středa 30. září 2015

Výstava na téma voda

Po celý měsíc říjen 2015
se koná v kavárně Freedom Café
společná výstava fotoklubu na téma voda.

Mám tam tentokráte šest fotek.










sobota 26. září 2015

Klučičí deka

Tak jsem si zase maličko hrála a virtuálně ušila deky v Zoneru.

Jsou to návrhy na případnou deku pro tuším šestiletého klučinu ;o))
Deka měla být s autama.
Abych se přiznala, moc látek s autíčky jsem nenašla.

Nejprve jedna hodně jednoduchá a hodně dětská


A pak dvě skoro stejné, jen s jinými panely.

Jedna s pracovními stroji


a druhá se starými auty


Možná se některá z nich dočká realizace.


úterý 22. září 2015

V barvách kávy

Prototypy z minulého příspěvku se líbily.
Jen logo se zdálo příliš veliké (byl to i můj postřeh), prý zbytečně ruší jemnost a romantičnost taštiček.
Takže malá úprava - logo zmenšit a dát na zadní stranu. No a aby ta přední nezůstala příliš prázdná, tak přidat další pruh krajky, oba našikmo.

Objednávka byla uzavřena - 20 ks taštiček - na půlku obyč zip se stužkami protaženými jezdci, na půlku pak zip "krajkový" s ozdobnými jezdci.

A rozjela se výroba ;o))
... nařezat látku na obdélníky ...
... vytvořit sendvič a proquiltovat ...
... oříznout podle šablony a olemovat šikmým proužkem ...
... všít zip a navléknout jezdce ...
... přešít a začistit šev u dna taštiček ...
... provléknout stužky obyč jezdci ...
To vše osmnáctkrát (dva prototypy už byly hotové) - s výjimkou posledního bodu, ten jen devětkrát.
Prostě taková malá manufaktura - "zaměstnance" bych uvítala, jen nevím, zda by za cenu práce, kterou si občas účtuju, byli ochotni pracovat ;o))

Taštičky jsou zpravidla  po dvou kusech.
Na následujících fotkách tedy vždy jedna zepředu a druhá zezadu.
Nejprve ty s obyč zipem.




Další se zipem "krajkovým".




Taštičky jsou ušité z jemného flanelu, na kterém jsou obdélníky ve velikosti 14 x 15,5 cm v několika dezénech v barvách kávy.
Prototypy a větší část tašiček byly ušity z obdélníku 31 x 14 cm. Jejich výsledný rozměr je pak cca 13 x 14 x 6 cm.
Zkusila jsem říznout i obráceně, tedy obdélníky 28 x 15,5 cm a vzniklo tak šest taštiček o rozměru cca 15,5 x 11 x 6 cm.
Nejprvě dvě stejné s obyč zipem.


Dále dvě z "krajkovým" zipem, tentokrát každá jiná.


A nakonec dvě ve stejných dezénech, avšak s rozdílnými zipy.


Balíček odešel už včera ke své objednavatelce. Jen úprava fotek maličko vázla ;o))

neděle 13. září 2015

Prototypy

Nedávno mě oslovila majitelka jednoho kosmetického salonu.
Našla si mě na netu.
Ráda by svým zákaznicím dávala pozornost ve formě kosmetických taštiček.
Slovo dalo slovo a já vyhotovila dva prototypy.


Velikost taštiček je cca 13 x 14 x 6 cm.

pátek 11. září 2015

Bento box počtvrté

... a naposledy - tedy alespoň prozatím.

Vývoj možno zkouknout TADY, TADY a TADY.

Jak už je vidět z dat příspěvků, byl to počin tak trochu na dlouhé lokte ;o))
Trošku za to mohou vlny veder letošního léta - v těch se opravdu nedalo na tak velké dece pracovat.
Trošku také mé špatné propočty spotřeby.
Dokupovat látky jsem musela hned dvakrát.
Nejprve jsem špatně spočítala borduru na deku. Pravděpodobně jsem zapomněla, že k délce pruhů je třeba přičíst šíři našitých dvou pruhů bordury.
A podruhé jsem neměla dostatek látky na zadní stranu dvou velkých polštářů. Přesněji řečeno, nedostávalo se látky vcelku. A já nechtěla zadní stranu sešívat. Předpokládám, že se na ní bude spát a není zrovna nejlepší probudit se ráno se švem obtisknutým na tváři.

Nakonec jsem s vypětím všech sil fyzických i psychických dotáhla do konce.
Celá sada už je u své spokojené majitelky.


Deka má rozměry 210 x 246 cm.
První má takto velká deka a hned šitá na zakázku.
Velikost jednotlivých bloků na dece 36 x 36 cm.
Uvnitř velmi silný vatelín.
Vespod látka se vzorem diamantů - nějak jsem zapomněla spodní stranu cwaknout.

Když jsem u focení, musím podotknout, že barvy na fotce jsou maličko zkreslené.
Ta, co se tváří jako modrá s malými kvítečky je ve skutečnosti šedá s jemným nádechem do modra.
Lepší barevné podání je v TOMTO příspěvku.

Proqiltováno do čtverců ve švech jednotlivých bloků.
I to mi dalo pěkně zabrat.
Prorvat to pod ramenem Pfafíka nebyla zrovna sranda.
A ještě hůře bylo se sendvičem manipulovat.
Stále mi to padalo ze stolu a navíc na každém volném rohu seděla jedna kočka (mám tři) ;o))
Proquiltováno sice bylo za jediný den, ale následující dva jsem byla nucena naordinovat si sledování TV, tak moc mě bolely záda i ramena.

Na přání 8 polštářů - čtyři velikosti 70 x 90 cm a čtyři velikosti 26 x 45 cm.
Mají se běžně používat, mě však přišlo divné ušít k dece jen klasické povlaky. 
A tak došlo na patchwork.
Bento box bloky na polštářích mají velikost 30 x 30 cm.
Přední strana malých polštářků sešita jen z pruhů.
Zadní strana všech polštářů z jedné látky, avšak taktéž šita formou klasického sendviče.
Zapínání na zip v kratším okraji polštářů.

středa 9. září 2015

New York

Rozhodně nejsem obdivovatelem USA.
Jen na dotaz, zda se mu více líbí New York nebo Londýn, můj vnuk odpověděl:
"Asi New York".
A bylo rozhodnuto.
K šestnáctým narozeninám dostane deku s New Yorkem.


Žádný velký patchwork to není.
Vlastně jen střed a "dvojitý" lem - myšlena bordura s obláčky odražená od středu kontrastním žlutým proužkem.
Bordura je v místech sešití jednotlivých pruhů proložena stejnou žlutou látkou.
Obláčky totiž nebylo možné k sobě napasovat tak, aby šev nerušil.
Deka byla hotova během dvou dnů ;o))

Její velikost je cca 205 x 175 cm.
Vespod dvě sešité fleecové deky.
Uvnitř bavlněný vatelín.
Šila jsem s ním poprvé a velmi mě překvapilo, jak úžasně se s ním pracovalo.
Jen si nejsem jistá, jak úžasná bude údržba.
Bojim bojim, že při praní to bude o mnoho těžší než běžný vatelín.
Prošito kolem kontrastního pruhu, dále prošity některé kontury obrázků New Yorku, okraje filmu i velká písmena New York.

Deka předána v neděli a líbila se nejen Štěpánovi ;o))

pondělí 7. září 2015

Třetí narozeniny

Emče byly tři roky už 18. srpna, ale nějak jsme se stále nemohli sejít, abychom je oslavili.
Až včera ;o))
A počasí pochopitelně na houby. Doslova. Prý rostou ;o))
Jen my museli oslavu uspořádat doma, takže fotky za mnoho nestojí.
V nevalném světle mi to focení prostě  nejde :o(


Dort tentokrát zakoupen u odborníků.
Nějak se mi nedostávalo času a sil, abych se pustila do mé ryze amatérské výroby.


Od tety Míši dostala úžasnou džínovou sukýnku s tričkem.


Já našla doma rozpletený svetr a čepičku, kterou jsem před časem začala plést pro Štěpána.
Dnes už je mu šestnáct ;o))
Svetr má přesně tu velikost, abych jej dopletla pro Emí.


K zakoupenému příboru jsem jí ušila ze zbytků  - 2 halenky, jedny bavlněný trenky na lem a zbytky medvídkové látky - prostírání.
Dostala dvě, ale cwakla jsem jen jedno z nich.



pondělí 10. srpna 2015

Jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka ...

Ač venku od rána opět a zas natolik teplo, že byt prostě vyvětrat nejde, přesto jsem se o to ráno v sedm pokusila.
Čehož okamžitě využila Amálka.
Nevím proč, ale naskočil mi popěvek "Jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka ..." a nějak se mi ještě teď honí hlavou.
Pokus o větrání (vzduch v bytě se ani nehnul, přestože byla otevřena dokořán všechna okna včetně balkonových dveří) jsem záhy ukončila.
Amálce se to příliš nelíbilo.
Před tím jsem ovšem udělala pár cwaků.
Nic moc úspěšných.
Amálka není zrovna spolupracující modelka ;o))



neděle 9. srpna 2015

Příroda se zlobí

Včerejší vichřice maličko zdevastovala moji minizahrádku na balkoně.
Rajčátka a muškáty jsou oškubané ... hortenzii jsem musela ostříhat ... rebarbora má všecky listy děravé ... levanduli se hrubě nelíbí nadměrné množství vody ani masáž kostičkami ledu a pomalu a jistě odchází.

Svoji o dost větší zahrádku v zahradnické kolonii v Tuhnicích pravděpodobně chtěla uchránit před pohromou (jinak si neumím vysvětlit, proč v takový bouřce byla venku) starší žena a zaplatila za to životem.
Zabil ji blesk.

Žádné citelnější ochlazení slibované meteorology však bouřka nepřinesla.
Krátce po osmé ranní bylo už téměř 24 stupňů a v 17:30 ukazoval teploměr na balkoně 36,2 stupně ve stínu.

Já přesto v naději, že bude chladněji, vyrazila dopoledne nakoupit.
Bylo už akutní doplnit ledničku i špajzku.
Výsledkem je, že jsem dorazila domů nejen splavená, ale i s pořádnou depkou.
Dobrá zpráva je, že mám na chvilku zase co jíst.

V žádném případě jsem totiž nebyla připravená na spoušť, jakou včerejší vichřice napáchala v parku před kostelem v Rybářích.
Park, přes který chodím cestou do Kauflandu, většinou procházím velmi svižným krokem. Scházejí se v něm totiž hordy našich velmi opálených spoluobčanů. Za komančů se jim říkalo zcela příznačně Italové z Rybář.

I tak jsem však stihla zaregistrovat řadu překrásných a pravděpodobně hodně starých stromů.

Dnes mě však při pohledu na ně přepadl neuvěřitelný smutek.

Nádherná a obrovitá smuteční vrba pravděpodobně nepřežije.
Vichr, který provázel konec vlny veder v červenci, ulomil jednu z bočních silných větví a silně tím narušil pravidelnost její obrovské a nádherné koruny.
Vichřice včerejší vylomila a pohodila opodál další tři.
Tvořily vlastně jakési další kmeny rozvětvující ten základní a vytvářející opravdu nádherný a impozantní strom.
Minulý čas je tu na místě.
Z celé vrby zůstal jen nejtenší prostřední "kmen", i ten silně oškubaný.

Další dva obrovské a nádherné stromy dopadly jen o málo lépe.
Bohužel netuším, co je to za stromy. Hledala jsem podle listů na netu, ale nenašla.
I těm vichřice olámala a odhodila opodál mnoho silných větví.
Jejich bráška stojící maličko bokem naštěstí vyvázl beze škod.

Další vzrostlou smuteční vrbu na kruháči u Kauflandu zmenšila vichřice o více jak třetinu.

Padla z toho na mě slušná depka.

Příroda se zlobí.

Vrací nám vše nepěkné, čím jí ubližujeme.
Jinak si neumím vysvětlit to extrémní počasí v posledních několika letech ... ať už zimy zcela beze sněhu ... sněhové kalamity začátkem října nebo na konci března ... stále častější a delší vlny veder, kdy se teploty šplhají až ke 40 stupňům.

To za mého mládí nebylo.
Přiznávám, počasí si i tehdy s námi čas od času zašpásovalo.
Vzpomínám si, že jsme se jako děti občas koupali v rybníce už na velikonoce.
Vzpomínám si i na sněhové přeháňky v prvomájovém průvodu.
Vzpomínám, že jsem konec července trávila ve vaně napuštěné studenou vodou a žízeň zaháněla pivem. Probíhaly totiž žně a tak limonády byly ne v obchodech, ale na polích. Psal se rok 1976, já čekala svou první dceru a vedro jsem velice špatně snášela. Jenže tehdy bylo stěží 33 stupňů, ne 40.
Vzpomínám si také, že když jsem si Lucku o 14 dnů později přivezla domů z porodnice, bylo stěží 14 stupňů a já se jí bála přebalit nebo snad dokonce vykoupat, aby nenastydla.
Vzpomínám si i na Silvestra 1978, kdy večer bylo 15 stupňů nad nulou, do rána však spadla teplota na mínus 15 a napadly hromady sněhu.

Ano, příroda nám i tehdy občas jemně připomněla, kdo je na této planetě pánem.
Tehdy však ještě existovaly čtyři roční období.
Jaro plné včel a vonících květin.
Léto se sluníčkem i bouřkami.
Podzim s barevným listím i nepříjemnými plískanicemi.
Zima se sněhem a často i s modrou oblohou.

V posledních letech však jaro jakoby neexistovalo a podzim v tom lepším případě trvá maximálně 14 dnů.

Příroda se na nás opravdu zlobí.

Jenže převážná část obyvatelstva Země a hlavně všichni "mocní" si to buď neuvědomují, nebo si to nechtějí připustit.
A tak dále Zemi využíváme a zneužíváme.

Jak dlouho si to ještě nechá líbit?

sobota 8. srpna 2015

Počasí

Svatá Anna chladna z rána z minulého příspěvku fungovala jen krátce.
Po krátkém ochlazení, kdy se mi podařilo srazit teplotu v bytě na necelých 24 stupňů, nastoupila další vlna veder.

Ještě ve čtvrtek jsem se snažila šít.
Včera už se šití - s nutností používat i žehličku - rovnalo sebevraždě.
Raději jsem se věnovala sledování TV. Ostatně i jen natáhnout se pro ovladač znamenalo potoky potu.
V 17:00 jsem měla na balkoně ve stínu 43,8 stupňů.
Ve 21:15 bylo ještě 32 stupňů.
Když jsem šla hodinu po půlnoci spát, teploměr ukazoval 25,6 stupňů.
V tom se vážně nedá spát.

Ráno v 6:20 bylo 22,1 stupně.
Takže na dnešek naordinována četba.
Ve 14:00 bylo na balkoně už opět 43,3 stupňů ve stínu. Začalo se ale zatahovat.
Krátce před sedmnáctou hodinou to vypuklo.
Nejprve vítr, bouřka a nesmělé kapky, i když pořádné.
Teplota okamžitě spadla na 22 stupňů.
Vítr zesiloval, bouřka se přiblížila. Nakonec byla tak blízko, že kočky s hrůzou zalezly do nejtajnějších koutů.
Přidala se průtrž mračen a kroupy. Nijak zvlášť velké, zato jich bylo hafo.
Tady pár rychlých cwaků.


Cwaknuto bylo až ve chvíli, kdy živly maličko polevily a hromada krup v rohu balkonových dveří začala odtávat.
Omlátilo mi to muškáty a rajčátka.
Rozmarýn taky nebyl z vrstvy ledu nadšenej.

Jako obvykle vypadla elektřina. To je u nás normální.
Normální ovšem není, že nahodí jen jednu fázi.
Raději jsem všecko vytahala ze zásuvek a vrátila se ke knížce.

Momentálně elektřina už v pořádku běží.
Venku je skoro zataženo a na teploměru 26 stupňů.