Když jsem se coby dáma v nejlepších letech ... rozuměj krátce po padesátce ... znovu pustila do tvoření, ihned po dekupáži přišel na řadu pedig, kterému jsem okamžitě propadla.
V poslední době už moc nepletu, jelikož lidé, nemaje na rozhazování, se do koupě košíků z pedigu moc nehrnou. Raději si koupí nějakou tu "čínu".
Když se mi nedávno ozvala sousedka, že by její kamarád rád vlastnil proutěný bar (který viděl u ní), ale nikde ho nemají ani nechtějí uplést, souhlasila jsem, že se o to pokusím. Asi jsem to dělat neměla, přibarvila jsem ho dokonce vlastní krví (při delším motání z pedigu se mi dělají příšerné záděry). Nakonec jsem se s tím jakžtakž popasovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat