neděle 31. srpna 2014

Nevydařená oslava

Čas letí jak divý. Emče jsou již dva roky.

Najít však na oslavu termín, který bude vyhovovat celé naší pidirodince, není jednoduché. Nakonec jsme se rozhodli spojit oslavu narozenin zetě, vnuka Štěpána, starší dcery i Emči a zvolili pro tuto akci poslední prázdninovou neděli. Jak se nakonec ukázalo, byla to hodně špatná volba. Po slunečné sobotě totiž přišla zamračená neděle, kdy déšť střídal ještě prudší déšť. Venku se být nedalo. A doma tma jak ... však víte kde ;o))

Navíc mají mladí v obýváku nastěhovaný i kus dětského pokoje, protože za pochodu přestavují. Nemělo smysl Emču oblékat do slavnostního.

Fotky za moc nestojí, což se ostatně dalo čekat. Jedna z nich mě však docela mile překvapila ;o))


Ostatní jen opravdu dokumentační cwaky. A to jich mnoho šlo okamžitě do koše :o(



A ještě jeden pěkný moment, avšak technicky nezvládnutý - vážný rozhovor s tetou Míšou ;o))


Ostatně nezvládnutého toho bylo mnohem víc. Od nedokončených dárků - důvod najdete TADY - až k nepříliš povedenému dortu. Nápad byl skvělý, jeho realizace však hodně vázla. Nejprve se mi drolil korpus - mírně okousaný od koček. Pak jsem zjistila, že krému by mohlo být podstatně více, avšak nebylo z čeho přidělat další. Navíc netuším, jak potáhnout pravoúhlý korpus. Mašle z mléčné hmoty nechtěla držet tvar. Smyčku jsem podložila ruličkou papíru v naději, že mírně ztuhne - ta mašle, ne rulička - v požadovaném tvaru. Jenže se k papíru přilepila a při vyndavání se mašle potrhala. No prostě jedna pohroma za druhou. A mě bylo táák mizerně, že mi to bylo docela jedno.

A úplně fuk to bylo Emče. Hrozně se jí líbily puntíky, které vesele dloubala ven a baštila je. Legrace byla, že chtěla jen a jen ty puntíky. Marně jsme jí vysvětlovaly, že mašle i ostatní potah na dortu chutná úplně stejně.

Dort sice vypadal hooodně amatérsky, ale na chuti mu to nijak neubralo. Byl vynikající ;o))

středa 13. srpna 2014

Další pedigová zakázka

Podařilo se mi domotat další z pedigových zakázek.
Košíky na míru na parapet pravděpodobně v předsíni.
Velikost košíků je 50 x 16 cm, výška 11,5 cm.
Kulatý košík, který má být uprostřed mezi těmi dlouhými, má průměr 15 cm a výšku 11,5 cm.
Košíky mají sloužit k udržení pořádku ve všude se povalujících drobnostech ;o))




pondělí 4. srpna 2014

Muškáty

Je zajímavé, jak se s věkem mění vše zažité.
Například čím jsem starší, tím raději se hrabu v hlíně. Nějak zvláštně mě to uklidňuje.
Taky mám moc ráda vůni muškátů. I když si moc dobře pamatuju, že kdysi, v dobách mého dětství, když jsem byla u babičky, mi hrozně smrděly ;o))

Každý rok mám za oknem muškáty převislé.
Ty z multipacků z Baumaxu či OBI se mi nedaří přezimovat.
Před dvěma roky jsem koupila v zahradnictví převislé muškáty již větší. Jednu rostlinku v květináči o průměru cca 13 cm. S těmi mám zkušenosti daleko lepší. První zimu mi ze čtyřech rostlin nepřežila jedna. Dokoupila jsem na jaře další, ale přes zimu se vše opakovalo - jedna nepřežila.
Letos jsem je tedy vyndala z truhlíku, zasadila samostatně do květináčů a dala pěkně doprostřed za kuchyňské okno mezi bylinky. Jsou už dobře metr dlouhé. Na rozdíl od těch, co jsem v červnu koupila jako multipack v OBI. Ty ještě nezačaly přepadat přes okraj truhlíku za oknem v obýváku. Zato úžasně květou.

Naopak muškáty vzpřímené přezimuji velice zdařile. Bílý už mám nějakých 9 let. Růžový je asi o rok mladší. A nejmladší je ten s barevnými listy a oranžovo-růžovými květy. Ze tří rostlinek původně koupených v zahradnictví v květináči o průměru cca 13 cm mám tak dva hodně velké květináče a jeden velký.


Moc ráda fotím jejich květy, dnes jsou to však jen takové velice dokumentační cwaky.


Když jsem je v červnu dávala na balkon - ano až v červnu, dříve jsem se k tomu letos nedostala - maličko jsem jim musela upravit "fazonu". No a odstříhané větvičky jsem se pokusila nařízkovat. Přežila a zakořenila asi polovina z nich. Dokonce začaly v agroperlitu, který k řízkování muškátů používám, kvést. A tak jsem je konečně přesadila. Samozřejmě do nových květináčků. Vlastně staronových. Jsou to staré bílé plastové květináčky, které jsem ozdobila ubrousky a pokusila se nátěrem vzbudit dojem kovového květináče ;o))


Ten velký bílý muškát na balkonovém zábradlí mi maličko polámal vítr. Bylo mi líto ulomenou větvičku se dvěma květy a dalšími třemi poupaty vyhodit a tak jsem ji dala do vázičky.


A ještě kočičáci, kteří si na balkoně lebedí.
Amálka se nejraději prochází po balkonovém zábradlí, Alex zase okupuje starý košík. Jen stařenka Mimi je raději zalezlá doma a na balkon chodí jen brzy ráno nebo navečer.