Občas se stane, že se den příliš nepovede.
Ten dnešní je jedním z nich.
Stále jsem doufala v babí léto.
A přemítala, kam vyrazit za barevným listím.
Ještě v pondělí bylo nádherně.
I když ráno hodně přituhlo - webkamera na netu nabonzovala mínus 5,8 stupně, při zemi dokonce mínus 9,6 stupně - přes den nádherně svítilo sluníčko.
Pravda byl to den, kdy člověk snadno chytne zápal plic.
Na sluníčku v závětří ukazoval teploměr skoro 30 stupňů a pot se řinul po zádech za kaťata.
Jenže ve stínu a na větru bylo stěží 9 stupňů.
V úterý zataženo a teplota se jen neochotně vyšplhala na 4 stupně.
Webkamera ukazovala úžasné azuro na Klínovci s překrásnými výhledy na inverzi pod ním.
Začala jsem plánovat, že musím už konečně vyrazit.
Chystám se tam už čtvrtý rok vždy v říjnu a pořád nic.
Dnes po ránu šok.
Napadl sníh :o((
Udělala jsem pár cwaků a honem zavírala okno i dveře na balkon.
Od té doby hledám krytku na objektiv.
Ten Němec, co si říká Alzheimer mi ji někam schoval.
Jeho kolegu Parkinsona nesmím pustit přes práh.
To bych rovnou mohla prodat fotovýbavu, už takhle mám problémy s ostřením.
No a když jsem si chtěla spravit náladu prohlížením mých oblíbených blogů, přišla pořádná rána pod pás.
Mám v oblíbených už hodně dlouho Katju a její blog
Ráda jsem si prohlížela její jakoby zasněné fotografie, záviděla jí zahradu ...
Už žádné další fotografie nepřidá ...
Ač ji vlastně vůbec neznám, kutálejí se mi slzy po tváři ...
Žádné komentáře:
Okomentovat