neděle 22. března 2015

Kostka pro Johanku

Další didaktická antistresovka je na světě.
A opět pro holčičku, tentokrát jménem Johanka.

Co se týče přání motivů, byly jen dvě - domácí zvířátka a traktory.
Třetí motiv zůstal na mě.
Zvolila jsem broučky. Myslím, že na farmu se zvířátky a traktory se hodí ;o))


pátek 20. března 2015

Částečné zatmění slunce

Sluníčka je letos kupodivu dost a dost.
Alespoň má člověk více energie v boji s jarní únavou.

I dnes sluníčko krásně svítilo (i když ráno byly skoro 4 stupně pod nulou), a tak bylo možné sledovat částečné zatmění slunce.

Po deváté hodině mi najednou začalo být tak nějak úzko a přišlo mi, že je podivné ticho.

Vzpomněla jsem si na začátek srpna v roce 1999, kdy bylo úplné zatmění slunce.
A vzpomněla jsem si i na to, jak mizerně mi tenkrát bylo.
Mému vnukovi byl tehdy asi tak týden a já mladým první dny po návratu z porodnice vařila. Zeťák měl totiž zafačovanou ruku, takže nebyl schopen jakkoliv dceři pomoci.
Oběd jsem ten den přinesla spíše k odpolední svačince.
Cítila jsem totiž takovou tíseň, že jsem nebyla schopná se k ničemu přinutit. Jen jsem seděla v křesle, tupě zírala a snažila se překonat pocit nedostatku vzduchu.

A dnes to bylo jen o malinko lepší.

Sluničko se v době, kdy dnes mělo začít částečné zatmění, schovává za štít bloku paneláků. A trdlovat venku se mi nechtělo.
Až před půl jedenáctou jsem vyrazila za barák juknout, zda už ho, schovaná v zadním vchodu, uvidím. Jelikož diskety jsem všecky dávno vyházela, napadlo mě vzít si filtr na infračervenou fotografii. Kupodivu přes něj vidět bylo, i když se značným posunem barev.
A jak jsem se tak kochala, napadlo mě, že bych to mohla vyzkoušet přes tento filtr i nafotit.

Takže pár cwaků z balkonu ;o))



pátek 13. března 2015

Málokdo ví ...

Vždy, když je mi dobře na duši, naskočí mi nějaký popěvek a stále dokola mi zní hlavou. Občas se i přihlouple usmívám a potichu si jej prozpěvuji.
Zrovna teď je to tento:
Málokdo, málokdo, málokdo, málokdo ví, málokdo, málokdo, málokdo, málokdo zná …
A jak si ho tak nechávám znít hlavou, najednou se přidávají myšlenky, které v popěvku nejsou.

Málokdo ví …
… že v Karlových Varech existuje Klub přátel fotografie.
Klub přátel fotografie Karlovy Vary (zkratkou KPF KV) vznikl v září 2004 z popudu a iniciativy dlouholetého člena Svazu českých fotografů pana Petra Pohanky jako nezávislé společenství zájemců o fotografii. Činnost všech členů KPF KV je dobrovolná a klub veškeré své aktivity provozuje bez sponzorů, jen z osobních zdrojů každého aktivního jednotlivce.

Málokdo ví …
… že KPF KV pořádá každoročně několik výstav, ať už klubových nebo autorských. Naše fotografie bylo možné shlédnout například na ochozu Vřídelní kolonády, v divadle Husovka, v galerii Duhová paleta, v kavárně Café Freedom, v krajské knihovně, ale i v Sokolově, Nejdku nebo Oberwiesenthalu.

Málokdo ví …
… že k 10. výročí jsme se v loňském roce rozhodli expandovat i mimo region. Přihlásili jsme se do již 53. ročníku Mapového okruhu Nekázanka.
A naše premiéra byla nadmíru úspěšná.
Absolutní vítězství získala fotka našeho kolegy.
A celkové vítězství mezi kluby získal i náš fotoklub.
S tím opravdu nikdo z nás nepočítal, o to větší byla naše radost.

Málokdo zná …
… mapové okruhy.
Proto malá vsuvka pro nezasvěcené.
Mapový okruh rovná se soutěž fotoklubů z celé České republiky i ze Slovenska, kdy si mezi sebou (v předem domluveném kruhu) posílají soubory fotografií a vzájemně si je hodnotí.
Nekázanka rovná se pražský fotoklub, který založil jeden z nejstarších mapových okruhů a po kterém se tento mapový okruh jmenuje.

Málokdo ví …
... že na základě tohoto úspěchu přišel další krok našeho fotoklubu za hranice regionu.
Fotoklub Český Krumlov nám jako vítězi 53. ročníku Mapového okruhu Nekázanka nabídl možnost uspořádat výstavu ve fotogalerii Městského divadla v Českém Krumlově. Navíc se jedná o jubilejní 100. výstavu v této fotogalerii. Naše fotografie jsou tedy do konce března 2015 k vidění až v Českém Krumlově.

A protože ten, kdo dočetl až sem, už ví a zná, tak na závěr už jen malá pozvánka.
Pokud rádi fotografujete, nebojte se přijít mezi nás. Scházíme se každé druhé úterý v měsíci v 18 hodin v zasedací místnosti Karlovarské vodárenské společnosti – Vodakva a.s. (Doubí, konečná stanice linky MHD č. 6). 




Tak tenhle můj canc pro změnu vyjde v plátku karlovarském.
Ten z minulého příspěvku se totiž na fotoklubu natolik líbil, že jsem byla zaúkolována napsat další ;o))

úterý 10. března 2015

Dobře mi tak ...

V Krumlově jsem tak vehementně kritizovala sloh jiných (myslím pochopitelně Almanach - viz příspěvky níže), až jsem byla po zásluze potrestána.
V pondělí večer totiž zazvonil mobil ... a na druhém konci předseda fotoklubu. Mám prý napsat nějaký canc, který by chtěl předseda Fotoklubu Český Krumlov uveřejnit v jakémsi místním krumlovském plátku.

A mám to.
Nezbylo, než vzít papír a tužku a něco sesmolit.
Dobře mi tak ;o))



Jak jsme překročili hranice regionu …

Začalo to zcela spontánně a nenápadně. Rozhodnutím vyzkoušet si, co na náš pohled na svět přes hledáček fotoaparátu řeknou jiní. Naskočili jsme tedy do již 53. ročníku Mapového okruhu Nekázanka.

Malá vsuvka pro nezasvěcené.
Mapový okruh rovná se soutěž fotoklubů z celé České republiky i ze Slovenska, kdy si mezi sebou (v předem domluveném kruhu) posílají soubory fotografií a vzájemně si je hodnotí.
Nekázanka rovná se pražský fotoklub, který založil jeden z nejstarších mapových okruhů a po kterém se tento mapový okruh jmenuje.

A tak jsme prohlíželi, hodnotili a diskutovali. Se zvyšujícím se počtem shlédnutých souborů jsme se stále více osmělovali a troufli si i na větší kritičnost. Čas od času nám problesklo hlavou, co asi ostatní fotokluby říkají nad našimi fotkami.
Co členové zúčastněných fotoklubů říkali, či spíše jak nás hodnotili, to nás nenapadlo ani v tom nejpříjemnějším snu.
Absolutní vítězství získala fotka našeho kolegy.
A celkové vítězství získal i náš fotoklub.
S tím opravdu nikdo z nás nepočítal, o to větší byla naše radost.

Na základě tohoto úspěchu přišel další krok našeho fotoklubu za hranice regionu.
Fotoklub Český Krumlov nám jako vítězi nabídl možnost uspořádat výstavu ve fotogalerii Městského divadla v Českém Krumlově. A do třetice všeho dobrého? Jedná se o jubilejní 100. výstavu v této fotogalerii.
Pak přišel malý zádrhel a začátek výstavy se o týden posunul. Což se ovšem ukázalo býti předností, protože Český Krumlov nás přivítal nádherným počasím.
Po mírně hektickém sobotním odpoledni, kdy jsme, tlačeni nedostatkem času při instalaci výstavy a přípravě vernisáže, chvílemi bojovali s nervozitou, nakonec nastala hodina Vé. Vé jako vernisáž. Velice příjemná vernisáž, jejíž účastníci si přišli opravdu prohlédnout fotky, nejen se zadarmo najíst. Jak se pozdní odpoledne měnilo v brzký večer, lidí stále přibývalo. Takovou účast na vernisáži jen tak někdo nemá. Co na tom, že mnozí nepřišli kvůli našim fotkám, ale kvůli divadelnímu představení. Skupinky čile diskutujících dotvářely příjemnou atmosféru. To, že nově příchozí rozhodně nediskutovali o našich fotografiích – bylo evidentní, že je v naprosté většině ani nezaznamenali – to jsme velkoryse přehlíželi. Oni na oplátku přehlíželi naše pohoštění.

Díky, že jsme mohli v Českém Krumlově vystavit své fotografie. Díky, že nám Český Krumlov předvedl své krásy pod nádherně modrou oblohou. Díky, že nám předvedl i nekonečné zástupy japonských turistů. A díky, že jen velmi málo z nich se nám v nedělním brzkém ránu pletlo do zorného pole fotoaparátu.

neděle 8. března 2015

Český Krumlov

V neděli ráno jsme vstaly s kolegyní docela brzo a vyrazily do namrzlých uliček.
Obloha zcela vymetená, solidní námraza, uličky skoro prázdné.
Jen tu a tam tryskem proběhla japonská turistka či turista a mobilem případně tabletem cwakali bez rozmyslu na všechny strany.
Než jsme se vzpamatovaly, byli pryč. Naštěstí ;o))

Ne že já bych snad na fotkami měla čas nějak příliš přemýšlet.
A abych se přiznala, těmi ranními cwaky jsem docela zklamaná.



Navíc jsem trubka zapomněla doma širokáč - až těsně před vernisáží jsem včera zjistila, že mám na Nikonkovi nasazený makroobjektiv ;o)).
Častokrát jsem si musela připustit, že 16 mm u seťáku je na Krumlov příliš dlouhé ohnisko.


Po snídani s kolegy, kteří mezitím vstali - opět a zas jsme se nasmáli nad Almanachem respektive úchvatnými životopisy - opustit pokoje a zpět do města. V dobu veskrze turistickou. Tentokrát už jsme měli docela problém uniknout davům japonských turistů. Ale byla docela legrace pozorovat je, jak mají mobily či tablety nainstalovány na jakési tyčce a cwakají jedno selfie za druhým ;o))

A protože jsme na focení měli fakt hodně málo času, nepohrdli jsme ani cwaky v pravé poledne.









sobota 7. března 2015

Vernisáž na druhou

Dnes proběhly hned dvě vernisáže.
Ta v Sokolově zůstala bez mé účasti.
Zkouknout výstavu budu muset někdy později.


S dalšími třemi kolegy z fotoklubu jsme vyrazili brzy ráno do Českého Krumlova.


Program byl hektický.
Nainstalovat výstavu ... připravit vernisáž ... pokochat se Českým Krumlovem ...

Do Krumlova jsme dorazili někdy kolem půl jedné. Nejprve se ubytovat, pak si dát gáblík.
Z hospůdky jsme odcházeli před třetí hodinou.
Pak už do fotogalerie pěkně si máknout.
A bylo to hektičtější, než jsme si představovali. Předchozí výstava stále visela, takže nejprve vyndat fotky z rámů a až pak zarámovat fotky naše. Když jsme před čtvrtou hodinou zjistili, že vernisáž není plánována na 18:00, jak jsme předpokládali, ale začít má o hodinu dříve, trošku jsme se orosili a notně znervózněli.
Zcela vyčerpáni jsme nakonec vše stihli.
Vernisáž moc příjemná, stejně příjemná i pozdně večerní procházka po Krumlově.

I když obloha už byla zcela černá, přeci jen jsme se pokusili o pár cwaků.




A večer pak, notně vymrzlé, jsme s kolegyní zalezly pod peřinu a před usnutím si ještě prohlížely Almanach Fotoklubu Český Krumlov. Fotky nás dvakrát moc nezaujaly, zato nad krátkými životopisy jednotlivých členů jsme doslova řvaly smíchy. Informace spíše do životopisu, bez vztahu k fotografování, zato poskládané do neskutečně krkolomných souvětí ... prostě komedie. Chechtaly jsme se tak, že nás z veselí vyburcovalo až bouchání na zeď z vedlejšího pokoje ;o))

čtvrtek 5. března 2015

pondělí 2. března 2015

Novinky Simira

Dnes jsem našla v mailu tradiční výběr novinek z virtuálního tržiště Simira.
A jaké bylo mé překvapení, když jsem mezi devíti vybranými výrobky našla i svůj košík ;o))


neděle 1. března 2015

Slevy na Fleru

Ode dneška do konce dubna v mém obchůdku na Fleru slevy na dekorace z pedigu.

Při koupi 2 ks sleva 10%


Při koupi 3 ks sleva 20%


Při koupi 4 a více ks sleva 30%


Platí pouze pro zboží z kategorie Dekorace z pedigu - DOPRODEJ.