... zavařovat kompoty, o tom jsem nikdy neuvažovala ...
... zavařovala jsem vlastně jen hrušky, když byly holky ještě malé ...
... chodila jsem je trhat k trati kousek za sídlištěm ...
... než ovšem hrušeň prořezala Správa železnic ...
... stála totiž - hrušeň, ne Správa ;o) - na náspu kousek od kolejí a údajně ohrožovala případným pádem větví do kolejiště cestující ...
... no a ořezali ji tak necitlivě, že nakonec uschla ...
... hrušky byly dost tvrdé, k jídlu nic moc, ale kompot z nich byl fantastický ...
... i hrušková povidla jsem tehdy zkoušela, chutnaly mi víc, než ty z jablek ...
... jinak jsem na nějaké kompoty zrovna moc nebyla ...
... ještě tak nastrouhat darovaná jablka a zavařit je ve vlastní šťávě ...
... to pak byl štrúdlík otázkou několika minut - mňam ...
... když však holky vyletěly z hnízda, nebyl důvod věnovat se zavařování ...
... jenže s nákupy na Rohlíku (kde si mohu v klidu před nákupem přečíst, co všechno jsou výrobci schopni nacpat do potravinářských výrobků, aby to lépe vypadalo a hlavně hodně dlouho vydrželo) jsem začala zkoušet spoustu věcí vyrobit doma pěkně bez konzervantů ...
... no a s inflací možná i levněji ...
... i když mnohé věci vyjdou doma i dráž, alespoň vím, co jsem do toho dala...
... třeba zrovna domácí výroba sýrů, jogurtů a spol. rozhodně levněji nevyjde ...
... jiné je to s marmeládami ...
... tam si mohu dělat kombinace, které mě napadnou a které běžné konzervárny nenabízejí, protože by se jim to finančně nevyplatilo ...
... a ty moje nejsou tak přeslazené, jako ty z obchodu ...
... a rozhodně vyjdou levněji, než džemy od malých marmeládoven ...
... ty dokáží taky udělat skvělé kombinace, i když na můj vkus taky hodně sladké ...
... hlavně však z ceny se občas jednomu protočí panenky ...
... i když na druhou stranu - za kvalitu je třeba si připlatit ...
... a tak občas neodolám a koupím si nějakou tu hodně chuťově odvážnou exotiku ...
... člověk si má občas udělat radost ...
... pokouším se i o paštiky bez dusitanových solí ...
... ale kompoty mě fakt dlouho nenapadly ...
... až jsem jednou na Rohlíku koupila v akci kostičky broskví v mírně sladkém nálevu vyrobené v Řecku ...
... dva malé kelímky v jednom balení - dohromady 240 gramů ...
... skvělé jednoporcovky do smoothie nebo ovesných kaší ...
... jen běžná cena skoro padesát káčé za ty dva pidi kelímky trošku mimo rozpočet ...
... a tak mě napadlo, proč si neudělat takové jednoporcovky doma ...
... a skvěle se na to dá využít má již docela velká zásoba dvousetgramových skleniček, ve kterých si kupuju na Scuku kozí jogurty ...
... a pustila jsem se tedy nejprve do zpracování švestek, které mi dcera přivezla z Farmy u tří dubů z Moravy ...
... skleniček je dohromady dvanáct, ale najednou se mi je opravdu vyfotit nepodařilo ...
... když už jsem u toho focení, trvalo mi to rozhodně o dost dýl, než krájení švestek a plnění skleniček ...
... původní vybrané pozadí stažené z internetu se mi na fotkách nelíbilo ...
... bylo tedy třeba stáhnout nějaké lepší ...
... jenže fotit na podruhé večer skoro za tmy byla pěkná blbost ...
... prostě práce za odpoledne a večer šla druhý den kompletně do koše ...
... nakonec se zdá se přeci jen zadařilo, i když vylepšovat se dá vždycky ...
... ale zpět ke kompotům ...
... jelikož se snažím si maximálně ulehčovat vše, co dělám, zákonitě to nebylo jinak ani u kompotů ...
... vařit nálev a zjistit, že mi pár lžic chybí nebo naopak půl litru zbylo, to jsem fakt nechtěla riskovat ...
... a tak jsem nandala na kostičky pokrájené ovoce do skleniček, přidala do každé skleničky lžičku cukru, zalila studenou vodou z vodovodu, zavřela a dala na 25 minut do horkovzdušné trouby zapnuté na devadesát stupňů ...
... po vypnutí trouby jsem skleničky hned vyndala a nechala vychladnout na lince ...
... o pár dní později jsem totéž udělala s nektarinkami v akci z Rohlíku ...
... akorát ty nešly tak dobře zbavit pecky jako švestky ...
... tentokrát bylo skleniček jen devět ...
