Dnes se zase po téměř měsíci ukázalo sluníčko.
Navíc jsem hlídací babička. Nikonek pochopitelně v pohotovosti.
Jenže naše Emí mé snahy o fotoportrétek prostě a jednoduše bojkotuje.
Když bylo v plánu brouzdání se v barevném spadaném listí, ještě nechodila.
Teď, když je sníh, tak už sice chodí, nikoliv však ve sněhu. Udělá maximálně jeden krok držíc se někoho za ruku. Pak se zasekne a začne nesouhlasně bulit. Ach jo. A takový to mohly být pěkný fotky.
Takže alespoň jedna nepříliš povedená - Emí ležící spící ;o))
To je totiž jediný okamžik, kdy mě nechá fotit. Pokud je vzhůru, než stihnu zaostřit, mám uslintaný prstík v objektivu ;o))
Žádné komentáře:
Okomentovat