Před časem jsem si hrála v Zoneru a virtuálně šila deku z bloků zvaných bento box.
Nakonec bylo rozhodnuto, že šít se bude varianta první.
S bordurou a o velikosti cca 210x246 cm.
Nastalo objednávání látek a dalších propriet.
A s tím i několik malých zádrhelů.
Bílý puntíček na černé, ze kterého měla být i bordura, z obchodu rychle mizel a tak této látky již bylo málo. Koupila jsem tedy více látky šedé s tím, že udělám borduru z ní.
Nechtělo se mi nastavovat vatelín, a tak jsem objednala v e-shopu, kde mají vatelín šíře 235 cm. A tam našla trošku jiný bílý puntíček na černé a rozhodla se ho koupit na borduru.
Dělící proužek mezi bloky a bordurou jsem se rozhodla vynechat a v plánu bylo nahradit ho paspulkou v barvě kamenné šedi. Než jsem stihla objednat, barva byla vyprodána. Nevadí, vynechám to. Snad bude stačit, že bordura bude v dezénu, který se v blocích nevyskytuje.
Konečně nastala doba, kdy jsem mohla říznout do předepraných a vyžehlených látek.
Šila jsem metodou "jeden den šiju do alelujá, druhý den odpočívám a rovnám záda" ;o))
Pátý den došlo na řezání a našívání bordury.
A ejhle, nastal velikánský problém. Látky bylo málo. Nevím jak jsem propočítávala. Nejspíš jsem zapomněla připočítat přesah již našitých protilehlých pruhů bordury.
Nezbylo než doobjednat.
Když látka konečně přišla, byla v plném proudu vlna veder. Látku jsem sice vyprala, ale vyžehlit jí bylo nad mé síly. Když je venku přes čtyřicet stupňů, pak zapnout žehličku se rovná sebevraždě.
Vlna veder skončila a já tak mohla došít zbývající dva pruhy bordury a pustit se do sendvičování.
Doma však nemám místo, kde bych tak velkou deku rozložila.
Nezbylo než využít pokoj mého vnuka.
Ve čtvrtek jsem se tedy jala sendvičovat.
Nejprve našpendlit zádíčka na vatelín. Vzor se mi naštěstí podařilo na sebe napojit takřka neviditelně.
Pak otočit a našpendlit k sešpendlenému top.
Práci mi maličko komplikovala vnučka, kterou jsem navíc hlídala, protože dceru odvolali do práce. Emča mi po sendviči neustále
pobíhala. Špendlíky ji naštěstí nenapadlo otvírat. Uf, to jsem si
oddychla.
Po sešpendlení jsem se pustila do stehování. Přeci jen pak bude jednodušší prošívání.
Po třetí řadě už mě bolela kolena tak, že jsem nedokázala klečet ani na polštářku.
Stehovat v sedě nebylo o nic lepší, po půl řadě se začaly ozývat záda.
Prostě jsem zvládla jen pět řad a musela jsem to vzdát. Dodělám to doma na stole.
Jenže včera jsem léčila nejen bolavá záda, ale i kolena, na která není možné zakleknout.
A tak až dnes jsem konečně upravila čtvrteční fotky, abych se mohla pochlubit.
No a teď už jen vytřít v kuchyni, abych se zbavila kočičích chlupů.
A můžu pokračovat ve stehování.
Z quiltování mám docela bojíš.
Jak já toho obra prorvu pod ramenem pfafíka?
