Vyzbrojena základními informacemi z knih Edity Štěříkové a roztříděnými starými fotografiemi jsem dnes vyrazila do Bernova za jednou z mých nejbližších příbuzných.
Olina je sestřenice mojí mamky. Oliny mamka a moje babička byly sestry.
Doufala jsem, že Olina třeba bude mít rodný list tety Emy - tak jsme jí doma říkávali.
Nakonec mě čekala celá smršť informací.
Olina sice rodný list tety Emy nemá (vypadá to, že starší členové rodu byli bez dokladů), na rozdíl ode mne se však matky i otce vyptávala a tak má rozsáhlou evidenci o svých nejbližších příbuzných. Vše pěkně setříděné podle rodin. Otec ... matka ... všecky jejich děti ... rodiče ... prarodiče ... vše s daty narození i úmrtí ... pokud tedy tato data teta Ema nebo strejda Adolf znali.
Pečlivě jsem si vše opisovala ... vyptávala se ... guláš v mé hlavě houstl.
Pak dotazy na Friedrichsgrätz. Na rodnou vesnici si Olina nepamatuje, netušila jsem, že se narodila až v roce 1944 a o rok později reemigrovali do Čech. Budu tam tedy muset vyrazit sama, bez průvodce, žádný z pamětníků už nejspíš není mezi živými.
Dozvěděla jsem se však alespoň to, že domek mojí babičky stál na samém začátku (nebo snad konci?) vesnice a tak jsem podle plánku vesnice z knihy Země otců jakž takž v obraze.
Listovat starými alby, které Olina vytáhla z šuplíku, bylo úžasné - jen mi ze všech těch informací šla hlava kolem. Dokonce jedna z fotografií - moje babička s dědečkem a všemi čtyřmi dětmi - změnila majitele. Olina nedala jinak, musím si ji vzít, když mezi mými fotkami není. Díky moc.
A pak došlo na mé fotky. U některých ani Olina nevěděla, kdo to může být. Maličko jsme však poodhalily fotku, která mě zajímala nejvíce. Je to nejspíše nejstarší fotka vůbec. O tom ale zas někdy příště.
Probraly jsme i poněkud specifickou kuchyni.
kluzky ... knedlíky ze syrových strouhaných brambor ... podávané se zelím ke kuřeti či králíku ... nebo jen na cibulce a s vajíčky
kucmoch ... škubánky se sádlem a škvarky ... nasladko i naslano ... líbilo se mi, jak je babička nabírala z hrnce lžící a tvarovala o okraj talíře
žůr ... polévka ze žitného kvásku nalitá na šťouchané brambory
Nic z toho již Olina nevaří. Já se o to nikdy ani nepokusila.
Probraly jsme i poněkud specifickou kuchyni.
kluzky ... knedlíky ze syrových strouhaných brambor ... podávané se zelím ke kuřeti či králíku ... nebo jen na cibulce a s vajíčky
kucmoch ... škubánky se sádlem a škvarky ... nasladko i naslano ... líbilo se mi, jak je babička nabírala z hrnce lžící a tvarovala o okraj talíře
žůr ... polévka ze žitného kvásku nalitá na šťouchané brambory
Nic z toho již Olina nevaří. Já se o to nikdy ani nepokusila.
Nádherné vzpomínkové odpoledne zvolna přešlo v tmavý večer a mě nezbylo než se odebrat na vlak. Slib, že určitě brzo zase přijedu, splním.
Žádné komentáře:
Okomentovat