Kostka pro Pavlíka

Kostka pro Pavlíka konečně hotová.

A že mě pěkně potrápila.

Pan Murphy se připomínal víc, než mi bylo milé.

Začalo to už při našívání aplikací.

Pfafík se rozhodl mi opět připomenout hlášku, kterou fakt nesnáším:

"Vyjměte ucpávku pod stehovou deskou."

Vypnout IDT ... schovat zoubky ... odstranit krytky ... vyčistit ... a pak v opačném pořadí.

Zkouším šít, ale opět pípnutí mašinky a opět ona hláška.

Takže znovu.

A znovu.

Po čtvrté jsem z fotobatohu vyndala balonek na vyfukování nečistot z fotoaparátu a místo pod stehovou deskou pěkně profoukla.

Po odstranění pidichuchvalečku byl Pfafík konečně potichu.

Jenže pro změnu neprovazoval stehy, respektive vytahoval na líc spodní nit.

Vypnout, zapnout, vyndat a znovu nandat spodní nit ... a pak už zase šlapal jako hodinky ;o)

Pak jsem pro změnu sešila k sobě špatné čtverečky se jménem.

Nu což, prostě jméno bude na jiné straně než obvykle.

Pak už se zdálo být vše v pohodě.

Den na to jsem se krátce před devátou ranní pustila do sešívání.

Po pěti hodinách jsem chtěla zkontrolovat, kolik už je sešito.

Když jsem se při překlápění kostky dostala ke straně se jménem, málem mě kleplo.

Nebylo tam totiž PAV-LÍK, ale LÍK-PAV.

Horečně jsem převracela kostku stále dokola v marné naději, že správně napsané jméno najdu na straně jiné.

Nenašla.

Okamžitě mi naskočilo, kde se stala chyba.

Bylo to ono chybné sešití, kdy jsem byla nucena použít čtverečky se jménem ve třetím kroku sešpendlování kostky, tedy na přední a zadní dlouhou stranu.

A já blbka nezkontrolovala, zda nejsou čtverce a obdélníčky látky přehozené.

U jednotlivých obrázků by to nevadilo, u jména případně číslic však ano.

Vždycky sešpendlenou kostku před sešíváním důkladně zkontroluju.

Tentokrát jsem to neudělala.

Šiju přeci čtvrtou kostku v řadě, tak přeci přesně vím, jak našpendlit.

Moje sebejistota způsobila, že jsem nemalou část mé pětihodinové práce musela vypárat, stranu se jménem přešpendlit a pokračovat v sešívání.

Stalo se mi to prvně v životě a doufám naposled.

Snad  v tom sehrálo roli to, že to byla kostka třináctá.

Každopádně kostky jsou hotové a já hodně dlouho nechci žádnou ani vidět, natož šít ;o))