Včera se po dlouhé době ... a 48 hodinách vytrvalého deště ... na sníh naštěstí nejsme dostatečně vysoko ... prostě se objevila modrá obloha ... pravda ne zcela bez mráčků ... těch bylo dost a dost ... ta bílá nadýchaná oblaka však dokáží stejně jako sluníčko nalít optimismu do žil ...
... však jsem se také ihned pustila do zahradničení na balkoně ... konečně jsem přesadila libeček a pažitku, co bezúhonně přečkaly zimu ... a přikoupila jsem jim kamarády ... novou sazeničku libečku ... a křížence naťové petrželky a celeru ...
Pracovní nadšení a elán do života však dlouho nevydržely :o(
Dnes dopoledne přišla sprcha ... a to nejen v podobě zatažené oblohy a deště ... sedím tu a smutním ... co smutním, já přímo depkuju ... za doprovodu Yanniho ... sousedi asi mají radost.
Dnes na 99,9% končí má cesta za snem ... netušila jsem, že to bude bolet.
Před cca 2 měsíci mi při pochůzce městem padl do oka inzerát realitní kanceláře na prodej domu ... přesně v takovém, i když na jiném místě, jsem trávila velkou část dětství u mé babičky ... po třech týdnech, kdy mi došlo, že chodím spát i vstávám s myšlenkou na ten domek, jsem se rozhodla dozvědět se o něm víc ...
Inzerát jsem našla na internetu ... dům je však v dezolátním stavu ... takto nee ... při listování inzeráty jsem však našla jiný ...
... a okamžitě jsem se zamilovala ...
... kontaktovala jsem realitního makléře ... domek s ním navštívila ...
... kontaktovala jsem realitního makléře ... domek s ním navštívila ...
... a byla jsem ztracená ...
... úžasný místečko na samotě u lesa ... co na tom, že bez vody a kanalizace ... co na tom, že v zimě se tam autem nikdo nedostane ... těch cca 300 metrů od poslední snad protažené cesty si ve sněhu prošlapu ...
... já tam prostě toužím bydlet ...
... o tom jsem přeci v poslední době snila ... a teď mám ten sen na dosah ... budu konečně šťastná ... a můj zvěřinec ještě víc.
Přiznám se, že jsem už dokonce vybírala obkladačky do budoucí koupelny ... zjišťovala, na kolik vyjde vykopat studnu ... hledala na netu, kolik stojí bojler ... v myšlenkách natírala na bílo starý nábytek, který se prodává s chalupou ... těšila se, že si pořídím slepičky a pár králíků ... taky kozu a ovečku ... a velkýho psa, který mě bude hlídat ...
... na starý kolena se ze mě stává nenapravitelný snílek ...
... jenže ...
... jenže se stalo, že má rodina mé nadšení nesdílí ... věřila jsem, že mě podpoří ... nestalo se ... můj sen bylo třeba odložit a nejprve se pokusit prodat svůj byt.
Věděla jsem, že jedna čtvrtina domečku je zadlužená a jde do dražby ... doufala jsem, že se kupec nenajde ... našel ... a dostal příslib, že bude moci odkoupit i zbytek ...
A tak tu sedím, poslouchám Yanniho a snažím se ze všeho vypsat.
No nic ... asi bude lepší něco dělat ... zkusím třeba vyfotit bílý šeřík, který jsem ráno natrhala před protějším panelákem ... to ještě svítilo sluníčko ... a já si snila svůj sen ...
Žádné komentáře:
Okomentovat