pondělí 10. srpna 2015

Jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka ...

Ač venku od rána opět a zas natolik teplo, že byt prostě vyvětrat nejde, přesto jsem se o to ráno v sedm pokusila.
Čehož okamžitě využila Amálka.
Nevím proč, ale naskočil mi popěvek "Jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka ..." a nějak se mi ještě teď honí hlavou.
Pokus o větrání (vzduch v bytě se ani nehnul, přestože byla otevřena dokořán všechna okna včetně balkonových dveří) jsem záhy ukončila.
Amálce se to příliš nelíbilo.
Před tím jsem ovšem udělala pár cwaků.
Nic moc úspěšných.
Amálka není zrovna spolupracující modelka ;o))



neděle 9. srpna 2015

Příroda se zlobí ...

Včerejší vichřice maličko zdevastovala moji minizahrádku na balkoně.
Rajčátka a muškáty jsou oškubané ... hortenzii jsem musela ostříhat ... rebarbora má všecky listy děravé ... levanduli se hrubě nelíbí nadměrné množství vody ani masáž kostičkami ledu a pomalu a jistě odchází.

Svoji o dost větší zahrádku v zahradnické kolonii v Tuhnicích pravděpodobně chtěla uchránit před pohromou (jinak si neumím vysvětlit, proč v takový bouřce byla venku) starší žena a zaplatila za to životem.
Zabil ji blesk.

Žádné citelnější ochlazení slibované meteorology však bouřka nepřinesla.
Krátce po osmé ranní bylo už téměř 24 stupňů a v 17:30 ukazoval teploměr na balkoně 36,2 stupně ve stínu.

Já přesto v naději, že bude chladněji, vyrazila dopoledne nakoupit.
Bylo už akutní doplnit ledničku i špajzku.
Výsledkem je, že jsem dorazila domů nejen splavená, ale i s pořádnou depkou.
Dobrá zpráva je, že mám na chvilku zase co jíst.

V žádném případě jsem totiž nebyla připravená na spoušť, jakou včerejší vichřice napáchala v parku před kostelem v Rybářích.
Park, přes který chodím cestou do Kauflandu, většinou procházím velmi svižným krokem. Scházejí se v něm totiž hordy našich velmi opálených spoluobčanů. Za komančů se jim říkalo zcela příznačně Italové z Rybář.

I tak jsem však stihla zaregistrovat řadu překrásných a pravděpodobně hodně starých stromů.

Dnes mě však při pohledu na ně přepadl neuvěřitelný smutek.

Nádherná a obrovitá smuteční vrba pravděpodobně nepřežije.
Vichr, který provázel konec vlny veder v červenci, ulomil jednu z bočních silných větví a silně tím narušil pravidelnost její obrovské a nádherné koruny.
Vichřice včerejší vylomila a pohodila opodál další tři.
Tvořily vlastně jakési další kmeny rozvětvující ten základní a vytvářející opravdu nádherný a impozantní strom.
Minulý čas je tu na místě.
Z celé vrby zůstal jen nejtenší prostřední "kmen", i ten silně oškubaný.

Další dva obrovské a nádherné stromy dopadly jen o málo lépe.
Bohužel netuším, co je to za stromy. Hledala jsem podle listů na netu, ale nenašla.
I těm vichřice olámala a odhodila opodál mnoho silných větví.
Jejich bráška stojící maličko bokem naštěstí vyvázl beze škod.

Další vzrostlou smuteční vrbu na kruháči u Kauflandu zmenšila vichřice o více jak třetinu.

Padla z toho na mě slušná depka.

Příroda se zlobí.

Vrací nám vše nepěkné, čím jí ubližujeme.
Jinak si neumím vysvětlit to extrémní počasí v posledních několika letech ... ať už zimy zcela beze sněhu ... sněhové kalamity začátkem října nebo na konci března ... stále častější a delší vlny veder, kdy se teploty šplhají až ke 40 stupňům.

To za mého mládí nebylo.
Přiznávám, počasí si i tehdy s námi čas od času zašpásovalo.
Vzpomínám si, že jsme se jako děti občas koupali v rybníce už na velikonoce.
Vzpomínám si i na sněhové přeháňky v prvomájovém průvodu.
Vzpomínám, že jsem konec července trávila ve vaně napuštěné studenou vodou a žízeň zaháněla pivem. Probíhaly totiž žně a tak limonády byly ne v obchodech, ale na polích. Psal se rok 1976, já čekala svou první dceru a vedro jsem velice špatně snášela. Jenže tehdy bylo stěží 33 stupňů, ne 40.
Vzpomínám si také, že když jsem si Lucku o 14 dnů později přivezla domů z porodnice, bylo stěží 14 stupňů a já se jí bála přebalit nebo snad dokonce vykoupat, aby nenastydla.
Vzpomínám si i na Silvestra 1978, kdy večer bylo 15 stupňů nad nulou, do rána však spadla teplota na mínus 15 a napadly hromady sněhu.

Ano, příroda nám i tehdy občas jemně připomněla, kdo je na této planetě pánem.
Tehdy však ještě existovaly čtyři roční období.
Jaro plné včel a vonících květin.
Léto se sluníčkem i bouřkami.
Podzim s barevným listím i nepříjemnými plískanicemi.
Zima se sněhem a často i s modrou oblohou.

V posledních letech však jaro jakoby neexistovalo a podzim v tom lepším případě trvá maximálně 14 dnů.

Příroda se na nás opravdu zlobí.

Jenže převážná část obyvatelstva Země a hlavně všichni "mocní" si to buď neuvědomují, nebo si to nechtějí připustit.
A tak dále Zemi využíváme a zneužíváme.

Jak dlouho si to ještě nechá líbit?

sobota 8. srpna 2015

Počasí

Svatá Anna chladna z rána z minulého příspěvku fungovala jen krátce.
Po krátkém ochlazení, kdy se mi podařilo srazit teplotu v bytě na necelých 24 stupňů, nastoupila další vlna veder.

Ještě ve čtvrtek jsem se snažila šít.
Včera už se šití - s nutností používat i žehličku - rovnalo sebevraždě.
Raději jsem se věnovala sledování TV. Ostatně i jen natáhnout se pro ovladač znamenalo potoky potu.
V 17:00 jsem měla na balkoně ve stínu 43,8 stupňů.
Ve 21:15 bylo ještě 32 stupňů.
Když jsem šla hodinu po půlnoci spát, teploměr ukazoval 25,6 stupňů.
V tom se vážně nedá spát.

Ráno v 6:20 bylo 22,1 stupně.
Takže na dnešek naordinována četba.
Ve 14:00 bylo na balkoně už opět 43,3 stupňů ve stínu. Začalo se ale zatahovat.
Krátce před sedmnáctou hodinou to vypuklo.
Nejprve vítr, bouřka a nesmělé kapky, i když pořádné.
Teplota okamžitě spadla na 22 stupňů.
Vítr zesiloval, bouřka se přiblížila. Nakonec byla tak blízko, že kočky s hrůzou zalezly do nejtajnějších koutů.
Přidala se průtrž mračen a kroupy. Nijak zvlášť velké, zato jich bylo hafo.
Tady pár rychlých cwaků.


Cwaknuto bylo až ve chvíli, kdy živly maličko polevily a hromada krup v rohu balkonových dveří začala odtávat.
Omlátilo mi to muškáty a rajčátka.
Rozmarýn taky nebyl z vrstvy ledu nadšenej.

Jako obvykle vypadla elektřina. To je u nás normální.
Normální ovšem není, že nahodí jen jednu fázi.
Raději jsem všecko vytahala ze zásuvek a vrátila se ke knížce.

Momentálně elektřina už v pořádku běží.
Venku je skoro zataženo a na teploměru 26 stupňů.