Muškáty

Je zajímavé, jak se s věkem mění vše zažité.

Například čím jsem starší, tím raději se hrabu v hlíně. Nějak zvláštně mě to uklidňuje.

Taky mám moc ráda vůni muškátů. I když si moc dobře pamatuju, že kdysi, v dobách mého dětství, když jsem byla u babičky, mi hrozně smrděly ;o))

Každý rok mám za oknem muškáty převislé.

Ty z multipacků z Baumaxu či OBI se mi nedaří přezimovat.

Před dvěma roky jsem koupila v zahradnictví převislé muškáty již větší. Jednu rostlinku v květináči o průměru cca 13 cm. S těmi mám zkušenosti daleko lepší. První zimu mi ze čtyřech rostlin nepřežila jedna. Dokoupila jsem na jaře další, ale přes zimu se vše opakovalo - jedna nepřežila.

Letos jsem je tedy vyndala z truhlíku, zasadila samostatně do květináčů a dala pěkně doprostřed za kuchyňské okno mezi bylinky. Jsou už dobře metr dlouhé. Na rozdíl od těch, co jsem v červnu koupila jako multipack v OBI. Ty ještě nezačaly přepadat přes okraj truhlíku za oknem v obýváku. Zato úžasně květou.

Naopak muškáty vzpřímené přezimuji velice zdařile. Bílý už mám nějakých 9 let. Růžový je asi o rok mladší. A nejmladší je ten s barevnými listy a oranžovo-růžovými květy. Ze tří rostlinek původně koupených v zahradnictví v květináči o průměru cca 13 cm mám tak dva hodně velké květináče a jeden velký.

Moc ráda fotím jejich květy, dnes jsou to však jen takové velice dokumentační cwaky.

Když jsem je v červnu dávala na balkon - ano až v červnu, dříve jsem se k tomu letos nedostala - maličko jsem jim musela upravit "fazonu". No a odstříhané větvičky jsem se pokusila nařízkovat. Přežila a zakořenila asi polovina z nich. Dokonce začaly v agroperlitu, který k řízkování muškátů používám, kvést. A tak jsem je konečně přesadila. Samozřejmě do nových květináčků. Vlastně staronových. Jsou to staré bílé plastové květináčky, které jsem ozdobila ubrousky a pokusila se nátěrem vzbudit dojem kovového květináče ;o))

Ten velký bílý muškát na balkonovém zábradlí mi maličko polámal vítr. Bylo mi líto ulomenou větvičku se dvěma květy a dalšími třemi poupaty vyhodit a tak jsem ji dala do vázičky.

A ještě kočičáci, kteří si na balkoně lebedí.

Amálka se nejraději prochází po balkonovém zábradlí, Alex zase okupuje starý košík. Jen stařenka Mimi je raději zalezlá doma a na balkon chodí jen brzy ráno nebo navečer.

Muškáty

Pankrác, Servác a Bonifác jsou úspěšně za námi a tak došlo na muškáty. K loňským třem převislým, které přežily zimu v paneláku, jsem přikoupila další dva zase už vzrostlejší kamarády. Nezbylo než umýt i okna - uff - a truhlík je za oknem. Jen doufám, že nepřijde nějaký vichr a neoškube mi je.

Zonálky nebo-li muškáty vzpřímené dostaly nové nádoby. No vlastně spíše staronové. Staré plastové květináče se mi už hoodně nelíbily. Dostaly tedy nový kabátek - tváří se jak ze zinkového plechu - a na nich usedlo pár motýlků - z ubrousku ;o)

A protože se mi je při přesazování podařilo malinko polámat, z ulomených kousků jsem nadělala řízky. Nikoliv obalované, ale budoucí nové muškátky. Snad zakoření. Květy jsem uštípla a dala si je do vázičky.

Den čtyřicátý

Bedýnka od květinových cibulek byla Emí malá už když jsem ji minule fotila. Nezbylo tedy, než sehnat nějakou větší. To by jeden neřekl, jak těžké je sehnat dřevěnou bedýnku od zeleniny. Nakonec jsem dekupáží vylepšila krabici, kterou jsem před časem sbalila na parkovišti před marketem ... stála opuštěná u jednoho auta.

Opět a zas jsem spoustu fotek smazala ihned ve fotoaparátu. Navíc jsem si potvrdila informaci, že novorozence je nejlépe fotit ve věku maximálně 20 dní, kdy většinu času prospí a tak se s nimi velice jednoduše manipuluje. Což jsem hrubě prošvihla. Emí odmítla spát i spolupracovat. Na bříšku odmítá být a jako správná lvice to dala jasně najevo ... málem nám z bedýnky utekla.