Nejdelší zatmění Měsíce viditelné v Česku v tomto století.
Kdo z fotografů by nezatoužil pokusit se ho cwaknout.
Zvlášť, když se nám sdělovací prostředky snažily tvrdit, že je poslední, které uvidíme, protože další bude až v roce 2123.
Pokud si tedy to datum pamatuju správně.
Do mozkových závitů jsem se ho ani nesnažila uložit, neb je mi jasné, že se tohoto roku zcela jistě nedožiju ;o)
Asi měly na mysli jen stejně dlouhé nebo delší zatmění, což většina lidí nepochopila.
Alespoň já měla pocit, že je to má poslední šance.
A určitě jsem nebyla sama, kdo si to myslel.
Mám dobrou zprávu.
Kdo chce vidět další úplné zatmění Měsíce, byť o cca půl hodiny kratší, musí si počkat jen pár týdnů.
Bude si však muset přivstat.
Proběhne totiž 21.1.2019 kolem šesté hodiny ranní.
Jak jsem se dočetla
TADY .
Pochopitelně i já jsem zatoužila zkusit své fotografické štěstí i um.
A dopadla jsem jak "sedláci u Chlumce".
Toto je jediný jakžtakž použitelný cwak, i když k ostrosti má docela daleko o:(
Začnu ale od začátku.
Už během čtvrtka jsem prolézala různé rady fotografům.
Potřebovala jsem zjistit hodnotu nejdelšího možného času závěrky.
Měsíc se totiž po obloze pohybuje docela rychle a já chtěla zaručeně eliminovat pohybovou neostrost.
Moc jsem se toho nedozvěděla.
Někdo udával jako maximum 1/60, další mu oponoval, že v noci potřebuje alespoň 3 vteřiny.
No nevím, při 3 vteřinách bude dle mého názoru nejen rozmazaný, ale dokonce šišatý.
Já se pokusím nejít přes 1/15.
I když fakt netuším, jaké časy budou vycházet.
Hlavně však nevím, kde bude vycházet Měsíc.
Jihovýchodní obzor je pro mě hodně velké rozpětí.
Vlastně ani nevím, kde přesně je východ.
Zcela určitě vím, že pohledem z mého kuchyňského okna Slunce v létě vychází nad teplárnou, v zimě nad Hůrkami.
Rozptyl nějakých čtyřicet stupňů.
Kdy tedy Slunce vychází na "echt" východě?
Během letního slunovratu, kdy vychází nad teplárnou?
Nebo během zimního slunovratu, kdy vychází nad Hůrkami?
Nebo snad během jarní či podzimní rovnodennosti, kdy vychází na poloviční cestě cca nad Třemi kříži?
Netuším.
Navíc je mi to stejně k ničemu.
Měsíc nebo spíš jeho východ je dle mého zcela nevyzpytatelný.
Nejen že si občas klidně vyjde ve dne.
On mění zcela nahodile ... alespoň mi to tak připadá ... i místo, odkud se nad obzor vyhoupne.
Převážně na mě jukne mezi výtahovými šachtami paneláků.
Tedy od teplárny.
A je jedno, zda je to v létě, nebo v zimě.
Jako třeba tady ... v lednu.
Nebe je tu ještě modré, protože je to cwaknuto nedlouho po západu Slunce.
Jenže před tuším dvěma roky zcela nečekaně vykoukl mezi Třemi kříži a Thermalem.
To jsem takhle otevřela před půlnocí kuchyňské okno, abych se podívala na ohňostroj k zahájení festivalu.
A uprostřed mezi rachejtlemi trůnil obrovský Měsíc v úplňku.
Nádherná podívaná.
Chvíli jsem přemýšlela o tom, že bych to měla cwaknout.
Jenže.
Jaký zvolit čas?
Měsíc potřebuje krátký, ohňostroj zase spíše delší ... asi ...
Vzdala jsem to.
Než bych vyměnila objektiv, byl by stejně Měsíc už malinkej a bůhví kde.
Taky není kam postavit stativ.
Raději jsem dokoukala ohňostroj.
Podívaná to byla s tím Měsícem mezi rachejtlemi opravdu úžasná.
Ve čtvrtek večer jsem vyrazila na obchůzku.
Jednak jsem chtěla najít nějakou blízkou lokalitu vhodnou k focení.
A taky se pokusit zjistit, kde asi tak Měsíc vyjde.
Nejbližší plánovanou lokalitu ... lávku nad Sedleckou ... jsem okamžitě zamítla.
Jednak tam nebyl výhled na dolní Drahovice, kde by možná taky mohl Měsíc vyjít.
Ale hlavně ... v těsné blízkosti je zahrádka místní hospody, která bude určitě v pátek večer plná přiopilých puberťáků.
Napadla mě nová lávka nad nádražím, prý už je otevřená.
Otevřená sice je, ale nedodělaná.
Na zasklené části nad kolejemi vlají částečně odtržené folie.
A směrem k nádraží je nedodělená část nahrazená dřevěným žbrdlením.
Ostatně i schody dolů z lávky jsou zatím dřevěné.
Kdy budou v provozu výtahy netuším.
A že bych je velice ráda využila.
Seslezla jsem totiž dolů, zda by tam nebyl nějaký fotogeničtější výhled.
Nebyl.
Všecko je to zahalené stromy a keři.
Navíc i otázka místa východu Měsíce zůstala pro ten okamžik nezodpovězena.
Ač skoro jasno, celý mnou tušený jihovýchodní obzor jako jediný kryly mraky.
Po necelé hodině jsem to vzdala a vrátila se domů.
Neopomněla jsem si postěžovat ... po telefonu ... Martě.
Zatímco jsme probíraly různé aspekty focení Měsíce, najednou slyším:
"Já ho vidím."
"Kde?"
"Nad Thermalem."
"Tam není."
Přeci jen má Marta trošičku jiný úhel výhledu.
Vykloním se z okna a konečně ho vidím taky.
Obrovská dosud bílá koule ... bylo nedlouho po západu Slunce ... vykukovala mezi dvěma vrstvami mraku.
Nízko nad Hůrkami.
Krátce nato zmizel v mracích nadobro.
Probraly jsme s Martou alespoň vhodný čas na focení ... myslím čas závěrky ;o))
Obě jsme se probíraly svými fotoarchivy s telefonem na uchu.
Ten můj mě občas polekal drsným cinknutím do ucha.
Cca po hodině volání mu dojde baterka.
A pak jsem najednou zjistila, že si povídám jen se svým telefonem ... baterka došla a spojení se přerušilo ;o))
Když už jsem se tak probírala mým rozsáhlým fofoarchivem ... fotku Měsíce, kterou jsem hledala, jsem nenašla ... napadlo mě poohlédnout se po něčem na téma minimalismus, příští to téma klubové fotosoutěže.
A kupodivu jsem něco málo i našla.
Po půlnoci mě překvapil Měsíc.
Konečně vylezl z mraků a svítil mi do pokoje.
Velikánská žlutá koule.
Překvapilo mě, že je podstatně níže, než obvykle bývá.
Když už jsem našla nějaké ty cwaky vhodné k tématu minimalismus, jala jsem se je i upravit k tisku.
Zkráceně řečeno, poč jsem vypínala v půl páté ráno.
Měsíc byl stále docela nízko, jen o kousek dál.
A byl úplně oranžovej.
Možná ho osvětlovaly oranžové červánky, které se vyhouply nad východní obzor.
Když jsem totiž lezla do pelíšku, svítalo a ptáci řvali jak o život ;o))
V pátek odpoledne přišla bouřka.
Konečně zapršelo.
V podvečer přišla další.
Vypadalo to, že z focení nebude nic.
Kolem půl deváté jsem zjistila, že se mraky notně protrhaly.
Ve třičtvrtě na devět jsem vyrazila se stativem a foťákem ven.
Měla jsem v plánu cwaknout Měsíc hned po východu, kdy vypadá největší.
Až bude úplně zatměnej, bude už dost vysoko.
Mezi hledáním toho správnýho místa k postavení stativu jsem neustále lustrovala notnou část oblohy od teplárny po Hůrky.
Všude svítily hvězdy, jen tam, kde by mohl být Měsíc, byly neproniknutelný mraky.
Který navíc postupovaly ... pravděpodobně i s Měsícem ... dále směrem k západu :o(
V půl jedenáctý jsem to vzdala.
Měsíc už musí být nad Dianou a tu vidím z balkonu.
S telefonem a Martou na uchu jsem často z balkonu vzhlížela k obloze.
Nejspíš zbytečně, protože pomalu mizela i Diana.
Nikoliv v mracích, ale v mlze.
A pak najednou z díry v mracích vykoukla obrovská hvězda ... Mars.
Kruci, kousek nad ní by měl být zcela zatměný Měsíc.
Určitě byl, ale za mraky.
Navíc jsem zjistila, že si zase povídám jen se svým telefonem.
Baterka došla a spojení se tentokrát bez varování přerušilo.
Pustila jsem si TV a koukala se v ní ... živě ..., jak zatmění pomalu ustupuje.
Juknu na balkon ... a Měsíc už notně "odhalenej" konečně vylezl z mraků ... mírně vlevo nahoře od Marsu.
To fakt naštve.
Nakonec jsem kolem půlnoci přeci jen postavila stativ mezi rajčata, bylinky a rebarboru, to vše v kyblíkách na mém balkoně.
Nohy stativu nebylo možno řádně roztáhnout, protože by mi výhled na Měsíc kryla zeď.
Stativ byl tedy značně nestabilní a i proto je možná nahoře uvedená fotka ne zrovna ideálně ostrá.
Po tolika přípravách alespoň něco ;o))
Pro zvědavce ještě exif.
ISO 100 ... čas 1/60 ... clona 16 ... ohnisková vzdálenost 300 mm
Fotka je pochopitelně hodně veliký výřez ;o))
