... když mě něco naštve, rozhodí nebo raní, potřebuji se z toho vypsat ...
... to už ostatně pravidelní návštěvníci mého blogu vědí ...
... dnes to bude o mé kamarádce z druhého konce republiky ...
... poznala jsem ji na internetu ...
... přesněji na serveru Dáma.cz ...
... bylo to v roce 2007 ...
... tehdá to na Dámě opravdu žilo ...
... maden jsem poznala díky jejím nádherným fotografiím ...
... a zejména díky ní jsem se začala věnovat focení mnohem intenzivněji ...
... dlouho jsme se znaly pouze "virtuálně" ...
... na jaře roku 2008 jsem se chystala na svou první cestu po řeckých ostrovech ...
... a řešila přitom (pochopitelně na Dámě), že budu potřebovat mnoho karet do foťáku, abych mohla všechny ty krásy nafotit ...
... databanka byla tehdy nad mé finanční možnosti ...
... a tehdy přišel od maden vzkaz "Pošli mi adresu." ...
... přestože mě znala pouze krátce a jen "virtuálně", poslala mi čtyři čtyřgigové karty se slovy "Až je nebudeš potřebovat, tak mi je vrátíš." ...
... zde je nutno podotknout, že tehdy jedna čtyřgigová karta stála kolem tisícovky ...
... koncem září roku 2008 se konal v Českém Švýcarsku první fotoworkshop určený pro porotu a vítěze jednotlivých kol fotosoutěže na Dámě ...
... maden byla v porotě, já se snažila fotit na zadané téma ...
... tehdy jsem maden viděla poprvé ...
... vystoupila jsem z vlaku v Krásné Lípě a otočila se ...
... z vedlejšího vagonu téhož vlaku vystoupila malá kulaťoučká paní v pohorkách, štulpnách a legínách pod kolena ...
... na zádech batoh a v ruce tašku s nápisem valašské frgále ...
... "Ty musíš být maden." ...
... "Jak to víš?" ...
... "Stačí se podívat na tašku. Já jsem Jeane." ...
... to byl okamžik, kdy jsem maden (a taky frgále) poznala osobně ...
... a taky jsem stále více zjišťovala, jak moc jsme si podobné ...
... ani jedna nesnášela davy ...
... ani jedna neměla "ostré lokty" ...
... mezi "dravými" fotografy z Dámy, kteří neváhali vlézt druhému do záběru, jsme se necítily dobře ...
... a tak jsme je nechaly u Dolského mlýna a vyrazily kousek dál ...
... k nádherné říčce Jetřichovická Bělá ...
... tam vznikla třeba tato fotka ...
... nechala jsem ji v původním zpracování z tehdejší doby ...
... doby, kdy jsem milovala černé rámečky ...
... v roce 2009 jsem se chystala na druhou cestu po řeckých ostrovech ...
... a maden vyměnila Korsiku, kterou projela při mnoha výpravách křížem krážem na kole, za řecký ostrov Chios ...
... v té době už jsme si velice často telefonovaly ...
... měly jsme po návratu z Řecka další společné téma ...
... a při jednom takovém telefonátu jsem najednou měla pocit, že je něco špatně ...
... dlouho jsem na maden tlačila, co se děje ...
... až z ní vypadlo slovo, které nikdo nechce slyšet ...
... rakovina ...
... v prvním okamžiku jsem to neustála ...
... musela jsem telefon na pár minut položit a vše maličko vstřebat ...
... byla jsem první, komu to řekla ...
... telefonovala jsem s ní pak téměř každý den ...
... když se dozvěděla, že mladí čekají její první vnučku, měla najednou velikánský důvod bojovat ...
... a první kolo postupem času vybojovala ...
... koncem října roku 2010 jsem ji prvně navštívila ...
... ukázala mi místa, která měla moc ráda ...
... třeba nádhernou Satinu, říčku s mnoha vodopády ...
... vstávaly jsme ráno ve čtyři, abychom stihly východ slunce na hřebenech Beskyd ...
... je neuvěřitelné, co všechno zvládala ...
... a tehdy jsem ji také přivedla k patchworku ...
... než jsem totiž stihla došít mou druhou deku pro mou vnučku, nebylo už komu jí dát ...
... věnovala jsem ji maden pro Terezku ...
... patchwork maden natolik zaujal, že se mu začala věnovat opravdu naplno ...
... a brzy mě v šití patchworku několikanásobně předstihla ...
... začala třeba volně quiltovat z ruky ...
... k tomu jsem se já nedopracovala dodnes ...
... vymlouvám se, že mám raději "měkouše" ;o)) ...
... v roce 2012 jsme spolu vyrazily hned dvakrát do Vysokých Tater ...
... nejprve v půli června ...
... tehdy jsem poznala madeninu sestru Evku ...
... a uvědomila si, jak moc ráda mám slovenštinu ...
... podnikly jsme s maden několik výšlapů ...
... i když jsme na ně potřebovaly dvakrát více času, než ostatní ...
... prostě dvě invalidní důchodkyně v Tatrách ;o)) ...
... maden unavená léčbou ...
... mě do kopce limitovaly astmatické plíce a z kopce zase má kolena ...
... přesto jsme to zvládly ...
... nikdy nezapomenu na tůru ze Skalnatého plesa na Hrebienok ...
... pod Zamkovského chatou jsme potkaly lišku ...
... rohlík, který jí dala maden, odmítala ...
... Emco mysli sušenky ode mne si vzala ...
... a ochotně nám pózovala při focení ...
... rozená fotomodelka ...
... v zápalu focení jsme si ani jedna neuvědomily, že se liška pomalu přesunuje k odloženému madeninu batohu ...
... v nestřeženém okamžiku z otevřeného batohu ukradla igelitový pytlík se sýrem a zmizela v kleči ...
... maden měla po svačině a my obě po focení ;o)) ...
... tehdy v Tatrách mi začala prvně hlavou znít slova písničky z nadpisu tohoto příspěvku ...
... měly jsme se potkat dřív zdá se mi ...
... a mohly uskutečnit to, na co už nám síly nestačí ...
... vyrazit na vysoko položenou chatu v Tatrách ...
... pofotit západ slunce ...
... přespat ...
... pofotit východ slunce ...
... a přesunout se na další chatu ...
... oběma by se to strašně líbilo ...
... jen jsme se měly potkat dřív ...
... plánů na společné cesty bylo dost ...
... snila jsem třeba o tom, že s maden vyrazíme ještě alespoň jednou do Řecka ...
... stav mého účtu, který byl dlouhou dobu v červených číslech, byl proti ...
... téměř pět let jsem živořila z částečného invalidního důchodu ve výši něco málo přes sedm tisíc korun ...
... až v říjnu 2015 jsem byla dostatečně stará na to, aby mi byl přiznán důchod starobní ...
... nijak závratný, přesto však pomalu posunul stav účtu do těch správných mezí ...
... peníze by už třeba i byly, ale zradila má kyčel ...
... došlo mi, že tůry, které jsem tak milovala, už prostě nezvládnu ...
... přesto jsme se s maden vídaly každý rok první dubnový víkend v Praze na PPM ...
... prvně jsme vyrazily v roce 2013 ...
... a rovnou na čtyři dny ...
... spaly jsme na lodi Florentina na Vltavě nedaleko Rudolfína ...
... s výhledem na hrad ...
... obě jsme si přály vyfotit mlhu nad Vltavou a z ní vystupující Karlův most a Hradčana ...
... počasí nám nepřálo ...
... setkaly jsme se ale se dvěma fotografkami z Dámy ...
... společný víkend v Praze jsme si pak užily ještě pětkrát ...
... i když už jen na tři dny a bez fototoulek Prahou ...
... dále jsme si často dlouze telefonovaly ...
... a před vánoci v roce 2017 jsem opět měla ten pocit, že je něco špatně ...
... až po delším dotírání jsem slyšela slova, která jsem slyšet nechtěla ...
... rakovina se vrátila ...
... a opět jsem byla první, kdo se to dozvěděl ...
... tentokrát jsem se snažila vlévat optimismus jen s vypětím všech psychických sil ...
... a jen s vypětím všech sil jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že to maden zvládne i podruhé ...
... do toho opět přišla zpráva, že mladí čekají mimi a že to bude holčička ...
... maden měla důvod bojovat ...
... v dubnu 2018 jsme spolu byly v Praze na PPM ...
... a maden to zvládala daleko lépe než já ...
... já musela často odkládat zadek na židli, lavičku nebo alespoň zídku, abych ulevila protestující kyčli i přetíženému koleni ...
... uvěřila jsem, že to maden zvládne i podruhé ...
... stále jsme si telefonovaly ...
... hodinové telefonáty často ukončily vybité baterie v mé pevné lince, které nás bez varování přerušily ...
... maden dále šila, korálkovala a věnovala se všemu, co měla ráda ...
... na jaře letošního roku přišla na přetřes naše účast na PPM ...
... slova "Já to nedám" mě nijak nevarovala ...
... už loni se nám na PPM moc nelíbilo ...
... vzala jsem jako fakt, že letos PPM prostě vynecháme ...
... dále jsem jí telefonovala ...
... pak jednoho dne nemohla mluvit ...
... prý se asi nachladila, když vypila studenou kolu ve snaze zklidnit žaludek ...
... dnes přemýšlím o tom, zda tomu opravdu věřila, nebo to už byla jen milosrdná lež pro mě ...
... při každém dalším telefonátu stále chraptěla ...
... proto jsem hovory zkracovala, abych ji zbytečně nenutila mluvit ...
... probraly jsme vždy jen to, že nešije, cítí se unavená, buď spí nebo kouká na tenis či závody na kolech ...
... v bláhové nevědomosti jsem ji ubezpečovala, že je dobře, když spí, že si tělo řekne, co potřebuje ...
... přehlídla jsem další náznak toho, že všechno je jinak, než jsem věřila ...
... když jsem jí volala 13.6., vše se zbořilo jako domeček z karet ...
... řekla mi, že je v nemocnici ...
... začaly mi docházet všecky ty náznaky v madeniných slovech ...
... náznaky, které jsem nechtěla slyšet v bláhové naději, že se to dá vybojovat i podruhé ...
... napsala jsem mail Evce, poslala jí na její přání mé telefonní číslo ...
... telefon byl zdrcující ...
... maden je v hospicu ve ValMezu ...
... pokud chci, mohu přijet, Evka je mi k dispozici ...
... měla jsem týden na rozhodnutí ...
... potácela jsem se mezi "musíš ji ještě vidět" po "nezvládneš to" ...
... nakonec jsem se rozhodla nejet ...
... možná jsem srab, ale rozhodla jsem se, že si ji chci ve vzpomínkách uchovat tak, jak jsem ji viděla naposled v Praze ...
... sice bez vlasů, ale stále ještě plnou síly a odhodlání bojovat ...
... pak už jen beznaděj a touha všech, ať už to skončí ...
... včera přišla zpráva ...
... ač očekávaná, překvapilo mě, jak moc mě to zasáhlo ...
... maden ráno prohrála svůj boj ...
... zbytek dne jsem strávila s lahvinkou cideru u skladeb řeckého klávesisty a skladatele Yanniho, kterého jsem obě milovaly ...
... tentokrát mi při jedné skladbě naskočila husí kůže ...
... zvedla jsem se, abych si přečetla její název ...
... anglicky neumím, přesto jsem název okamžitě pochopila ...
... i když jsme spolu často telefonovaly i se viděly na živo, vždy jsi pro mě byla maden a já pro tebe Jeane, tak jak jsme se poznaly na netu ...
... nyní udělám výjimku ...
... Majko, opatruj se ...
... strašně mi chybíš ...
... posílám ti tam nahoru Yanniho skladbu ...
... Evka, moc ti ďakujem, že jsi posledné týždne bola pri Majke ...
... a prepáč, že píšem takto otvorene na moj blog ...
... možno si to tu prečítajú dievčatá, ktoré Majku znaly a spomenú si na ňu ...
