V době, kdy už jsem byla dospělá, čas od času můj strýc mluvil o tom, jak nás, respektive naše předky, katolíci po bitvě na Bílé hoře vyhnali z Čech. Mluvil o tom vždy, když to přehnal s alkoholem. Po vystřízlivění ovšem na mé dotazy, jak to bylo a co o tom ví, jen mávl rukou se slovy: "Prosím tě, vždyť jsem byl opilej". A nedozvěděla jsem se nic.
Mamky jsem se neptala. Dodnes nevím proč. Možná jsem měla jiné starosti ... možná jsem si myslela, že času je dost ... nebylo. Mamka umřela, když jí bylo 58 let. A mě 33. Asi příliš málo na to, aby člověk pátral po svých kořenech.
Až v roce 2000 mi krátký článek uveřejněný v časopise Veřejná správa potvrdil, že strýc jen opilecky neblábolil a já jsem opravdu potomkem pobělohorských exulantů.
Ani tehdy mě však nenapadlo začít pátrat blíže.
Žádné komentáře:
Okomentovat