pátek 11. září 2015

Bento box počtvrté

... a naposledy - tedy alespoň prozatím.

Vývoj možno zkouknout TADY, TADY a TADY.

Jak už je vidět z dat příspěvků, byl to počin tak trochu na dlouhé lokte ;o))
Trošku za to mohou vlny veder letošního léta - v těch se opravdu nedalo na tak velké dece pracovat.
Trošku také mé špatné propočty spotřeby.
Dokupovat látky jsem musela hned dvakrát.
Nejprve jsem špatně spočítala borduru na deku. Pravděpodobně jsem zapomněla, že k délce pruhů je třeba přičíst šíři našitých dvou pruhů bordury.
A podruhé jsem neměla dostatek látky na zadní stranu dvou velkých polštářů. Přesněji řečeno, nedostávalo se látky vcelku. A já nechtěla zadní stranu sešívat. Předpokládám, že se na ní bude spát a není zrovna nejlepší probudit se ráno se švem obtisknutým na tváři.

Nakonec jsem s vypětím všech sil fyzických i psychických dotáhla do konce.
Celá sada už je u své spokojené majitelky.


Deka má rozměry 210 x 246 cm.
První má takto velká deka a hned šitá na zakázku.
Velikost jednotlivých bloků na dece 36 x 36 cm.
Uvnitř velmi silný vatelín.
Vespod látka se vzorem diamantů - nějak jsem zapomněla spodní stranu cwaknout.

Když jsem u focení, musím podotknout, že barvy na fotce jsou maličko zkreslené.
Ta, co se tváří jako modrá s malými kvítečky je ve skutečnosti šedá s jemným nádechem do modra.
Lepší barevné podání je v TOMTO příspěvku.

Proqiltováno do čtverců ve švech jednotlivých bloků.
I to mi dalo pěkně zabrat.
Prorvat to pod ramenem Pfafíka nebyla zrovna sranda.
A ještě hůře bylo se sendvičem manipulovat.
Stále mi to padalo ze stolu a navíc na každém volném rohu seděla jedna kočka (mám tři) ;o))
Proquiltováno sice bylo za jediný den, ale následující dva jsem byla nucena naordinovat si sledování TV, tak moc mě bolely záda i ramena.

Na přání 8 polštářů - čtyři velikosti 70 x 90 cm a čtyři velikosti 26 x 45 cm.
Mají se běžně používat, mě však přišlo divné ušít k dece jen klasické povlaky. 
A tak došlo na patchwork.
Bento box bloky na polštářích mají velikost 30 x 30 cm.
Přední strana malých polštářků sešita jen z pruhů.
Zadní strana všech polštářů z jedné látky, avšak taktéž šita formou klasického sendviče.
Zapínání na zip v kratším okraji polštářů.

středa 9. září 2015

New York

Rozhodně nejsem obdivovatelem USA.
Jen na dotaz, zda se mu více líbí New York nebo Londýn, můj vnuk odpověděl:
"Asi New York".
A bylo rozhodnuto.
K šestnáctým narozeninám dostane deku s New Yorkem.


Žádný velký patchwork to není.
Vlastně jen střed a "dvojitý" lem - myšlena bordura s obláčky odražená od středu kontrastním žlutým proužkem.
Bordura je v místech sešití jednotlivých pruhů proložena stejnou žlutou látkou.
Obláčky totiž nebylo možné k sobě napasovat tak, aby šev nerušil.
Deka byla hotova během dvou dnů ;o))

Její velikost je cca 205 x 175 cm.
Vespod dvě sešité fleecové deky.
Uvnitř bavlněný vatelín.
Šila jsem s ním poprvé a velmi mě překvapilo, jak úžasně se s ním pracovalo.
Jen si nejsem jistá, jak úžasná bude údržba.
Bojim bojim, že při praní to bude o mnoho těžší než běžný vatelín.
Prošito kolem kontrastního pruhu, dále prošity některé kontury obrázků New Yorku, okraje filmu i velká písmena New York.

Deka předána v neděli a líbila se nejen Štěpánovi ;o))

pondělí 7. září 2015

Třetí narozeniny

Emče byly tři roky už 18. srpna, ale nějak jsme se stále nemohli sejít, abychom je oslavili.
Až včera ;o))
A počasí pochopitelně na houby. Doslova. Prý rostou ;o))
Jen my museli oslavu uspořádat doma, takže fotky za mnoho nestojí.
V nevalném světle mi to focení prostě  nejde :o(


Dort tentokrát zakoupen u odborníků.
Nějak se mi nedostávalo času a sil, abych se pustila do mé ryze amatérské výroby.


Od tety Míši dostala úžasnou džínovou sukýnku s tričkem.


Já našla doma rozpletený svetr a čepičku, kterou jsem před časem začala plést pro Štěpána.
Dnes už je mu šestnáct ;o))
Svetr má přesně tu velikost, abych jej dopletla pro Emí.


K zakoupenému příboru jsem jí ušila ze zbytků  - 2 halenky, jedny bavlněný trenky na lem a zbytky medvídkové látky - prostírání.
Dostala dvě, ale cwakla jsem jen jedno z nich.



pondělí 10. srpna 2015

Jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka ...

Ač venku od rána opět a zas natolik teplo, že byt prostě vyvětrat nejde, přesto jsem se o to ráno v sedm pokusila.
Čehož okamžitě využila Amálka.
Nevím proč, ale naskočil mi popěvek "Jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka ..." a nějak se mi ještě teď honí hlavou.
Pokus o větrání (vzduch v bytě se ani nehnul, přestože byla otevřena dokořán všechna okna včetně balkonových dveří) jsem záhy ukončila.
Amálce se to příliš nelíbilo.
Před tím jsem ovšem udělala pár cwaků.
Nic moc úspěšných.
Amálka není zrovna spolupracující modelka ;o))



neděle 9. srpna 2015

Příroda se zlobí

Včerejší vichřice maličko zdevastovala moji minizahrádku na balkoně.
Rajčátka a muškáty jsou oškubané ... hortenzii jsem musela ostříhat ... rebarbora má všecky listy děravé ... levanduli se hrubě nelíbí nadměrné množství vody ani masáž kostičkami ledu a pomalu a jistě odchází.

Svoji o dost větší zahrádku v zahradnické kolonii v Tuhnicích pravděpodobně chtěla uchránit před pohromou (jinak si neumím vysvětlit, proč v takový bouřce byla venku) starší žena a zaplatila za to životem.
Zabil ji blesk.

Žádné citelnější ochlazení slibované meteorology však bouřka nepřinesla.
Krátce po osmé ranní bylo už téměř 24 stupňů a v 17:30 ukazoval teploměr na balkoně 36,2 stupně ve stínu.

Já přesto v naději, že bude chladněji, vyrazila dopoledne nakoupit.
Bylo už akutní doplnit ledničku i špajzku.
Výsledkem je, že jsem dorazila domů nejen splavená, ale i s pořádnou depkou.
Dobrá zpráva je, že mám na chvilku zase co jíst.

V žádném případě jsem totiž nebyla připravená na spoušť, jakou včerejší vichřice napáchala v parku před kostelem v Rybářích.
Park, přes který chodím cestou do Kauflandu, většinou procházím velmi svižným krokem. Scházejí se v něm totiž hordy našich velmi opálených spoluobčanů. Za komančů se jim říkalo zcela příznačně Italové z Rybář.

I tak jsem však stihla zaregistrovat řadu překrásných a pravděpodobně hodně starých stromů.

Dnes mě však při pohledu na ně přepadl neuvěřitelný smutek.

Nádherná a obrovitá smuteční vrba pravděpodobně nepřežije.
Vichr, který provázel konec vlny veder v červenci, ulomil jednu z bočních silných větví a silně tím narušil pravidelnost její obrovské a nádherné koruny.
Vichřice včerejší vylomila a pohodila opodál další tři.
Tvořily vlastně jakési další kmeny rozvětvující ten základní a vytvářející opravdu nádherný a impozantní strom.
Minulý čas je tu na místě.
Z celé vrby zůstal jen nejtenší prostřední "kmen", i ten silně oškubaný.

Další dva obrovské a nádherné stromy dopadly jen o málo lépe.
Bohužel netuším, co je to za stromy. Hledala jsem podle listů na netu, ale nenašla.
I těm vichřice olámala a odhodila opodál mnoho silných větví.
Jejich bráška stojící maličko bokem naštěstí vyvázl beze škod.

Další vzrostlou smuteční vrbu na kruháči u Kauflandu zmenšila vichřice o více jak třetinu.

Padla z toho na mě slušná depka.

Příroda se zlobí.

Vrací nám vše nepěkné, čím jí ubližujeme.
Jinak si neumím vysvětlit to extrémní počasí v posledních několika letech ... ať už zimy zcela beze sněhu ... sněhové kalamity začátkem října nebo na konci března ... stále častější a delší vlny veder, kdy se teploty šplhají až ke 40 stupňům.

To za mého mládí nebylo.
Přiznávám, počasí si i tehdy s námi čas od času zašpásovalo.
Vzpomínám si, že jsme se jako děti občas koupali v rybníce už na velikonoce.
Vzpomínám si i na sněhové přeháňky v prvomájovém průvodu.
Vzpomínám, že jsem konec července trávila ve vaně napuštěné studenou vodou a žízeň zaháněla pivem. Probíhaly totiž žně a tak limonády byly ne v obchodech, ale na polích. Psal se rok 1976, já čekala svou první dceru a vedro jsem velice špatně snášela. Jenže tehdy bylo stěží 33 stupňů, ne 40.
Vzpomínám si také, že když jsem si Lucku o 14 dnů později přivezla domů z porodnice, bylo stěží 14 stupňů a já se jí bála přebalit nebo snad dokonce vykoupat, aby nenastydla.
Vzpomínám si i na Silvestra 1978, kdy večer bylo 15 stupňů nad nulou, do rána však spadla teplota na mínus 15 a napadly hromady sněhu.

Ano, příroda nám i tehdy občas jemně připomněla, kdo je na této planetě pánem.
Tehdy však ještě existovaly čtyři roční období.
Jaro plné včel a vonících květin.
Léto se sluníčkem i bouřkami.
Podzim s barevným listím i nepříjemnými plískanicemi.
Zima se sněhem a často i s modrou oblohou.

V posledních letech však jaro jakoby neexistovalo a podzim v tom lepším případě trvá maximálně 14 dnů.

Příroda se na nás opravdu zlobí.

Jenže převážná část obyvatelstva Země a hlavně všichni "mocní" si to buď neuvědomují, nebo si to nechtějí připustit.
A tak dále Zemi využíváme a zneužíváme.

Jak dlouho si to ještě nechá líbit?

sobota 8. srpna 2015

Počasí

Svatá Anna chladna z rána z minulého příspěvku fungovala jen krátce.
Po krátkém ochlazení, kdy se mi podařilo srazit teplotu v bytě na necelých 24 stupňů, nastoupila další vlna veder.

Ještě ve čtvrtek jsem se snažila šít.
Včera už se šití - s nutností používat i žehličku - rovnalo sebevraždě.
Raději jsem se věnovala sledování TV. Ostatně i jen natáhnout se pro ovladač znamenalo potoky potu.
V 17:00 jsem měla na balkoně ve stínu 43,8 stupňů.
Ve 21:15 bylo ještě 32 stupňů.
Když jsem šla hodinu po půlnoci spát, teploměr ukazoval 25,6 stupňů.
V tom se vážně nedá spát.

Ráno v 6:20 bylo 22,1 stupně.
Takže na dnešek naordinována četba.
Ve 14:00 bylo na balkoně už opět 43,3 stupňů ve stínu. Začalo se ale zatahovat.
Krátce před sedmnáctou hodinou to vypuklo.
Nejprve vítr, bouřka a nesmělé kapky, i když pořádné.
Teplota okamžitě spadla na 22 stupňů.
Vítr zesiloval, bouřka se přiblížila. Nakonec byla tak blízko, že kočky s hrůzou zalezly do nejtajnějších koutů.
Přidala se průtrž mračen a kroupy. Nijak zvlášť velké, zato jich bylo hafo.
Tady pár rychlých cwaků.


Cwaknuto bylo až ve chvíli, kdy živly maličko polevily a hromada krup v rohu balkonových dveří začala odtávat.
Omlátilo mi to muškáty a rajčátka.
Rozmarýn taky nebyl z vrstvy ledu nadšenej.

Jako obvykle vypadla elektřina. To je u nás normální.
Normální ovšem není, že nahodí jen jednu fázi.
Raději jsem všecko vytahala ze zásuvek a vrátila se ke knížce.

Momentálně elektřina už v pořádku běží.
Venku je skoro zataženo a na teploměru 26 stupňů.
 

neděle 26. července 2015

Svatá Anna chladna z rána

Včera se konala na Božím Daru Svatoanenská pouť spojená s prodejními trhy.
Na těch jsem pochopitelně nesměla chybět.
Týden dopředu jsem s lehkou nervozitou sledovala počasí.
Televizní rosničky vytrvale strašily deštěm.
V pátek večer to vypadalo, že západu by se srážky mohly vyhnout.
Přesto jsem raději našla doma jakési igelitové prostěradlo. Bylo dostatečně velké i měkké. Taky jeden igelitový ubrus. Snad nic z toho nebudu potřebovat.

Ráno zatažená obloha.
Na Božím Daru podstatně chladněji než u nás v podhůří.
Naštěstí jsem přibalila ponožky. Jak ráda jsem je navlékla.
A jak šťastná jsem byla z občasného pocitu zimy. I husina chvílemi naskočila.
Po tom úmorném vedru, kdy jakýkoliv sebemenší pohyb spouštěl potoky potu valící se po mém těle, to bylo vážně úžasné ;o))

Počasí bylo značně proměnlivé. Mraky občas vykoukl kousek modré oblohy.
Kolem poledne se šeredně zatáhlo. I malá přeprška přišla.
Alespoň jsem vyzkoušela, jak rychle přikrýt vystavené zboží. Zejména patchworkové deky a polštáře, ty bych nerada složitě sušila.
Záhy se však šedivý mračoun odsunul dále a nebe zmodralo.
Jen tu a tam bílý obláček.

Radost z krásného počasí byla maličko předčasná.
Modrá obloha sice zůstala až do pozdního odpoledne, ale přidal se velice silný vítr.
Tak silný, že občas lomcoval i stánky.
O létajícím zboží ani nemluvím.
Občas se nedostávalo rukou, mám bohužel jen dvě. Nezbylo tedy než na stánek "zalehnout" s rozpřaženýma rukama i roztaženými prsty na nich.
V jeden okamžik jsem takto zalehla své zboží s kůrkou chleba nasáhlou buřtgulášem v puse.
Musel to být úžasný okamžik pro skvělou momentku.
Naštěstí žádný fotograf nebyl nablízku ;o))

Návštěvníci však spíše očumovali.
A pár korunek nachystaných na trhy raději vyměnili za jídlo.
Jak typické pro Čechy :o(

Nemám tentokrát ani fotky.
Po ránu, než jsem stihla na stánku vše nachystat, bylo už všude příliš mnoho očumujících návštěvníků.
Chtěla jsem nechat na poledne, kdy návštěvnost trhů na chvilku poleví, jenže pak už jsem musela jen a jen zachraňovat poletující zboží.

Cwakla jsem jen jediný záběr džínové tašky, mého prvního pokusu o recyklaci džín.
Tašku jsem dodělávala ještě v pátek v podvečer.
Strávila jsem na ní tři dny.
Pochopitelně ne v kuse.
Jen vždycky letěla do kouta, tak jsem byla vzteklá.
Ráno jsem se k ní zase vrátila.
Nakonec vznikla docela vymazlená velká kabela.
Všecky původní kapsy funkční.
Další vznikla v poklopci, jehož zip zdobí střapeček z porcelánových korálků.
V místě, kde je našitý zvýšený pas, je zapínání na zip se dvěma jezdci.
Celá kabela vypodložená podšívkou s nažehleným sakonem. I na ní pochopitelně kapsa.
Nechyběla ani karabinka na klíče, aby je jeden nemusel v tašce hledat.
Chybí jen fotodokumentace, protože taška byla jedna z mála věcí, které našly nového majitele.


Příspěvek vkládám až dnes, kdy opravdu platí rčení z nadpisu příspěvku.
Po ránu venku úžasných 14 stupňů.
Vytrvale větrám přehřátý byt.
A přešťastná jsem navlékla teplé ponožky i mikinu.
Dokonce i na deku při sledování TV došlo.
Jak málo stačí k mé radosti ;o))

úterý 21. července 2015

Taška 2 v 1

Už nějaký ten měsíc se chystám k ušití skládací tašky. 
Jenže mezi chystat se a opravdu se pustit do šití je značný rozdíl.

Takže až teď - pár dnů před trhy na Božím Daru, na které se chystám - na to šití konečně došlo.
A tašky vznikly hned čtyři.
Stejné, přesto každá jiná ;o))


Tašky mají v rozloženém stavu velikost cca 52 x 41 cm.
Dno - v rozloženém stavu kapsa - má rozměr 20 x 20 cm.
Výška složené tašky je cca 32 cm.
Ucha jsou široká 4 cm a dlouhá cca 77 cm.
Uvnitř podšívka s kapsičkou a karabinkou na připnutí klíčů.
Zip dozdoben přívěskem kola.

A opět se jedná - jak u mě taky jinak - o recyklaci povlečení ;o))

sobota 18. července 2015

Košíčky pro družičky

Moc jako svatební nevypadají, ale zase si je holčičky užijí i po svatbě.

Upleteno na přání zákaznice.
Sama si vybrala tvar a velikost košíčků, výplet šénou ve stěně i ubrousek ;o)



středa 15. července 2015

Z pratetina šuplíku

Dnes jeden hoodně starý rest.

Před časem mi dala sousedka vyšívaný ubrousek. Byl hodně sepraný a natržený.
A jestli prý bych s tím nedokázala něco udělat. Je po její pratetě - sousedce je 84 let. To jen pro představu, jak je ubrousek starý.
První, na co jsem se optala, k čemu bude sloužit.
Když mi řekla, že si jej chce dát na zeď jako obrázek, oddechla jsem si.
Jako polštář nebo ubrousek už opravdu sloužit nemůže, častější praní by nejspíš nevydržel.

A tak jsem si ubrousek odnesla domů, pečlivě ho uložila a přemýšlela co s ním.
Jediné co mě napadlo, bylo vystřihnout ho tak, abych se zbavila natrženého místa, a nažehlit pomocí pavučinky na novou látku.
Co s tím dál jsem však vymyslet nedokázala a inspirace nepřicházela.

Až mě při návštěvě PPM inspirace přímo praštila do očí. Přesně to jsem potřebovala.
Autorky jsem se vyptala, zda opravdu použila pavučinku, a s jejím svolením si dílko vyfotila.
Pochopitelně jsem získala i povolení inspiraci využít.
Jen si už nepamatuju, která šikovná čučvorka to byla.

Tady ona inspirace


Doma jsem se jala ubrousek hledat, ale marně.
Tak důkladně jsem jej uklidila, že byl k nenalezení.

Až nedávno jsem při hledání něčeho úplně jiného na ubrousek narazila.
A tak jsem se do něj konečně mohla pustit.
Modrý podklad z inspirace jsem zamítla, protože sousedka nemá kuchyň laděnou do modra.
Musí to být v barvě bílé.
Ubrousek jsem musela vystřihnout do tvaru srdce, protože byl natržený hodně hluboko mezi hlavami prostředních tanečnic.
Olemovala jsem bílou paličkovanou krajkou.
Jenže mi to připadalo nějak nevýrazné a tak mě napadlo provléknout krajkou modrou saténovou stužku.
To už vypadalo lépe.
Takže už jen kolem obrázku proquiltovat - zvítězily kostičky - a sousedka má obrázek doma.