Zatmění Měsíce

Nejdelší zatmění Měsíce viditelné v Česku v tomto století.

Kdo z fotografů by nezatoužil pokusit se ho cwaknout.

Zvlášť, když se nám sdělovací prostředky snažily tvrdit, že je poslední, které uvidíme, protože další bude až v roce 2123.

Pokud si tedy to datum pamatuju správně.

Do mozkových závitů jsem se ho ani nesnažila uložit, neb je mi jasné, že se tohoto roku zcela jistě nedožiju ;o)

Asi měly na mysli jen stejně dlouhé nebo delší zatmění, což většina lidí nepochopila.

Alespoň já měla pocit, že je to má poslední šance.

A určitě jsem nebyla sama, kdo si to myslel.

Mám dobrou zprávu.

Kdo chce vidět další úplné zatmění Měsíce, byť o cca půl hodiny kratší, musí si počkat jen pár týdnů.

Bude si však muset přivstat.

Proběhne totiž 21.1.2019 kolem šesté hodiny ranní.

Jak jsem se dočetla TADY .

Pochopitelně i já jsem zatoužila zkusit své fotografické štěstí i um.

A dopadla jsem jak "sedláci u Chlumce".

Toto je jediný jakžtakž použitelný cwak, i když k ostrosti má docela daleko o:(

Začnu ale od začátku.

Už během čtvrtka jsem prolézala různé rady fotografům.

Potřebovala jsem zjistit hodnotu nejdelšího možného času závěrky.

Měsíc se totiž po obloze pohybuje docela rychle a já chtěla zaručeně eliminovat pohybovou neostrost.

Moc jsem se toho nedozvěděla.

Někdo udával jako maximum 1/60, další mu oponoval, že v noci potřebuje alespoň 3 vteřiny.

No nevím, při 3 vteřinách bude dle mého názoru nejen rozmazaný, ale dokonce šišatý.

Já se pokusím nejít přes 1/15.

I když fakt netuším, jaké časy budou vycházet.

Hlavně však nevím, kde bude vycházet Měsíc.

Jihovýchodní obzor je pro mě hodně velké rozpětí.

Vlastně ani nevím, kde přesně je východ.

Zcela určitě vím, že pohledem z mého kuchyňského okna Slunce v létě vychází nad teplárnou, v zimě nad Hůrkami.

Rozptyl nějakých čtyřicet stupňů.

Kdy tedy Slunce vychází na "echt" východě?

Během letního slunovratu, kdy vychází nad teplárnou?

Nebo během zimního slunovratu, kdy vychází nad Hůrkami?

Nebo snad během jarní či podzimní rovnodennosti, kdy vychází na poloviční cestě cca nad Třemi kříži?

Netuším.

Navíc je mi to stejně k ničemu.

Měsíc nebo spíš jeho východ je dle mého zcela nevyzpytatelný.

Nejen že si občas klidně vyjde ve dne.

On mění zcela nahodile ... alespoň mi to tak připadá ... i místo, odkud se nad obzor vyhoupne.

Převážně na mě jukne mezi výtahovými šachtami paneláků.

Tedy od teplárny.
A je jedno, zda je to v létě, nebo v zimě.

Jako třeba tady ... v lednu.

Nebe je tu ještě modré, protože je to cwaknuto nedlouho po západu Slunce.

Jenže před tuším dvěma roky zcela nečekaně vykoukl mezi Třemi kříži a Thermalem.

To jsem takhle otevřela před půlnocí kuchyňské okno, abych se podívala na ohňostroj k zahájení festivalu.

A uprostřed mezi rachejtlemi trůnil obrovský Měsíc v úplňku.

Nádherná podívaná.

Chvíli jsem přemýšlela o tom, že bych to měla cwaknout.

Jenže.

Jaký zvolit čas?

Měsíc potřebuje krátký, ohňostroj zase spíše delší ... asi ...

Vzdala jsem to.

Než bych vyměnila objektiv, byl by stejně Měsíc už malinkej a bůhví kde.

Taky není kam postavit stativ.

Raději jsem dokoukala ohňostroj.

Podívaná to byla s tím Měsícem mezi rachejtlemi opravdu úžasná.

Ve čtvrtek večer jsem vyrazila na obchůzku.

Jednak jsem chtěla najít nějakou blízkou lokalitu vhodnou k focení.

A taky se pokusit zjistit, kde asi tak Měsíc vyjde.

Nejbližší plánovanou lokalitu ... lávku nad Sedleckou ... jsem okamžitě zamítla.

Jednak tam nebyl výhled na dolní Drahovice, kde by možná taky mohl Měsíc vyjít.

Ale hlavně ... v těsné blízkosti je zahrádka místní hospody, která bude určitě v pátek večer plná přiopilých puberťáků.

Napadla mě nová lávka nad nádražím, prý už je otevřená.

Otevřená sice je, ale nedodělaná.

Na zasklené části nad kolejemi vlají částečně odtržené folie.

A směrem k nádraží je nedodělená část nahrazená dřevěným žbrdlením.

Ostatně i schody dolů z lávky jsou zatím dřevěné.

Kdy budou v provozu výtahy netuším.

A že bych je velice ráda využila.

Seslezla jsem totiž dolů, zda by tam nebyl nějaký fotogeničtější výhled.

Nebyl.

Všecko je to zahalené stromy a keři.

Navíc i otázka místa východu Měsíce zůstala pro ten okamžik nezodpovězena.

Ač skoro jasno, celý mnou tušený jihovýchodní obzor jako jediný kryly mraky.

Po necelé hodině jsem to vzdala a vrátila se domů.

Neopomněla jsem si postěžovat ... po telefonu ... Martě.

Zatímco jsme probíraly různé aspekty focení Měsíce, najednou slyším:

"Já ho vidím."

"Kde?"

"Nad Thermalem."

"Tam není."

Přeci jen má Marta trošičku jiný úhel výhledu.

Vykloním se z okna a konečně ho vidím taky.

Obrovská dosud bílá koule ... bylo nedlouho po západu Slunce ... vykukovala mezi dvěma vrstvami mraku.

Nízko nad Hůrkami.

Krátce nato zmizel v mracích nadobro.

Probraly jsme s Martou alespoň vhodný čas na focení ... myslím čas závěrky ;o))

Obě jsme se probíraly svými fotoarchivy s telefonem na uchu.

Ten můj mě občas polekal drsným cinknutím do ucha.

Cca po hodině volání mu dojde baterka.

A pak jsem najednou zjistila, že si povídám jen se svým telefonem ... baterka došla a spojení se přerušilo ;o))

Když už jsem se tak probírala mým rozsáhlým fofoarchivem ... fotku Měsíce, kterou jsem hledala, jsem nenašla ... napadlo mě poohlédnout se po něčem na téma minimalismus, příští to téma klubové fotosoutěže.

A kupodivu jsem něco málo i našla.

Po půlnoci mě překvapil Měsíc.

Konečně vylezl z mraků a svítil mi do pokoje.

Velikánská žlutá koule.

Překvapilo mě, že je podstatně níže, než obvykle bývá.

Když už jsem našla nějaké ty cwaky vhodné k tématu minimalismus, jala jsem se je i upravit k tisku.

Zkráceně řečeno, poč jsem vypínala v půl páté ráno.

Měsíc byl stále docela nízko, jen o kousek dál.

A byl úplně oranžovej.

Možná ho osvětlovaly oranžové červánky, které se vyhouply nad východní obzor.

Když jsem totiž lezla do pelíšku, svítalo a ptáci řvali jak o život ;o))

V pátek odpoledne přišla bouřka.

Konečně zapršelo.

V podvečer přišla další.

Vypadalo to, že z focení nebude nic.

Kolem půl deváté jsem zjistila, že se mraky notně protrhaly.

Ve třičtvrtě na devět jsem vyrazila se stativem a foťákem ven.

Měla jsem v plánu cwaknout Měsíc hned po východu, kdy vypadá největší.

Až bude úplně zatměnej, bude už dost vysoko.

Mezi hledáním toho správnýho místa k postavení stativu jsem neustále lustrovala notnou část oblohy od teplárny po Hůrky.

Všude svítily hvězdy, jen tam, kde by mohl být Měsíc, byly neproniknutelný mraky.

Který navíc postupovaly ... pravděpodobně i s Měsícem ... dále směrem k západu :o(

V půl jedenáctý jsem to vzdala.

Měsíc už musí být nad Dianou a tu vidím z balkonu.

S telefonem a Martou na uchu jsem často z balkonu vzhlížela k obloze.

Nejspíš zbytečně, protože pomalu mizela i Diana.

Nikoliv v mracích, ale v mlze.

A pak najednou z díry v mracích vykoukla obrovská hvězda ... Mars.

Kruci, kousek nad ní by měl být zcela zatměný Měsíc.

Určitě byl, ale za mraky.

Navíc jsem zjistila, že si zase povídám jen se svým telefonem.

Baterka došla a spojení se tentokrát bez varování přerušilo.

Pustila jsem si TV a koukala se v ní ... živě ..., jak zatmění pomalu ustupuje.

Juknu na balkon ... a Měsíc už notně "odhalenej" konečně vylezl z mraků ... mírně vlevo nahoře od Marsu.

To fakt naštve.

Nakonec jsem kolem půlnoci přeci jen postavila stativ mezi rajčata, bylinky a rebarboru, to vše v kyblíkách na mém balkoně.

Nohy stativu nebylo možno řádně roztáhnout, protože by mi výhled na Měsíc kryla zeď.

Stativ byl tedy značně nestabilní a i proto je možná nahoře uvedená fotka ne zrovna ideálně ostrá.

Po tolika přípravách alespoň něco ;o))

Pro zvědavce ještě exif.
ISO 100 ... čas 1/60 ... clona 16 ... ohnisková vzdálenost 300 mm
Fotka je pochopitelně hodně veliký výřez ;o))

Festival světla

V rámci oslav sedmistého výročí narození Karla IV. se u nás konal Festival světla.

K vidění byl videomapping hned na dvou lázeňských budovách.

Na Alžbětiných lázních neboli Lázních V. s názvem Karel IV. - Budovatel.

Tento záběr jej asi vystihuje nejvíce. 

I další, které se mi podařilo jakžtakž cwaknout, byly zajímavé.

Vůbec nejvíc mě však zaujal záběr, který jsem dokázala rozklíčovat až doma v poči.

V reálu jsem hledáčkem fotoaparátu viděla cosi hodně tmavého, co mi připomnělo vánoce.

Netušila jsem, co to má společného s Karlem IV., ale přesto jsem se pokusila cwaknout.

Až v poči jsem zjistila, že jsou to vlastně původní Karlovy Vary asi nepříliš dlouho po jejich vzniku.

Na druhém konci města na Císařských lázních neboli Lázních I. nesl videomapping název Karel IV. - Vizionář.

Přestože jsem dorazila až tam, videomapping mě nijak zvlášť nezaujal.

Hudba na mě příliš rázná, rovněž tak příliš rychlé střídání obrazů, světla a tmy.

Tady jsem se o focení ani nepokusila.

Stejně tak jsem nefotila ani na kolonádě.

Tady byla naopak hudba velice příjemná.

Sloupy kolonády měnily barvy v rytmu  i náladě hudby, což bylo velice zajímavé a uklidňující, ale na fotce by to dle mého názoru nejpíše nevyniklo.

A tak jsem jen poseděla a odpočinula si u hudebního prožitku.

Cestou zpět od Císařských lázní jsem "chytla" u divadelní lávky poslední projekci, která nesla název Karel IV. - Mecenáš.

Promítáno bylo na stěnu tvořenou z vody a vodní mlhy.

Děj jsem moc nevnímala, jen se snažila zaostřit a cwaknout.

Vím jen, že tam byl Karel IV. a všecky jeho manželky.

Pár fotek dosti nepovedených a neostrých, spíše jen pro ukázku :o(

Domů jsem se dovlekla hoodně po půlnoci- tuším kolem půl druhé - zcela ucaprtaná, ale šťastná, že jsem psychicky zvládla ty šílený masy lidí ;o))

Zahájení lázeňské sezony

Každoroční zahájení lázeňské sezony mě již mnoho let nechává chladnou.

Je to pořád stejné.

Žehnání pramenům, průvod Karla IV. ... a všude nekonečné spousty lidí.

Nesnáším davy lidí.

Letos mě v programu zaujala audiovizuální projekce na stěny konečně zrekonstruovaného Národního domu.
Projekce s názvem Prameny Karlových Varů - historické mezníky.

Tu páteční jsem bojkotovala. Nechtělo se mi do občasných slabých přeháněk.

Včera jsem se však odhodlala zvednout zadel od šicího stroje a dojít dále než k žehličce ;o))

A rozhodně jsem nelitovala.

Dokonce jsem si to zopákla.

Vyrazila jsem totiž bez Nikonka a projekce mě natolik zaujala, že jsem si pro něj musela dojít.

Byly to opravdu historické mezníky - od objevení pramenů, přes první osídlení ke Karlu IV., přes požáry po povodně, až po historické osobnosti.

Tady pár ne příliš dokonalých cwaků ;o))

Vernisáž na druhou

Dnes proběhly hned dvě vernisáže.

Ta v Sokolově zůstala bez mé účasti.

Zkouknout výstavu budu muset někdy později.

S dalšími třemi kolegy z fotoklubu jsme vyrazili brzy ráno do Českého Krumlova.

Program byl hektický.

Nainstalovat výstavu ... připravit vernisáž ... pokochat se Českým Krumlovem ...

Do Krumlova jsme dorazili někdy kolem půl jedné. Nejprve se ubytovat, pak si dát gáblík.
Z hospůdky jsme odcházeli před třetí hodinou.

Pak už do fotogalerie pěkně si máknout.

A bylo to hektičtější, než jsme si představovali. Předchozí výstava stále visela, takže nejprve vyndat fotky z rámů a až pak zarámovat fotky naše. Když jsme před čtvrtou hodinou zjistili, že vernisáž není plánována na 18:00, jak jsme předpokládali, ale začít má o hodinu dříve, trošku jsme se orosili a notně znervózněli.

Zcela vyčerpáni jsme nakonec vše stihli.

Vernisáž moc příjemná, stejně příjemná i pozdně večerní procházka po Krumlově.

I když obloha už byla zcela černá, přeci jen jsme se pokusili o pár cwaků.

A večer pak, notně vymrzlé, jsme s kolegyní zalezly pod peřinu a před usnutím si ještě prohlížely Almanach Fotoklubu Český Krumlov. Fotky nás dvakrát moc nezaujaly, zato nad krátkými životopisy jednotlivých členů jsme doslova řvaly smíchy. Informace spíše do životopisu, bez vztahu k fotografování, zato poskládané do neskutečně krkolomných souvětí ... prostě komedie. Chechtaly jsme se tak, že nás z veselí vyburcovalo až bouchání na zeď z vedlejšího pokoje ;o))

PF 2015

Pro každého v novém roce alespoň jednoho strážného anděla

Karlovy Vary vá-noční

Mám maličko výčitky, že letos skoro nefotím.

A tak jsem se rozhodla to alespoň trošičku napravit a vydala se včera večer do vánočního nočního - tedy vá-nočního ;o)) - města.

A chvílemi jsem přemýšlela, zda jsem ve svém rodném městě.

Kulisy byly známé, avšak úplně všichni kolemjdoucí mluvili rusky.

Ostatně rusky mluvící komunita mě známé kulisy drasticky mění.

Takřka všude vyrůstají betonová obludaria, díky kterým už nic není takové, jako bývalo.

Třeba sanatorium Imperial již nelze vyfotit s Máří Magdalenou v popředí. A takový to byl od stezky Jeana de Carro krásný pohled.

Abych byla přesná. Vyfotit to samozřejmě jde, ale Imperial je ze dvou třetin ukryt za obludnými garážemi, která investor svévolně zvýšil o dvě patra bytů, které nikdo nechce :o((

Přesto jsem vyrazila s Nikonkem a nezbytným stativem pokusit se najít ... zašlou slávu Karlových Var?

Po dlouhé době se přes den ukázalo sluníčko, navečer nebe poseté hvězdami ... a samozřejmě pořádná kosa ... prostě zima jak v Rusku ;o))

Strávila jsem venku dobře 4 hodiny, zmrzlá jak preclík ušla několik kilometrů.

Fotky však nic moc.

Scenérii, kterou jsem vídala z busu, když jsem před vánocemi hlídala Emču, kryly větve. Navíc jeden z nasvícených stromů v areálu Bristolu jako na just nesvítil a rušil mi tak symetrii.

Daleko více však rušily prasátka, ach jo.

To jsem však zjistila až dnes.

Včera mě tak bolely všecky klouby a bederní páteř, že jsem byla ráda, že jsem se dobelhala domů.

Stáhnout fotky do poče? K tomu jsem se nedokopala.

Valnou část fotek jsem smazala, jen pár jsem se pokusila upravit, i když nadšená z nich nejsem.

Nejprve pohled přes řeku na Grandhotel Pupp. Foceno ze stezky Jeana de Carro. Ten jediný jsem nechala v barvě, protože se mi docela líbí odlesky v řece.

Imperial od hotelu Thermal už je v ČB.

Kolonádu jsem musela říznout, protože velkou část kryla střecha a té jsem se chtěla zbavit.

A nakonec kolonáda od mostu u Lázní III.

Chebské noční cwaky

Na Free Fler Market jsem kromě rukodělných výrobků vzala s sebou i Nikonka. V Chebu je mnoho krásných zákoutí, které stojí za vyfocení.

Sobotní ráno bylo opravdu úžasně fotogenické, i když ne všude.

Nad KV obligátní podzimně-zimní dusivá poklička.

Za Sokolovem už se proklubávalo modré nebe, kolem silnice (žel občas i na silnici, zejména na mostech) námraza.

Před Chebem mé srdce fotografa zaplesalo.

Námraza, přízemní pás mlhy, modré nebe, nad obzorem se pruhem zvedající se části mlhy prodíralo sluníčko.

Při příjezdu do města ke kulturnímu centru úžasný pohled na kostel svatého Mikuláše. Nad řekou pás mlhy, která zcela skryla panelák za mostem. A nad tím vším se z mlhy nořil kostel na pozadí modré oblohy.

Áááách.

Jenže já na focení rozhodně neměla čas :o(

Kromě Nikonka jsem vzala i stativ, chystala jsem se na večerní focení.

Jenže těsně po 18. hodině jsem si připadala jak o půlnoci. Cheb téměř vymetený.

Ač nasazen širokáč, kostel svatého Mikuláše se mi nechtěl vejít do objektivu. A čím více jsem se od něj vzdalovala, tím více se pochopitelně bortily svislé linie. Prostě úžasné kostelní schody jsem do záběru nedostala. Raději jsem obětovala je, než špičky kostelních věží ;o))

Mezi domy Špalíčku prochází úžasná uzounká ulička.

Nad Špalíčkem se momentálně staví stánky pro vánoční trhy, před ním byl navíc zaparkovaný traktor. Fotit tedy nemělo cenu.

Vnořila jsem se do kouzelných uliček, maličko jsem je znala ze své návštěvy Chebských dvorků. Příspěvek TADY .

Cestou jsem však byla nucena několikrát změnit směr, neboť v uličce, kterou jsem měla v úmyslu projít, se občas vyskytla podivná individua, kterým se můj instinkt radil raději vyhnout. Oklikou jsem se dostala na Františkánské náměstí, abych zjistila, že je tak malé, že ani širokáč nemá šanci. A protože podivných individuí se v uličkách pohybovalo více, raději jsem se vrátila na náměstí. Nerada bych v uličkách zabloudila a riskovala tak, že mi ujede vlak.

Na náměstí už jen poslední cwak podloubíčka

a raději honem rychle z tmavých ulic, kde mi všichni připadali dosti podezřelí, na nádraží.

Druhý den ráno se úžasná mrazivá atmosféra ze sobotního rána nekonala. I nad Chebem dusivá poklička a světlo veškeré žádné :o(

Kalendář

Jak jsem před časem psala, vyhrála jsem ve čtvrtletní fotosoutěži v našem fotoklubu poukaz na fotokalendář z vlastních fotografií. Více si můžete přečíst ZDE .

Rozhodla jsem se, že použiji fotografie focené opravdu v tom kterém měsíci.

Pohroužila jsem se do mého hlubokého i nejhlubšího fotoarchivu a zjistila jsem, že to nebude nic jednoduchého.

Nejprve malá statistika.

Nejvíce fotím (respektive jsem fotila) v měsíci říjnu. Nezbylo, než z fotek vybrat.

Naopak takřka nefotím v měsících květen, červen, červenec a srpen.

A vůbec nejvíc jsem byla fotograficky plodná v roce 2010.

Zato za rok 2014 se maličko stydím. Nefotím skoro vůbec, budu to muset napravit.

Ale teď k jednotlivým měsícům a fotografiím.

LEDEN

Tento měsíc patří, alespoň dle mého fotoarchivu, mezi ty, kdy sedím doma v teple.

Vybraná fotka je z prosince, ale 29. prosinec už je vlastně skoro leden ;o))

Hrad Loket

ÚNOR

Tak tato je opravdu únorová. Občas se mi podaří "pochlapit" a vyrazit na hory, zejména jako únik před inverzí.

Pláně na Božím Daru

BŘEZEN

Ano i v březnu byl toho roku u nás sníh ;o))

Kostel Nejsvětější trojice pod obcí Andělská Hora

 DUBEN

Začátkem dubna jsem tehdy vyrazila prvně na oblíbenou vyhlídku nad městem Loket. Brodila jsem se vysoko nad kotníky spadaným listím a riskovala přinejmenším poranění kloubů. Vyhlídka je to však úžasná, byla jsem tam fotit již několikrát.

Město a hrad Loket

KVĚTEN

Fotograficky zcela plonkový měsíc. Nezbylo než použít fotku červnovou. Tentokrát z výletu za hranice - do Vysokých Tater.

Na Lomnickém štítu

ČERVEN

Světlá červnová výjimka v mém fotoarchivu. Z téže výpravy do Vysokých Tater jako fotka výše.

Štrbské pleso

ČERVENEC

Má první fotovýprava do Lokte. Opravdu červencové velmi časné ráno. Vyrazila jsem vlakem krátce po půl páté ;o))

Hrad Loket

SRPEN

Fotka zářijová (srpnovou prostě ve fotoarchivu nemám). Tentokrát z velmi hlubokého fotoarchivu. Foceno ještě ultrazoomem od Panasonicu. Ale ta fotka se mi hodně líbí. Tedy spíše záběr, než technické zpracování. Nazvala jsem ji tehdy Žralok v Českém Švýcarsku ;o))

Jetřichovická Bělá kousek od Dolského mlýna v Českém Švýcarsku

ZÁŘÍ

Z jednoho výletu za fotokamarády do Prahy. Cwaknuto narychlo nasazeným teleobjektivem půjčeným od jednoho ze zmíněných kolegů ;o))

Praha a měsíc v úplňku

ŘÍJEN

Tak tady bylo fakt složité vybrat z tolika fotografií. Nakonec jsem se přiklonila k mé hodně využívané sérii z hodně časného a hodně mrazivého rána

Přírodní rezervace SOOS u Františkoých Lázní

LISTOPAD

Tentokrát zase malý podvod, fotka je z konce října z mého časněranního výletu na přehradu ve Stanovicích. V KV nebylo přes mlhu vidět ani na krok ... a u přehrady ani ťuk ... to fakt zamrzí :o(

Přehradní nádrž Stanovice

PROSINEC

Fotka ze stejného dne jako ta "lednová".

Opět hrad Loket

Ze stejného dne pochází i fotka, se kterou jsem kdysi vyhrála svou první klubovou soutěž. Dodnes si pamatuju, jaká byla šílená zima - téměř 20 stupňů pod nulou - objektiv chvílemi opravdu velmi protestoval - a já mrzla na vyhlídce v lese a čekala, až mi hrad nasvítí. Nenasvítili :o( Ostatně i pouliční lampy ve městě rozsvítili, až když už byla úplná tma. Dlouho svítil jen most. A já přimrzala střídavě k objektivu a termosce s horkým čajem ;o))

Fotku jsem do kalendáře nezařadila, protože mám maličko problém s barvami při tisku. Je hoodně moc do modra, což se mi nelíbí.

Vidina jara

Vidina jara mě činí nějak neobvykle činorodou ;o))

Včera odpoledne cestou na nákup jsem míjela zahrádku plnou kvetoucích sněženek a krokusů. Ten úžasný pohled mi vlil do žil spoustu elánu a já okamžitě začala vymýšlet, kam vezmu provětrat Nikonka.

Nakonec zvítězila Andělská Hora a kostel Nejsvětější trojice.

Západ slunce se vydařil, sluníčko zapadlo přesně tam, kde mělo, v okně boční kaple.

Barevná obloha těsně po západu byla úžasná, jen škoda, že lampy v zahradě jsou nejspíše jen na okrasu, než aby sloužily ke svícení. Včera je bohužel nerozsvítili.

Když už jsem se zklamaná chystala vypravit na zastávku busu, místo lamp se rozsvítily reflektory nasvěcující kostel. Ty se však různě zapínají a vypínají, mezitím mění barvy, a navíc se rozsvítily krátce před odjezdem posledního busu. Moc času na focení mi nezbylo.

Včerejší záplavu krokusů a sněženek jsem si nechala na dnešní ráno. Chtěla jsem pěkně nízké sluneční paprsky. Jenže zahradník jsem na baterky. Nedošlo mi, že kytičky potřebují sluníčka maličko více. A tak krokusy byly pěkně vztyčené, leč zavřené :o(

Rozhodla jsem se vyrazit do města doufajíc, že alespoň něco pokvete. Moc toho nebylo. A těch pár úlovků šlo takřka komplet do koše. Proč jen jsem tak líná nosit s sebou stativ.

Výstava

Společná výstava fotografií našeho a sokolovského fotoklubu se původně měla konat v klášterním kostele sv. Antonína Paduánského v Sokolově.

Nakonec však tento úžasný prostor pravděpodobně "zabral" někdo jiný, a tak se výstava koná opět v Městském domě kultury. Začala již v půlce července, jenže bez vernisáže.

A protože počasí bylo jaké bylo, dostala jsem se tam až dnes.

Prostor opět nezklamal - teda vlastně zklamal, nějak se mi tam nelíbí.

A tak trošku zklamaly i fotografie. Přestože téma výstavy je Karlovarský kraj, jsou tam i pavouci či mouchy. Možná byly opravdu vyfoceny v našem kraji, ale ...

Fotky, které zaujaly, navíc už znám, byly i na výstavě minulé.

Ale proč si vlastně stěžuju, měla bych být ráda, že tam mám dokonce 4 fotky ;o))