Změna konstelace hvězd?

V minulém příspěvku jsem psala, jak si zase jednou sedlo štěstíčko i na mou osobu.

I nadále vše šlapalo velice příjemně.

Například fotky objednané ve středu večer byly v pondělí k vyzvednutí, jak mi sdělilo sledování zásilek České pošty. Tam jsem se sice v sedmnáct nula pět dočetla, že doručení bylo neúspěšné, což už mě opravdu nechává klidnou. Vidím, že nejen balíkáři nedodávají, ale ani pošťačka se nenamáhá a raději asi rovnou nechala na poště. Ale rozčilovat se už vážně nehodlám.

Fotky jsem vyzvedla až v úterý ráno a kupodivu dopadly velice dobře.

Třeba tahle, přestože je ještě z dob, kdy jsem fotila kompaktem

Nebo této z Vysokých Tater, focené už Nikonkem, čtverec docela sluší

Jenže pak přišla středa a s ní pravděpodobně změna konstelace hvězd.

Vše se totiž začalo komplikovat.

Nejprve volal šéf fotoklubu, že vernisáž výstavy v Českém Krumlově plánovaná na sobotu 28.2. se o týden odkládá. Prý mu volal šéf krumlovského fotoklubu, že vernisáž přesunul na neděli, protože v sobotu je tam jakási soukromá akce. Co na tom, že plakáty a pozvánky jsou vytisknuté.

Jenže jet tam v neděli, dopoledne nainstalovat, připravit vernisáž bez možnosti dát si jedinou skleničku a obratem se vrátit na noc domů, to teda opravdu nee. To raději budeme vystavovat o týden kratší dobu a všecko o týden posuneme.

I za cenu, že se vernisáž bude krýt s vernisáží výstavy v Sokolově.

No a na včerejšek jsem měla naplánovaný fotovýlet do Němec.

Původně jsem zamýšlela středu, ale rosničky neustále upravují předpověď. Ač před týdnem  tvrdily, že hezky bude už od středy, postupem času zůstal jen ten čtvrtek. Na čtvrteční večer už sice předpovídaly přibývání oblačnosti od západu, ale to jsem se rozhodla risknout. Plánovala jsem vrátit se - tentokrát se stativem a ND filtry - do údolíčka Triebtal nedaleko Jockety. Moc se mi tam líbilo, pár fotek můžete zkouknout TADY . No a v údolíčku stejně blankytnou oblohu nepotřebuju. S deštěm by to bylo horší, a tím rosničky vyhrožovaly už na pátek.

Takže včera ráno časný budíček, nezbytná kávička a pořádná sváča na cestu. Stativ jsem původně rozebrala a vrazila do normálního batohu, k němu pak ve fotobrašně Nikonka a tu sváču. Jenže půl hodiny před odjezdem vlaku jsem se rozhodla, že si přeci jen vezmu fotobatoh. Všecko přehodit, smontovat stativ a přidělat ho na fotobatoh nakonec zabralo více času, než jsem předpokládala. Z bytu jsem vybíhala deset minut před odjezdem. To bych měla stihnout.

Jenže čáru přes rozpočet mi udělal magistrát. Opět a zas - po kolikáté už - zabarikádoval pro havarijní stav lávku nad nádražím.

Tentokrát jsem sice nenatrefila na televizní štáb, ale na něco daleko horšího.

Lávka není zahrazena kandelábrem, který se dal podlézt. Netvrdím, že by mi to s fotobatohem nečinilo potíže, ale určitě bych to zvládla.

Mezi zábradlím lávky jsou pevnými kovovými pásy připevněny kovové zábrany. A pěkně v místech, kdy lávka je už minimálně čtyři metry nad úrovní nádraží. To prostě nedám. Ach jo.

Vlak mi prostě a jednoduše ujel.

A co čert nechtěl, zrovna v tuto dobu jel další až za dvě hodiny, i když normálně jsou dvouhodinové intervaly rychlíků prokládány v lichých hodinách couráky.

Doma jsem tedy sbaštila část připravené sváči a se značným předstihem nutným ke zdolání okliky vyrazila na další vlak. Tentokrát už bez fotobatohu. Ty dvě hodiny mi natolik chyběly, že by nemělo smysl brát ho s sebou.

Nakonec jsem si tedy jen udělala několik vyjížděk po různých německých tratích.

Nejprve ze Sokolova směr Zwickau. Nahoře v okolí Klingenthalu a Schönecku prima zimní atmosféra, sluníčko příjemně hřálo - alespoň se tak zdálo za oknem vytopeného vlaku - a jeho paprsky jiskřily ve sněhu. Sněhu však spolu s nadmořskou výškou ubývalo a brzy po něm nebylo ani památky.

Když jsem se na okamžik přestala kochat výhledy z okýnka, zaujal mne spolucestující, který si nesl velkou barevnou plachtu. Zamrazilo mne. Výluka - samozřejmě. Naštěstí až za Falkensteinem. Tam jsem přestupovala směr Plauen.

V Plauen na nádraží nákup časopisů - ty byly hlavním důvodem výletu do Němec. A šup na vlak Plauen - Zwickau, protože některé časopisy tu neměli.

Před Zwickau najednou jaro v přímém přenosu - modrá obloha, tu a tam malý bílý fotogenický mráček a k tomu svěže zelené pole. Fakt se tam ze země draly ozimy.

Ve Zwickau jen patnáct minut na dokoupení časopisů. Kvůli výluce se mi nechtělo jen po trati Zwickau - Klingenthal. Musela jsem stihnout dřívější vlak směr Johanngeorgenstadt. Bohužel je to tímto směrem poslední slušné spojení.

Jak jsme stoupali k hranicím, přibývalo i sněhu. V Johannu i na české straně přes Potůčky až po Tisovou je podstatně více sněhu než v okolí Kraslic a Klingenthalu. Ubývat ho začalo až v Nejdku. U nás samozřejmě nic.

Po sněhu u nás už dlouho ani památky.

Když jsem přijela, sluníčko svítilo a pomalu se sunulo k západu.

No a rosničky ve zprávách posunuly přibývání oblačnosti na páteční odpoledne.
A zase se moc netrefily. Zatáhlo se až dnes pozdě večer. Kdybych to věděla, jela jsem do Němec až dnes a pěkně s fotovýbavou.