Obří zakázka

Obrovská zakázka na 8 košíků na míru do poliček v kuchyňské lince mě velice potěšila ... pak se však vše začalo maličko komplikovat ...

... nejdříve bylo třeba nechat nařezat atypický rozměr dýnek ... no a pak rozpočítat a vyvrtat dírky ... rozpočítání bylo v pohodě ... to už však nemohu říci o vyvrtávání dírek ... už před časem mě opustil můj akušroubovák ... a tak mi Ježíšek přinesl vrtačku ... výhoda vrtačky je v tom, že není třeba dobíjet ... a taky má stabilní otáčky ... nevýhodu jsem měla záhy poznat ... je pěkně těžká ... první dvě dna (ta menší) jsem vyvrtala v pohodě ... pak začalo mé tělo protestovat ... skončilo to tak, že velká dna jsem vrtala na etapy ... dvě strany dýnka ... zobnout bobuli proti bolesti ... a počkat raději na zítra ...

... v mezičase jsem se pustila do dekorování menších dýnek ... jenže došel lak ... a protože je neskutečně drahý (a jeho cena nákup od nákupu stále roste), prodejna barev u nás prostě velké balení nevede ... malá pixla je hooodně nevýhodná ... zkoušela jsem zvolit levnější variantu, nakonec však bezvýsledně ... žádný z nabízených laků nemá atest pro dětské hračky, natož pak pro styk s potravinami ... nezbylo než objednat a čekat ... za odměnu jsem dostala plechovku piva ;o)) ...

... zatímco jsem pokračovala v etapovém vrtání dírek, pustila jsem se do pletení menších košíků ... a nastal další problém ... opět mě zradilo mé tělo ... na mravenčení v malíčku, prsteníčku a prostředníčku levé ruky jsem si zvykla ... karpály to sice nejsou ... JEN postižení nervů v oblasti lokte ... operaci jsem odmítla ... jenže teď mě začalo mravenčit v pravém palci a ukazováčku a to bylo hooodně nepříjemné ... jsou to prsty, které potřebuji při pletení nejvíce ...

... ač nevrlá, košíky jsem umotala ... a napadlo mě zeptat se budoucí majitelky košíků, jakže je přesně velká díra do poličky ... zjištění mě nepotěšilo ... košíky mají být 2 vedle sebe a původně avízovaná třícentimetrová vůle se týká obou košíčků dohromady ... a já měla problém ... košíčky se nevejdou ... nezbylo než zákaznicí vybranou zavírku rozplést a ukončit košík zavírkou jednodušší ... naštěstí košiky nebyly nalakované, tak to šlo ... nakonec tedy bylo dobře, že lak v prodejně neměli ;o)) ...

... pomalu jsem doplétala i košíky velké ... jeden košík denně, víc se zvládnout nedalo ...

... mezitím se na dlouhou dobu odmlčela budoucí majitelka košíků ... doufala jsem, že jen nemá přístup k internetu ... byla jsem značně nervózní ... párkrát se mi žel stalo, že si někdo zboží objednal a pak odmítl odebrat ... snažila jsem se být pozitivní a na tuto možnost raději nemyslet ...

... pak nastalo lakování ... a zase problém ... tentokrát s hafušou ... má zánět močových cest a tak běháme za barák každou hodinu, někdy i častěji ... lakuju košíky ... v pracovním natěračském tričku ... hafuša se začne  dožadovat venčení ... chvíli jí přemlouvám ... marně ... zavírám pixlu s lakem ... promývám štětec ... svlékám tričko ... oblékám svetr ... a doufám, že než se vrátím zpět, nenapadne některého z kočičáků sednout si do čerstvě nalakovaného košíku ... naštěstí nee ;o))

... a pak mě napadlo změřit, jak dlouhou potřebuju stuhu na ozdobení jednotlivých košíků ... a nastal další problém ... stuhy, kterou si vybrala zákaznice, mám málo ... předražená místní galanterie tuto stuhu neměla ... ani oblíbený e-shop, který zasílá zboží opravdu obratem (v poledne objednám, druhý den u mě zvoní PPL) ... ostatně stuhu neměli nikde ... nezbylo než objednat stuhu maličko jinou ... 22 mm širokou ... ta původní měla jen 20 mm a na tuto šíři byly upleteny mezery ve stěně košíku ... snad nebude problém ...

... byl ... nikoli však s místem pro stuhu, ale s jejím dodáním ... stuhu měla jen druhá firma, ne ta rychlá ... 2 dny trvalo, než objednávku připravila a poslala fakturu ... další 3 dny, než zkontrolovali příchozí platby a předali zásilku České poště ... pochopitelně v pátek ... celé pondělní odpoledne jsem seděla doma a vyhlížela balíkáře ... bála jsem se i jít ven s hafušou ... co kdyby zazvonil a nezavolal a já byla zrovna venku ... volal v půl šesté ... prý to nestihl a protože by mu zavřeli naši poštu, nechal to na poště ... za hodinu volal znovu ... prý mi balík přiveze v úterý ráno ... v devět volám na poštu ... balík tam není ... v depu nikdo nebere telefon ... nervy ... adrenalin ... vztek ... v deset konečně zvoní a já mám balíček doma ... a stuha kupodivu do mezery pasuje ...

... konečně mají košíky stuhy a tak je můžu nafotit a vystavit k prodeji ... i to focení však provázel adrenalin ... fotila jsem na balkoně ... a hafuša půl hodiny po tom, co jsme přišly z venku, se na balkoně počurala ... běžím pro hadr a doufám, že balkon má sklon od košíků, jinak bude malér ... naštěstí nebyl ...

... budoucí majitelka košíků opravdu jen neměla přístup k internetu ... na košíky se těší ... a já doufám, že se do poliček vejdou  ... a že se budou přes veškerý adrenalin provázející jejich vznik líbit ...