Ysselsteyn

Den po prezentaci knihy jsem navštívila i německý válečný hřbitov nedaleko obce Ysselsteyn na východě Holandska.

Položila jsem ke Kurtovu hrobu kytici jarních květin.

Atmosféra tohoto místa si přímo říkala o použití zcela manuálního objektivu ze staré kinofilmové Praktiky.

Mám tu pevnou padesátku moc ráda.

I za cenu plně manuální obsluhy.

Expozici již dokážu (metodou pokus - omyl) odhadnout, ostření s ní je však hodně velký problém.

Květiny jsem položila i k hrobu jeho velitele.

Henk pózuje u obou křížů ;o))

Místo je to obrovské, velice klidné a snad i krásné.

Spousta křížů v mírně zvlněném terénu fotogenicky seřazených do jednotlivých řad.

Uprostřed nádherná a velmi dlouhá buková alej.

Okem fotografa říkám místo krásné.

Vnitřním pocitem místo úžasně klidné a tiché.

Zvonkohra, která tiše hraje tuším každou čtvrthodinu, onen klid jen podtrhuje.

Zároveň však místo neuvěřitelně smutné.

Stačí se jen rozhlédnout.

Květiny u jediných dvou křížů, kam až oko dohlédne, nutně musí vyvolat smutek.

Začíst se do údajů na křížích, to už přímo bolí.

Mému strýci bylo 19 let, když padl.

Byl to ještě kluk.

Dle údajů na křížích zde však leží i spousta těch, kterým bylo teprve 17, 16, dokonce i jen 14 let.

Vždyť to byly děti.

Žádný z nich zcela určitě do války jít nechtěl.

Jen se narodili na špatném místě (nechci psát ve špatné zemi, špatnou ji dělají špatní vůdci), a tak do války na straně nacistů jít museli.

Škoda, že jsem na hřbitově mohla strávit jen krátkou dobu.

Ráda bych tam pobyla o mnoho déle.

Henk měl domluvenou rodinnou akci a já ho nechtěla zdržovat.

I ta krátká chvíle však stačila k tomu, že už nemám problém přijmout skutečnost, že můj strýc Kurt i jeho starší bratr Fritz zemřeli v nacistické uniformě.

Válečný hřbitov Ysselsteyn je největší německý válečný hřbitov na světě.

Rozkládá se na ploše 28 hektarů.

Poslední odpočinek na něm našlo 31 585 německých vojáků.