Dobře mi tak ...

V Krumlově jsem tak vehementně kritizovala sloh jiných (myslím pochopitelně Almanach - viz příspěvky níže), až jsem byla po zásluze potrestána.

V pondělí večer totiž zazvonil mobil ... a na druhém konci předseda fotoklubu. Mám prý napsat nějaký canc, který by chtěl předseda Fotoklubu Český Krumlov uveřejnit v jakémsi místním krumlovském plátku.

A mám to.
Nezbylo, než vzít papír a tužku a něco sesmolit.

Dobře mi tak ;o))

Jak jsme překročili hranice regionu …

Začalo to zcela spontánně a nenápadně. Rozhodnutím vyzkoušet si, co na náš pohled na svět přes hledáček fotoaparátu řeknou jiní. Naskočili jsme tedy do již 53. ročníku Mapového okruhu Nekázanka.

Malá vsuvka pro nezasvěcené.

Mapový okruh rovná se soutěž fotoklubů z celé České republiky i ze Slovenska, kdy si mezi sebou (v předem domluveném kruhu) posílají soubory fotografií a vzájemně si je hodnotí.

Nekázanka rovná se pražský fotoklub, který založil jeden z nejstarších mapových okruhů a po kterém se tento mapový okruh jmenuje.

A tak jsme prohlíželi, hodnotili a diskutovali. Se zvyšujícím se počtem shlédnutých souborů jsme se stále více osmělovali a troufli si i na větší kritičnost. Čas od času nám problesklo hlavou, co asi ostatní fotokluby říkají nad našimi fotkami.

Co členové zúčastněných fotoklubů říkali, či spíše jak nás hodnotili, to nás nenapadlo ani v tom nejpříjemnějším snu.

Absolutní vítězství získala fotka našeho kolegy.

A celkové vítězství získal i náš fotoklub.

S tím opravdu nikdo z nás nepočítal, o to větší byla naše radost.

Na základě tohoto úspěchu přišel další krok našeho fotoklubu za hranice regionu.

Fotoklub Český Krumlov nám jako vítězi nabídl možnost uspořádat výstavu ve fotogalerii Městského divadla v Českém Krumlově. A do třetice všeho dobrého? Jedná se o jubilejní 100. výstavu v této fotogalerii.

Pak přišel malý zádrhel a začátek výstavy se o týden posunul. Což se ovšem ukázalo býti předností, protože Český Krumlov nás přivítal nádherným počasím.

Po mírně hektickém sobotním odpoledni, kdy jsme, tlačeni nedostatkem času při instalaci výstavy a přípravě vernisáže, chvílemi bojovali s nervozitou, nakonec nastala hodina Vé. Vé jako vernisáž. Velice příjemná vernisáž, jejíž účastníci si přišli opravdu prohlédnout fotky, nejen se zadarmo najíst. Jak se pozdní odpoledne měnilo v brzký večer, lidí stále přibývalo. Takovou účast na vernisáži jen tak někdo nemá. Co na tom, že mnozí nepřišli kvůli našim fotkám, ale kvůli divadelnímu představení. Skupinky čile diskutujících dotvářely příjemnou atmosféru. To, že nově příchozí rozhodně nediskutovali o našich fotografiích – bylo evidentní, že je v naprosté většině ani nezaznamenali – to jsme velkoryse přehlíželi. Oni na oplátku přehlíželi naše pohoštění.

Díky, že jsme mohli v Českém Krumlově vystavit své fotografie. Díky, že nám Český Krumlov předvedl své krásy pod nádherně modrou oblohou. Díky, že nám předvedl i nekonečné zástupy japonských turistů. A díky, že jen velmi málo z nich se nám v nedělním brzkém ránu pletlo do zorného pole fotoaparátu.