v překladu 23. duben 1945, šest hodin
To je název knížky holandského novináře Henka van Middelaar.
A je to také doba, kdy padl můj strýc Kurt.
Momentálně znám jen základní informaci o tragédii, která se stala v obci Hoogland v Holandsku nedlouho před osvobozením kanadskými jednotkami, které se v této době již nacházely nedaleko obce.
V obci byla šestičlenná německá hlídka.
A také skupina devíti odbojářů.
Ti viděli, jak se s německými vojáky baví holandská dívka.
Dostali strach, že je dívka německým vojákům vyzradila.
Když na německou hlídku narazili, začali bezhlavě střílet.
Mého strýce Kurta a jeho velitele Karla zabili střelou do hlavy.
Ostatní němečtí vojáci v přestřelce zabili pět odbojářů, další zranili.
Navíc jako odplatu zastřelili ještě na sousedním statku otce a jeho dva syny.
Před očima matky a sester.
To je jen základní linka příběhu, kterou mi na slavnostním křestu knihy přeložila Mirka.
Křest se konal v Café de Plank.
Staré foto této restaurace jsem našla v knize.
Zatím nevím, jakou roli v tomto příběhu z konce 2. světové války hrála.
O křest knihy byl neuvěřitelný zájem.
Připravené židle byly obsazené dlouho před začátkem.
Kapacita sálu nestačila.
Henk svou práci umí náležitě prodat.
Představení knihy uváděla profesionální moderátorka.
Účastnila se i místní pravděpodobně regionální televize.
Přiznám se, že jsem z množství přítomných byla maličko vyděšená.
Přeci jen jsem "zastupovala" stranu nacistů.
Uklidnit mě nemohlo ani to, že strýc Kurt se vlastně ani nestihl přestřelky zúčastnit.
Zemřel dříve, než si stihl uvědomit, co se děje.
Děsilo mě také to, že v sále stále nebyla Mirka, na jejíž překlad jsem spoléhala.
Kvůli koloně na dálnici přijela na poslední chvíli a měla nemalé problémy se ke mě protlačit.
Snažila se překládat, za což jí patří můj velký dík.
Není však simultánní překladatelka.
Vlastně vůbec není překladatelka.
Jen umí česky i holandsky.
Pokud zrovna překládala, nedokázala vnímat, o čem se mezitím hovoří.
Proto znám jen úryvky.
Po představení knihy rozdal Henk potomkům účastníků tragédie výtisky knihy s osobním věnováním.
I já jednu dostala.
Byla jsem sice první, kdo knihou listoval již den před prezentací, dostala jsem ji ale slavnostně s ostatními.
Pak začal oficiální prodej knihy.
Během krátké doby se prodalo 270 výtisků.
Všechny - a ještě mnoho krabic s dalšími - jsem osobně oblékala do "košilek" neboli přebalů, které byly v samostatné krabici ;o))
Z prezentace knihy mi Mirka stíhala přeložit opravdu jen minimum.
Okolní mumraj mě psychicky docela vyčerpal.
Vzpomínám na tři krátké rozhovory s místními.
Přiznávám, že jsem nezvládla ani zapamatovat si jejich jména, natož to, zda třeba nejsou potomky aktérů příběhu.
V paměti mi utkvěly dvě věci, které zazněly od všech tří.
Že jsem moc statečná, že jsem přijela a že mi za to děkují.
A že také jejich rodiče odmítali o válce mluvit, stejně jako moje mamka.
Jejich slova mi moc pomohly vyrovnat se s účastí mých strýců ve 2. světové válce na straně nacistů.
O mých pocitech si můžete přečíst ZDE .
Když jsem na konci září 2014 psala poslední odstavec TOHOTO příspěvku, ani ve snu by mě nenapadlo, že se dozvím přesný den, hodinu i místo jeho úmrtí a že o tom budu mít dokonce knížku.
Natož pak, že mu položím květiny k jeho hrobu.
Ale o tom až příště.
Pro ty, které tento příběh zajímá ještě pár odkazů na YouTube.
Jako první jsem našla kompilaci fotek z prezentace knihy - zkouknout můžete TADY .
A také krátké video oné místní televize - pustit si lze ZDE .
Před dvěma dny jsem našla delší verzi TADY .
Žádné komentáře:
Okomentovat