Nenávidím žehlení ...

Byly doby, kdy jsem žehlila téměř vše.

Asi to mám po mamce, ta žehlila i ponožky a spodní prádlo.

Pak přišlo žehlení plen ... a já si začala žehlení usnadňovat například jen přežehlením složené pleny na straně, která přišla do styku s pokožkou mých dvou dcer.

Když povyrostly z plen, začala jsem jim šít šatičky a blůzičky s kanýrky.
Při pomyšlení na žehlení kanýrků mě dnes bere hrůza ;o))
Kanýrky časem vyšly z módy a dcery dorostly spíše džínové módě.

Žehlení pomalu ubývalo a u mě naopak rostla nechuť k žehlení.
Žehličku jsem stále častěji zapínala jen tehdy, když už nebylo zbytí.
A k přetékajícímu koši s prádlem na žehlení jsem si začala kupovat lahvinku vína.
Ne, nestal se ze mě alkoholik, oblečení, povlečení i ubrusů jsem měla hodně a tak stačilo vyžehlit tak jednou za tři měsíce.
A k tomu plnému koši a čtyřem hodinám žehlení byla sedmička vínka tak akorát ;o))

Časem jsem se propracovala ke zjištění, že raději budu o půl hodiny déle prádlo věšet, než abych ho pak musela žehlit.

Brzy jsem přestala žehlit ložní prádlo. Většinou jsem ho povlékala usušené a voňavé rovnou z prádelní šňůry.

Nutností zůstalo pouze žehlit košile. A i těch notně ubylo díky rozvodu. Ty své jsem brzy přestala nosit. Když jsem propadla patchworku, všecky je je rozstříhala.
Nakonec jsem přestala používat i ubrusy, stejně byly neustále plné kočičích chlupů. Jednou za rok vyžehlit ubrus vánoční je brnkačka.

Žehličku mě donutil oprášit právě až patchwork. Brzy mi totiž došlo, že při šití bločků nestačí jen zarýhnout nehtem. Kvůli přesnosti šití je třeba žehlit a žehlit.

No a dnes došlo i na žehlení časopisu o patchworku ;o))

Asi bych měla vysvětlit.

Kvůli focení košíků jsem si v Lidlu koupila svazeček růží. Miluju je. Od pátku stály ve váze na stole a kočkám kupodivu nepřipadaly přitažlivé.

Včera pozdě v noci (přišla jsem z návštěvy u dcery až půl hodiny před půlnocí) jsem se pustila do hledání jednoho projektu v hromadě nasyslených patchworkových časopisů.
Našla jsem, položila na stůl, na kterém stála i váza s růžičkami.
Ostatní uložila na své místo a sebe uložila do pelíšku.
Těsně před usnutím mě napadlo, že to asi nebyl dobrý nápad. Lenost mi ale nedovolila opustit vyhřátý pelíšek. Uklidnila jsem se tím, že váza je na stole už skoro 3 dny a nic se nestalo ...

Když jsem se prvně vzbudila, byla ještě pořádná tma. Nechtělo se mi otvírat i druhé oko, abych zjistila, kolik je hodin. Zachumlala jsem se a znovu usnula.

Když jsem se probudila podruhé, bylo už úplné světlo. Obě rozlepené oči mi záhy prozradily, že hodiny ukazují 8:47.

A pak můj pohled padl na stůl.

Váza převrácená a patchworkový časopis se snažil absorbovat vodu do svých stránek.

Kočky, já vás jednou nakrájím do guláše ...

Za trest musely počkat, až mokré stránky proložím papírovými utěrkami.

Až potom jsem jim naplnila misky.

A já si dala nezbytnou ranní kávičku.

Papírové utěrky vodu maličko absorbovaly, ale ani náhodou nevysušily.

A pak mě napadlo použít žehličku. Jednotlivé listy jsem přežehlila mezi bavlněnou plenou. Z počátku jen na dva puntíky, nakonec jsem se odvážila žehlit "na bavlnu". Listy to vysušilo, ale zůstaly na nich čtverečky z pleny. Takže ještě jedno kolo pouze přes pečící papír.

Dopadlo to relativně dobře.
Časopis je suchý, stránky neslepené.

A kočky jsou na živu.
Ani mě z nich pepka neklepla.