2. světová válka v barvě

Asi každý postřehl vysílání tohoto třináctidílného dokumentárního seriálu v TV.
Na Viasat History ho před nedávnem dávali každý den jeden díl. Vždy v 8 hodin ráno. Pravda ne zrovna příjemné pokoukání k ranní kávičce, přesto jsem každý den sledovala ve snaze dozvědět se, čím procházela moje mamka a její rodina.

Brzy jsem zjistila, že není radno si události příliš připouštět k tělu. Na obou stranách se děla otřesná zvěrstva. A hlavním důvodem byly pohnutky spíše mocenské, než humanitární. 

Bylo moc krásné založit po 1. světové válce Společnost národů. Otcem myšlenky byl tehdejší americký prezident Wilson. Americký kongres ovšem odmítl do Společenství národů vstoupit, údajně si USA nemohly dovolit být vtaženy do případného dalšího konfliktu v Evropě.

Je neskutečné, jak moc to připomíná novodobější Kjótský protokol, i když ten je ze zcela jiné oblasti.

Nakonec se ukázalo, že Společenství národů mohlo zasedat jak chtělo, stejně nedokázalo Hitlera zastavit.

Nedokázala ho zastavit ani Francie a Británie.

Přes veškeré politické proklamace vydaly Hitlerovi podepsáním Mnichovské smlouvy české Sudety, nakonec ho nechali obsadit Čechy a Moravu. Nepomohly ani Polsku.

Ostatně polské území si už dopředu rozdělil Stalin a Hitler uzavřením smlouvy o neútočení z 23.8.1939, tzv. pakt Ribbentrop-Molotov, přičemž Stalinovi šlo zejména o obsazení Estonska, Lotyšska a Litvy.

A přesně tyto zákulisní hrátky mě přiměly k tomu, nepřipouštět si informace z dokumentárního seriálu příliš k tělu.

Tím spíše, že i v poslední době se zase čím dál více projevují snahy rozhodovat o druhém z pozice síly a zejména z důvodů uplatňování vlastních mocenských nároků. Ať už je to Rusko nebo USA. Politici jsou zřejmě nepoučitelní.

Blíží se podzim a s ním úbytek světla, na který můj organismus reaguje pravidelnými zimními depkami. A já je opravdu nechci přiživovat politikou ;o))

Sledování dokumentárního seriálu 2. světová válka v barvě mě však znovu přimělo k návratu k mému rodokmenu.

Začala jsem na netu hledat informace o německém válečném hřbitové Rossoschka nedaleko Volgogradu. Doma se mluvilo o tom, že se u Stalingradu ztratil nejstarší mamčin bratr.

Na netu se dá najít mnoho zajímavého. Ač nijak nefandím nejrůznějším hledačům, dostala jsem se i na jejich stránky. A následující slova se mi rozhodně nečetla lehko:

"No najväčším šokom boli pre nás telesné pozostatky troch nemeckých vojakov. Kosti ležali všade naokolo, iba lebky boli pohromade. Ten pocit bol nevysloviteľný, tí chudáci chceli žiť ako my a pritom doteraz nevedia ani ich najbližší, kde ležia. Roman nám hneď určil približný vek a tiež približnú príčinu smrti – pravdepodobne zamrzli alebo zomreli hladom. Bolo vidieť, že pre Romana sú toto bežné nálezy. Inak ruskí hľadači si vždy predajné veci poberú a ostatné tam nechajú ležať. Kosti potom nahlásia Nemeckému spolku pre starostlivosť o hroby vojakov, ktorí si ich prídu zobrať. Ale toto často trvá aj 2-3 mesiace, nakoľko mŕtvych Nemcov tam nachádzajú veľa a 3 zamestnanci spolku ich nestíhajú zberať. Samozrejme identifikácia v takomto prípade je možná iba za toho predpokladu, že nálezcovia aspoň opísali údaje z identifikačného štítku (ten si nechávajú pre seba alebo na predaj)."

Celý článek si můžete přečíst ZDE .

Strýček Google nabídl i stránku http://www.findagrave.com/ , kde jsem ke svému úžasu našla hrob mladšího mamčina bratra.

Fotka zapůjčena ODTUD .

V několika málo informacích o jediném německém válečném hřbitově v Holandsku - Deutscher Soldatenfriedhof Ysselsteyn nebo též  Ysselsteyn German Military Cemetery - se píše, že sem bylo převezeno asi 3000 německých vojáků ze hřbitova v Margraten, kde byli pohřbeni zejména padlí v bitvě v Ardenách (Belgie 16.12.1944-25.1.1945) nebo v bitvě v Hürtgenském lese (nedaleko města Aachen na území Německa začátkem února 1945). Kurtovo úmrtí v březnu 1945 mi s tím nějak neštymuje.

Kde vlastně Kurt padl se už nejspíš nedozvím.
Podařilo se mi zjistit, že na holandském území probíhaly boje v rámci tzv. operace Market Garden, to však bylo v průběhu září 1944. Boje na holandském území trvaly do listopadu 1944. V březnu 1945 probíhaly boje již na německém území (např. boj o most u Remagenu). Ale je docela možné, že byl raněn a zemřel později v průběhu března 1945. Pravděpodobně to bylo kdesi na území Holandska.