neděle 7. července 2013

Německá akurátnost

už zdaleka není to, za co ji máme. Alespoň co se týče mé nejedné zkušenosti s německou dopravou. Že by padl další mýtus? Prostě a jednoduše na německou spolehlivost se nevyplatí spoléhat.

Abych však byla spravedlivá. Pokud jde vše, jak má, jezdí německé vlaky opravdu přesně na čas. Nastane-li však neočekávané, jako by Němcům chyběla ta česká schopnost improvizovat. Jinak si to neumím vysvětlit.

První nejprve šok a následná pochybnost o té německé akurátnosti a spolehlivosti mě potkala někdy začátkem prosince loňského roku. Pravda, přišla sněhová kalamita, u nás na západě napadla spousta mokrého a těžkého sněhu. České vlaky však bez větších problémů jezdily i do hor a mě nenapadlo pochybovat o tom, že by to na německé straně mělo být jinak. Zakoupila jsem tedy Egronet Ticket a vyrazila na výlet do Německa. V Johanngeorgenstadtu jsem nic netušíc vystoupila s úmyslem pokračovat dále. Hromady sněhu na peronech mi připadly docela romantické. Jenže pak přicupitala německá výpravčí a s úsměvem mi sdělila: "Kchajn cůg, fíl šné, bojme kaput.". Má otázka: "Und bus?" jí připadla ještě veselejší. Rozzářila se jak sluníčko a rozverně pravila: " Kchajn cůg, kchajn bus, ales gešpért." A bylo vymalováno. Přišlo jí strašně komické, že mě to zaskočilo.

Vlakem, kterým jsem přijela, jsem se vrátila zpět do KV. Protože se mi nechtělo nechat Egronet Ticket nevyužitý, zkusila jsem to další možnou trasou přes Sokolov a Kraslice. V Sokolově jsem se raději před nástupem do vlaku, o kterém místní nádražní rozhlas vytrvale hlásil, že pokračuje směr blabla, Kraslice, blabla, Zwickau, zeptala průvodčího onoho vlaku. Ostatně i na něm bylo napsáno směr Zwickau. Na tom vlaku, ne na průvodčím, pochopitelně. Odpověď nebyla příznivá. Jedou až do Kraslic. Německá strana stojí a náhradní autobusová přeprava neexistuje.

Dotaz do Chebu, přes který vede třetí možná trasa do Zwickau, dopadl stejně. Vlaky končí na hranicích v Plesné za Vojtanovem, německá strana stojí.  Ne zrovna nadšená jsem už krátce po poledni popíjela doma kafíčko a přemýšlela o tom, jak to vlastně s tou německou spolehlivostí je.

Začátkem června jsem se opět chystala do Německa, mé plány však změnily povodně. Na české straně cestou několik výluk, v Německu totéž. Náhradní autobusovou dopravu sice tentokrát v Německu zavedli, jízdní řád však značně prořídl. Raději jsem neriskovala a výlet odložila.

Došlo na něj včera. Na české straně už výluky skončily, na německé zůstala jen jedna - mezi Johanngeorgenstadtem a Antonstahlem. Náhradní autobus vyjížděl cca o 20 minut dříve, dodržoval však hodinový interval, ve kterém vlaky běžně jezdí. České dráhy dojely do Johanngeorgenstadtu na čas, měla jsem tedy na přestup do autobusu dostatek času. Jako jediný pasažér jsem dojela do Antonstahlu a přestoupila do vlaku, který zde s několika cestujícími již čekal. Po chvíli se vydal již klasicky směr Zwickau.

Zpět jsem použila vlak Zwickau - Karlovy Vary, který vypravuje německá Erzgebirgsbahn. Na vlaku cedule Richtung Karlovy Vary dolní nádraží, žádná známka, že by něco mohlo být jinak. V Antonstahlu přestup do autobusu, tentokrát značně přeplněného. Dvě třetiny cesty mi seděla na stehně tlustá zpocená Němka a v nedýchatelném vzduchu v autobuse mě důsledně zahřívala. Na zbylou třetinu cesty si vzala ještě na klín své asi desetiměsíční dítě, které vytrvale řvalo ... mě do ucha.

Nadšena jsem v Johanngeorgenstadtu opustila autobus a vyrazila na nádraží v očekávání zde již připraveného klimatizovaného vlaku. Jenže nádraží bylo prázdné. Jizdní řád tvrdil, že vlak odjíždí ve 14:37. Autobus přijel ve 14:42. Přeci ten vlak nemohl odjet?

Neodjel. Němci na něj hodili bobek. Co na tom, že České dráhy tyto dva denní víkendové spoje provozované Erzgebirgsbahn zařadily do jízdního řádu a Češi s nimi tedy počítají. Chcete vlak? Tak si ho sežeňte.

S téměř padesátiminutovým zpožděním nakonec přisupěla RegioNova Českých drah a já mohla pokračovat v cestě. Průvodčí si  mi postěžoval, že je s německou stranou velice špatná domluva. Nejenže tyto víkendové spoje jezdí v časech, které vyhovují výhradně německým cestujím. Pokud však dojde na nějaký problém, nahlásí až na poslední chvíli, že německá souprava prostě nepojede. Nezájem, že není až tak úplně jednoduché zajistit a vypravit náhradní soupravu.

Abych však České dráhy jen nechválila.
Stavila jsem se cestou ještě u kamarádky v Tisové a pokračovala domů až posledním vlakem. Podle jízdního řádu měl jet až na dolní nádraží. Navíc jsem se ráno ptala, když jsem kupovala Egronet Ticket, zda není nějaká změna. Pracovnice za okénkem veškeré změny v jízdním řádu popřela. Vše prý už jezdí zcela podle grafikonu. Přesto se v Nejdku ozvalo: "Nejdek, konečná stanice, prosíme vystupte". Vytrvale jsme všichni zůstali ve vlaku. Nejen já jsem totiž zírala dost překvapeně. Nakonec jsme s dvacetiminutovým zpožděním (čekali jsme na vlak od KV) vyrazili směr Karlovy Vary dolní nádraží. Já vystoupila na horním nádraží a než jsem přešla lávku nad nádražím, zaslechla jsem hlášení drážního rozhlasu: "Omlouváme se cestujícím do stanice Karlovy Vary dolní nádraží, že vlak dále nepokračuje, cestující budou přepraveni náhradní autobusovou dopravou. Vlak jede z provozních důvodů do stanice Cheb."

Vcelku dobrodružné cestování.

Já už byla naštěstí skoro doma.

A abych vás tentokrát neochudila o foto, tak jedna parní mašinka z mého fotoarchivu. Fotografováno kdysi právě na dolním nádraží.


Žádné komentáře:

Okomentovat