Kostka pro Vašíčka

... po delší době opět jedna didaktická kostka ...

... Vašíček - jímala mne hrůza ...

... i když jméno je to pěkné ...

... hrůza mne jímala z háčků a čárky ...

... našívat je na kostku, to je vážně za trest ...

Kostka pro Marečka

... kostku jsem šila již koncem loňského roku ...

... Mareček ji nejspíše dostal k Vánocům ...

... jen nějak nebyl čas upravit fotky a kostku dát na blog ...

... dnes tedy napravuji ;o))

... na dalších dvou kostkách pracuji ...

... jedna holčičí už je hotová ...

... druhá pro chlapečka čeká na dokončení ...

... jenže venku momentálně prší a já na šití monofilovou nití prostě nevidím ...

Kostka pro Annu

... další didaktická antistresovka je na světě ...

... tentokrát pro holčičku Aničku ...

... už čtvrtá kostka pro jedinou zákaznici ;o))

Kostka pro Viki

... další antistresovka je na světě ...

... a na cestě ke svojí malé majitelce ...

Kostka pro Sáru

... další objednávka na didaktickou antistresofku ...

... tentokrát pro malou Sáru ;o)) ...

... jenže ...

... opět a zas udeřila vlna veder ...

... hrany panelů je třeba před napícháním na molitan zažehlit ...

... zapnout v situaci, kdy mám v bytě třicet stupňů, žehličku? ...
... to se rovná pokusu o sebevraždu ...

... v takovém vedru se ostatně nedá ani šít ...

... jehla klouže v prstech ...

... při pokusu propíchnout látku vrže ...

... brýle se zamlžují ...

... při sebemenším pokusu pohnout se potoky potu po celém těle ...

... stačí jen pomyslet na jakýkoliv pohyb a jsem zcela durch ...

... já sova vstávám ráno krátce po páté ...
... snaha vyvětrat byt k ničemu ...
... po sedmé už je třeba všecky skulinky před sluníčkem utemovat ...
... v bytě vždy jen krátkodobě srazím teplotu na nějakých dvacetosm a půl stupně ...

... já chci zimičku plííííís ...

Kostka pro Tobiáše

Po dlouhé době přišla opět objednávka na didaktickou antistresovku.

A mě se do ní vážně nechtělo.

Ach ta prokrastinace ;o))

Když už se blížil termín, nezbylo, než začít.

A opět se ukázalo, že onen zlomyslnej Němec se u nás zabydlel.

Vytáhla jsem krabici, ve které mám panely i doplňkové látky včetně návodu, který si musím vždy znovu oživit.

A ejhle.

Dva druhy z vybraných panelů v krabici nebyly.

Nezbylo, než prohledat všecky další krabice s látkami.

Vlastně všecky ne, neb některé jsem už prozíravě nadepsala.

Třeba vánoce, směsovky, moře apod.

I tak zbylo několikero krabic nepopsaných, které bylo třeba prohledat.

Nakonec jsem našla.

A vzpomněla si, že jsem loni chtěla ušít látková pexesa.

A protože na ně nedošlo, uklidila jsem panely i doplňkové látky s ostatními nedodělanými projekty do krabice ;o))

Pak už šlo všecko ráz na ráz.

Kostku jsem stihla ušít v opravdu rekordním čase dvou dnů.

Vůbec poprvé si zákaznice vybrala piráty a vesmír.

A musím říct, že na kostce vypadají opravdu dobře.

Ovocné dortíky

Emča dostala loni k narozkám ušitý dortík - i se stojánkem z pedigu.

Dokonce s ním chtěla jít druhý den do školky ;o))

A já konečně upravila fotky, udělala kalkulaci a vystavila na Fleru.

Dortík borůvkový

Dortík jahodový

Dortík malinový

Marmeláda a vanilkový krém ze stužek, šlehačka z bílého fleecu ;o))

Taky stojánek z pedigu

A nakonec jedna společná ;o))

A zase ta Emma

Dostala jsem další zakázku na didaktickou antistresovou kostku.

A opět pro holčičku jménem Emma - už po třetí.

Fakt se s nimi roztrhl pytel.

Kostka pro Pavlíka

Kostka pro Pavlíka konečně hotová.

A že mě pěkně potrápila.

Pan Murphy se připomínal víc, než mi bylo milé.

Začalo to už při našívání aplikací.

Pfafík se rozhodl mi opět připomenout hlášku, kterou fakt nesnáším:

"Vyjměte ucpávku pod stehovou deskou."

Vypnout IDT ... schovat zoubky ... odstranit krytky ... vyčistit ... a pak v opačném pořadí.

Zkouším šít, ale opět pípnutí mašinky a opět ona hláška.

Takže znovu.

A znovu.

Po čtvrté jsem z fotobatohu vyndala balonek na vyfukování nečistot z fotoaparátu a místo pod stehovou deskou pěkně profoukla.

Po odstranění pidichuchvalečku byl Pfafík konečně potichu.

Jenže pro změnu neprovazoval stehy, respektive vytahoval na líc spodní nit.

Vypnout, zapnout, vyndat a znovu nandat spodní nit ... a pak už zase šlapal jako hodinky ;o)

Pak jsem pro změnu sešila k sobě špatné čtverečky se jménem.

Nu což, prostě jméno bude na jiné straně než obvykle.

Pak už se zdálo být vše v pohodě.

Den na to jsem se krátce před devátou ranní pustila do sešívání.

Po pěti hodinách jsem chtěla zkontrolovat, kolik už je sešito.

Když jsem se při překlápění kostky dostala ke straně se jménem, málem mě kleplo.

Nebylo tam totiž PAV-LÍK, ale LÍK-PAV.

Horečně jsem převracela kostku stále dokola v marné naději, že správně napsané jméno najdu na straně jiné.

Nenašla.

Okamžitě mi naskočilo, kde se stala chyba.

Bylo to ono chybné sešití, kdy jsem byla nucena použít čtverečky se jménem ve třetím kroku sešpendlování kostky, tedy na přední a zadní dlouhou stranu.

A já blbka nezkontrolovala, zda nejsou čtverce a obdélníčky látky přehozené.

U jednotlivých obrázků by to nevadilo, u jména případně číslic však ano.

Vždycky sešpendlenou kostku před sešíváním důkladně zkontroluju.

Tentokrát jsem to neudělala.

Šiju přeci čtvrtou kostku v řadě, tak přeci přesně vím, jak našpendlit.

Moje sebejistota způsobila, že jsem nemalou část mé pětihodinové práce musela vypárat, stranu se jménem přešpendlit a pokračovat v sešívání.

Stalo se mi to prvně v životě a doufám naposled.

Snad  v tom sehrálo roli to, že to byla kostka třináctá.

Každopádně kostky jsou hotové a já hodně dlouho nechci žádnou ani vidět, natož šít ;o))

Kostka pro Šímu

Výroba třetí kostky pro chlapečka jménem Šíma - snad Šimon? - se maličko zadrhla.

Neplánovaně jsem musela uskutečnit několik pochůzek a tak ztratila čas vhodný k šití :o(

Konečně je však hotová.

Kostka pro Josífka

Další didaktická antistresovka je na světě.

Tentokrát pro Josífka.

Kostka pro Emču

Ne, není to kostka pro naši Emču, ta už svoji dávno má.

Byla to úplně první didaktická antistresovka, kterou jsem šila - juknout můžete TADY .

To se jen v poslední době roztrhl pytel s Emmami, Emčami i Emičkami ;o))

O kostku projevila zájem zákaznice už v listopadu na FreeFlerMarketu v Chebu.

Na rovinu jsem tehdy odpověděla, že do vánoc nestihnu ani náhodou.

A věnovala jí svou vizitku.

Prý nevadí, ozve se.

Moc jsem s tím nepočítala, bylo už mnoho takových, které slíbily, ale nakonec jsem čekala zbytečně.

Jednou jsem dokonce posílala slíbené foto deky pro malou slečnu, ale paní na e-mail ani po opakovaném odeslání vůbec nereagovala.

Proto už si iluze opravdu nedělám.

Jenže paní se opravdu ozvala a navíc s tím, že kostek bude několik.

Jen si chtěla místo dětských motivů vybrat nějaký jiný. Není problém.

Miminkovské motivy doplňující jméno a číslice chtěla naopak nahradit dětskými motivy.

Ty by se však dle mého s písmenky a číslicemi tloukly.

Nakonec jsme se dohodly na jednoduchých aplikacích v barvách písmenek.

A také na tom, že na kostkách začnu pracovat po svátcích.

Po vánocích jsem tu a tam lustrovala internet a hledala nějaké motivy.

Našla jsem mašinku s vagonky, autíčko, letadlo - nějak mi to ale stále nešlo k sobě.

 Jinak jsem byla v solidním útlumu vyčerpaná po předvánočním maratonu.

A tak se rok 2015 přehoupl do roku 2016 a já se do toho musela pustit.

Nejprve jsem sešívala bločky pro číslice a motivy teček z hrací kostky - jednou v růžové a 3x v modré.

Ano, kostky budou nakonec čtyři ;o))

Při řezání látek a jejich následném sešívání mi nakonec chyběly dva kousíčky modrých proužků.

Musela jsem prohledat všecky krabičky se zbytky.

Nakonec jsem naštěstí našla.

A pak došlo na aplikace.

Chtěla jsem pro holčičku motýlka, ale žádného hodně jednoduchého jsem na netu nemohla najít.

A pak jsem dostala nápad - někde ve špajzce musí být vykrajovačky na linecké.

Motýlka jsem nenašla ve vykrajovačkách, ale ve formičkách na pracny a to mi bylo k ničemu.

Ale pak mě napadlo prolustrovat e-shop Blexu, který vykrajovačky vyrábí.

To bylo najednou motivů.

Mašinka, vagonek, autíčko, traktor, letadlo, pejsek, kočička, motýlek, medvídek - všechno ve stejném stylu.

Takže postahovat, upravit na rozměr vhodný pro antistresovku, vytisknout ...

A mohla jsem se pustit do výroby kostek.

Obkreslit na pavučinku, zažehlit na látku, vystříhat, zažehlit na připravené čtverce modrých a růžových látek, obšít zahrádkovým stehem, vyšít puntíky, zažehlit okraje čtverců přes šablonku z tvrdého papíru (au au, to to pálí, chudinky moje prstíčky) a napíchat na molitan.

Nejprve kostku pro Emču.

Nemám dost špendlíků.

Našpendlení spotřebuje více jak dvě krabičky špendlíků.

Ve čtvrtek jsem začala sešívat.

Jde to fakt pomalu, protože je hodně málo světla.

O tom něco málo v předchozím příspěvku.

No a dneska je kostka konečně hotová.

Co vymyslel Ježíšek

Konečně je po svátcích a konečně se dostávám ke svému blogu.

Před vánoci prostě nebyl čas ;o)

A co letos Ježíšek vymyslel za dárečky?

O panence, která by ochraňovala sponky a gumičky pro naši Emču, jsem uvažovala už hodně dlouho.

A takto to dopadlo.

Panenka je vysoká cca 36 cm, sedící pak 17 cm.

Délka nožiček je cca 20 cm.

Jsou z bavlněného popruhu a sloužit mají k nacvaknutí cvakaček či pukaček nebo jak se různě tyto sponky jmenují.

Na ručičkách jsou navlečené gumičky.

Okolo krku má "náhrdelník", na kterém jsou malinkaté skřipečky.

Nejvíce zabrat mi daly vlásky.

Nejprve jsem nemohla najít žádnou vhodnou vlnu.

Černou jsem nechtěla.

Hnědou jsem nacházela pouze melírovanou s šedou a prošedivělou babušu jsem taky nechtěla.

Žlutá z mých zásob byla jen hodně sytá a tak taky nevhodná.

Až jsem našla krabici s froté přízí značky Poly. Byla oranžová, ale ve finále mi do plánu sedla. Panenka vypadá jako vyšisovaná zrzka.

Jak přidělat vlásky jsem teoreticky věděla. Prakticky však mnou zvolených šest nití příze (po přeložení dvanáct) se ukázalo jako příliš mnoho. To jsem však zjistila, až když jsem měla více jak dvě třetiny přidělané. To bych však nebyla já, abych vše nevytahala a nezačala znovu jen se čtyřmi. Tento počet se ukázal jako optimální ;o)

Už jen uvázat mašle na culíky a panenka byla konečně hotová.

Dalším Ježíškovo nápadem pro Emču byl kapsář na ramínko.

Inspiraci jsem našla na netu, i když jsem ji maličko pozměnila.

Střih jsem si však musela vyrobit sama.

Ještě že má Electro World tak obří letáky ;o))

Kapsář má totiž rozměry 55 x 43 cm.

A kromě jedné obrovské kapsy na zip ještě jednu kapsu střední a dvě menší dole.

Jméno Emma pochopitelně nesmí chybět.

Pro starší dceru, zetě a vnuka letos žádné šití.

Zeťák si přál vytisknout velkou fotku se Štěpíkem a Emčou.

A mě napadlo nechat jim udělat fotoobrazy.

Každému z nich jeden.

Objednávala jsem až 16.12. Do té doby jsem naivně a marně čekala, zda firma, kde objednávám, nevyrukuje s nějakými vánočními slevami. Žádné pochopitelně nebyly. Jen na mě v e-shopu koukala doba dodání 6 pracovních dní. Vycházelo to na 28.12. Naštěstí pracovali i v sobotu a neděli a 21.12. byla zásilka doma.

Původně jsem chtěla vyfotit až u nich na zdi, ale nějak se při natloukání hřebíčků do zdi nepohodli a tak první svátek visel jen jeden z nich ;o)

No a k dárkům nezbytné šité ozdůbky.

Dostávají je každý rok jako jmenovku.

Loni třeba houpací koníky - zkouknout můžete TADY .

I když jsem si myslela, že budu mít díky fotoobrazům času hafo, nakonec jsem stejně šila do dvou hodin do rána Štědrého dne.

Mladší dcera si měsíc před vánoci napsala Ježíškovi o dečku na barový pult.

O dva týdny později mi sdělila, že nemá čím změřit správný rozměr. Odnesla si tedy krejčovský metr.

No a rozměry se rozhodla sdělit Ježíškovi 22. prosince v devět večer ;o))

Kromě rozměrů (100 x 50 cm) byl už jen požadavek stříbrno fialové kombinace.

No a Štědrý večer mohl začít.

Fotky žádné nemám.

Malá místnost přecpaná dárky neskýtala zcela žádný manévrovací prostor.

Štefan fotil mobilem, pochopitelně s bleskem.

Já bez blesku měla na snímku jen rozmazané šmouhy.

Když ukázal docela zdařilou fotku, vzdala jsem to předpokládajíc, že použiji některou z jeho fotek.

To jsem ještě netušila, že fotky nemají ani 100 kb.

A co Emča a dárky?

Do kapsáře narvala všecky možné hračky.

Ramínko se jí nelíbilo a tak se ho snažila vyrvat tak vehementně, až jsem měla strach, zda to látky a nitě vydrží.

Naštěstí to brzy vzdala.

A panenka?

Okamžitě sundala všecky cvakačky a nacvakala je tetě Míše do vlasů.

Panenku nakonec popadla za vlasy a mrskla s ní do kouta místnosti.
Kde skončily gumičky netuším.
Druhý den jsme jich z dvanácti kusů našli stěží šest, jedna s kytičkou pochopitelně už bez kytičky (je pěkná pitomost výrobce přidělat kytičku na gumičku tavnou pistolí - a to byly gumičky docela drahé).

Přemítám, zda má smysl ruční tvorba pro dnešní děti, které mají nejraději plast příšerných barev a elektroniku :o(

Kostka pro Johanku

Další didaktická antistresovka je na světě.

A opět pro holčičku, tentokrát jménem Johanka.

Co se týče přání motivů, byly jen dvě - domácí zvířátka a traktory.

Třetí motiv zůstal na mě.
Zvolila jsem broučky. Myslím, že na farmu se zvířátky a traktory se hodí ;o))

Kostka pro Victorii

Letošní poslední didaktická antistresofka ... pro malou holčičku jménem Victorie ;o))

Kostka pro Malvínu

Další didaktická antistresovka pro malou holčičku s málo známým jménem Malvína.
A netradičně pro holčičku maminkou vybrány traktory a nově také kočičky.

Barvy jsou poněkud zkreslené. Foceno krátce před půlnocí. Nějak nestíhám ;o))

První klučičí

Dokončena a odeslána další didaktická antistresovka.

Tentokrát poprvé pro chlapečka, malého Tadeáška.

Kostka pro Amálku

Další didaktická antistresovka spatřila světlo světa - tentokrát pro Amálku ;o))

Dozvěděla jsem se, že kostka poputuje za Amálkou až do Austrálie ;o))

Je to již druhý můj výrobek, který se dostane až za oceán. První byla mimi deka, která putovala na jaře roku 2011 do Japonska. Zúčastnila jsem se tehdy celosvětové akce patchworkářek na podporu postižených zemětřesením a následnou vlnou tsunami v Japonsku nazvanou Quilt pro Japonsko.

Kostka pro dvě sestřičky

Další didaktická antistresofka, tentokrát - na přání maminky - dohromady pro Štěpánku a Marušku ;o))

Košík plný míčků

Při přemýšlení o příspěvku mě napadal název kutululů, ale pak mi to přišlo příliš infantilní ;o))

Míčky jsou rovněž kompletně šité ručně. Přišlo mi to jednodušší, než na mašině nedošívat až do konce a pasovat pod patku další malý pětiúhelník.

Větší míčky mají obvod 41 cm, menší pak 29 cm. Průměr se mi počítat nechce, jelikož vzoreček už můj zaneřáděný mozek neudržel v paměti ;o))

Je to opět a zas čirá recyklace. Byly použity různé vyřazené zástěry a pytlíky, co byly původně snad na bačkory do školy.

Jen vnitřek je nový, i když vlastně odpad. Jsou to nacupované odstřižky vatelínu.

Každopádně šití míčků byl skvělý relax a balzám na nervy po vztekání se s dutou kostkou.

A protože po vystřihnutí pětiúhelníků zůstanou různé mnohoúhelníky, rozhodla jsem se vyzkoušet crazy patchwork.

Bylo to docela zábavné.

A pak už byl jen krůček k tomu vytvořit z bločků crazy patchworku košíček.

Košíček má průměr 29 cm a výšku 13 cm.

Ve stěně košíčku je použit kus čehosi, čím byla kdysi vystlaná krabice se zásilkou z nějakého e-shopu. Rozměr přesně odpovídal výšce košíku. Nevím, co to bylo původně. Je to hodně tlustý jakoby naškubaný vatelín vložený mezi dvě vrstvy tkaniny vzdáleně připomínající vlizelín a prošitý do "buřtíků".

Původně bylo v plánu prošít bločky s výplní a podšívkou jako klasický quilt, ale nakonec mi bylo těch úžasně se rýsujících "buřtíků" líto. Přichytila jsem alespoň všecky vrstvy k sobě našitím knoflíčků. Použila jsem průhledné, protože košík je už tak dost divoký.

Určitě ne moje gusto, ale dětem v mateřském centru se třeba bude líbit.

A já si alespoň poprvé vyzkoušela crazy patchwork a šití košíčku.

Na čirou prvotinu snad vše dopadlo docela dobře ;o))