čtvrtek 19. dubna 2018

Velká Nejda

Vždy, když jedu po průtahu směr Ostrov, zatoužím vyfotit si ten krásný pahýl stromu uprostřed rybníka se jménem Velká Nejda.
Na průtahu samozřejmě zastavit nelze.
Už delší dobu mám zmáknutou trasu od nádraží v Hájku.
Nemělo by to být až tak daleko.

Posledních pár dnů se po ránu tvořily nádherně fotogenické mlhy.
Přemlouvala jsem se brzy ráno vstát a vyrazit.
Když už se přemlouvání zdálo být na dobré cestě, zasáhla příroda.
Za Dalovicemi "ujel" svah i s kolejemi a tak do Hájku jezdí autobus.
Zase žádné focení :o(

Jenže pak zavolala Marta, jestli bych s ní nešla na jednu výstavu fotografií.
Postěžovala jsem si, že když už se konečně rozhodnu zajet si něco málo cwaknout, nejede tam vlak.
Slovo dalo slovo a před výstavou jsme vyrazily Martiným autem směr Nejda.

Rybník docela zklamal.
Pahýl vypadá daleko lépe z průtahu, než ze břehu rybníka.
Navíc to kupodivu není pahýl mrtvý, ale začíná pomalu obrážet.
Když jsme rybník obešly, zjistily jsme, že na focení nic moc.
Nenašly jsme totiž žádné místo, aby nerušilo pozadí :o(
Navíc začal pofukovat slabý vítr a zčeřená hladina nás připravila i o odrazy.

Takže jen nějaký ten cvičný cwak vesnice.
Žádná hitparáda.
A protože navíc bylo neskutečně nudné modré nebe bez mráčku, nezbylo než si maličko pohrát s texturami ;o))



pondělí 9. dubna 2018

PPM 2018

Další ročník PPM je za námi.

A také další povzdechnutí, že už to není, co bývalo ...

První nemilé překvapení přišlo hned v pátek.
V první řadě jsem se chystala nakoupit.
A šokovalo mě, že se tentokrát neúčastnily Látky Mráz.
Nu což, alespoň jsem ušetřila ;o))

To, že "Haišmani" zcela odepsali Pfaff, na to už jsem byla připravena od loňska.
Jejich nezájem o tuto značku (nejen já mám od nich Pfafíka) je docela pobuřující.
Nakonec jsem pár informací a vychytávek získala u technika Strimy.

Nemilé překvapení přinesla i sama výstava.
Naprostá převaha moderních quiltů a art quiltů.
Klasický patchwork zmírá na úbytě :o((

Alespoň že jedna ze soutěží pracuje s klasickými bloky.
Tentokrát to byl blok bouře na moři.
Vítězný quilt mě vcelku zaujal zejména svou barevností.


Méně mě zaujalo, že na prvních tuším pěti místech byly samé Polky.
I s podstatně horšími quilty, než byl ten od Šklíby.


Ten se mi líbil natolik, že jsem si dokonce nasadila brýle, abych mohla prostudovat výsledkovou listinu.
Což jsem neměla dělat :o(
Na to, že taková krása může být dle poroty poslední, jsem prostě nebyla připravená.
Vzalo mi to náladu na celý zbytek soboty.

Klasický quilt zachraňují české patchworkářky.
Netuším, kdo vyhrál soutěž diváků.
Já dala svůj hlas tomuto.


Modrá v kombinaci s béžovou, to já prostě můžu.
A když jsou tam navíc ještě kočky, není co řešit ;o))

Mnoho času jsem strávila i u Moniky Kolejové.
Její quiltování prostě nemá chybu.



Takže zase za rok ;o)

sobota 7. dubna 2018

Festival textilu a quiltu

Již třetí ročník festivalu, který vždy v termínu PPM pořádá v Dubči Bellus.
A letos, řekla bych, velice povedený.
Příjemná tichá atmosféra.
Při mé návštěvě téměř bez návštěvníků.

K prodeji nová kniha Bellusu.
Mnoho zajímavých, avšak nijak přelomových dekorací do bytu.
Navíc projekty z knihy bylo možno osahat si v reálu, neb zde byly vystavené.
To se Bellusu opravdu moc povedlo.
Byla jsem tak nadšená, že jsem zapomněla cwaknout ;o))

Stejně tak jsem zapomněla cwaknout Jamalu quiltující na šlapacím stroji.
Úžasná práce.
Mé mozkové závity nějak nejsou schopny pobrat, jak dokáže uvést do souladu nohy uvádějící stroj do pohybu a ruce s látkou pod jehlou.
Klobouk dolů.

Hned vedle ní kouzelně proquiltovaná deka vyvedená výhradně z bellusáckých látek v kombinaci s bomulem.
Přesně v mých oblíbených tónech.
Tu už jsem cwaknout nezapomněla.


Další mou oblíbenou barvou je modrá.
A motýl mi opravdu padl do oka.
Obdivuhodná práce.
I když já opravdu nechci nic, co je z látky a věší se na zeď, byť by to bylo sebeúžasnější.
Představa, jak se na tom drží kočičí chlupy, mě nechává k těmto projektům veskrze chladnou ;o))


Tentokrát se mi v Dubči opravdu moc líbilo.
Stejně tak příslib Bellusu, že opět budou tisknout jejich látky.

čtvrtek 29. března 2018

Kraso ...

... aneb jak jsem se pokoušela fotit krasobruslení ;o))

Vnučky mé kolegyně z fotoklubu "krasobruslí".
A Marta je hojně fotí.
A dobře fotí.
Dostala jsem pozvání, abych se k ní připojila.

Nu což, vyzkoušet to můžu.
I když fotit cokoliv, co se hýbe, je nad mé síly.
Na mě je rychlej i šnek ;o))

Ve středu proběhl první pokus.
Seťák se svou mizernou světelností vyžadoval ISO minimálně 1000.
Fotky neskonale zašuměný.
Navíc mi autofokus neustále proostřoval na mantinely :o(

Pevná pětatřicítka má příliš krátký ohnisko.
Přesto jsem nakonec fotila s ní.
I když teda ostřit pohyb fakt neumím.

Odpad byl veliký.
Ze středečních 190 fotek jsou použitelné jen čtyři.



Dnešní pokusy nedopadly o mnoho lépe.





pondělí 26. března 2018

Ostrovský jarmark radosti

Konal se v sobotu 24.března.
A konal se už po páté.
Má účast byla teprve třetí.

Opět a zas jsem dlouze bojovala s prokrastinací.
A do šití jsem se pustila na poslední chvíli.
Jsem štír a tak se mi v časovém presu pracuje velice dobře.

Jen se mi do toho v posledních letech plete pan Murphy a jeho zákony.

A tak jsem tentokrát jeden a půl dne těsně před trhy trávila střídavě na WC a odpočíváním u TV.
Finišovala jsem jako obvykle den před trhy.
A finiš mi značně znepříjemňovaly urputné bolesti zad.

Prostě letošní příprava na předvelikonoční trhy dopadla neslavně.
Ze svých plánů jsem stihla dokončit jen jedinou sadu s roztomilými zajíci.
Navíc ani tu jsem nedokončila celou.
Zvládla jsem jen prostírání s kapsičkou na příbory, podkafíčka a polštářky.
Látkovým košíčkům zbývalo jen minimum šití, ale bolavá záda nedovolila jejich dokončení.

Ani na vyfocení nedošlo.
Tedy jen pár cwaků těsně před začátkem trhů.


Lidí bylo tentokráte méně než obvykle.
Hlavně odpoledne jich přišlo jen pomálu.
I když výdělek nakonec až tak špatný nebyl.



pondělí 12. března 2018

A to kuře krákoře ...

Po včerejším teplém a vcelku slunečném dnu dnes od rána prší.
Snažím se bojovat s prokrastinací, ale ne zrovna moc úspěšně.

Takže alespoň malý náznak toho blížícího se jara.
Ostatně nějaká potvora už kvete, jak mi dávají najevo mé nestíhající plíce, které bojují zejména s kvetoucími kočičkami.

Další NOMINACE na Fleru.
I když se obávám, že je to jen ztráta času :o( 


úterý 6. března 2018

Zima to nevzdává ...

Teploty už sice přes den nesměle stoupají nad nulu, v noci však stále ještě mrzne.
A dneska už se zase sype z nebe ten bílej sajrajt.

A tak tedy pro dnešek jedna zachumlaná NOMINACE ;o))


pátek 2. března 2018

Místo na focení

Stále hledám - a nenacházím - nějaké příhodné místečko pro focení.

Loni na začátku podzimu - byla jsem fotit v parku sanatoria Imperial - jsem myslela, že jsem takové místo našla.
Napravo ode mě byly lucerny, vypadalo to, že tam jsou i schody.
Něco takového by se mi moc líbilo.
Byla tma a mě se nechtělo místo blíže prozkoumat.
Jen jsem uložila do mozkových závitů ;o))

Minulou neděli jsem tam vyrazila rovnou s Emčou.
V plánu bylo nafotit plyšákovou soupravu čepičky, nákrčníku a štuclíku.
Místo mě velice zklamalo.
Tři schůdky s lucernami po stranách, kus rovného chodníčku a další tři schůdky se zídkou a lucernami.
Spodní schody použít nešlo - musela bych vlézt do záhonu uschlých levandulí.
Takže jedině schody horní.
Lucerny mě zklamaly nejvíc.
Místo sloupku jakási železná nepříliš romantická konstrukce.
Nakonec v záběru vůbec nejsou.
Jen ta kovová kunstrukce.

Neměla jsem moc času zkoušet.
Pěkně mrzlo.
A Emča krátce po dobrání antibiotik.

Pár fotek přeci jen vzniklo.
Dokonce i obou sourozenců ;o))





úterý 27. února 2018

Čepice a nákrčník

Čepička a nákrčník, které přinesl Emče Ježíšek, se zalíbily další malé slečně.
Vlastně spíše její babičce ;o))
Teploučké minky bude v současném mrazivém počasí jistě přijímáno s povděkem.



pondělí 26. února 2018

čtvrtek 22. února 2018

Ovocné dortíky

Emča dostala loni k narozkám ušitý dortík - i se stojánkem z pedigu.
Dokonce s ním chtěla jít druhý den do školky ;o))

A já konečně upravila fotky, udělala kalkulaci a vystavila na Fleru.

Dortík borůvkový


Dortík jahodový


Dortík malinový


Marmeláda a vanilkový krém ze stužek, šlehačka z bílého fleecu ;o))

Taky stojánek z pedigu


A nakonec jedna společná ;o))



sobota 17. února 2018

Tam za mlhou ...

... k dnešku ten titulek opravdu sedí ...
... kouřmo, lezavo ... prostě hnusně ...

... to včera to vypadalo rozhodně jinak ...
... a lépěji ...
... účto za loňský rok konečně uzavřeno a v euroobalech (daňové přiznání má ještě čas) ...
... venku modrá obloha a sluníčko ...
... a já plná plánů ...

... vyprat nové látky ...
... sluníčkovou procházku spojit s návštěvou lékárny ...
... taktéž doplnit ledničku a špajzku ...
... a konečně se pustit do šití ...

... vše dopadlo maličko jinak ...
... alespoň že tak ...

... potřebovala jsem cosi na balkoně ...
... pamatuju si, že jsem otevřela dveře a chtěla překročit práh ...
... pak hroznej rachot ...

... a mlha přede mnou, mlha za mnou ...

... rej hvězdiček před mýma očima ...
... zvuk rozvibrovaného balkonového zábradlí ...
... jakoby do něj někdo pořádně praštil dubovou palicí ...
(palice to byla, ne však dubová, ale ta moje)
... a já na všech čtyřech mezi květináči ...

... opatrně kontroluji, co se stalo ...
... pořádně mě bolí levé koleno ...
... a taky hlava ...
... uprostřed balkonu truhlík, který stál původně na parapetu okna ...
... nejspíš jsem ho strhla ...
... zvláštní je, že není převrácený ...
... prostě stojí místo na parapetu uprostřed balkonu ...

... pěkně roztřesená jsem vstala a odbelhala se do koupelny ...
... naštěstí žádná krev ...
... jen nad levým obočím se zvětšuje pořádná boule ...
... opravdu jsem vlastním čelem rozvibrovala balkonové zábradlí ...
... ještěže jsem narostla stěží do stošedesáti centimetrů ...
... mít o půl metru víc, taky jsem mohla to zábradlí přeletět ...

... prostě jsem nakonec včerejšek strávila zamačkáváním boule ...
... a mazáním pěkně naraženého kolena ...

... ani dnes pořádně nevím, co se vlastně stalo ...
... nejspíš jsem zakopla o práh ...
... koleno pořád bolí ...
... a oblast nad levým obočím se vybarvuje do nejrůznějších barev ...
... snad z toho nebude monokl ...

... na šití se fakt necítím ...
... stěží jsem vyprala a pověsila část látek ...

... a taky vytvořila už částečně předpřipravenou NOMINACI ...



úterý 13. února 2018

Nesmělé doteky jarní zeleně

Nějak se stále plácám v útlumu.
A prokrastinuju :o(
Abych si nepřipadala sama sobě zas až tak moc protivná, pustila jsem se alespoň do tvorby nominací na Fleru.

Dnešní NOMINACÍ se pokouším přivolat jaro.



neděle 11. února 2018

Prostě růžová ...

Po hodně dlouhé době jsem zase jednou vytvořila NOMINACI na Fleru.
Myslím, že šedá růžové hodně sluší.


Nominace se mi zdá velmi povedená.
Jen netuším, zda ji jako stejně povedenou uvidí tým Fleru.
A zda se mi konečně podaří proniknout mezi zavedené "nominanty".

pátek 2. února 2018

Arogance mocných

Když slyším jméno Babiš, Bakala nebo Kellner, zrychluje se mi tep.
Společným rysem těchto miliardářů je arogance, kamarádíčkování se s politiky či přímo vstup do politiky za účelem rozšiřování jejich bohatství na úkor těch menších a "obyčejných".
Když slyším nebo čtu o tom, o kolik procent stoupl zisk O2 nebo Home Creditu, je lépe mi jít z cesty, neboť se stávám výbušnou.

Proč zrovna Home Credit a O2 a jejich majitel Petr Kellner?

Musím začít od začátku.

Pevnou linku mám od dob totality.
Ano, jsem stále jednou z těch hodně mála, kdo ještě vlastní pevnou linku.

Pamatuji si vytáčený internet i specifický zvuk, který připojování se provázel.
Vzpomínám na okamžik, kdy se mi kocour prošel po klávesnici.
Podařilo se mu stisknout jakousi klávesovou zkratku, která onen zvuk a připojování se k internetu spustila.
Nikdy mi tuto klávesovou zkratku neprozradil ;o))

Pamatuju si počátky O2 TV.
Tenkrát jsem k ní utekla od kabelové televize UPC, neboť začala ořezávat nabídky a neuvěřitelně zdražovat.

Služby O2 Trio - pevná linka, O2 TV a internet - se neustále zlepšovaly.
Časem se mi podařilo domluvit si po telefonu speciální tarif.
Volné minuty pro volání na pevné linky a do sítě O2, rychlý internet a O2 TV Flexi (tak nějak se to jmenovalo - základní nabídka plus doplňkový balíček dokumentárních kanálů).
To vše za 680,- Kč měsíčně.

Pak převzal O2 Petr Kellner a začaly se dít věci.

Jako první zrušil volné minuty na volání na pevné linky a do sítě O2 za 60,- Kč měsíčně.
Náhradou bylo deset tisíc volných minut do všech sítí - ovšem za 299,- Kč.

Začala jsem uvažovat, že pevnou linku zruším a vyměním dobíjecí kartu k mobilu (rovněž O2, původně Eurotel) za paušál.
Nejlevnější tarif (volné volání na pevné linky a do sítě O2, 60 volných minut do ostatních sítí a 50 MB dat) za 349,- Kč měsíčně mi nepřišlo nijak výhodné.
Všichni moji známí migrují mezi sítěmi, pevnou linku už nemá nikdo a mobilní O2 jen málokdo.
Nejspíš bych 60 minut velice rychle přečerpala.
Navíc proč mám platit 50 MB dat, když má tlačítková Nokia je opravdu nemá šanci využít.
Jenže tarif bez dat dnes prostě neexistuje.
Co na tom, že je spousta důchodců, kteří vlastní "pouze" tlačítkový telefon.
Že nemám možnost data využít a proto je nechci?
Mám si prý koupit chytrý telefon.
Děkuji - nechci.

Nakonec jsem si pevnou linku nechala.
Deset tisíc volných minut sice nemám šanci využít - ač důchodce, nemám čas pět a půl hodiny denně telefonovat ;o))
Přesto je to asi nejlepší tarif, jaký je v ČR možné sehnat.
Pochopitelně s výjimkou těch firemních, pro důchodce nedostižných.
A tak dál dlouze telefonuji s kamarádkou z druhého konce republiky.
A taky s kamarádkou, co bydlí kousek ode mne.
Jen můj účet za O2 Trio se zvýšil o 239,- Kč měsíčně.

Zvykla jsem si, co jiného mi zbývalo.
Na chviličku byl klid.

Pak přišlo další rozčarování.

To jsem si takhle uvařila kávičku a chtěla jsem si k ní pustit kanál Fine Living, můj nejoblíbenější.
Jenže kanál v programu nebyl.
Ani Spektrum Home, Travel Chanel, NG Wild, Animal Planet a další dokumentární kanály.
Naopak v mailu jsem našla zprávu od O2, že má stávající nabídka O2 TV byla zrušena a nahrazena novou.
Bez oněch dokumentárních kanálů.
A cena?
Místo původních 150,- Kč nově 399,- Kč měsíčně.

Vytočená do běla jsem žhavila linku O2.
Dozvěděla jsem se, že to všecko dělají pro své klienty.
Aby prý nabídky O2 TV byly přehlednější.
Nechápou, proč si stěžuju.
Mám přeci více kanálů, než jsem měla.
Ale já nechci deset dětských kanálů, deset sportovních a já nevím kolik hudebních, které jsem před tím neměla.
Já chci jen pět dokumentárních - Fine Living, Spektrum Home, NG Wild, Animal Planet a Viasat History.
A chci je za 150,- Kč měsíčně.

A odpověď O2?

Spektrum Home (a mnoho dalších, které ovšem nechci) mohu mít za 499,- Kč měsíčně.
Pokud bych chtěla i NG Wild - za 599,- Kč měsíčně není problém.
Víc pro mě udělat nemohou.
Jestli se mi to nelíbí, mohu odstoupit od smlouvy.
Výpovědní lhůta 40 dní.

Bezmocně jsem se rozloučila a položila telefon.

Takhle se zvyšuje zisk O2.

Pak mi přišla nabídka na O2 extra kartu - kreditku od Home Creditu.
Klasické bezúročné období, bezplatné vedení karty.
Navíc pak bonus.
Čím více kartou zaplatím, tím více se mi vrátí z částky zaplacené za služby O2 zpět na kartu jako bonus.
Z karty se bude též strhávat vyúčtování za služby O2.
Bonus by mi mohl alespoň částečně vykompenzovat platby.

Nakonec jsem na to přistoupila.
Na pobočce O2 uzavřela smlouvu.
Zanedlouho přišla kreditka s platností do června 2021.
Dokonce jsem si mohla při její aktivaci zvolit PIN stejný jako u mé stávající kreditky.
Tu jsem naopak zrušila, abych nemusela platit poplatek za její vedení (účtovaný v případě nepoužívání karty).

Zhruba rok vše fungovalo k mé spokojenosti.
Jako bonus se mi na kartu vracelo zhruba 200,- až 250,- Kč.
Nic moc, ale lepší než drátem do oka.

Loni na jaře přišlo další rozčarování.

Oznámení Home Creditu, že k 31.5.2017 končí bonus.
Např. při čerpání 2000,- až 4999,- Kč bonus činil 15%.
Pokud chci bonus dále čerpat, mohu O2 extra kartu zrušit a pořídit si O2 RB kartu od Raiffeisenbank.
Bonus při čerpání 3000,- až 4999,99 Kč už jen 10%.
Navíc měsíční poplatek 89,- Kč za vedení karty.
Výsledná směšná částka mi opravdu nestála za to, abych žádala o kreditku další banku.

Další možnost, kterou mi Home Credit nabízel, bylo kartu písemně do 31.5.2017 vypovědět.

Nebo taky nemusím dělat nic.
Z karty se mi nadále bude strhávat vyúčtování za služby O2, pochopitelně bez bonusů.
Kartou mohu i nadále platit.
Její platnost však končí 31.12.2017 (přestože je na ní platnost do června 2021).

Zvolila jsem možnost třetí.
Po vánocích už jsem kartou neplatila, aby náhodou nedošlo k zaúčtování transakce až v lednu.
Pořídila jsem si kreditku od mé banky.
I za cenu, že si musím zapamatovat nový PIN.

Kartu už jsem měla doma, když jsem před koncem roku našla v kastlíku nabídku od Home Creditu.
Prý si mohu nechat stávající O2 extra kartu a "povýšit" ji na novou - opět s bonusy.
Stačí zavolat.
Děkuju.
Nechci.
Nevěřím, že za rok zase nepřijde další podraz.

Začátkem ledna jsem aktivovala kreditku od mé banky.
Zvykám si na nový PIN.
Vyúčtování za služby O2 jsem zaplatila převodem z účtu.
Vše se zdálo v klídku a pohodě.

Až do včerejšího večera.
To jsem našla v mailu výpis z O2 extra karty za leden.
Ano, té karty, jejíž platnost skončila 31.12.2017.
O2 si z ní strhlo vyúčtování služeb za prosinec.
Navíc mi účtují 49,- Kč za vedení karty, jelikož ji nevyužívám.
A taky 15,- Kč pojistného proti zneužití karty.

Vytočená do běla vytáčím uvedené telefonní číslo.
Automat mi sděluje, že pokud chci zablokovat kartu, mám stisknout jedničku.
Nechci blokovat kartu, která už dávno nemá být platná.
Pokud chci něco jiného, mám zavolat v pracovní době od 8 do 18 hodin.
Vzteky nejsem schopná usnout.
Nebo to jsou dozvuky včerejšího úplňku?
Ještě ve tři se převaluju a čučím do stropu.
Pak konečně na pár hodin usnu.
V osm mě budí kočky.

Po nezbytné kávičce volám nejprve do O2.
Příjemná slečna se ptá, zda se můj dotaz týká čísla, ze kterého volám.
Dále dotaz na jméno majitele linky a pak už mohu položit svůj dotaz.
Jak je možné, že si strhli peníze z karty, která neměla být platná.
Slečna se zdá fundovaná, omlouvá se, že kdesi došlo k chybě.
Možná jsem měla zrušit povolení k inkasu z karty.
Oponuji, že nevím proč rušit inkaso z karty, která je neplatná.
Slečna souhlasí, ale nic s tím prý udělat nemůže.
Mám vše řešit s Home Creditem.

Volám tedy do Home Creditu.
Opět slečna, příjemná a fundovaná.
Omlouvá se, že "nějakým nedopatřením" ponechali kartu v platnosti.
Dušuje se, že poplatky vymáhat nebudou.
Chtějí však zpátky stržené peníze za vyúčtování služeb O2.
Žádám, aby si vše vyřídili s O2.
Dozvídám se, že oni s O2 nemají nic společného.
Zajímavé.
Karta se jmenuje O2 extra karta.
A smlouvu jsem podepisovala na pobočce O2.

Nicméně volám znovu do O2.
Na druhém konci jiná slečna, nepříjemná a podstatně méně fundovaná.
Tentokrát chce rodné číslo a jméno.
Několikrát jí musím vysvětlovat, co po ní chci.
Stále nechápe.
Nakonec mi řekne, abych chvilku počkala, že se někde někoho zeptá.
Do ucha mi stále dokola hraje jakási skladba.
Zdá se mi to nekonečné.
Nakonec se dozvídám, že to musím řešit s Home Creditem.
Trvám na svém, že nemám proč znovu volat do Home Creditu, že chci, aby si to oni vyřídili mezi sebou.
Slečna se jde opět někoho ptát.
A já zase poslouchám kolem dokola hudbu.
Pak mi slečna nakvašeně sdělí, že šéf říkal, že to musím řešit jako reklamaci a diktuje mi jakési telefonní číslo.
Je jiné než do Home Creditu.
Domnívám se, že je to číslo na reklamace O2 a vytáčím ho.
Pak to se mnou málem šlehlo.
Číslo bylo do Raiffeisenbank.
Jedna volba se týkala zablokování karty.
Žádnou jejich kartu nemám.
Druhá volba se týkala produktů Raiffeisenbank.
Žádné nechci.
Další volba žádná.
Mít vysoký tlak, musela bych nejspíš volat rychlou.

Po cca hodinové pauze, kdy jsem se musela zklidnit, znovu vytáčím linku O2.
Tentokráte muž.
Chce referenční číslo.
Neznám, musím do mailu.
Nebo alespoň telefonní číslo.
Ksakru, slečna ráno ho věděla, jakto že on ne.
Nakonec najdu referenční číslo a po ověření jména mohu potřetí vznést svůj problém.
Vlastně ne můj, ale jejich.
Jenže to už je teď jedno.

Nakonec jsme se dohodli, že přeplatek vyúčtování zaúčtují proti vyúčtování lednovému a v únoru tedy přijde nulová faktura.
A já zaplatím Home Creditu.

Nyní mohu jen doufat, že to tak bude.
A že ve smlouvě k O2 extra kartě není někde ukrytá větička, že pokud něco na kartu pošlu, bude to bráno jako souhlas s pokračováním produktu.
A hlavně že mi nebudou dále účtovat poplatky a úročit je 26%, protože já je opravdu, ale opravdu platit nehodlám.

sobota 27. ledna 2018

A děj se vůle boží ...

... přesně tato slova z titulku tohoto příspěvku ze mě vypadla v okamžiku, kdy jsem vhodila do volební urny obálku s hlasem pro prezidenta ...
... členové komise ... nikdo jiný v místnosti nebyl, jen já a oni ... se do jednoho zasmáli ...
... i když k smíchu to rozhodně není ...
... ani v rukou božích ...

... spíše v rukou mých spoluobčanů ...
... spoluobčanů, či spíše ovčanů, kteří moc nepřemýšlí ...
... jinak si to neumím vysvětlit ...

... Zemana jsem v devadesátých letech brala jako člověka velice chytrého, člověka, který uměl mluvit ...
... a mluvil velice dobře a velice chytře ...
... má oblíbená spisovatelka Zdena Frýbová byla jeho oddanou příznivkyní ...
... jenže to bylo před opoziční smlouvou ...
... před onou smlouvou, která ze mě v roce 1998 udělala notorického nevoliče ...
... zmiňovala jsem se o tom v minulém příspěvku ...

... později jsem mu přestávala rozumět ...
... odsuzoval politiky, kteří mění strany jako ponožky ...
... přitom se choval stejně ...
... opustil ČSSD, založil si vlastní stranu, navíc se pokusil ČSSD už jako prezident rozštěpit ...
... jak to tenkrát v Lánech bylo se už nedozvíme, ale to není důležité ...
... ani to, že se ČSSD nachází momentálně v hodně velkých problémech ...

... důležité je to, že naše země se nachází v problémech ...
... a valné většině ovčanů to nedochází ...
... valná většina ovčanů Zemana obdivuje a podporuje ...
... obdivují, jak úžasně si vykládá ústavu, jak se mu to zrovna hodí ...
... obdivují, jak dokáže pozurážet všechny novináře i oponenty ...
... to, že mluví vulgárně je pro ně spíše plus, mluví přeci jako oni ...
... je jim jedno, že lže, nebo - jak se dnes politicky korektně říká - nemluví pravdu ...
... slušnost nebo čestnost se přestala nosit ...

... a ona scénka s demisí-nedemisí premiéra Sobotky? ...
... pro mě ukázka arogance a hrubiánství ...
... klobouk dolů, jak z toho tenkrát Sobotka dokázal vybruslit ...
... a to já Sobotku nikdy nemusela ...
... pro Zemanovy příznivce naopak majstrštyk vhodný obdivu ...

... tanečky kolem Babiše a jeho vlády, to už mi hlava nebere ...
... první pokus vítězi voleb ano, s tím souhlasím ...
... nedokázal sis však sjednat většinovou podporu nebo jsi ji snad ani nehledal? ...
... pak máš smůlu, nastupuje druhý v pořadí ...
... tak by to mělo podle mě být ...
(a jen tak na okraj - k podpoře ODS mám hooodně daleko)
... ne však podle Zemana ...

... a tak tu máme budoucího premiéra, který je momentálně v demisi a navíc trestně stíhaný ...
... taky vládu bez důvěry a v demisi, která vesele podniká čistky na nejrůznějších úřadech a dosazuje si tam vlastní lidi ...
...  raději ani nedomýšlím, jestli náhodou nepodniká i další věci, o kterých nás už neinformuje ...
... přesvědčuje však své příznivce, že ona přeci maká a nepolitikaří, jako ti ostatní ...
... a velká část mých spoluobčanů to Babišovi žere ...
... velká část mu dokonce fandí, jak elegantně odrbal EU o padesát melounů ...
... naivně si myslí, že už si nakradl dost a teď se bude věnovat těm dole ...
... já si to rozhodně nemyslím ...
... nejsem sice sama, kdo si to nemyslí, ale je nás stále poněkud málo ...
... netuším, co ještě se musí stát, aby se rozsvítilo i těm ostatním ...

... a tak tu dalších pět let budeme mít prezidenta, který hned prvními slovy po svém zvolení pozurážel všechny novináře ...
... pan Keblůšek z ČT se dozvěděl, že mluví jako mutant a pan prezident by byl raději, kdyby mluvil hlubším hlasem ...
... novinářka z Respektu si svou otázkou neuvěřitelně naběhla ...
... Zemanův výčet všech periodik Bakaly a ironický bonmot o tom, že pana Bakalu angažuje na hrad coby šéfa odboru pro tunelování ... to mi jako odpověď přišlo minimálně nevhodné, rozhodně však ne vtipné ...
... dále jsme se dozvěděli, že všichni novináři a velká část politiků svou inteligencí nedosahuje inteligence průměrného občana, mnozí z nich jsou dokonce pitomci ...

... dál už jsem neměla sílu ani chuť poslouchat ...

... není mi lhostejné, co se v naší zemi děje, ale nemám sílu na ty pololži a překrucování faktů ...
... nemám sílu na neustálé napadání novinářů, zejména pak ČT ...
... končím se sledováním ČT24 ...
... ne však proto, že je neobjektivní, jak se snaží tvrdit Zeman i Babiš ...
... nechci poslouchat výmluvy a útoky Babiše ...
... nechci sledovat, co dokáže udělat alkohol s velice chytrým člověkem ...
... nenechám si ničit zdraví těmi kecy ...
... raději vyperu látky a pustím se do šití ...
... ostatně velikonoce se kvapem blíží ...

P.S.
Nakonec ještě jeden vtip, který se mi jako puberťačce strašně líbil.
Až mnohem později mi došlo, že to vlastně vtip není.
Jen zářná ukázka toho, jak protichůdně lze vyložit jednu jedinou věc.

A ještě onen vtip.

Americký prezident Nixon a ruský prezident Brežněv pořádali závody v lezení po kolenou.
Nixon pochopitelně vyhrál, Brežněv dolezl až další den.
Moskevská Pravda přinesla zprávu.
V závodech v lezení po kolenou obsadil soudruh Brežněv krásné druhé místo, zatímco Nixon byl až předposlední.


neděle 14. ledna 2018

Referendum

Naposled jsem byla u voleb v roce 1998.
Jsem v šoku, jak moc to letí.
Abych upřesnila, v roce 1998 jsem naposledy volila - voleb jsem se nadále ještě hodně dlouho zúčastňovala vlastně povinně jako zapisovatelka, nominovaná mým zaměstnavatelem magistrátem.
Po uzavření opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS jsem odmítla volit.
Přišlo mi, že je úplně jedno koho volím, neboť po volbách se nakonec "spojí" kdokoliv s kýmkoliv, jen aby zůstal u koryta.
No a čím  méně lidí se účastní voleb, tím méně mají volební komise práce.
Tož tak ;o))

Včera jsem udělala výjimku.
Teda ne že bych se zúčastnila prezidentských voleb.
I když i tady udělám tentokrát výjimku a vyrazím k druhému kolu.

Vyburcovalo mě referendum o vřídelní kolonádě.
Ne, že bych až tak strašně moc prahla po replice litinové kolonády.
Naštval mě magistrát - vlastně mě štve už hodně dlouho - nejedna kauza proběhla celostátními médii.

Štve mě prosazování megalomanských  akcí.
Třeba dopravní terminál.
Studie vypadá úžasně.
Jen se podle mě hodí spíše pro nějaké moderní velkoměsto, ne však pro lázně mající stěží padesát tisíc obyvatel.
O tom, že je to akce velice nebezpečná pro prameny, to dá zdravý selský rozum.
Jenže používat selský rozum nejspíš není u naší politické reprezentace tak nějak in.

Ale zpět k vřídelní kolonádě.
Já si ze svého útlého dětství pamatuju tento obrázek.


Včetně té váhy, do které se házel dvacetipětihaléř, aby ukázala váhu.
Na netu jsem našla ještě pár dalších obrázků z padesátých či šedesátých let.




Tato dřevěná dočasná konstrukce zde podle informací z netu stála v letech 1947 až 1969.

Koncem šedesátých let byla vypsána architektonická soutěž, ze které vyšla vítězně obrovitá betonová stavba ve stylu brutalismu.
Na netu jsem našla architektonickou studii.


Obří betonová stavba, která dlouho nesla název Gagarinova kolonáda (její konečná podoba je nakonec maličko jiná, než na studii), byla otevřena v roce 1975.
Její výstavba přinesla spoustu problémů.
Zatížila natolik podloží, že vřídlo si začalo hledat vývěry ve sklepech okolních domů.
Jen ne tam, kde stříkalo původně.
Od té doby mu pomáhají čerpadla.

No a o tuto kolonádu, dnes už nikoliv Gagarinovu, ale Vřídelní, v referendu šlo.
Kolonáda je v havarijním stavu.
Zastupitelstvo rozhodlo, že ji postupně za obrovské peníze zrekonstruuje.
Mezitím vypíše mezinárodní architektonickou soutěž.
Zrekonstruovanou kolonádu následně (za cca 10-15 let) nechá zbourat a postaví novou dle vítězného projektu.
Jelikož je část kolonády, kde vřídlo vyvěralo, kvůli havarijnímu stavu uzavřena, vřídlo bylo za "pouhých" deset milionů korun přesunuto mimo budovu.
Momentálně nestříká ani tam.
Čerpadlo muselo být vypnuto, neboť voda na zemi v okolí namrzala.

Nasypat spoustu dalších až stovek milionů korun do rekonstrukce čehosi, co je stejně určeno ke zbourání ... to prostě rozum nebere.
A tak karlovarští patrioti nejprve zpunktovali petici, požadující referendum.
Referendum o tom, že lepší by bylo zastavit rekonstrukci, schovanou za termín oprava havarijního stavu, a místo betonového socialistického monstra postavit repliku původní litinové kolonády.
Zastupitelstvo vyhlášení referenda zamítlo.
Povinnost vypsat referendum nařídïl zastupitelstvu soud.

Naštvalo mě, že o tom všem jsem se dozvěděla z veřejnoprávní TV.
I o termínu konání referenda.
Magistrát prostě a jednoduše mlčel.
Dokonce ani lednové Radniční listy nepřišly.
Nemyslím si, že by si obyvatelé města měli sami hledat na netu informace.
Naopak si myslím, že je povinností zastupitelstva o tom všem transparentně informovat.
Nestalo se.
Dokonce i výsledky jsem si musela pracně vyhledat.
Nejsem počítačový nedouk, na netu se pohybuji prakticky každý den.
Očekávala jsem, že na úvodní stránce magistrátu najdu výsledky referenda.
Spletla jsem se.
V nenápadné kolonce Často hledané až zcela na konci nenápadný odkaz Místní referendum.
Po rozkliknutí odkazu nepřehledná spousta dokumentů.
A mezi nimi pěkně uschovaný v množství dalších pdf souborů jeden s názvem Výsledky hlasování.

Jen tak mimochodem, dneska už tam tento soubor není.

A jak to dopadlo?

Aby bylo referendum platné, musí se hlasování zúčastnit alespoň 35% všech voličů.
Aby bylo referendum závazné, musí se pro vyslovit nadpoloviční většina hlasujících voličů a současně nejméně 25% všech voličů.
Karlovaráci již tradičně patří mezi ty, jejichž procento účasti u voleb je celorepublikově nejnižší.
Navíc se spousta lidí o referendu dozvěděla nejspíše až ve volební místnosti.

A tak je referendum sice závazné, avšak neplatné.

Ani dnes nevím, zda převládl vztek nebo spíše smutek.
Nakonec jsem až do čtyř do rána hledala na netu nejrůznější informace o kolonádě i referendu.

Jak už jsem psala na počátku tohoto příspěvku, vzpomínky na mé dětství se pojí s dočasnou dřevěnou kolonádou.
Až s přibývajícím věkem přišel zájem o historii mého rodného města.
Litinová kolonáda od architektů Fellnera a Helmera je opravdu úžasná stavba.
Německé obyvatelstvo ji v roce 1939 rozebralo a věnovalo nacistickému Německu.


Ač jsem hlasovala u referenda pro repliku této stavby, nejsem si dnes až tak stoprocentně jistá.
Při pohledu od Tržní kolonády část nad vřídlem se dvěma sice nádhernými kupolemi takřka zcela zakrývá pohled na chrám Máří Magdalény.
Vzpomněla jsem si, jak strašně mě štve, že současné betonové monstrum zakrývá při pohledu ze stejného místa cca třetinu chrámu.
Šušká se, že to komančové udělali schválně ;o)

Mnohem více se mi zamlouvá předchůdkyně litinové kolonády, kterou jsem našla na netu.


Ostatně ani ta dřevěná není špatná, ale to už jsou ty vzpomínky na dětství ;o))