Ráno raníčko Jana vstala, fotobatůžek sobě přichystala ... ráno raníčko velmi brzičko ...
... ano opravdu brzičko ... mobil nastaven, aby mě vytrhl ze spánku v půl páté ... a to jsem se opět a zas dostala do pelíšku až těsně před půlnocí ... přesto jsem byla docela čilá ... pohled z okna konečně přemohl mou lenoru ... venku mlha ... na nebi probleskovaly hvězdičky ... dneska už prostě MUSÍM ...
... vyvenčit hafušu ... nasypat misky zvěřinci ... dát překapat nutnou kávičku ... něco málo hygieny ... nachystat fotobatoh ... uvařit čaj do termosky ... připravit sváču ... mezitím upíjím kávičku ... občas přikousnu bebe dobré ráno ... převléct do trekového oblečení ... ještě jednou vyvenčit hafušu ... batoh na záda ... a můžu vyrazit směr autobusové nádraží ...
... na mostě přes Ohři zahlodal červíček ... ani stopa po mlze ... neměla jsem raději zůstat v pelíšku? ... honem jsem přepnula jinam ... přemítám, zda se nezeptat řidiče, jestli by mě nevypustil z busu na půli cesty mezi Kolovou a Pilou ... tam totiž zahýbám směr Stanovická přehrada ... nakonec se rozhodnu zbytečně na sebe neupozorňovat a spořádaně vystoupím v Kolové ... cesta po silnici docela problematická ... rozhodně jsem neočekávala takový provoz ... svítím si čelovkou ... hlavně proto, abych byla vidět ... asi bych si měla pořídit nějaký odrazky na rukáv ...
... konečně mohu odbočit na louku ... tam raději bez čelovky ... věrná své strategii zbytečně na sebe neupozorňovat ... v lese už si svítím ... nerada bych se přerazila ...
... stále ještě potmě docházím až k vodě ... mlha se nekoná ... ach jo ... montuju Nikonka na stativ a čekám, ze které strany se začne obloha zabarvovat do růžova či červena ... konečně ... ale žádná sláva to teda není ...
... tma dosti neproniknutelná ... autofokus se snaží, seč může ... ostřit ručně si netroufám ... já jsem snad šeroslepá ... prostě ručně bych nezaostřila ani náhodou ...
... barevné představení velice rychle končí ... světla pomalu přibývá ... jenže se zvedá i téměř nepostřehnutelný větřík ... přesto mi čeří hladinu a znemožňuje pokusit se alespoň o zrcadlení ... malebné skalky se stejně stále halí do neproniknutelného stínu ... raději se pouštím do sváči ...
... sedíc na kameni, v ruce krajíc chleba, se rozhlížím kolem ... a nestačím se divit ... zatímco nad hladinou není jediný, byť jen maličký chuchvaleček mlhy, naproti v dáli vysoko nad přehradou úžasná mlžná scenérie ... měním širokáč za seťák a zkouším štěstí ... 85 mm nestačí ... navíc je opar ... takže jen taková oříznutá nudle na ukázku ...
... zkouším ještě jednou cwaknout skalky ... nic moc ... jsou stále v hlubokém stínu ...
... a pak najednou osvětlí sluníčko protilehlé břehy ... škoda, že jen na krátkou chviličku ...
... nakonec nízká oblačnost zakryla celou oblohu a bylo po focení ... dojedla jsem sváču a vydala se zpět na autobus ... jenže do odjezdu zbývaly skoro 2 hodiny ... rozhodla jsem se dojít do Stanovic na přehradní hráz ... pokus o foto teda nic moc ...
... nakonec jsem byla doma dříve, než kdybych jela z Kolové ... a cestou domů kousek od bydliště našla cestu úžasně zapadanou listím s fotogenickým zábradlím ... a tak jsem tam později odpoledne vytáhla dceru a nafotila pár fotek s Emí ... to ale až zítra ...
... jo a ten fotobatůžek z úvodu tohoto příspěvku ... to je slušný bágl ... 10 kg jen to fikne ... a to bez sváči ... napadlo mě ho zvážit až po návratu domů ;o))
Žádné komentáře:
Okomentovat