čtvrtek 28. ledna 2016

Kostka pro Pavlíka

Kostka pro Pavlíka konečně hotová.


A že mě pěkně potrápila.
Pan Murphy se připomínal víc, než mi bylo milé.

Začalo to už při našívání aplikací.
Pfafík se rozhodl mi opět připomenout hlášku, kterou fakt nesnáším:
"Vyjměte ucpávku pod stehovou deskou."
Vypnout IDT ... schovat zoubky ... odstranit krytky ... vyčistit ... a pak v opačném pořadí.
Zkouším šít, ale opět pípnutí mašinky a opět ona hláška.
Takže znovu.
A znovu.
Po čtvrté jsem z fotobatohu vyndala balonek na vyfukování nečistot z fotoaparátu a místo pod stehovou deskou pěkně profoukla.
Po odstranění pidichuchvalečku byl Pfafík konečně potichu.
Jenže pro změnu neprovazoval stehy, respektive vytahoval na líc spodní nit.
Vypnout, zapnout, vyndat a znovu nandat spodní nit ... a pak už zase šlapal jako hodinky ;o)

Pak jsem pro změnu sešila k sobě špatné čtverečky se jménem.
Nu což, prostě jméno bude na jiné straně než obvykle.
Pak už se zdálo být vše v pohodě.

Den na to jsem se krátce před devátou ranní pustila do sešívání.
Po pěti hodinách jsem chtěla zkontrolovat, kolik už je sešito.
Když jsem se při překlápění kostky dostala ke straně se jménem, málem mě kleplo.
Nebylo tam totiž PAV-LÍK, ale LÍK-PAV.
Horečně jsem převracela kostku stále dokola v marné naději, že správně napsané jméno najdu na straně jiné.
Nenašla.
Okamžitě mi naskočilo, kde se stala chyba.
Bylo to ono chybné sešití, kdy jsem byla nucena použít čtverečky se jménem ve třetím kroku sešpendlování kostky, tedy na přední a zadní dlouhou stranu.
A já blbka nezkontrolovala, zda nejsou čtverce a obdélníčky látky přehozené.
U jednotlivých obrázků by to nevadilo, u jména případně číslic však ano.

Vždycky sešpendlenou kostku před sešíváním důkladně zkontroluju.
Tentokrát jsem to neudělala.
Šiju přeci čtvrtou kostku v řadě, tak přeci přesně vím, jak našpendlit.
Moje sebejistota způsobila, že jsem nemalou část mé pětihodinové práce musela vypárat, stranu se jménem přešpendlit a pokračovat v sešívání.
Stalo se mi to prvně v životě a doufám naposled.
Snad  v tom sehrálo roli to, že to byla kostka třináctá.

Každopádně kostky jsou hotové a já hodně dlouho nechci žádnou ani vidět, natož šít ;o))

pondělí 25. ledna 2016

Střapce k zipu

Postupně začínám soukat na Fler i Simiru střapečky k zipu s porcelánovými korálky a kovovými komponenty.
Dnes čtyři kousky s přívěskem ve tvaru zámečku.






sobota 23. ledna 2016

Zapomenuté taštičky

Venku zima jak v ruskym filmu ...
... ze zamračeného nebe se sype bílej sajrajt ...
... o sněhové peřině lze dle mě mluvit jen na horách ...
... ve městech by padat nemusel ...
... a já se hrabu ve fotoarchivu ...
... tentokrát fotoarchiv s mým tvořením ...
... a našla jsem dvě "zapomenuté" kosmetické taštičky ...
... jedna už je pryč, ta druhá na Fleru i na Simiře ;o)




čtvrtek 21. ledna 2016

Kostka pro Šímu

Výroba třetí kostky pro chlapečka jménem Šíma - snad Šimon? - se maličko zadrhla.
Neplánovaně jsem musela uskutečnit několik pochůzek a tak ztratila čas vhodný k šití :o(
Konečně je však hotová.



středa 13. ledna 2016

Komunikace mezi námi

Tak znělo téma čtvrtletní soutěže ve fotoklubu.

Vzala jsem tedy k mladým na vánoce i fotosvětlo a pokusila se něco málo cwaknout.



Takhle to u nás u mladých opravdu probíhá, není to mnou vymyšlené "aranžmá".
I když tyto fotky jsou aranžované, nejsou to momentky.
Jen dceru nahradil vnuk.

Včera na fotoklubu soutěž proběhla.
Byla jsem jediná, která fotila nově na zadané téma.
Ostatní prolezli své fotoarchivy.
A bylo mi houby platné, že jsem se snažila nafotit nově.
Uznávám, že fotky nejsou technicky nijak extra zvládnuté.
Jenže s babčami z Indie či s dědečkem a vnukem brzy ráno v poušti mezi velbloudy (dvě z vítězných fotek - juknout na ně můžete TADY) soupeřit prostě nelze :o(

pondělí 11. ledna 2016

Anabáze s důchodem

Cca od roku 2002 (pokud správně počítám) dochází k postupnému zvyšování hranice termínu odchodu do důchodu.
Oproti původnímu termínu za každý rok pro muže plus 2 měsíce, pro ženy plus 4 měsíce - jak spravedlivé.
Mě to odchod do důchodu prodloužilo přesně o pět let.

Než konečně ona doba nastala, změnilo se několik podstatných věcí, ovlivňujících výši důchodu - pochopitelně k horšímu :o(
Nejdůležitějším je asi to, že už se důchod nevypočítává z příjmů posledních let před důchodem, ale ze všech příjmů od roku 1986 (byť přepočítaných koeficientem zohledňujícím inflaci).
Dále se příjem člení na tzv. redukční hranice. Příjem do 11.709,- Kč se započítává ze 100%, nad tuto částku už jen 26%.
Navíc se zvyšuje počet odpracovaných let nutných pro vznik nároku na důchod. V roce 2015 to už nebylo 25 let, jak jsme měli uloženo v mozkových závitech, ale potřeba bylo již 31 odpracovaných let.
Navíc se mnoho náhradních dob započítává jen z 80% nebo dokonce vůbec.

To vše (s výjimkou posouvání hranice pro odchod do důchodu) a mnoho dalších nepříjemností jsem se ovšem dozvěděla až když jsem o důchod zažádala.

Tady tedy má anabáze s žádostí o důchod.

Přesně 30. července 2015 (necelé 3 měsíce před šedesátými narozeninami) jsem si při nutné vycházce "do města" uvědomila, že bych měla zajít na okresní správu sociálního zabezpečení a zažádat o důchod.
Na dveřích kanceláře, kam dle jména spadám, cedule "Dovolená - zástup dveře č. XY".
Na dveřích č. XY pro změnu cedule "Dovolená - zástup dveře č. YZ".
Na dveřích č. YZ naštěstí již cedule žádná, před ní žádný klient, jen já, a tak klepu.
Paní uvnitř se zdá být příjemná a problematiky znalá.
Tak bych to ostatně i předpokládala.
Postupně se však můj názor začíná měnit.
Příjemná je stále, s jejími vědomostmi to asi nebude zcela stoprocentní.

Ale od začátku.

Povídám, že bych chtěla zažádat o starobní důchod.
Najde si v PC mé jméno a požaduje rodné listy dětí.
Nemám. Na netu jsem se dočetla, že pokud byly doloženy dříve (žádost o invalidní důchod) není jich třeba.
Sděluji to referentce.
Chvíli čučí do PC a pak mi povídá: "Ale já tu vaši žádost nemám, nežádala jste někde jinde?"
Ne nežádala. Celý život jsem se úředně z KV nehnula.
Snažím se to dále okecat,  nechce se mi k dceři jen kvůli jejímu rodnému listu. To si samozřejmě nechávám pro sebe. Zmíním tedy problém s rodným listem mladší dcery, který zůstal po bouřlivém rozchodu u jejího bývalého přítele.
Sděluji data narození dětí a provdané jméno starší dcery.
Najednou rodné listy netřeba. Chce jen jméno otce dětí.
A já blbě prozradím, že netuším, zda je v rodném listě Karel, nebo Karol.
Jenže to je zřejmě informace nesmírně důležitá pro přiznání mého starobního důchodu.
Začínám být naježená.
V době, kdy je celorepubliková evidence obyvatel vedena elektronicky, má referentka okresní správy sociálního zabezpečení do ní zcela určitě přístup, byť třeba jen k datům svých klientů.
Slibuju však, že to zjistím.
Referentka dále pohledem lustruje údaje v PC a najednou prohodí, že mi byl invalidní důchod přiznám v roce 2006. Ejhle, tak ona mou žádost o invalidní důchod nakonec našla.
Stupeň mé naježenosti se zvyšuje a s ním se přímo úměrně naopak snižuje důvěra ve fundovanost referentky. Nesnáším dobře placené státní zaměstnance (ani ještě lépe placené bankovní úředníky), kteří svou agendu nezvládají na sto procent.

Referentka naštěstí z PC vytiskla jakousi sestavu, tak se mohu soustředit na jiné věci.
V sestavě je přehled dob evidovaných i neevidovaných. A končí 31.5.2011. Dál už nic.
Od 1.6.2011 jsem OSVČ na vedlejší činnost.
K podnikání mě vlastně donutil úřad práce, byť jsem získala dotaci na rozjezd.
Od té doby každý rok zároveň s odevzdáním daňového přiznání na FÚ nosím na OSSZ výkaz o příjmech a výdajích za uplynulý rok.
A s menším zpožděním naopak z OSSZ přichází oznámení, že platba pojistného na následující rok činí nula korun.
Já prostě celou tu dobu žiju v domnění, že pojištění za mě platí stát.
Jenže referentka tvrdí, že to tak není.
Nastalý šok mi zcela zablokuje uvažování a tak docela ráda přistupuji na to, že rozhovor ukončíme a přijdu 4.8.2015 v 9 hodin.

Doma okamžitě startuju internet a s hrůzou zjišťuju, že částečný invalidní důchod se do náhradní doby pojištění na důchod opravdu nezapočítává.
A přichází další jobovka.
Kdybych podnikání po dvou letech (podmínka poskytnutí dotace je neukončit ani nepřerušit živnost po dobu 24 měsíců) ukončila a přihlásila se na pracák, započítaly by se mi jako náhradní doba tři roky bez podpory.
Tak já žiju téměř 5 let cca tři tisíce pod hranicí chudoby, snažím se přivydělat si a neobtěžovat stát a ten se mi takto odvděčí. Kdybych s podnikáním sekla a přihlásila se na pracák, byla bych na tom s výší důchodu mnohem lépe.

Prolezla jsem na netu a prostudovala spoustu stránek, možná bych mohla školit i onu referentku.

Na netu nalezenou kalkulačku pro výpočet důchodu nemohu použít, nemám vyměřovací základy ani vyloučené doby, které jsou k tomu zapotřebí.

Nepříjemným následkem dlouhodobé lustrace internetu v průvanu bylo, že jsem se druhý den ráno nemohla hnout. Tak mě bolelo v oblasti levé ledviny, že mi dělalo problémy sednout si nebo naopak vstát.
A to jsem musela udělat mnohokrát.
Jednak jsem na netu zjišťovala, jak se projevuje akutní onemocnění ledvin. Prý kromě bolesti také horečkou a tu nemám. Takže návštěva pohotovosti snad nebude nutná.
Jednak jsem se ploužila mezi zapnutou troubou a sedačkou.
Nahřívala jsem totiž v troubě ručníky a přikládala je na záda.
Preventivně se taktéž prolévala čajem.
Odpoledne už to bylo o mnoho snesitelnější.
Nejspíš to byly prochladnuté zádové svaly.

4.8.2015 jsem za deset minut devět stanula opět před dveřmi kanceláře na OSSZ.
Leč nebyla jsem tam sama.
Na řadu jsem přišla o hodinu později.
Důležitou informaci, že tatíček mých dětí se dle jejich rodného listu jmenuje Karel, si snad referentka zaznamenala.
Při probírání neevidovaných dob a jejich porovnávání s mou evidencí zaměstnání jsme našli období, kdy jsem pracovala u firmy Drink.
Firma v současnosti v likvidaci, asi nebude snadné potvrzení získat.
Toto potvrzení by však měl mít následující zaměstnavatel.
Mám si od něj potvrzení obstarat a přijít 27.8.2015, protože referentka má dovolenou - od 10.8. do 23.8.2015.
Namítám, že to bude už pouze 2 měsíce před termínem odchodu do důchodu a správa sociálního zabezpečení má na vyřízení žádosti ze zákona 90 dnů.
Referentka mě ubezpečuje, že na to sice opravdu mají 90 dní, ale do měsíce to určitě budu mít doma.
Potřebuju vyměřovací základy a vyloučené doby, tak se ještě ptám, jestli je náhodou nemá v systému.
Její odpověď je záporná. To prý mají jen v Praze.
Vyžádám si tedy alespoň výtisk s přehledem dob pojištění, který jsme spolu probíraly.
Já jsem vám ho nedala?
Ne nedala.
Vytištěno, uloženo do mých desek a do batohu a po necelých deseti minutách odcházím, aniž bych cokoliv vyřídila. Fakt ztracenej čas.

Doma mi to nedá a rozhodnu se prohledat šuplík, do kterého průběžně házím všechno, co se tváří jako doklad, který bych mohla někdy potřebovat.
A když v něm pak něco potřebuju najít, musím ho celý uklidit.
Vařím si tedy kávičku a pouštím se do toho.

Hledání bylo úspěšné.
Našla jsem rodný list mladší dcery, nejspíš si ho po mé žádosti o invalidní důchod u mě nevyzvedla.
A taky jsem našla doklad o době zaměstnání u firmy Drink.
Nejsou tam sice výdělky, ale pro doložení doby pojištění by to mělo stačit.
Chybí mi doba od 14.9.1992 do 3.5.1993.
Hloupý je, že v potvrzení je evidentní překlep.
Dost těžko jsem u nich mohla být zaměstnaná od 14.9.1993 do 3.5.1993.

Druhý den ráno dorazím na OSSZ těsně před osmou, ještě je zavřeno a před úřadem spousta lidí.
Před kanceláří jsem však první, protože na rozdíl od ostatních vím, do které a nemusím ji hledat ;o)

Nějak se dostáváme k probírání náhradních dob a jejich legislativní změny k horšímu.
Slova referentky "Ale ne všechno je k horšímu, třeba na péči o dítě se nyní započítávají čtyři roky. Takže když máte 2 děti, tak se vám započítá osm let." mě naježí.
Snažím se nevybuchnout a vysvětluji, že je to mystifikace. Pokud má žena 3 děti narozené vždy po jednom roce, nezapočítá se jí 12 let, ale jen 6, jeden rok na první, jeden rok na druhé a 4 roky až na třetí. A to jen za předpokladu, že nepůjde do práce dříve, než ve čtyřech letech třetího dítěte.
"No jo, máte vlastně pravdu."

Raději honem přecházím k potvrzení o zaměstnání u firmy Drink.
Nadšení, že žádost o důchod sepíšeme ještě dnes, referentka brzy zmrazí.
Ona nemůže rozhodnout, zda je to překlep, či není, to musí vedoucí oddělení a na to ona nemá čas, neb se chystá na dovolenou. Mám přijít v domluvený termín.

Vytočená do běla opouštím kancelář rozhodnutá, že už mě tato referentka nikdy neuvidí.
Naivně se domnívám, že si žádost o důchod pošlu sama.
Jenže na netu se dozvídám, že žádost lze podat výhradně prostřednictvím OSSZ.

Po "vychladnutí" jsem zjistila, že v onom soupisu, který mi minule až na mou žádost vytiskla, jsou všecky mnou požadované vyměřovací základy i vyloučené doby, o kterých mi tvrdila, že je mají jen v Praze.
Opravdu skvělá referentka.
A tohle si platíme ze svých daní :o(

Konečně jsem mohla nakrmit kalkulačku výpočtu důchodu na netu.
Moc povzbudivého z ní nevylezlo.
Snad jen to, že ani v nejhorším scénáři by můj důchod neměl být nižší než 10.000,- Kč.
Žádná sláva, ale pořád o tři tisícovky víc, než mám.
A kdybych nebyla blbá a šla na pracák, mohla jsem mít o zhruba pět stovek měsíčně víc.
To je šest tisíc za rok.
Za to mohla být letenka do Řecka.
Nebo nový objektiv.

Nakonec jsem žádost podala až 10.9.2015
K referentce, ke které dle jména patřím, jsem sice musela dvakrát, neboť trvala na rodných listech dětí, ale nakonec se ukázala jako referentka "na svém místě".
Překlep v potvrzení vyhodnotila sama jako překlep a nepotřebovala k tomu dobrozdání nadřízené.
Navíc jsem při zkoumání výpočtu invalidního důchodu zjistila, že doba zaměstnání u Drinku chybí i v něm.
To je tak, když důvěřujete své bývalé spolužačce, která onu žádost jako šéfka osobního oddělení mého tehdejšího zaměstnavele podávala, a myslíte si, že udělala všecko ve váš prospěch.
Referentka mi sama navrhla, že pošleme žádost o přepočítání invalidního důchodu.
Ani jsem netušila že je to možné udělat 5 let zpětně.

Prostě 10.9.2015 podána jak žádost o starobní důchod tak žádost o přepočítání invalidního důchodu.

A pak se hodně dlouho nic nedělo.

27.10.2015
jsem oficielně důchodcem na plný úvazek
na můj účet však stále přichází jen částečný invalidní důchod

9.12.2015
přesně 90 dní od podání žádosti
na mém účtu přistála příjemná částka s textem "doplatek důchodu od 10.9.2010 do 18.12.2015", z čehož jsem usoudila, že se jedná o přepočet invalidního důchodu
ve schránce obálka s totožným textem doplněná pouze o informaci, že v písemném styku mám uvádět číslo jednací blabla a pak už jen datum a jméno referentky z Prahy

17.12.2015
98 dnů od podání žádosti
na účet přišla částka označená jako doplatek důchodu od 19.12.2015 do 18.1.2016
když sečtu invalidní důchod a tuto částku, vychází mi suma podstatně vyšší, než mi spočítala kalkulačka na netu
bojím se věřit, abych nebyla zklamaná, až přijde oficiální výměr

18.12.2015
přišel invalidní důchod

Chodit mezi svátky na OSSZ jsem vyhodnotila jako zbytečnou cestu.

11.1.2016
přesně 123 dnů od podání žádosti
konečně zvoní pošťačka a nese obálku s červeným pruhem
a já se dozvídám jednu příjemnou zprávu
důchod je vyšší, odpovídá zhruba onomu součtu ze 17.12.2015
při zkoumání výpočtů však taky jednu nepříjemnější zprávu
ona příjemná částka z 9.12.2015 není JEN doplatek přepočteného invalidního důchodu, ale také doplatek rozdílu mezi starobním a invalidním důchodem za část října, listopad a prosinec

P.S.
Pokud toto povídání zaujalo kohokoliv, koho důchod teprve čeká, vězte, že výpočet důchodu se každý rok mění.
Bohužel neustále k horšímu.
Moc krásný článek najdete TADY .
Ona vůbec TATO stránka stojí za prozkoumání.
Teda jen pro ty, koho v nejbližší době čeká odchod do důchodu.

sobota 9. ledna 2016

Kostka pro Emču

Ne, není to kostka pro naši Emču, ta už svoji dávno má.
Byla to úplně první didaktická antistresovka, kterou jsem šila - juknout můžete TADY .

To se jen v poslední době roztrhl pytel s Emmami, Emčami i Emičkami ;o))

O kostku projevila zájem zákaznice už v listopadu na FreeFlerMarketu v Chebu.
Na rovinu jsem tehdy odpověděla, že do vánoc nestihnu ani náhodou.
A věnovala jí svou vizitku.
Prý nevadí, ozve se.

Moc jsem s tím nepočítala, bylo už mnoho takových, které slíbily, ale nakonec jsem čekala zbytečně.
Jednou jsem dokonce posílala slíbené foto deky pro malou slečnu, ale paní na e-mail ani po opakovaném odeslání vůbec nereagovala.
Proto už si iluze opravdu nedělám.

Jenže paní se opravdu ozvala a navíc s tím, že kostek bude několik.
Jen si chtěla místo dětských motivů vybrat nějaký jiný. Není problém.
Miminkovské motivy doplňující jméno a číslice chtěla naopak nahradit dětskými motivy.
Ty by se však dle mého s písmenky a číslicemi tloukly.
Nakonec jsme se dohodly na jednoduchých aplikacích v barvách písmenek.
A také na tom, že na kostkách začnu pracovat po svátcích.

Po vánocích jsem tu a tam lustrovala internet a hledala nějaké motivy.
Našla jsem mašinku s vagonky, autíčko, letadlo - nějak mi to ale stále nešlo k sobě.
 Jinak jsem byla v solidním útlumu vyčerpaná po předvánočním maratonu.

A tak se rok 2015 přehoupl do roku 2016 a já se do toho musela pustit.
Nejprve jsem sešívala bločky pro číslice a motivy teček z hrací kostky - jednou v růžové a 3x v modré.
Ano, kostky budou nakonec čtyři ;o))
Při řezání látek a jejich následném sešívání mi nakonec chyběly dva kousíčky modrých proužků.
Musela jsem prohledat všecky krabičky se zbytky.
Nakonec jsem naštěstí našla.

A pak došlo na aplikace.
Chtěla jsem pro holčičku motýlka, ale žádného hodně jednoduchého jsem na netu nemohla najít.
A pak jsem dostala nápad - někde ve špajzce musí být vykrajovačky na linecké.
Motýlka jsem nenašla ve vykrajovačkách, ale ve formičkách na pracny a to mi bylo k ničemu.
Ale pak mě napadlo prolustrovat e-shop Blexu, který vykrajovačky vyrábí.
To bylo najednou motivů.
Mašinka, vagonek, autíčko, traktor, letadlo, pejsek, kočička, motýlek, medvídek - všechno ve stejném stylu.
Takže postahovat, upravit na rozměr vhodný pro antistresovku, vytisknout ...

A mohla jsem se pustit do výroby kostek.
Obkreslit na pavučinku, zažehlit na látku, vystříhat, zažehlit na připravené čtverce modrých a růžových látek, obšít zahrádkovým stehem, vyšít puntíky, zažehlit okraje čtverců přes šablonku z tvrdého papíru (au au, to to pálí, chudinky moje prstíčky) a napíchat na molitan.
Nejprve kostku pro Emču.
Nemám dost špendlíků.
Našpendlení spotřebuje více jak dvě krabičky špendlíků.

Ve čtvrtek jsem začala sešívat.
Jde to fakt pomalu, protože je hodně málo světla.
O tom něco málo v předchozím příspěvku.

No a dneska je kostka konečně hotová.


pátek 8. ledna 2016

Pan Murphy a jeho zákony

aneb souhra opravdu blbejch náhod.

Začnu od začátku.

Sedím si dnes odpoledne v křesle a snažím se sešít co nejvíce hran didaktické antistresovky.
Šít mohu jen cca od deseti do dvou, to je totiž doba, kdy v současnosti je jakžtakž světlo.
Při umělém osvětlení na monofilovou nit nevidím :o(

Sedím si tedy a sešívám. Když tu mě vyruší zvonek.
Soused od domovních zvonků.
Prý na vstupních dveřích je lípnutá samolepka od PPL pro mě.
Co je to za blbost, nic nečekám. 
Navíc nepřišel ani žádný e-mail ani SMS.
Přesto jdu dolů.
Na samolepce kromě mého jména stojí "info o zásilce na tel." a telefonní číslo.
Proč nezazvonil? Soused se přeci dozvonil.

Doma lístek odložím - nic přeci nečekám - a vracím se k sešívání kostky.
Jenže mi to nedá.
Kruci, kam jsem tu blbou samolepku dala.
Zas mi jí ten novej spolubydlící s divným německým jménem schoval.
Po chvíli mi jí přeci jen odtajnil.
Na stole, kde jsem pochopitelně hledala v první řadě a nebyla tam.

A tak vytáčím číslo.
Ejhle - volané číslo neexistuje.

Vracím se k sešívání kostky. Ne na dlouho.
V hlavě mi to šrotuje.
Ano, posílala jsem dvě objednávky, ale obě čekají na zaplacení.
Volám na PPL. Bez čísla zásilky nic nenajdou.
Kontroluju jeden z e-shopů - objednávka čeká na zaplacení.
V tom druhém jsem objednávala jako neregistrovaná, takže stav objednávky zkontrolovat nemůžu.
Volám na mobil uvedený v kontaktech.
Ano, poslali okamžitě, i když nebylo zaplaceno.
Napadne mě, zda jsem nenapsala blbě telefonní číslo, jenže já to nezjistím.
Majitel e-shopu ano.
Fakt netuším, jak se to mohlo stát, uvedla jsem - prvně v životě - špatné telefonní číslo.
Dostávám číslo zásilky a nastotisíckrát děkuji za zaslání nezaplacené objednávky se slibem, že ještě dnes peníze odejdou z mého účtu.

Znovu volám na PPL.
Číslo zásilky nalezeno. Prý jsem si nechala změnit doručení na PPL ParcelShop.
Co je to zase za blbost, ani netuším, že něco takového existuje.
Slečna v PPL upravuje v systému, že zákazník s uložením v PPL ParcelShopu nesouhlasí a mění telefonní číslo na správné.
Navíc mi dává telefonní číslo na řidiče.
Už je mi jasné, proč to ze samolepky neexistuje, přehodil dvě číslice ;o))

Volám tedy řidiči tajně doufajíc, že je ještě v KV a že mi balík doveze.
V KV sice ještě je, ale zásilku mi nepřiveze, prý to už nejde v systému změnit.
PPL ParcelShop je v Nábytku Na Rozcestí, otevřeno mají i v sobotu.
Namítám, že balík je velkej. Dle slov řidiče není.
Dochází mi kredit a tak hovor raději ukončuju.
Zůstatek kreditu 5,05 Kč ;o))

Jsem oblečená a skoro na odchodu, když mi najednou dojde, že slečna na centrále PPL upravila v systému, že zákazník s uložením nesouhlasí.
Co když mi balík nevydají?
Navíc je v balíku cca dvacet metrů látky a tak určitě nebude nijak lehký.
Nechce se mi vláčet se v oblevě s balíkem nějaké dva kilometry.

Volám znovu na PPL.
A doufám, že na předčíslí 840 se vztahují volné minuty na mé pevné lince. Stačí, že jsem zlikvidovala svůj mobilní kredit ;o))
Na PPL to bere další, v pořadí už třetí slečna, takže potřetí přednést problém.
Potřebuje číslo zásilky.
A já brýle, bez nich číslo nepřečtu.
Kam mi je zase schoval, syčák německej.
Naštěstí vím, kde jsou brýle, které nepoužívám. Jsou od ťamanů, špatně se mi přes ně kouká a bolí mě pak hlava.
Číslo zadáno, problém nastíněn.
Nejprve mě slečna přesvědčuje, zda si to přeci jen nechci vyzvednout sama.
Nechci - nemám auto.
Volá tedy  řidiči.
Prý už není v KV, ale v pondělí vyzvedne v PPL ParcelShopu a přiveze na adresu.
No sláva.

Psychicky vyčerpaná si nalévám skleničku červeného.

Pan Murphy a pan Alzheimer - ty dva bez milosti zastřelit.
Nebo alespoň hnát daleko od mého prahu.

Jo a brýle jsem nakonec našla v koupelně.

neděle 3. ledna 2016

Deka s veterány

Koncem září jsem tvořila návrhy na klučičí deku.
Juknout se můžete TADY .

Dlouho se nic nedělo.
Když už jsem s ušitím deky nepočítala, ozval se mobil.
Volala dcera.
Má pro mě zprávu, jen neví, jestli dobrou nebo špatnou.
Nejprve tedy ta dobrá - deka se šít bude.
A pak ta špatná - deka má mít rozměr 2,5 x 2,5 metru.
A k ní čtyři velké a čtyři malé polštáře.
To do vánoc nedám ani náhodou :o(

Nastalo domlouvání.
Polštáře zůstávají.
Deka se nakonec ustálila na rozměru 2 x 2 metry.
Přibyl však povlak na pelest.
Chlapeček - není mu šest, ale osm let - si vybral veterány.
A na zádíčka deky chce ČERNÝ fleece.
Výběr černé barvy u tak malého kluka mě překvapil.
Dětičky asi dneska zrají nějak rychleji ;o))

Když jsem konečně spočítala - s dostatečnou rezervou - spotřebu látek, nastal problém.
Modré hvězdičky ani puntíky už nejsou, černých puntíků stěží metr, taktéž žlutých a červených hvězdiček už nebylo mnou požadované množství.
Nakonec jsem zaměnila modrou za barevné proužky, maličko přeházela barvy a mohla se pustit do šití.

A tady zatím jen deka, polštáře až později ;o)



pátek 1. ledna 2016