Co vymyslel Ježíšek

Konečně je po svátcích a konečně se dostávám ke svému blogu.

Před vánoci prostě nebyl čas ;o)

A co letos Ježíšek vymyslel za dárečky?

O panence, která by ochraňovala sponky a gumičky pro naši Emču, jsem uvažovala už hodně dlouho.

A takto to dopadlo.

Panenka je vysoká cca 36 cm, sedící pak 17 cm.

Délka nožiček je cca 20 cm.

Jsou z bavlněného popruhu a sloužit mají k nacvaknutí cvakaček či pukaček nebo jak se různě tyto sponky jmenují.

Na ručičkách jsou navlečené gumičky.

Okolo krku má "náhrdelník", na kterém jsou malinkaté skřipečky.

Nejvíce zabrat mi daly vlásky.

Nejprve jsem nemohla najít žádnou vhodnou vlnu.

Černou jsem nechtěla.

Hnědou jsem nacházela pouze melírovanou s šedou a prošedivělou babušu jsem taky nechtěla.

Žlutá z mých zásob byla jen hodně sytá a tak taky nevhodná.

Až jsem našla krabici s froté přízí značky Poly. Byla oranžová, ale ve finále mi do plánu sedla. Panenka vypadá jako vyšisovaná zrzka.

Jak přidělat vlásky jsem teoreticky věděla. Prakticky však mnou zvolených šest nití příze (po přeložení dvanáct) se ukázalo jako příliš mnoho. To jsem však zjistila, až když jsem měla více jak dvě třetiny přidělané. To bych však nebyla já, abych vše nevytahala a nezačala znovu jen se čtyřmi. Tento počet se ukázal jako optimální ;o)

Už jen uvázat mašle na culíky a panenka byla konečně hotová.

Dalším Ježíškovo nápadem pro Emču byl kapsář na ramínko.

Inspiraci jsem našla na netu, i když jsem ji maličko pozměnila.

Střih jsem si však musela vyrobit sama.

Ještě že má Electro World tak obří letáky ;o))

Kapsář má totiž rozměry 55 x 43 cm.

A kromě jedné obrovské kapsy na zip ještě jednu kapsu střední a dvě menší dole.

Jméno Emma pochopitelně nesmí chybět.

Pro starší dceru, zetě a vnuka letos žádné šití.

Zeťák si přál vytisknout velkou fotku se Štěpíkem a Emčou.

A mě napadlo nechat jim udělat fotoobrazy.

Každému z nich jeden.

Objednávala jsem až 16.12. Do té doby jsem naivně a marně čekala, zda firma, kde objednávám, nevyrukuje s nějakými vánočními slevami. Žádné pochopitelně nebyly. Jen na mě v e-shopu koukala doba dodání 6 pracovních dní. Vycházelo to na 28.12. Naštěstí pracovali i v sobotu a neděli a 21.12. byla zásilka doma.

Původně jsem chtěla vyfotit až u nich na zdi, ale nějak se při natloukání hřebíčků do zdi nepohodli a tak první svátek visel jen jeden z nich ;o)

No a k dárkům nezbytné šité ozdůbky.

Dostávají je každý rok jako jmenovku.

Loni třeba houpací koníky - zkouknout můžete TADY .

I když jsem si myslela, že budu mít díky fotoobrazům času hafo, nakonec jsem stejně šila do dvou hodin do rána Štědrého dne.

Mladší dcera si měsíc před vánoci napsala Ježíškovi o dečku na barový pult.

O dva týdny později mi sdělila, že nemá čím změřit správný rozměr. Odnesla si tedy krejčovský metr.

No a rozměry se rozhodla sdělit Ježíškovi 22. prosince v devět večer ;o))

Kromě rozměrů (100 x 50 cm) byl už jen požadavek stříbrno fialové kombinace.

No a Štědrý večer mohl začít.

Fotky žádné nemám.

Malá místnost přecpaná dárky neskýtala zcela žádný manévrovací prostor.

Štefan fotil mobilem, pochopitelně s bleskem.

Já bez blesku měla na snímku jen rozmazané šmouhy.

Když ukázal docela zdařilou fotku, vzdala jsem to předpokládajíc, že použiji některou z jeho fotek.

To jsem ještě netušila, že fotky nemají ani 100 kb.

A co Emča a dárky?

Do kapsáře narvala všecky možné hračky.

Ramínko se jí nelíbilo a tak se ho snažila vyrvat tak vehementně, až jsem měla strach, zda to látky a nitě vydrží.

Naštěstí to brzy vzdala.

A panenka?

Okamžitě sundala všecky cvakačky a nacvakala je tetě Míše do vlasů.

Panenku nakonec popadla za vlasy a mrskla s ní do kouta místnosti.
Kde skončily gumičky netuším.
Druhý den jsme jich z dvanácti kusů našli stěží šest, jedna s kytičkou pochopitelně už bez kytičky (je pěkná pitomost výrobce přidělat kytičku na gumičku tavnou pistolí - a to byly gumičky docela drahé).

Přemítám, zda má smysl ruční tvorba pro dnešní děti, které mají nejraději plast příšerných barev a elektroniku :o(