "kolech" přidat opláchnutí obličeje studenou vodou. A tak pořád dokola. Za těchto podmínek prostě nelze sešít celou kostku během jediného dne.

Škoda, že nejde šít sedíc ve vaně se studenou vodou.

Zejména včerejšek byl nesnesitelný. V poledne bylo 33 stupňů, po páté odpolední dokonce 43,2 stupně - měřeno na balkoně ve stínu. V 11 v noci bylo ještě skoro 30 stupňů. To přišla bouřka. Pořádná. Naštěstí se nepřiblížila příliš blízko. Asi bych se bála. Tolik blesků najednou jsem snad ještě nezažila. Obloha byla téměř permanentně bílá.

Pršelo nejspíš celou noc. Pod 20 stupňů se však teplotu srazit stejně nepodařilo.
A já se tak těšila na ochlazení.
No abych byla spravedlivá. Momentálně je 26 stupňů, ta ohnivá koule vykoukne z mraků jen sporadicky ... prostě je vcelku dýchatelno. I když v bytě je stále 28 stupňů a nedaří se mi to vyvětrat.

Žádné komentáře:

Okomentovat