Festival textilu a quiltu

Ve stejném termínu jako PPM uspořádala letos firma Bellus v Dubči Festival textilu a quiltu.

Konal se pouze ve Špejcharu a absolutně se nedal srovnat s výstavou kreativity, která se před časem konávala na jaře právě v termínu PPM.

Nevím, proč pořadatelé této výstavy změnili termín, ale myslím, že to bylo špatné rozhodnutí.

Velké množství návštěvnic PPM se výstavu kreativity nenechalo ujít a také tam hojně utrácelo.

Ale zpět k Festivalu textilu a quiltu, který se dle Bellusu konal též jako oslava padesátého čísla časopisu Švadlenka.

Festival mě docela zklamal.

Švadlenka číslo 50 sice byla měsíc před obvyklým termínem vydání opravdu k mání, látek ke koupi však bylo velice pomálu.

Pomálu bylo i dalších prodejců.

Mezi vystavenými quilty mě sice několik kousků zaujalo, ale fotek jsem udělala jen pár.

Okoukla jsem nový způsob barvení látek, finanční náročnost použitých barev i složitost procesu barvení mě však přesvědčila, že toto já opravdu nee ;o)

I když některé obarvené látky se mi líbily opravdu moc.

A tak jsem alespoň načerpala několik velmi užitečných informací k volnému quiltování, na které se už nějaký ten pátek chystám.

Brouzdání Špejcharem nedokázalo přebít depku, která mne přepadla cestou do Dubče.

V metru mě zaskočila přítomnost vojáků se samopaly.

Jedna skupina dokonce nastoupila do vagonu.

Tři hodně mladí kluci v maskáčích - každý v rukou samopal v pohotovostní poloze (snad se tomu tak říká), v očích sveřepý výraz svědčící o tom, s jakým gustem si "hrají" na vojáky - a s nimi mladý policista stáli ve vagoně metra maličký kousek ode mě a mé kamarádky a jeli s námi až na Černý most.

Jejich přítomnost paradoxně rozhodně nezpůsobila, že bych se cítila bezpečněji.

Spíše naopak.

Na hrudi se mi usadil hodně stísněný pocit.

Dokonale mě to rozhodilo.