Krom jiného jsem poslala e-mail autorovi v minulém příspěvku zmíněné "husinecké" databáze. Odpověď přišla obratem. Bohužel není v jeho silách mi pomoci, mám zkusit přímo archiv v polském Opole. Můj e-mail však přeposílá Frau Sterik.
Když přišel e-mail od Frau Sterik, sedla jsem si málem na zadek. Je to Edita Štěříková, jejíž 2 knížky o pobělohorských exulantech - napsala a vydala jich mnohem více - jsem si objednala. Původně jsem si je chtěla půjčit v knihovně, ale bohužel je nemají.
Paní Edita navíc odpověděla česky, což byl balzám na mé již značně zaneřáděné mozkové závity. Při mé pouze hooodně základní znalosti němčiny mi dělá korespondovat v tomto jazyce nemalé potíže. Překladač Google se sice snaží, ale není to tak úplně ono.
Okamžitě jsem si uvědomila, že jsem jméno Edita Štěříková doma slýchávala. Odpověď na můj dotaz přišla obratem. Nepochází z Bedřichova Hradce, do rozsáhlé rodiny Štěříků se přivdala. Její tatínek pan Blažek byl v letech 1952 - 1964 v Nejdku evangelickým farářem. A tam se její cesty s rodinou Štěříků protly.
A já nakonec zjistila, že mě její otec na vánoce roku 1955 křtil. Což je vlastně také jeden z mých životních paradoxů. Ač jsem se narodila jako nemanželské dítě, jsem křtěná v českobratrském evangelickém chrámu Páně v Nejdku. Jen mamka tenkrát do kostela nesměla.
Žádné komentáře:
Okomentovat