... ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, jak budu nucena trávit celý měsíc říjen ...
... a že tím, kdo mě bude zaměstnávat dvacet čtyři hodin denně, bude kočičák Alex ...
... až zpětně, když se vše pozvolna uklidňuje, jsem si uvědomila, že to začalo 4. října večer, v den, kdy se slaví Světový den zvířat ...
... Alex byl stále vybíravější v jídle ...
... v mnoha případech z kapsiček vylízal pouze sósík, jen občas zbaštil kapsičku celou ...
... taky možná trochu více pospával ...
... přičítala jsem to jeho mlsnosti a také stáří, přeci jen je mu už čtrnáct let ...
... přiznám se, že při mé depce z výsledků krajských a senátních voleb mi to docela vyhovovalo ...
... občas nevrlého kocoura jsem nechtěla obtěžovat nějakým bližším zkoumáním ...
... že to nejspíš byla obrovská chyba jsem zjistila onoho 4. října večer ...
... to se probudil (celé odpoledne prospal) a přišel za mnou k TV ...
... s obrovským otokem levé krční uzliny ...
... a já si uvědomila, že je pátek ...
... je neuvěřitelné, že si moje kočky v podobných případech vždy vyberou pátek večer ...
... zkouším opatrně prozkoumat, cože se to na Alexově krku děje ...
... což se mu samozřejmě nelíbí ...
... jediné, co zjistím, je, že má na krku kromě otoku pár škrábanců ...
... je mi jasné, že čekat do pondělka není to pravé ořechové ...
... volám tedy Míše, třeba ví o nějaké veterině, kde jsou ochotní ordinovat i o víkendu ...
... neví ...
... zkusí ale zavolat své spolužačce ze střední veteriny, která vystudovala i veterinu vysokou a má veterinární ordinaci ve Vintířově ...
... probereme také onu nateklou uzlinu ...
... dozvídám se, že to může být nějaký absces, což se často vyskytuje při chronickém selhávání ledvin ...
... zní to více než logicky ...
... velká část koček odchází právě na selhání ledvin ...
... nakonec hovor ukončíme s tím, že večer stejně nic dalšího nevyřídíme a necháme to na sobotu ...
... v sobotu ráno byl otok uzliny menší, přesunul se však i na uzlinu druhou ...
... prostě se tak nějak rozprostřel na obě strany krku ...
... horší bylo, že opatrným ohmatáním krku jsem zjistila, že mezi oběma oteklými uzlinami má velký strup ...
... bližšímu ohledání se bránil tím, že se mě pokoušel kousnout ...
... z kapsičky opět vylízal jen sós a uložil se k spánku ...
... a já začala lustrovat internet ...
... nejprve jsem projela stránky veterinářů v KV i okolí ...
... žádný neordinuje o víkendu ...
... ani u jednoho jsem nenašla byť jen informaci, že je možné o víkendu zavolat ...
... u mnohých však byla uvedena informace, že nové pacienty nepřijímají, a to ani v akutních případech ...
... po zadání "selhání ledvin u koček" do vyhledávače mi šla brzy hlava kolem ...
... jako první vždy vyběhly jen články s frázemi o tom, že za selhávání ledvin u koček může nákup levného kočičího žrádla ze supermarketů a že je třeba kočky krmit prémiovým značkovým krmivem ...
... a ve stejném článku reklama na předraženou renal dietu nějaké renomované značky ...
... ani slovo o tom, že devadesát procent koček tuto dietu odmítá baštit ...
... prostě sponzorované odkazy na výrobce kočičích dietních krmiv ...
... když jsem se dostala k tomu, čím kočku se selháváním ledvin krmit, našla jsem vlastně jen čím jí nekrmit ...
... hlavně žádné bílkoviny, ani tvaroh nebo vývary ...
... jenže kočka je masožravec ...
... spousta protichůdných informací (žádné maso - jenom drůbeží - rozhodně ne drůbeží - může být tvaroh - rozhodně žádné mléčné výrobky ...) mi na klidu nepřidala ...
... a tvrdě mě zdeptala informace, že kočka nesmí rajčata ...
... tedy ne, že by Alex holdoval zelenině, ale třeba v kapsičkách Shelma rajčata jsou ...
... další informace, že kočka může jen zralá rajčata, ale třeba rajčata zelená a hlavně pak listy rajčat jsou pro kočku silně jedovaté a otrava jimi kočce zaručeně poškodí ledviny, mě rozhodila úplně ...
... vypnula jsem poč a udělala si přestávku se sklenkou rumu Republica ...
... a začala přemýšlet ...
... ano, Alex mi sice celé léto okusoval rostlinky rajčat na balkoně, ale rozhodně nevykazoval příznaky otravy ...
... stejně, jako mi kdysi černý perský kocour Čičín na Vánoce okousal vánoční hvězdu, o které se dočtete, že je pro kočky kriticky jedovatá a máte tedy okamžitě navštívit veterináře ...
... a já tehdy celý večer hledala na netu, který veterinář drží na Vánoce pohotovost ...
... marně...
... a Čičínovi, kterého jsem každou chvíli kontrolovala, nebylo zhola nic ...
... jen byl chvíli naštvanej, že jsem poinsettii raději odstěhovala na balkon ...
... o mnoho let později odešel do kočičího nebe ...
... na selhání ledvin ...
... Míša se ozvala až odpoledne ...
... a poprvé jsem měla pocit, že mluvíme každá jiným jazykem ...
... své spolužačce nevolala, protože je víkend ...
... mám si hledat veterináře sama ...
... snažím se oponovat, že si myslím, že lepší by bylo, kdyby to byl "známý" ...
... a hlavně nechci nikoho, kdo mě bude přesvědčovat, že ještě "zkusí" to či ono ...
(začínám se stále více přiklánět k tomu, že pokud by mělo jít opravdu o selhávání ledvin a byl nutný větší lékařský zákrok, budu chtít Alexe raději uspat ... nechci, aby musel trpět jen proto, že veterinář potřebuje vydělat a já nedokážu prosadit eutanázii ... a srovnat si v hlavě, že eutanázie je to nejlepší, co lze v takovýchto případech pro naše chlupaté zlatíčko udělat, to vážně není jednoduché rozhodnutí)
... pak už raději jen rekapitulace Alexova stavu ...
... otok na obou stranách krku, mezi tím velký strup ...
... pije a čurá, ani málo ani moc ...
... nekadí, nejspíš nemá co, protože z kapsiček vylíže jen sós a zbytek povětšině zůstane v misce ...
... většinu dne i noci prospí ...
... kdyby se něco zhoršilo, mám volat ...
... k tomu info, že v neděli je Míša v práci ...
... a já vařím mrkev, kterou se po rozmačkání v mrkvovém vývaru pokusím Alexovi naředit nesežraný zbytek kapsičky ...
... moc to nefunguje, ale něco přeci jen zbaštil ...
... v neděli u Alexe žádná změna ...
... odpoledne volá Míša ...
... prý vyplňuje objednací formulář na webu veterinární ordinace její spolužačky a potřebuje popsat, jaké má Alex příznaky ...
... a tady jsme se poprvé pohádaly ...
... prý tvrdím každý den něco jiného ...
... ano, tvrdím, protože se to mění, v pátek večer to vypadalo jinak, než v sobotu dopoledne ...
... nejsem prý schopná jí ani poslat fotku, jak to vypadá ...
... namítám, že nedokážu v jedné ruce držet zrcadlovku a druhou přidržovat kocoura v pozici, aby na fotce bylo vidět požadované, navíc třetí ruku, která by zmáčkla spoušť, prostě nemám ...
... dozvídám se, že je to moje vina, že nemám WhatsApp a že ona nemůže za to, že můj tlačítkový mobil nemá fotoaparát a ona tedy kvůli mě otoky na Alexově krku neměla možnost vidět ...
... sorry, ale já jsem tak nějak předpokládala, že sedne do auta (když už ne v pátek večer, tak alespoň během soboty) a přijede osobně, má to ke mě necelých dvacet minut ...
... to jsem jí ovšem neřekla ...
... raději se rozloučíme s tím, že se ozve v pondělí ráno ...
... v pondělí volá až před půl jedenáctou ...
... na vyplněný objednací formulář na webu veteriny její spolužačky nikdo nereagoval ...
... telefonický hovor zvedla až na několikátý pokus "sestřička" z veteriny se slovy, že máme navštívit veterináře, který kocoura kastroval, a ihned zavěsila ...
... a k tomu rada mé dcery - je to můj kocour a ona nechápe, proč se o to má starat ...
... než riskovat hádku, ukončím hovor s tím, že zavolám na "naší" veterinu a ozvu se, až budu vědět více ...
... k "našemu" veterináři jsem začala chodit krátce po revoluci ...
... to měl ještě malou ordinaci, kterou vedl sám ...
... získal si mě svým přístupem ...
... tehdy moje želvovinová peršanka Fatima oslepla a já potřebovala vědět, zda to není glaukom, který údajně způsobuje bolesti, kterých jsem chtěla Fatušku ušetřit ...
... tehdy neměl žádný veterinář přístroje, které by to dokázaly zjistit ...
... no a veterinář mi řekl, že matka jeho kamaráda je primářkou na očním oddělení u nás v KV a že zkusí zjistit, zda by vyšetření byla ochotná udělat ...
... byla - a zjistila, že Fatuška zelený zákal nemá, že jí popraskaly žilky na očním pozadí - patrně vinou vysokého tlaku, který může souviset s chronickým selháváním ledvin ...
... po takovémto přístupu bylo jasné, že jsem natrefila na toho správného veterináře ...
... když jsme se po čase dohodli, že je na čase nechat Fatušku odejít do kočičího nebe (opravdu kvůli pokročilému chronickému selhávání ledvin), přijel ji uspat k nám domů ...
... jenže pak si postavil veterinární kliniku, začal se věnovat výhradně dostihovým koním, a na klinice zaměstnával holčiny těsně po absolvování veterinárního lékařství ...
... a tak tam byl při každé mé návštěvě někdo jiný ...
... proto se mi s Alexem na "naší" veterinu nechtělo ...
... nějak jsem podvědomě chtěla, aby to byl někdo zkušenější ...
... taky informace na webu veteriny, že ordinující veterinářka je nejspíš Ukrajinka, mě moc neuklidnila (snad bude alespoň umět česky) ...
... jak moc oprávněně mě mé podvědomí varovalo, jsem měla brzy zjistit ...
... když jsme s Míšou přijely na veterinu, čekala nás prázdná čekárna, což by každého potěšilo ...
... mě to však maličko překvapilo a zároveň spustilo mou vrozenou podezíravost ...
... po chvíli jsme mohly do ordinace ...
... uvnitř tři dívčiny ...
... posléze přišla i veterinářka ...
... všechny čtyři podstatně mladší, než mé dcery ...
... o moc starší než můj vnuk nejspíš nebudou ...
... Ukrajinka česky zrovna moc neumí ...
... no snad se domluvíme ...
... snažím se vypovědět, jak se Alexův stav vyvíjel během víkendu a že mám podezření na chronické selhávání ledvin ...
... nejspíš mě moc neposlouchá ...
... dozvídám se, že je dehydrovaný (ač normálně pije i čurá), má špatnou srst (no několikrát denně pročesávaná peršanka Alex opravdu není), nejspíš má pod krkem absces (s tím souhlasím) ...
... nevyžádanou radu, že o kočku se musím starat jako o miminko, raději nekomentuji ...
... vyžádám si odběr krve na vyšetření funkce ledvin ...
... Alex odnesen do vedlejsí místnosti, kde s ním všecky čtyři grácie bojují (nakoukla jsem ve chvíli, kdy se ho snažily zpacifikovat jakýmsi hadrem omotaným kolem jeho hlavy, víc jsem vážně vidět nechtěla) ...
... nakonec se povedlo a krev byla odebrána ...
... zpátky přinesen Alex zcela paralyzovaný strachem ...
... chvílemi snad ani nedýchá ...
... a vedle něj na vyšetřovací stůl přistane bez jediného vysvětlení naměřených hodnot papírek (vypadající jako účtenka z pokladny) s rozborem krve ...
... ledviny má údajně zcela v pořádku ...
(později doma jsem zjistila, že všechny hodnoty týkající se ledvin jsou zvýšené, i když ne nějak dramaticky)
... a pak se začaly dít věci, které nejsem dodnes schopná úplně pochopit ...
... mezi směsí češtiny a ukrajinštiny na mě vyskakují vedle abscesu slova jako nekróza nebo sepse ...
... pokud se strup dá nazývat nekrózou, pak asi ano ...
... ale sepse?
... raději se ptám, co hodlá veterinářka dělat dále ...
... jen mu vyčistí absces a bude brát antibiotika ...
... namítám, že narkózu pravděpodobně nezvládne, prášky do něj nedostanu a možná by bylo lepší uspat ho ...
... dozvídám se, že ho jen maličko přispí a antibiotika dostane injekčně ...
... opětovně hlesnu, že ho nechci trápit a myslím si, že by bylo lepší ho uspat ...
... z vodopádu českých a ukrajinských slov se dozvídám, že Alex je mladá a úplně zdravá kočka (je mu čtrnáct a kromě současných problémů pravděpodobně nemá v pořádku ledviny) a já ho chci zabít ...
... a přidává se i Míša, že pokud mi jde o peníze, tak ona to zaplatí ...
... ne, nejde mi o peníze, jde mi o to, aby Alex netrpěl ...
... přesně tohle jsem nechtěla a Míša to dobře ví ...
... alespoň jsem si myslela, že to ví ...
... místo toho slyším její slova, že jestli chci zabíjet kočky, nemám jí do toho tahat ...
... nemám už sílu a tak nakonec souhlasím ...
... pro spícího Alexe jsme si přišly asi po hodině a půl ...
... a já si připadala, jako když poslouchám nějakou blbou rozhlasovou hru ...
... veterinářka mele něco o nějakém kolečku ...
... vůbec jí nerozumím - při její znalosti češtiny není moc divu ...
... navíc mi mozek v pudu mé sebezáchovy nejspíš začíná filtrovat informace ...
... navíc si uvědomuju, že veterinářka mluví výhradně s Míšou a mě zcela ignoruje ...
... pak slyším, jak Míše říká, aby na maminku dávala pozor, aby se o Alexe dobře starala ...
... a Míša jí slibuje, že na mě bude dohlížet ...
... ony ze mě udělaly senilní bábu, která se neumí postarat o kočku ...
... a já jim vzápětí svou senilitu nejspíš potvrdím ...
... na něco se mě totiž ptají v momentě, kdy se snažím nezapomenout a bez brýlí správně naťukat PIN ke kartě (který jsem horko těžko vydolovala z hlubin paměti, protože jsem ho minimálně dva roky nepotřebovala) ...
... nakonec se povedlo ...
... úspěšně jsem kartou zaplatila přes dva tisíce ...
... na kontrolu máme přijít za tři dny ...
... a Míša mě zcela psychicky vyčerpanou odvezla domů ...
... "jen maličko přispaný" Alex byl v limbu víc jak osm hodin ...
... a pak nastala hororová noc ...
... když se začal v tašce vrtět, přendala jsem ho do koše s nepromokavou zdravotnickou podložkou (kocouři se mi totiž při probírání z narkózy většinou počurali) ...
... v koši se mi ho ovšem nepodařilo udržet ...
... nejen že zcela rozerval nepromokavou podložku, ale ještě se mi pořádně zaryl drápkem do hřbetu ruky a zdrhnul ...
... to se mi ho ještě podařilo rychle odchytit a znovu usnul ...
... pak to byla až do rána hra na kočku a myš ...
... na chvilku usnul a když i mě spadla hlava, vystřelil jak neřízená střela ...
... vzala jsem ho zpátky do postele ...
... jenže nechtěl být vedle mě ani u mě na klíně, stále se snažil dostat se mi na hruď, s bradičkou na mé levé klíční kosti ...
... zřejmě potřeboval cítit tlukot mého srdce ...
... a já přemýšlela, až zase ta neřízená střela vyletí, jestli drápky trefí mou krční tepnu nebo mi jen vyškrábe oko ...
... jak se začal vrtět (což byla jen sekunda před skokem z postele), raději jsem se snažila chránit si krk i obličej ...
... a tak pořád do kola - několikrát do hodiny ...
... nad ránem jsem na okamžik usnula ...
... a v zápětí mě probral kočičí řev ...
... Alex s oběma předními packami zaseknutými drápky do prubanu metal v kuchyni kotrmelce a vřískal ...
... chvíli trvalo, než se mi ho podařilo vysvobodit a zklidnit ...
... každopádně z prubanu se mu podařilo vysvléct ...
... a uvolnil si i obvaz na krku ...
... a já poprvé uviděla, co s ním veterinářka provedla ...
... na krku měl díru o velikosti cca 4x3 centimetry ...
... ona mu prostě odstranila kus kůže ...
... a ani nebyla schopná mu krk před tím pořádně vyholit ...
... chlupy z okolí se mu nevyhnutelně dostávaly do rány ...
... jestli tohle má být to kolečko, o kterém mluvila ... netuším ...
... dopoledne volala Míša s dotazem, jak je ...
... řekla jsem jí o bezesné noci, díře v Alexově krku, chlupech v ráně i o tom, že se mu podařilo vysvléct se z prubanu a málem i z obvazů ...
... slíbila, že přijede a pokusí se mu chlupy z okolí rány vystříhat a krk mu převázat ...
... při pokusu o vystříhání chlupů jsme se opět pohádaly ...
... nedařilo se jí to (kromě nůžek na nehty mám jen krejčovské nůžky, dlouhé na stříhání papíru a pak malé na odstřihávání nití apod.), a tak s těmi malými práskla a ječela na mě, že mám nůžky jak pro prvňáka ...
... sorry, ale já netušila, že budu někdy zachraňovat neumětelství veterinářky (která toho sice moc neumí, ale sebevědomí má na rozdávání) a měla bych si tedy pořídit chirurgické nůžky ...
... což jsem ovšem opět neřekla nahlas ...
... nakonec jsme mu ránu vyčistily, nově zavázaly a navlékly nový pruban ...
... Míša odjela a já pokračovala v nově nastoleném denním (i nočním programu) ...
... několikrát denně půlka kapsičky ...
... neustále hlídat, aby si neserval pruban nebo dokonce obvazy, aby se neškrábal a taky aby nelezl, kam nemá (třeba mezi role s vatelínem) ...
(Míša mu udělala v prubanu díry na uši trošku větší, aby ho to třeba netlačilo - Alex ovšem okamžitě zjistil, že stačí uši sklopit dozadu a pruban sjede sám - takže jsem vlastně neustále nasazovala pruban na uši , Alex obratem uši sklopil a mohla jsem znovu nasazovat)
... a pokud Alex náhodou usne v noci na delší dobu, pokusit se dohnat spánkový deficit ...
... tři hodiny by měly stačit ...
(za prvních sedm nocí jsem naspala dohromady něco málo přes dvacet hodin)
... ve středu jsme byly na kontrole (ve čtvrtek byla Míša celý den v práci) ...
... Alex strachy odmítl vylézt z přepravky, musely jsme sundat dvířka i vršek ...
... obvazy si nechal sundat ...
... když mu "sestra" čistila uši (údajně v nich má kočičí svrab, jen netuším, kde by k němu přišel - ven nechodí - a uši si neškrábal), byl narvaný v rohu přepravky a raději chvílemi ani nedýchal ...
... veterinářka, která mezitím přišla, mi říká, že mu uši musím čistit ...
... připomínám, že mám jen dvě ruce ...
... on je tak hodňoučkej, podívejte, jak drží ...
... ale on se bojí a navíc vy ho přidržujete ...
... během tohoto hovoru "sestra" Alexovi v uchu zlomila uchošťouru ...
... a já pochopila, proč je tak vyděšenej ...
(veterinářka se v mezičase kamsi vypařila)
... pak mu ránu vyčistila Betadinou (podle mě nedostatečně naředěnou, což se Alexovi moc nelíbilo) a chlupy okolo rány namazala silnější vrstvou jakési mastičky ...
... pak mu na ránu (ale i okolo celého krku) naskládala sterilní polštářky ...
... a já husa jí to pomáhala přidržet, i když jsem nechápala, proč má mít sterilní polštářky kolem dokola a nestačí je dát jen na ránu ...
... zaujalo mě však, jak mu krk převazovala ...
... obvaz totiž střídavě přetáhla i přes uši (na ty v obvazu udělala díry) ...
... vypadalo to jako prima nápad - když si Alex stáhne pruban, zůstane ještě obvaz ...
... mastičku mám mazat kolem rány ...
... na dotaz, kdy máme přijít na přepíchnutí antibiotik (podle pondělní
informace veterinářky dostal antibiotika "čtrnáctidenní"), padl od "sestry" termín 17.10.,
na krabičku však napsala 14. - 15.10. ...
... zaplatila jsem čtyři stovky, jen nevím, jestli to bylo jen za mastičku nebo i za kontrolu (nedostala jsem totiž ani lístek z platebního terminálu, natož pak doklad) a opustily jsme veterinu ...
... cestou domů jsme se stavily v lékárně a nakoupily sterilní polštářky, krepové obvazy a pruban, což je pro mě nové slovo ...
... naštěstí měli poslední, protože jsem záhy měla zjistit, že kromě sterilních polstářků byl nákup zcela zbytečnej ...
... celou dobu vypadalo, že nový způsob převázání je fajn ...
... Alex se netvářil, že by mu to mělo nějak vadit ...
... když jsem však doma otevřela dvířka přepravky, okamžitě vystřelil jak neřízená střela ...
... než jsem došla za ním do kuchyně, měl pruban svlečenej a místo obvazů přes uši měl na krku obvazový náhrdelník ...
... jen rána byla opět zcela odhalená ...
... snažila jsem se mu onen náhrdelník omotat kolem krku tak, abych ho neuškrtila, ale měl ránu alespoň trochu ochráněnou, jenže to prostě nešlo ...
... stejně tak bylo pro mě neuskutečnitelné patlat mu kolem rány onu mastičku ...
... i kdyby se mi podařilo držet Alexe a zvednout mu bradu jednou rukou a mít tak volnou ruku na mastičku, stále mi chyběla ruka třetí, kterou bych si tu mastičku vymáčkla na prst ruky druhé ...
... navíc mastička se má nanášet jen na okolí rány ...
... když jsem se na krabičce (příbalový leták žádný) dočetla nejen to, že se mastička jmenuje Alaptid, ale taky že se jedná o kosmetický veterinární přípravek, který je vhodný například na drobné odřeniny nebo poleptání tlapek od posypové soli, přestala jsem vymýšlet, jak sama jediná Alexovi ten krk namažu ...
... a Alexe jsem nakonec zbavila všech obvazů, protože byly absolutně k ničemu a jen mu překážely ...
... několikrát denně jsem mu čistila ránu Betadinou, kupodivu se nechal ...
... nejhorší bylo, když se mu na ní přilepil chuchvaleček chlupů ...
... nejspíš se občas stačil podrbat, když jsem se zrovna nedívala (zabývala jsem se zrovna takovými banalitami, jako udělat si něco k jídlu nebo dojít na WC) ...
... naštěstí se drbal jen kolem rány ...
... s těmi chlupy v ráně to byl trošku problém, moc se mu to nelíbilo a já si nemohla dovolit, aby ke mě ztratil důvěru a začal se mě bát ...
... taky jsem mu zakázala přístup na balkon (aby ho nenapadlo porochnit se v hlíně) ...
... nepouštěla jsem ho ani do pokoje, kde mám poč (tam hrozilo, že vleze mezi vatelín nebo role s minky), takže k práci na netu jsem mohla využít jen krátké ukradené chvíle, kdy zrovna usnul ...
... uvědomila jsem si, že mě zachrání jen něco, co můžu namazat hlavně na ránu, aby byla alespoň částečně krytá ...
... už v úterý během dne, když se Alex zcela probral z onoho "maličkého přispání" (a já ho nemusela všude pečlivě sledovat), jsem si najednou vzpomněla, že před časem vyvinuli vědci cosi, co dokázalo nahradit náplasti a navíc bylo léčivé a čemu dali jméno Hemagel ...
... a mě došlo, že něco takového bych potřebovala, akorát ve veterinárním provedení ...
... prostě aby nevadilo, kdyby to kočka případně olízala ...
... a Míša zjistila, že existuje SkinMed Super Hydrogel, který je pravděpodobně veterinární obměnou člověčího Hemagelu ...
... příbalový leták nalezený na internetu splňoval mé předpoklady, jen koupit ho se ukázalo jako problém ...
... došlo mi, že neexistuje veterinární lékárna s e-shopem ...
... respektive existuje, ale jen pro registrované veterináře ...
... člověčí lékárny sice vedou něco málo veterinárních přípravků, ale převážně jen základní antiparazitika ...
... SkinMed Super Hydrogel jsem našla jen v pár zcela neznámých zoo-shopech s neznámou dobou dodání a drahým poštovným ...
... do nejistého nákupu se mi moc nechtělo ...
... prostě jsem zatím mohla jen hlídat Alexe a čistit mu ránu Betadinou ...
... nic moc výhled do budoucna, tím spíš, když jsem se během středeční kontroly na veterině dozvěděla, že to může trvat i tři měsíce, než se rána zahojí ...
... přemýšlela jsem také o límci ...
... pochopitelně ne o té tvrdé plastové obludnosti, kterou veterináři dávali kočkám či fenkám po kastraci nebo nějaké jiné operaci ...
... ani nevím, jestli se ještě používají ...
... a vzpomněla jsem si na jednu TV reportáž o firmě, která šije měkké látkové límce ...
... firmu jsem na netu našla téměř okamžitě ...
... forma límců mě však moc nepřesvědčila a cena spíše odradila ...
... největší problém (kromě toho, že Alex by nic takového na sobě s pravděpodobností hraničící s jistotou nesnesl) je v tom, že límce se připínají na krk pomocí obojku (a ten by procházel přes střed rány) ...
... raději ani nedomyslet, jak by rána při pokusu o zbavení se límce dopadla ...
... přesto jsem se rozhodla (to bylo ve čtvrtek odpoledne), že do firmy zkusím zavolat, třeba už něco podobného řešili ...
... slečna, která telefon zvedla, byla velice milá a vstřícná ...
... vysvětlila jsem jí, že bych potřebovala límec, který není přidělán na krku, ale nejlépe pomocí předních tlapek ...
... prostě něco na způsob "trička", ke kterému je našitý u krku límec ...
... dozvěděla jsem se, že zatím nic takového neřešili, ale že to probere se švadlenou ...
... mám jí poslat fotku, na které bude vidět umístění rány ...
... dohodly jsme se, že pošlu v pátek možná spíše k večeru (absence chytrého mobilu s fotoaparátem a WhatsAppem na mé straně), musím počkat na dceru ...
... a slečna slibuje, že přes víkend švadlena určitě něco vymyslí ...
... plná naděje se v duchu smiřuju i se zajisté nemalou cenou ...
... co bych neudělala kvůli Alexovi a taky tak trochu kvůli sobě (když bude mít Alex "nesundatelný" límec, nebudu ho muset tak pečlivě a hlavně neustále hlídat ... a budu se moci konečně na chvíli naložit do vany, místo abych se šudlala žínkou) ...
... zároveň se snažím nevnímat hlas mého pesimistického já:
"Moc se neraduj. Hlavně abys nedopadla jako se zákaznickou podporou na Rohlíku. Tam jsou taky milí a vstřícní, naslibují, co všecko zařídí a zcela určitě zavolají. A nikdy nikdo nezavolal."
... v pátek v podvečer přijela Míša a Alexe mobilem (v hodně špatném světle a s ještě horším pozadím) cwakla a poslala slečně ze včerejška ...
(a já se omluvila mému pesimistickému já, že jsem na něj byla naštvaná, přestože mělo pravdu)
... ušít ve firmě můžou jen kulaté límce s uchycením pomocí obojku, máme poslat přes formulář na webu míry kocoura a závaznou objednávku ...
... ani zmínka o švadleně, která určitě něco vymyslí ...
... pak už jen tři fotky peršanek, které spokojeně sedí na okně s obrovským kruhem okolo krku ...
... Míšinu komentáři, že jsem byla hodně naivní, když jsem uvěřila, že něco ušijí extra pro mě, jsem musela dát zapravdu ...
... jenže ono platí, že topící se stébla chytá ...
... a protože jsme měly k dispozici čtyři ruce, Míša Alexovi vyčistila uši (žádná "kávová sedlina" svědčící o kočičím ušním svrabu, jen něco málo nejspíše ušního mazu) ...
... dlouho se nezdržela, spěchala ...
... pokud by se něco dělo, mám zavolat, ne však v neděli odpoledne, to se běží Velká pardubická ...
... a protože Alex usnul, rozhodla jsem se prolustrovat facebook firmy s límci ...
... minimálně z 90 % tam byli nemocní pesani (ti si ale nechají líbit všecko, jsou schopní milovat i páníčka, který je bije) ...
... koček opravdu pramálo, většinou peršanky nebo další přešlechtěná plemena, která dávno ztratila původní nezávislou povahu "obyčejných" koček a nechají si toho líbit také dostatečně na to, aby jim obrovský límec nevadil ...
... vím to z vlastní zkušenosti, mé dvě peršanky Čičín a Fatima si nechali nasadit motýlka a můj svatební závoj (to, když jim mé dcery jako puberťačky vystrojily svatbu) a ještě spořádaně počkali, až je vyfotím ...
... no a pak tam bylo ještě něco málo zubožených kočiček na pokraji smrti, které byly natolik zesláblé, že neměly sílu protestovat ...
... byly to kočičky z kočičích útulků, které se nalezené kočičky snaží zachraňovat (i když si nejsem tak úplně jistá, jestli by pro část takovýchto nalezenců nebyla lepší eutanázie) ...
... budiž firmě připočteno k dobru, že těmto útulkům s marody pomáhá ...
... a zcela určitě jsou skvělé jejich gastrolímce pro kočičky s jícnovou sondou ...
... jen Alexův problém budu muset řešit sama, i když zatím netuším jak ...
... jo a ještě mě na FB firmy s vet-límci zaujala fotka tramvaje s reklamou přes celou tramvaj, která mi tak trochu mimochodem vysvětlila opravdu dosti vysokou cenu límců ...
... během víkendu jsem mezi čištěním rány, krmením a hlídáním Alexe, v ukradených chvilkách, kdy usnul, lustrovala internet ...
... potřebovala jsem najít nějakou inspiraci pro ušití límce ...
... hrubou představu jsem měla, jen jsem ji nedokázala zhmotnit ...
... a pak jsem našla e-shop s oblečky pro kočky plemene sfinx ...
... zaujaly mě hlavně jejich kšíry ...
... ano, to je přesně to, co bych potřebovala ...
... ušít límec a našít ho ke kšírům by neměl být problém ...
... i na ten jsem našla inspiraci na netu ...
... zkoušela jsem najít alespoň přibližný střih na kšíry, ale bezvýsledně ...
... zkoušela jsem najít v zoo-shopech podobné kšíry (podle nich bych už zvládla udělat odpovídající střih - hlavně bych ale zjistila, zda si je Alex nechá na sobě a nebude se snažit se z nich za každou cenu dostat), ale všude měli jen takové ty různě pospojované barevné popruhy ...
... a když jsem se vrátila k e-shopu s oblečky pro sfinxe s odhodlání kšíry objednat, zjistila jsem, že dodací lhůta je tři týdny ...
... takže nic, vytvořit střih na kšíry pro kocoura opravdu nezvládnu ...
... v pondělí kolem poledne volala Míša ...
... v radostném rozpoložení se ptala, jestli jsem se koukala na Velkou pardubickou ...
... radostné rozpoležení jí vydrželo do okamžiku, než jsem se jí zeptala, zda by mohla zavolat na veterinu (kde jednu dobu pracovala jako "sestřička" a tudíž svou nástupkyni dobře zná), jestli nemají nebo nemohou objednat SkinMed Super Hydrogel ...
... přišla hodně naštvaná slova: " Proč mám pořád něco vyřizovat za tebe, to si nedokážeš najít na netu e-shop, kde to mají, a objednat tam?" ...
... tentokrát jsem už nemlčela a sdělila jí: "Hledala jsem, ale našla jen neznámé malé zoo-shopy z drahým poštovným a neznámou dobou dodání. A já Hydrogel potřebuji co nejdříve, abych byla klidnější a nemusela Alexe sledovat na každém kroku." ...
... a přišla další, ještě naštvanější reakce mé dcery: " A proč mu teda neušiješ ten límec, látek máš doma hafo. Pořád o něm jenom mluvíš, ale neděláš nic."
... tentokrát jsem zvýšila hlas i já: "A to si jako myslíš, že jen tak kouknu na kocoura, možná vezmu do ruky krejčovský metr, a za chvíli bude hotov skvěle sedící límec s kšíry na uchycení, který si Alex okamžitě natolik oblíbí, že bude ochoten si ho na sobě nechat?" ...
... pak už poněkud klidnější Míšina odpověď, že tedy na tu veterinu zavolá a když tak se ozve ...
... přijela asi za hodinu a půl i s gelem ...
... Alexovi jsme vyčistily ránu a napatlaly gelem a Míša odjela do práce ...
... byla to poslední hádka mezi námi ...
... protože jsem od té doby neměla potřebu ani chuť ji o cokoliv žádat ...
... dál jsem Alexovi čistila ránu Betadinou, což se mu sice moc nelíbilo, ale držel ...
... SkinMed Super Hydrogel jsem mu na ránu mazala zpočátku i 4x denně ...
... a u toho kupodivu držel velice ochotně, sám zvedl bradičku a držel, zřejmě mu to dělalo moc dobře ...
... počet v noci naspaných hodin se pomaloučku prodlužoval, i když mých obvyklých sedm hodin to nebylo ani zdaleka ...
... navíc jsem se obávala, že ze mě, bytostné sovy, Alex učiní skřivana ...
... mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní se totiž dožadoval bašty ...
... seděl mi v posteli u hlavy tak dlouho, až jsem otevřela oči ...
... pak se vydal do kuchyně a nezapomněl sledovat, jestli jdu za ním ...
... pokud ne, vrátil se za mnou do postele, aby zkontroloval, jestli koukám ...
... pokud ne, pacičkou (se zataženými drápky) mě hladil po tváři ...
... tomu už se fakt odolat nedalo ...
... a když se už třetí den od začátku používání gelu začala rána očividně zmenšovat, byla jsem stále klidnější ...
... navíc jsem zjistila, že místo, kde má Alex ránu a které znemožňovalo použít límec, se nakonec ukázalo jako místo skvělé, protože si na něj nedosáhl jazykem ...
... a tak si jen pod ránou dokázal vylízat "kravatu" ...
... na přepíchnutí antibiotik jsme vyrazily přesně po čtrnácti dnech, tentokrát se starší dcerou, Míšu zkolila choroba ...
... veterinářka byla nadšená, jak se NÁM to krásně hojí (rána byla po týdnu mazání Hydrogelem poloviční) ...
... sdělila jsem jí, že ALEXOVI se to krásně hojí, protože jsem si sehnala SkinMed Super Hydrogel ...
... dělala, že neslyší ...
... jen mi opět sdělila, že Alex je mladá a zdravá kočička ...
... a krásně vyčištěnou ránu ošetřenou Hydrogelem (necelou hodinu před návštěvou veteriny) mu "vyčistila" nedostatečně naředěnou Betadinou ...
... o přepíchnutí antibiotik jsem si musela říct ...
... a zaplatit sedmset káčé ...
... rána byla již cca po třech týdnech mazání Hydrogelem téměř úplně zahojená ...
... dnes mu pod krkem dorůstají i chlupy ...
... a já už zase spím sedm hodin každou noc a skřivana ze mě Alex neudělal ...
