Jako malá jsem předpokládala, že moje mamka a její rodina jsou Němci.
Ostatně kdykoliv došlo v rozhovorech mezi dospělými na téma, které jsem neměla slyšet, přešlo se automaticky z češtiny do němčiny. Tehdy jsem se vždy znovu začala učit německy, skončila jsem však nejdále u 11. lekce.
Ale zpět k mé rodině.
Křestní jména německá byla ... Kurt ... Fritz ... Helmut ... příjmení Sláma ovšem německy rozhodně neznělo.
Rovněž tak jsem měla podezření, že česky se určitě nenaučili až v Bernově. No a nejzvláštnější mi připadalo, že moje babička navštěvuje bohoslužby "českých bratří".
Nikdy jsem se však neptala. Moje mamka o minulosti mluvila jen hodně nerada. Měla k tomu dost závažný důvod. Začala jsem chodit na základní školu na začátku 60. let minulého století. Vzpomínám si, jak nám soudružka učitelka v hodinách věcného učení barvitě líčila, jak je německý národ ten zlý. Měla jsem v hlavě maličko zmatek a mamka ho zřejmě nechtěla ještě více přiživovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat