Čas od času jezdím do německého příhraničí. Jednak fotit, hlavně však nakoupit časopisy o patchworku. Mají jich tam mnohem více než u nás, navíc ty, co jsou k mání i v ČR, vyjdou v Německu levněji.
Povětšině spojím obojí dohromady. Využívám totiž jízdenku Egronet ticket. Platí celý den a dá se kdekoliv vystoupit a znovu nastoupit. Jediná nevýhoda - zejména z hlediska fotografa - je to, že ve všední den platí až od půl osmé, což už je na focení docela pozdě. O víkendech sice platí už od časných ranních hodin, je to však povětšině nanic, protože v tuhle dobu vlaky o víkendu zpravidla nejezdí.
Vlak před šestou hodinou ranní do Johangeorgenstadtu však o víkendech jezdí, tak jsem si dnes opět a zas přivstala a vyrazila.
Prvním cílem byla inverze.
Nádraží v Perninku leží cca 50 metrů nad městečkem a já tajně doufala, že inverze bude dostatečně vysoko, aby se povalovala i mezi domky městečka. Mé přání se však žel nevyplnilo, hranice inverzní oblačnosti byla o malinký kousek níž.
Když však sluníčko nasvítilo inverzní oblačnost mezi cípem lesů kolem Perninku a vzdálenými Doupovskými horami - alespoň doufám, že jsou to vrcholky Doupovských hor - došlo mi, že nebylo špatné rozhodnutí vstát tak brzo a vyrazit.
Po cca dvou hodinách jsem nastoupila do dalšího vlaku a pokračovala do Německa. To, že v Johangeorgenstadtu byla zcela vymetená obloha, mě nijak nepřekvapilo, ostatně městečko leží dostatečně vysoko na to, aby se nacházelo nad inverzí. Jenže ... V Německu zřejmě o inverzi nic nevědí, protože zcela modrá obloha - bez jediného mráčku, které fotografové milují, ba přímo vyžadují - mě provázela až do Zwickau.
Vystoupila jsem ještě v Hartensteinu, kde je úžasný hrad, ale bylo to z hlediska focení vlastně zbytečné. Rybník před hradem Hartenstein už sice nebyl zakrytý listím stromů kolem a tak poskytoval pěkný odraz hradu na vodní hladině ... jenže také nepěkný odraz slunce, které stálo docela vysoko a přesně nad hradem. Takže fotky veškeré žádné. Pokusila jsem se alespoň o odraz v řece Zwickauer Mulde, která teče z druhé strany, ale taky žádná sláva. Nedostala jsem se dostatečně blízko - chtělo by to vysoké gumáky, abych mohla jít řekou. Navíc modro nad hlavou mě velice štvalo.
Cestou zpět mě modrá obloha doprovázela až do Nejdku. Jak jsme se blížili k Nové Roli, pomalu jsme zajížděli pod inverzní pokličku. No a doma po nějakém slunečním paprsku v té odporné 18% šedi ani stopy.
Žádné komentáře:
Okomentovat