Využily jsme dnes s dcerou a Emí další - možná už letošní poslední? - krásné podzimní počasí. Barevné listí ... sluníčko ... docela teplo ... co více si přát ...
Tentokrát jsme se rozhodly prubnout další z velkého množství lesních cest v okolí Karlových Varů. Je jich tu opravdu nepřeberné nnožství. Na některých lesní restaurace. Bohužel dnes už hodně nefunkčních. Myslím tím restaurace, ne cesty.
Jednotlivé lesní trasy jsou značené čísly. Bohužel vždy jen ze strany od města, takže při zpáteční cestě čísla na stromech nenajdete, pokud se neotočíte. Jednotlivé trasy se různě protínají, takže je možné je kombinovat. Jen je třeba mít s sebou mapu. Sice ji tu a tam najdete na velkých cedulích v lese, když ji však nutně potřebujete, zrovna tam není. Jo Murphyho zákony fungují vždy a všude ;o))
Rozhodly jsme se pro trasu Diana - Březová. Abychom nemusely toutéž cestou tam i zpátky, zvolily jsme výchozí bod v KV, nikoliv v Březové. Pohled na mapu ukazoval trasu č. 13, počátek na Zámeckém vrchu. Cesta po asfaltu, nejprve umeteném, později s vrstvou opadaného barevného listí, žel více do kopce než po rovině.
A pak přišlo rozcestí. Mapa pochopitelně žádná, jen ta má v batohu, kterou jsem před mnoha lety vyjmula z Radničních listů. Trasy v ní dost nahuštěné, nebylo snadné identifikovat tu správnou. Snad do kopce směrem Lesní pobožnost?
Pod dobře deseticentimetrovou vrstvou spadaného listí se dal tušit asfalt. Co už se však pod listím tušit rozhodně nedalo, byly odvodňovací rygoly lemované kovovými pláty, které v nejrůznějších úhlech a dost hustě protínaly cestu. A pochopitelně každou chvíli uvěznily kolečka kočárku. Navíc jsme měly dojem, že se od Diany spíše vzdalujeme, než abychom se přibližovaly. Zatímco jsme tlačily kočárek do kopce, občas dokonce čtyřruč, Emí spokojeně spinkala.
U Lesní pobožnosti jsem zjistila, že ač mám okolní lesy prochozené dosti důkladně, tady jsem ještě nikdy nebyla. Docela zajímavé a mystické místo, i když zcela utopené v lese a tudíž bez světla.
Byla jsem líná vyměnit pevnou stovku za základní objektiv, tak jen takové dva cwaky. A pokus maličko je ozvláštnit softwarovým filtrem glamour.
Po krátkém odpočinku vzhůru do kopce mezi rygoly. Pak už široká asfaltová trasa č. 20, převážně po vrstevnici. Diana vlevo, Březová vpravo. Vydaly jsme se směr Diana.
Na rozhlednu se mi nechtělo. Odradily mě davy, které se nahoru hrnuly. Ke kochání se potřebuju komorní atmosféru. Cpát se mezi davy mě ani v nejmenším neláká.
Nápad dát si něco k jídlu v restauraci zhatil pohled do jídelního lístku. Štrůdl za osmdesát, dvě palačinky za devadesát. Hovězí bujon neboli dvě nudle v obarvené vodě za padesát, gulášovka za osmdesát pět. Děkujeme, necháme si zajít chuť.
Nakonec tedy jen káva ze stánku a croissanty z kabely na kočárku ;o)) A orientační plán lesních tras - ve stánku zadarmo jako bonus - podstatně větší než má mapa. U kávy z kelímku jsme prostudovaly cesty na Dianu. Ty z města vedou pěknou oklikou. Asi proto, aby většinu lidí spíše odradily a přivedly je na myšlenku použít raději lanovku. Ostatně lanovkou přijel celý ten mnohohlavý dav, který se cpal u výtahu na rozhlednu.
Pak už jen pomalu lesem do Březové. Moc prima procházka, i když nohy docela bolely.
Žádné komentáře:
Okomentovat